Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedny prázdniny - 2. kapitola

10.11.2010 (11:45) • RenesmeClaireCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 963×

„Tvá sestra Kayla…“

„Co je s ní?“ zajímala jsem se. S Kaylou sice moc dobře nevycházím, ale nechci, aby se jí něco stalo.

„Měla nehodu,“ vydechl táta.

„A jak je na tom?“

„Není to nic vážného, ona a její matka se nabouraly v autě, její máma vyvázla bez zranění, jen Kayla je v nemocnici,“ vysvětlil táta.

„Musím zavolat mámě,“ řekla jsem a šla nahoru pro svůj telefon.

„Bello?“ ozval se mámin hlas.

„Mami? Jak je na tom Kayla?“ ptala jsem se.

„Nic vážného, je v pořádku, ještě je v nemocnici, zrovna jsem u ní, Phil dělal scény, už nechce, aby Kayla bydlela u své matky,“ vysvětlila máma.

„To znamená, že s vámi bude cestovat? A mě necháš v tomhle zapadákově?“

„Ne, Bells, Kayla s námi cestovat nebude, ona pojede do Forks,“ řekla máma.

„Cože? Já ji tady ale nechci! Obě dvě jsme se těšily, že se jedna druhé zbavíme! Ona sem určitě jet nechce!“ rozčilovala jsem se.

„Bello! Co jsou to za řeči, že jí tam nechceš?“ kárala mě máma.

„Říkala jsi, že to není vážné, může zůstat tam, kde je.“ Nechci, aby sem Kayla přijela, my dvě se prostě nemáme rády, jsem si jistá, že sem Kayla nechce jet.

„Bello, tak dost! S Charliem jsme to už probrali, jakmile to bude možné, já a Phil Kaylu přivezeme,“ řekla máma.

„Já jsem taky cestovala sama! A drahá Kayla to nezvládne, co kdyby se jí něco stalo, že ano?“

„Je to tvoje sestra!“ namítla máma.

„Není!“ řekla jsem a zavěsila. Ještě to tak, aby tady byla Kayla, budu se s ní muset dělit o pokoj, o koupelnu, o auto a kdo ví o co ještě. Zdola jsem neslyšela hlasy, Jacob už asi odjel a nerozloučil se se mnou, no co, ještě se tak dobře neznáme.

„Taky jsi mi to mohl říct,“ vyjela jsem na tátu.

„Myslel jsem, že ti to nebude vadit, je to přece tvoje sestra,“ řekl táta.

„Tak to mi teda bude vadit a není to moje sestra. A kde bude spát? Jestli se uráčíš říct mi to.“ Byla jsem na něho až moc zlá, jednala jsem v afektu vzteku, jsem prostě taková.

„No, myslela jsem, že budete spát spolu v pokoji, Phil mi slíbil, že pošle peníze, abych Kayle mohl koupit postel a skříň,“ řekl Charlie.

„Spolu v pokoji?“ zopakovala jsem ironicky.

„Ale no tak, Bello, zítra pojedu kupovat nábytek, musíme tvůj pokoj trochu přestěhovat,“ řekl Charlie. Tak to jen přes moji mrtvolu! Nikdo nebude šachovat s mým nábytkem v mém pokoji.

„Hm,“ řekla jsem pouze, vzala jsem si z lednice jogurt, ze šuplíku vytáhla lžičku a šla nahoru. Počítač k mojí radosti už byl naběhnutý a já se mohla připojit na ICQ. Na ICQ nebyl nikdo zajímavý. Zkontrolovala jsem ještě e-maily, nikdo nic nepíše, nikdo po mně nic nechce. Vypla jsem počítač a lehla si na postel. Vzala jsem si svého discmana a nejnovější CD. To CD mi daroval můj kamarád / kluk, náš vztah byl poněkud zvláštní, jak se říká, scházeli jsme se a zase rozcházeli. Nahrál mi na něj naše oblíbené písničky, když jsme spolu tancovali na diskotéce, když jsme byli spolu v kavárně a začala hrát písnička, on si to pamatoval a nahrál mi CD, dal mi ho k šestnáctým narozeninám, byl to můj nekrásnější dárek. Nevím, jestli George mám ráda, nebo ho miluji, každopádně chci s ním být kamarádka navždy.

„Bello?! Bello? Vstávej, je tady Jake,“ budil mě táta.

