Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška IX.

23.07.2010 (14:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3409×

9. Co horšího se mohlo stát

Isabella:

Ještě vydržet 4 dny bez Edwarda a pak už být jen s ním. Byla to krásná představa, ale ty dny se vyloženě vlekly. Edward držel slovo a nechodil za mnou, anebo ho prostě jen Tanya nepustila ze svých spárů. Matka představená pro mě vymyslela mraky úkolů, včetně opravu té zrouchnuté postele. To jsem sice zvládla za hodinku, ale úklid kláštera, mytí nádobí, škrábání brambor a pletí nekonečných záhonů, byl děs.

Blížil se večer a já se hrabala ještě pořád v záhoně. Slunce hřálo z posledních sil, předtím, než se ukrylo za stromy. Byl ten čtvrtý den, na který jsem tak úpěnlivě čekala. V hábitu mi bylo neskutečný horko, ale kvůli Matce představené jsem ho nosila. Chtěla jsem se jít osvěžit, ale když jsem zvedla hlavu, stál přede mnou Edward. A já myslela, že se na mě vykašlal.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a shrnula jsem si vlasy ze zpocené tváře, naneštěstí špinavou rukou a byla jsem jako čuňátko.

„Ha, ha, ha,“ smál se mi, „víš, že jsi sexy i v tomhle děsným hábitu a ušmudlaná?“

„Co tady děláš?“ dělala jsem, jako bych netušila, proč vlastně přišel.

„Přišel jsem si pro tebe, jak jsem slíbil.“

„Tanya, je pryč?“ řekla jsem trochu moc nadšeně.

„Právě balí kufry. Pojď ke mně, ať tě obejmu,“ rozpřáhl svou náruč.

„A proč nejdeš ty ke mně?“ divila jsem se, že mě rovnou neskolil zase na zem.

„Proč, asi?“ natáhl ruku a paprsky slunce ji proměnily v zářivý diamant. Jsem blbá, že mi to nedošlo.

Přeskočila jsem záhon a už jsem byla v jeho náruči.

„Krásně chladíš.“

„A ty hřeješ!“ setřel mi opatrně špínu z tváře a políbil mě. V tu samou chvíli mu zazvonil mobil.

„Alice, nevolá nikdy jen tak,“ řekl, když se podíval na volajícího. Ihned jí to zvedl.

„Alice?“

„Hned tam budeme, díky!“ položil to, chytil mě za ruku a táhl mě k lesu.

„Co se děje?“

„Letty!“

„Ne!!!“ zastavila jsem se a nevěděla jsem, co dál.

„Bello, pojď. Ještě není pozdě!“ tímhle mě přesvědčil.

Edward běžel rychleji, než já. Mě zpomaloval ten hábit. Viděla jsem, jak mizí za hradní bránou, a přidala jsem.

„Tanyo, jdi od ní!“ slyšela jsem křičet Edwarda, když jsem dobíhala. Pak jsem ji viděla.

Tanyiny oči byly rudé jako rubíny a upíraly se přímo naším směrem. Tanya se skláněla nad svíjejícím se tělem Letty a syčela na nás.

Neváhala jsem ani vteřinu a skočila jsem jí po krku. Přistály jsme na nějakým kusu nábytku, každopádně z něj zbyly jen třísky.

„Cos jí to udělala ty žíznivá bestie!“ řvala jsem na ni se slzami v očích a plná vzteku.

„Řekla si o to!“

„Zabiju tě!“ začala jsem se s ní prát, byla silnější než já a chytla mě pod krkem.

„Tanyo, ne!“ volal Edward.

„Strhnu z tebe ty nevinný hadry, ty malá couro! To kvůli tobě, mě Edie nechal, že jo?“ šílenost jí koukala z očí.

„Stejně tě nikdy nemiloval!“ chtěla jsem jí nějak ublížit a podařilo se. Kolenem jsem ji odstrčila, že letěla přes půl místnosti.

„Nech nás, Edie!“ přikázala mu Tanya, když mezi nás chtěl vletět a skočila po mně.

„Tanyo, ty jí nesmíš ublížit!“ křičel na ni Edward.

„Rychle se pomodli, ty mrňavá jeptiško!“ syčela na mě Tanya a svírala můj krk. Zvedla mě tak vysoko, že jsem nedosáhla na zem.

„Tanyo, pust ji! Jestli jí ublížíš, zabije tě její otec!“ přišel Edward až k nám a zkusil to s ní po dobrým.

„Ona přece nemá rodiče!“ podivila se Tanya a zadívala se mi do očí, těma svýma krvavě rudýma.

„Je Volturiová!“ řekl Edward s důrazem.

„Co?“ vešla do místnosti Rose a divila se, co se dělo. Krom toho, že ji překvapilo, kdo vlastně jsem.

„Emmette!“ zavolala ještě na Emma a běžela k Letty, protože na ni nikdo nereagoval.

Tanya mě pustila na zem, otočila mě k sobě zády a urvala mi kus hábitu v místech, kde jsem měla to ‚rodinné‘ znamínko.

„Tak přece jen,“ sykla Tanya a pustila mě. „Ta Španělka to věděla?“

„Samozřejmě,“ řekl Edward a objal mě.

„Tak proto byla tak nepříjemná, když jsem jí řekla, že jí Aro zabil rodiče,“ chtěla Tanya v klidu odkráčet.

„Tanyo!“ okřikl ji Edward.

„Lžeš!“ křikla jsem na ni se slzami v očích. Tanya šla v klidu dál a přidala ještě smích. Podívala jsem se vyděšeně na Edwarda.

„Že to není pravda?“

„Bello, ty za to nemůžeš,“ snažil se mi nepřímo odpovědět.

„Takže, je to pravda?“

„Ano.“

„Můj bože, Letty!“ běžela jsem ke své nejlepší kamarádce. „Je mi to tak líto,“ dodala jsem s pláčem. To už ji bral Emmett do náruče.

„Is,“ podívala se na mě. „Ne-ne-nezlo-bím s-se,“ vysoukala ze sebe a omdlela.

To mě dostalo do kolen. Zhroutila jsem se. Edward se mě snažil podpírat, ale stejně jsem skončila na zemi. Propukla jsem v hysterický pláč.

„Bells, to bude dobrý! Za tři dny skončí proměna a bude to fajn, uvidíš!“ snažil se mě uklidnit Edward.

„Proměna? Ona neumírá?“ probudila se ve mně naděje.

„Samozřejmě, že ne. Tanya ji jen kousla, nesála dlouho…“

„Dobrý, dobrý, dobrý. Nemusíš mi to popisovat. Bude v pořádku?“ chtěla jsem vědět to nejdůležitější.

„Ano, jen trochu žíznivá,“ odpověděl mi s klidem.

„Ale bude mě nenávidět, můj táta jí zabil rodiče a teď z ní bude upír a to všechno, jen kvůli mně!“

„Bells, notak! Vzpamatuj se, ona tě má ráda a ty za to přece nemůžeš!“

„Ale můj otec, ano!“ byla jsem na něj naštvaná. Ne na Edwarda, ale na tátu, kterého vlastně ani neznám!

----------------------------

10. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška IX.: