Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXIX.

26.02.2011 (18:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3156×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

29. Ukradená nevinnost

Isabella:

Ráno mě probudilo lehké oddechování. Pomalu jsem otevírala oči. Vedle mě klidně ležela Melisa. Pomalu jsem se pohnula, abych ji mohla pohladit, ale bolelo mě celý tělo.

„Trvala na tom, že bude spát u tebe,“ usmála se na mě z křesla mamka. „Tak ji sem Edward večer přivedl, málem tady zůstal taky, ale to jsem mu nedovolila. Moc se o tebe bál.“

„Jsem ráda, že jí nic není,“ šeptala jsem, abych ji nezbudila.

„A jak je tobě?“ měla mamka starost a šla ke mně.

„Jen mě všechno bolí,“ sykla jsem.

„Pošlu ti sem něco k jídlu,“ políbila mě na čelo a odcházela.

„Raději toho pošli víc, Mel bude taky hladová.“ Přikývla a zavřela dveře.

Lehla jsem si v klidu na záda a dívala se do stropu. Dávala jsem si dohromady, co že se to vlastně včera všechno stalo. Tanyin rozzuřený obličej mě přinutil myslet na něco jiného. Snídani nám s překvapením přinesla Rosalie. Tak trochu jsem doufala, že náš rozhovor odložím na co nejpozději, ale ona si chtěla nejspíš promluvit hned.

„Dobré ráno,“ pozdravila a šla rovnou k posteli. Podnos položila na malý stolek a pomohla mi se posadit.

„Děkuju.“

„Vypadáš hrozně,“ upřeně se na mě dívala.

„Taky se tak cítím,“ odhrnula jsem Melise vlásky z tváře.

„To chápu, mrzí mě, jak to dopadlo, Bello,“ položila přede mě podnos s jídlem a do ruky mi dala neprůhlednou lahvičku. Věděla jsem, co v ní je a okamžitě jsem ji vypila. Potřebovala jsem nabrat síly a krev to jen mohla urychlit.

„Rose, já ti nemůžu Melisu svěřit. Já bych to bez ní už nezvládla. Tak moc jsem se o ní bála a když mi pak řekla mami, veškerou bolest nahradila radost,“ začala jsem.

„Já vím, vlastně jsem se přišla rozloučit. Musím do Denali, vysvětlit co se stalo a oznámit, že Tanya je…“ odmlčela se. Nebylo jí to o nic příjemnější než mě.

Nikdy jsem nebyla pomstychtivá a Tanyu jsem se snažila neustále chápat, ale tohle bylo moc. Poslední šanci dostala, když jsme ji nechali v Rumunsku. Neměla v pomstě dál pokračovat.

„Víš, ona tohle chtěla. Nepřála si nic jiného, než Ara zabít, nebo zemřít. Když ji Edward nechal, ztratilo pro ni všechno smysl. Chtěla jen pomstu, když jsem ji v Denali navštívila, byla skoro nepříčetná. Už jsme nebyly přítelkyně. Pohltila ji zášť,“ mluvila tiše Rosalie a dívala se na Melisu, jak vedle mě stále klidně spí.

„Já vím, viděla jsem na co myslí,“ sklopila jsem oči.

„Dej za mě Melise pusu, budu muset jít. Emmett už určitě čeká u auta, letí nám to v poledne,“ opatrně mě objala a odešla.

„Rosalie,“ zavolala jsem na ni ještě, „děkuju.“

Po chvilce se probudila Melisa.

„Dobré ráno, andílku,“ usmála jsem se na ni.

„Jsi v pořádku?“ vypískla a objala mě. Trochu to zabolelo.

„Skoro jsem, ale co ty? Bolí tě něco?“ přitiskla jsem ruku k její tvářičce, abych si byla jistá.

„Jen mám bouli,“ sáhla si na hlavu.

„Moc jsem se o tebe bála, už tě nikomu nedám!“

„Můžu zůstat s tebou a Edwardem?“ postavila se na posteli a začala radostně skákat.

„Ano, budeme spolu,“ přikývla jsem a ona sebou plácla na peřinu.

„Chci to říct Edwardovi!“ usmívala se.

„Nejdříve snídaně,“ posunula jsem tác až k ní, aby se najedla.

Než jsme dosnídaly, přišla zase mamka. Divila jsem se, že ještě pořád nepřišel Edward. Na něj jsem se těšila nejvíc.

„Kde je Edward, chtěla bych ho vidět,“ vyptávala jsem se.

„Aro s ním něco probírá, chtělas přece studovat,“ uklidnila mě mamka.

„Melisa pojede s námi,“ oznámila jsem jí narovinu.

„S tím tvůj otec počítal,“ usmála se.

„A kam pojedeme?“ začala vyzvídat Mel.

„Do Ameriky, Bella s Edwardem budou chodit do školy a tebe do nějaké taky zapíšeme. Letty s Joshem pojedou taky, Aro nic nepodceňuje,“ zazubila se.

„Těším se, až budeme pryč,“ zasnila jsem se nad tím, jaké to asi bude.

„Popravdě? Já taky,“ přitakala mamka.

Celej den jsme s Melisou a mamkou strávily v mé posteli, hráli jsme různé hry a odpočívaly. Štvalo mě, že Edward pořád ještě nedorazil. Snad se mi teď nevyhýbá.

„Pošlu ti ho sem, neboj!“ oznámila mi mamka, když si všimla, jak moje oči kmitají z dveří k obrazu, který jsem malovala, když byl Edward u Draculy.

„To bys byla hodná,“ přikývla jsem.

„Stejně je pozdě a vy musíte odpočívat.“

„Ležíme v posteli celý den, už mě bolí jen ty žebra a ruka,“ protestovala jsem. Byla jsem celá přeležená.

„Máš štěstí, že se tak dobře hojíš,“ stiskla mi ruku mamka. „Dojdu pro toho Edwarda,“ pohladila Melisu po vlasech a mě políbila na čelo.

„Řeknu mu to,“ začala zase Melisa.

„Dobře, ale pak půjdeš spát do svý postele!“ kladla jsem pravidla.

„Tak jo, ale až po pohádce,“ milovala, když jí Edward večer vyprávěl pohádky.

„Domluveno,“ přikývla jsem. Pak už vešel Edward, tvářil se zamyšleně a na čele měl vrásku.

„Kdes byl celý den,“ pokárala jsem ho.

„S tvým tátou,“ usmál se konečně.

„Zůstanu s váma!“ vykřikla Melisa a vyskočila z postele. Edward ji vzal do náruče.

„To jsem rád,“ políbil ji na tvář.

„A teď pohádku,“ poručila mu Mel.

„Hmmm, tak princezny by chtěly pohádku?“ pokřivil úsměv a díval se na mě. Milovala jsem ho, strašně moc.

„Pojď ke mně,“ natáhla jsem k němu zdravou ruku.

Posadil se ke mně a Melisa se okamžitě sebrala a šla do své postele. Poslušná holčička. Já se teď mohla k Edwardovi pěkně přitulit.

Položila jsem si hlavu na jeho hruď a objala jsem ho. Cítila jsem, jak mě hladí ve vlasech a začal vyprávět pohádku o Červené Karkulce.

Jeho hlas dokázal uklidňovat, Melisa usnula ještě než vlk sežral Karkulku a já jsem dělala, že spím taky. Doufala jsem, že Edward mě nebude chtít budit a tudíž se mnou zůstane celou noc. Pro jistotu jsem ho objala pevněji, ale bolavá ruka zaprotestovala. Sykla jsem a on se uchichtl.

„Nemusíš si působit bolest, pokud chceš, abych zůstal.“

„A zůstal bys?“ šeptala jsem.

„Než pro mě Aro někoho pošle, tak určitě.“

„Měl tě celej den, teď jsem na řadě já,“ povolila jsem sevření a rozepla jsem mu knoflíček od košile, chtěla jsem cítit jeho chlad. Rukou jsem mu zajela pod košili.