„Proč mě budíš tak brzo?“ ptala jsem se rozmrzele. Sluchátka jsem měla ovázané kolem krku, hudba pořád hrála, stále jsem byla oblečená v mikině a džínech.

„Brzo? Jsou dvě hodiny,“ usmál se Charlie.

„Můžeš mi vysvětlit, proč mě nevzbudíš? Necháváš mě spát celé dopoledne a část odpoledne,“ stěžovala jsem si.

„Byl jsem nakoupit nábytek s Jacobem, jela bys taky?“ ptal se mě.

„Jasně, že ne, to sis teda pospíšil, kdy že má Kayla přijet?“

„Nevím, máma volala, že si dnes půjdou koupit letenky,“ řekl.

„Super,“ řekla jsem ironicky.

„Řekni Jakeovi, že se osprchuji a hned přijdu a ještě mi musíš dát tu pozvánku na párty u Cullenů,“ připomněla jsem mu.

„Jo, jasně, ta pozvánka je na lednici,“ řekla táta a odešel. Vyhrabala jsem se z postele a šla do koupelny. Vysprchovala jsem se a umyla vlasy, vyčistila zuby a šla do pokoje. Ve skříni jsem našla nové džiny a triko s dlouhým rukávem.

„Ahoj, Bells,“ pozdravil mě Jake, když jsem scházela schody.

„Ahoj, Jaku, nečekáš dlouho?“ usmála jsem se.

„Ani ne, díval jsem se na zápas,“ podíval se směrem k televizi, táta seděl na gauči a sledoval nějaký pořád.

„Co chceš dneska dělat? Doufám, že půjdeš na tu párty?“ ptala jsem se ho.

„Budu se snažit, asi přijdu o něco později, tak se tam uvidíme,“ řekl Jake.

„Dobře, tak jsme domluveni,“ řekla jsem. Jacob byl svým způsobem hezký, ale ne můj tip, a taky byl moc mladý, vypadá na osmnáct ale má teprve patnáct.

„Co chceš dneska dělat?“ ptal se mě.

„Já nevím, můžeme přestěhovat můj pokoj, má přijet má sestra Kayla,“ ušklíbla jsem se. Raději si ho přestěhuji sama, než aby ho stěhoval táta a udělal něco špatně.

„Dobře,“ kývl Jake. Táta natahal všechny krabice s nábytkem do obýváku. Nebylo jich moc, asi koupil to neobyčejnější, co našel. Jake a Charlie všechno odnesli do mého pokoje.

„Jak to chceš?“ ptal se mě Jake.

„Chci mít postele co nejdál od sebe,“ řekla jsem. Jake kývl, neptal se proč, nebo z jakých důvodu, prostě mlčel a dal se do skládání postele. Nakonec se mi výsledek líbil. Naše postele byly opravdu co nejdál od sebe a ještě k tomu jsme mezi sebou měly skříň, takže na sebe navzájem neuvidíme.

„Děkuji, Jakeu, moc se mi to líbí, hodně jsi mi pomohl,“ usmála jsem se na něj a na líčko mu lípla pusu.

„Nemáš zač, Bells,“ oplatil mi úsměv.

„No, je šest hodin, dneska jsem vůbec nic nejedla a za chvíli je párty, musím se připravit,“ řekla jsem.

„Dobře, tak já teď pojedu domů, snad se uvidíme na párty, čau, Bells,“ řekl Jake. Zdálo se mi, že nějak pospíchal, vždycky, když jsem začala mluvit o párty, nějak znervózněl. To mi budou prázdniny, pomyslela jsem si. Jacob, který se chová divně, Kayla, která musí přijet hned ze začátku prázdnin. Bezva.

Vzala jsem si černo-bílé oblečení, vlasy vyčesala nahoru. Z lednice jsem si vzala pozvánku, na pozvánce byla dokonce mapa jejich bydliště. Pozvánky taky vypadají luxusně. Alice a Jasper musí mít nejlepší párty, a co když je Cullenových více?

„Tati? Tak já jedu, ano?“

„A v kolik přijdeš?“ ptal se mě táta.

„To nevím, ahoj,“ řekla jsem a rychle vyšla ze dveří pro případ, že by si to ještě rozmyslel. Nasedla jsem do svého milovaného autíčka, až pojedu domů, nebude se mi chtít ho tady nechat, totálně jsem se zamilovala.

Dům Cullenových nebylo těžké najít, stromy na jejich příjezdové cestě byly celé omotané světýlky. Tahle rodina se mi bude určitě líbit. Kolem domu bylo plno aut, hodně luxusních a taky hodně obyčejných. Jejich dům byl prostě úžasný, hodně světlý, prosklený. Vystoupila jsem z auta a šla do domu. Výzdoba prostě super, hudba úžasný, dům nádherný. Tuhle rodinu miluju.

„Ahoj, Bello,“ přišla ke mně dívka, hned mi byla povědomá.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. Jasně, je to Alice.

„Super párty, Alice,“ usmála jsem se na ni.

„Díky, moji sourozenci mi vůbec nepomáhali,“ stěžovala si.

„Sourozenci? Myslela jsem, že máš jen jednoho bratra, toho blonďáka,“ řekla jsem.

„To ne, je nás pět,“ usmála se Alice.

„To je skvělé,“ řekla jsem.

„Ty nemáš sourozence?“ ptala se mě Alice.

„Mám jednu nevlastní sestru Kaylu, brzy přijede sem do Forks,“ ušklíbla jsem se.

„Alice! Všude tě hledám,“ řekla malá drobná blondýnka, která se vynořila z davu. Za blondýnkou přišel další kluk s hnědými vlasy, za nimi se jako stín táhl blonďák, který se tvářil docela naštvaně.

„Bells. Tohle je moje sestřenice Jane a bratranci Alec a Demetri. Tohle je Bella,“ představila nás navzájem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj,“ pozdravil mě Demetri, Alec a Jane dělali, že mě nevidí.

„Tak znovu, Alecu? Jane? Tohle je moje kamarádka Bella, Bello, tohle je Alec a Jane,“ zašklebila se Alice, taky jí neušlo, že mě ti dva přehlídli, mně to bylo celkem jedno, nemůžu nikoho nutit, aby se se mnou bavil.

„Čau, Bello,“ řekl Alec. Jane se na mě jen podívala vražděným pohledem, vidím ji poprvé v životě a ona už mi dává najevo, že mě nenávidí, bezva.

„Jane, to stačí,“ řekl Alec a někam ji odvedl.

„Jane si nevšímej,“ radil mi Demetri. Ten jediný mě pozdravil hned napoprvé a ten jediný je mi nejvíc sympatický.

„Chceš tancovat?“ ptal se mě Demetri.

„Jasně,“ usmála jsem se. Aspoň někdo se mnou ztrácí čas, přijela jsem přece získat přátelé, tak nebudu sedět někde v koutku.

„Takže, ty tady bydlíš?“ ptal se mě.

„Ne, jsem tady na prázdninách,“ řekla jsem.

„Máš tady přátele?“ zajímal se.

„No, mám tady Jacoba, toho znám jen jeden den, ale jako kamarád bude fajn,“ řekla jsem.

„A co já? Já jsem vzduch?“ zasmál se.

„Jistě že ne, ty jsi taky můj kamarád,“ řekla jsem.

„Chceš další kamarády?“ ptal se mě.

„Jasně,“ kývla jsem.

„Fajn, představím tě Cullenovým,“ řekl. Chytl mě za ruku, abychom se oba dostali přes tančící dav. Zavedl mě ke dvojici moc krásných lidí, dívka vypadala jako řecká bohyně krásy, měla dlouhé vlnité blonďaté vlasy, které jí splývaly podél zad skoro až k pasu, její oči byly zlatavě hnědé, její pleť byla bledá. Kluk byl taktéž krásný, byl asi o dvě hlavy větší než já a měl svaly, co mě překvapilo, bylo to, že jeho oči byly taktéž zlaté, černé krátké vlasy, prostě kluk dívčích snů. Společně tvořili moc krásný pár, byli prostě dokonalý.

„Bells, tohle je Emmett a Rosalie,“ představil mi ty poloviční bohy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj, Bello,“ usmáli se na mě.

„Máš novou holku?“ ptal se Demetriho Emmett.

„Právě jsme se potkali,“ zasmál se Demetri. No, když nad tím uvažuji, Demetri není špatný, má docela výrazné lícní kosti, jeho vlasy jsou světlé hnědé, svaly má určitě, pod jeho trikem se krásně rýsují, jeho oči mají zlatavě černou barvu, jeho oči jsou zajímavé.

„To je problém?“ ptal se Emmett.

„Ano, je,“ řekla jsem.

„Dělal jsem si srandu,“ řekl Emmett na odlehčení situace.

„Kde je Edward?“ ptal se Demetri.

„Jel pro Tanyu, Kate a Irinu,“ řekla Rosalie.

„Cože? Sestry Denaliovy přijedou?“ ptal se zhrzeně.

„Jo, budou tady s námi bydlet jeden celý týden,“ řek Emmett.

„Co? Týden? Ale to je hrozně dlouhá doba. A opravdu musí přijet Tanya? Kate a Irina jsou super, ale Tanya?“ ptal se otráveně Demetri. To by mě zajímalo, co je zač ta Tanya.

„Brácho, jedná se o přítelkyni mého bratra, já vím, že ji nemáš rád, já taky ne, ale před Edou o ní takhle nemluv,“ radil mu Emmett.

„Kluci, no tak! Co to povídáte? Že nemáte Tanyu rádi?“ ptala se jich Rosalie.

„Ty snad jo?!“ ptal se jí překvapeně Demetri.

„No… Moje kamarádka to není, ale je to přítelkyně Edwarda a my ji musíme respektovat,“ řekla Rosalie.

„Počkat, můj bratr to není, já s ním ani s ní bydlet nemusím, já ji respektovat nemusím,“ zasmál se Demetri. Očividně mají s Tanyou problém.

„Demetri, prosím, chovej se aspoň trochu slušně,“ prosila ho Rosalie.

„Fajn, Rose, budu se k ní chovat tak jako ona ke mně, platí?“

„Dobře, jsi hodný,“ zazubila se na Demetriho Rose.

„Já vím. Pojď , Bells, jdeme tancovat,“ řekl Demetri a táhl mě na parket. Zrovna začala hrát písnička, na kterou jsem tancovala s Georgem, mám tuhle písničku ráda, u téhle jsme se poprvé políbili.

„Máš přítele?“ ptal se mě Demetri.

„Ne, máš přítelkyni?“ zajímala jsem se.

„Ne, ale moc rád bych ji měl,“ usmál se na mě. Demetri mi nějakým způsobem přijde zajímavý, je hezký.

„Co není, může být,“ laškovala jsem s ním.

„To je pravda, třeba na mě čeká ta pravá,“ usmál se na mě.

„Jo, možná je právě…“ Demetri mě ani nenechal doříct větu a skočil mi do řeči.

„Hele, přijely sestry Denaliovy a Edward, pojď, seznámím vás,“ řekl nadšeně Demetri, vzal mě kolem ramen a společně jsme se probojovali až k sestrám Denaliovým.

„Ahoj, Kate, Irino,“ usmál se Demetri a objal je.

„Ahoj ,Tanyo,“ usmíval se Demetri, chtěl ji taky obejmout, ale v půli pohybu se zastavil.

„Ne, tebe nemám rád,“ řekl směrem k Tanye, Tanya na něho koukala, jako kdyby spadl z višně.

„Tak com holkym jak se pořád máte? A kde je Edward? Musím vás s někým seznámit,“ řekl Demetri.

„Edward šel do auta pro kufry, Tanya si je nemůže tahat sama,“ řekla ta menší, Kate.

„A koho nám chceš představit?“ zajímala se ta druhá, Irina.

„Tohle je Bella, Bello, Irina, Irino, Bella, a tohle je naše malá Kate, malá Kate, tohle je Bella,“ představil nás navzájem.

„Díky, Demetri, ahoj, Bello, moc ráda tě poznávám,“ usmála se na mě Kate.

„Ahojky, Bells, jsi tady nová?“ ptala se mě Irina.

„Ahoj, jsem tady na prázdninách,“ usmála jsem se. Obě sestry vypadaly moc hezky, zase vypadaly jako bohyně krásy, ale na Rose nikdo nemá.

„Á, tady je,“ usmál se Demetri na kluka, který se tahal s kufry. Jeho krása byla oslepující, poznala jsem, že se jedná o Edwarda. Jestli jsou Emmett a Rose poloviční bohové krásy, tak Edward je bůh. Nikoho krásnějšího jsem v životě nepotkala, Edward jako ostatní Cullenovi měl zlaté oči, jemu slušely nejvíc. Své bronzové vlasy měl rozházené do všech stran, měl takový rošťácký rozcuch. Jeho rty uměly vykouzlit ten nejkrásnější úsměv na světě. Modré triko obepínalo jeho hruď a svaly. Jeho pleť tak jako ostatních byla bledá.

„Bello, tohle je náš playboy Eda, Edo, tohle je Bella,“ usmál se Demetri.

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedny prázdniny - 2. kapitola: