Ahoj. Já vím, že jsem dlouho nenapsala nic nového. XD Ale pokusila jsem se něco napsat. A tak vás moc prosím, jestli tam napíšete svůj názor. Děkuji
06.10.2009 (22:00) • vikiii111 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 967×
Kdo to je?
Bella
Probudila jsem se a věděla ,že tohle už nebyl jenom sen. Bylo to něco víc. Cítila jsem jeho polibky tak hluboko ve mně ,že jsem to ano nemohla vypovědět. Bylo to jako splynutí duší. Nemohlo to být vymyšlené ,opravdu ne. Jediná věc,která mě v tu chvíli zkusila napadnout byla ,jestli ho večer uvidím. Koukla jsem se k okénku kde na mne klepal táta . Vypadal unaveně ,asi po hádce s nevlastní mamkou. Poslední dobou se hodně hádali a táta čím dál tím více nejezdil domů a přespával v práci.
„Bello?? Jsi v pořádku?“
„Jo tatí jsem. Jenom jsem si zdřímla, promiň.“
Mezitím co se mně táta vyptával jsem vystoupila z auta . Táta mě chytl za rameno a spolu jsme šli po chodníčku k domu.
„Belo co jsi myslíš o té svatbě své sestry?“
V tu chvíli jsem nevěděla co říct. Měla jsem myšlenky rozutečené někde daleko .Daleko od tohoto domu. Daleko od tohoto místa. Od všech věcí na světě.
„Já nevím tati. Je to snad její věc . Ne?“
„Ano to je ,ale já jí povedu uličkou. A já ji budu předávat tomu. Tomu , tomu.“
„Danovi . Tati Danovi.“
Nikdy neměl Dana moc rád .Po poslední návštěvě spolu moje sestra a táta nemluvili. Nevolali si a ani neposílali holuby. Bylo to jako kdyby táta neexistoval.
„Ano tomu Danovi. Jak si ho může jenom brát? Vždyť ani není pro ní dost dobrý.“
„Tati nebereš si ho ty ,ale ona. A je s ním šťastná . Moc šťastná.“
„Opravdu? Je?“
„Je a moc. Nikoho jiného by jsem si pro ni nepřála.“ To byla už moc dlouho pravda. Několikrát se sice rozešli a nadávali si po telefonu ,ale byli pro sebe stvoření. Jako Bob a Bobek.
„Tak to máš asi pravdu.“
„Mám . A ty to víš!“
Teď jsem se ,ale nechtěla neustále bavit o mé sestře. I když to teď bude nejžhavější téma.
„Co škola? Už jsi si jí vybrala?“
„Tati budu chodit sem . Nechci nikam dojíždět.“
„Ale uvědom si ,že budeš muset vozit svoji sestru do školy.“
Tak tohle si musel táta užívat. Moc dobře věděl ,že svoji mladší sestru moc nemusím. Byla ukecaná.a pro mě hodně otravná.
„Jo tati budu si muset zvyknout.“
Když už zbývalo ani ne týden do svatby . Musela jsem si vybrat nějakého partnera . Se sestrou jsme si neustále volali a radili. Dokonce mě přesvědčila ,ať si vezmu růžové šaty. Její hlas byl šťastný a nedočkavý.
„Bello tak už máš , toho kluka na mou svatbu? Víš ,že jestli ho nebudeš mít,tak tam nemůžeš?“
Musela jsem se zasmát nad jejím plánem. Ještě štěstí ,že platí letenky.
„Někoho bych měla.“
„Kdo to je?“
„Ahoj ségra uvidíme se na svoji svatbě. Jo?“
„Ne ,ne počkej kdo to je? To mi nemůžeš udělat.“
„Ale může .Můžu.“
Usmála jsem se a položila sluchátko. Teď jsem si musela najít nějakého partnera. A jediný kdo mě teď napadnul byl Jackob. Byl to hodně dobrý přítel. Dokonce rodinný a všichni ho znali. Zvedla jsem sluchátko a začala vytáčet číslo. Chvilku to zvonilo a pak někdo zvedl sluchátko.
„Prosím?“
„Tady je Bella. Je tam Jackob?“
„Jo je.“
„A dáte mi ho prosím k telefonu?“
„Ne .Já totiž u telefonu jsem.“ Hned potom co jsem zůstala s pusou do kořán a z telefonu se začalo ozývat chechtající ,štěkající hlas . Dolů přiběhla Veronika.
„To je Jackob?“
„Ne to je Santa Klaus.“
„Hmm tak jo. Tak mu řekni ,že chci hodně dárků .“
Její bezstarostnost byla neuvěřitelná. Skoro nikdy se neurazila a taky nikdy neměla nepřátelé. Neuvěřitelné.
„Jackobe? Jsi tam ? Nebo je tam pořád ten štěkavej pes?“
„Pes? Když tak hezké roztomilé štěňátko. Co potřebuješ? Že mi voláš? Ty a tvoje sestra v tom máte nějakou praxi ne?“
„Jak praxi? Vždyť ti volám poprvé ne?“
„No ty jo,ale tvoje sestra mi volala už tenhle týden skoro po sedmé!“
„ Sestra? A co ti chtěla?“
„No jestli s ní nepůjdu na nějakou svatbu.“
„A co jsi jí řekl?“
„Chtěl jsem jí říct ne,ale ona je hrozně ukecaná a tak se jí nedalo odmítnout.“
„Jo to znám .“
„A co jsi to potřebovala?“
„Nic ,nic jenom jsem se tě chtěla zeptat jak se máš ? A jestli se někdy nechceš zase projet autem?“
„Jo někdy jo,ale ne teď . vždyť za několik dní letíme za tvou sestrou a já si musím sehnat sako nebo kvádro. Promiň jindy jo? Promiň musím končit. Ahoj“
„Jo uvidíme se na letišti. Ahoj.“
Položila jsem sluchátko a byla nahraná. Neměla jsem s kým jít na tu zatracenou svatbu a navíc jsem tady v tom malém městečku nikoho neznala.
Začalo se stmívat a já si uvědomila ,že jsem zapomněla na svůj sen . Šla jsem se vysprchovat a přemýšlela koho tak můžu pozvat na tu svatbu. A v tom mě napadl skvělý nápad kdo by šel. Vyběhla jsem ze sprchy ,vzala si ručník a běžela rovnou k telefonu. Vyťukala jsem číslo a ani ne po prvním zazvonění se ozval hlas z telefonu
„Prosím?“
Autor: vikiii111, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jenom SEN - 11.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!