„Připadám si jako zloděj, co pomaličku krade tvou nevinnost,“ smál se.

„Já jsem, ale pořád nevinná.“

„Kdybych tenkrát v lese nenarazil na tvou vůni, byla bys teď v klášteře a nejspíš bys byla už jeptiškou,“ sjel mi hřbetem ruky po tváři a krku.

„Tenkrát jsem nevěděla, co je láska.“

„A teď už to víš?“

„Vím to od chvíle, kdy jsem se poprvé utopila v tvých černých očích,“ šeptala jsem a v těch očích jsem se topila znovu. Jen byly zlaté.

„Naučila jsi mě milovat,“ políbil mě na čelo a přitiskl si mě k sobě. „Zamiloval jsem se do tvé vůně, do chuti tvých rtů, do tvých čokoládových očí, do tvé nevinnosti,“ vyznával se mi.

„Když mi o tobě básnila Letty, chtěla jsem na tebe zapomenout. Ale nešlo to. Vážně bych teď byla v klášteře a modlila bych se k Bohu.“

„A teď jsi princezna upírů.“

„Jo, tak nějak. A mám dceru, která je starší než já. A místo do základní školy půjdu rovnou na střední. A taky mám kluka, kterej už mi doufám nikdy nebude lhát,“ navázala jsem.

„Už nikdy,“ sklonil se ke mně políbil mě. Ale já byla příliš nenasytná a přitáhla jsem si ho k sobě. Ležel teď skoro na mě. V ruce mi příšerně cukalo, ale mě to bylo jedno. Byl tady se mnou a líbal mě. Nic nebylo v tuhle chvíli důležité. Pak se odtáhl.

„Neměli bychom,“ šeptl a přerývavě dýchal.

„Nevydržím se tě nedotýkat,“ protestovala jsem a rozepla jsem mu zbytek knoflíčků u košile. Přitáhla jsem si ho a zase ho začala líbat. Neprotestoval, ale někdo zaklepal a rovnou vešel. Edward se ode mě okamžitě odtáhl. Ve dveřích stála Letty.

„Edwarde, Aro touží po tvé hře na klavír,“ ušklíbla se. Něco mi tu celou dobu uniká.

„Nebo mi jen pomáhá dodržet jeho pravidla,“ přikývl Edward.

„Jo to taky!“ zubila se Letty.

„Tak počkat! Jaký pravidla?“ nechápavě jsem si je oba prohlížela.

„Aro přistoupil na tvá pravidla a podpořil je vlastními. Ale neboj, já s nima nesouhlasím,“ začal Edward.

„Tak vysvětlí mi to už někdo?“

„Aro řekl, že když jsi příliš mladá na svatbu, tak jsi příliš mladá i na jiné - ehm - věci,“ mluvil pomalu Edward.

„Cože?“

„No, nejspíš ti tvou nevinnost do svatby neukradnu, ty moje malá jeptiško,“ jemně si přitáhl můj obličej za bradu a políbil mě.

„A jak toho chce docílit? Bude nás hlídat?“ nelíbilo se mi to.

„Dělá to docela dobře,“ podíval se po Letty.

„To přece nemůže!“

„Je to tvůj otec, takže může. A já věřím, že mě brzy budeš prosit, abych si tě vzal,“ ušklíbl se.

„To se ještě uvidí!“ naštvalo mě to, lehla jsem si a přikryla se peřinou až ke krku.

„Hmmmm,“ sklonil se ke mně Edward, „o to se postarám,“ přitiskl se k mým rtům a naposledy mě vášnivě políbil. Když se odtáhl, zakňourala jsem na protest.

„Radši si ty knoflíčky zapni,“ smála se mu Letty.

„Máš pravdu. Dobrou, lásko,“ zavřel dveře a já po nich zdravou rukou hodila jeden z polštářů.

Epilog

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXIX.: