Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedny prázdniny - 1. kapitola

21.10.2010 (20:30) • RenesmeClaireCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1458×

Otráveně jsem vystoupila z policejního auta. Bezvadný nikde nikdo, žádný klub, žádní kamarádi. Už to vidím, celé prázdniny budu trávit u televize s mým tátou, kterého jsem dobře dva roky neviděla.

Dům byl přesně takový, jaký jsem si pamatovala od minule. Natřený na bílo, trošku oprýskaný, okenice a parapety jsou pořád stejně zelené. Už abych byla doma ve Phoenixu. Chybí mi slunce, a to jsem ve Forks sotva dvě hodiny. Moje máma a její přítel Phil mě sem poslali, protože o prázdninách budou hodně cestovat. Nechtěla jsem jezdit s nimi, chtěla jsem bydlet doma sama, ale máma to hned zavrhla, a tak teď stojím před domem mého táty a říkám si, jestli jsem raději neměla cestovat s mámou a Philem. Už je pozdě litovat.

„Pojď, Bells, ukážu ti pokoj,“ řekl Charlie a vedl mě do domu. Můj pokoj byl nahoře, vůbec se nezměnil, stěny jsou pořád stejně žluté, záclony taktéž. Postel je pořád na svém místě, jediné, co tady přibylo, byl počítač, Charlie mi ho koupil, abych mohla být ve spojení s přáteli z Phoenixu.

„Koupelna je tam,“ ukázal Charlie na protější dveře mého pokoje. Vím, kde co je, všechno si to pamatuji, ale nevadí mi, když mi to všechno Charlie říká, aspoň mezi námi není takové ticho.

„Díky, tati, mohla bych zavolat mámě? Bude mít strach,“ řekla jsem.

„Jistě,“ kývl a odešel z mého pokoje. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila mámino číslo.

„Ano? Bello?“ ozvala se máma.

„Mami? Volám ti, abys věděla, že jsem v pořádku,“ řekla jsem.

„To ráda slyším. Tak povídej, líbí se ti tam?“ ptala se máma.

„Phoenix to není,“ řekla jsem.

„Ale, Bells, vydrž to tam. Jen jedny prázdniny,“ řekla máma.

„Dobře, mami, musím si ještě vybalit, zavolám později, pa,“ řekla jsem.

„Ahoj, miláčku,“ rozloučila se máma a zavěsila. Rozhlédla jsem se po pokoji, v tomhle městě se nic neděje, není tady zábava, z domu jsem zvyklá chodit do klubu snad každý víkend, ale tady? Rozhodla jsem se, že půjdu za Charliem do kuchyně.

„Bells? Chceš večeři?“ ptal se mě Charlie.

„Ne, nemám hlad. Díky,“ řekla jsem. V letadle jsme dostali cosi jako kuřecí maso a brambory, nebylo to moc dobré, ale hlad to zahnalo.

„Bello, já vím, že tady nemáš žádné kamarády, ale zítra běž třeba ven, nebo můžu zavolat Billymu a přijede i s Jacobem,“ řekl Charlie.

„Jacobem?“ Matně jsem si vybavovala malého kluka s delšími vlasy.

„Jo, určitě si ho pamatuješ. Zítra ho pozvu, určitě si s ním budeš rozumět,“ usmál se Charlie.

„Jistě,“ řekla jsem. No bezva, Jacob je určitě mladší než já, určitě si budu rozumět s nějakým malým dítětem.

„Půjdu si lehnout, v letadle se nedalo spát, dobrou tati.“ Táta přikývl. Šla jsem nejdříve do koupelny a provedla večerní hygienu, v pokoji jsem si lehla na postel a usnula ani nevím jak.

Ráno se mnou někdo zatřepal. Myslela jsem si, že je to Phil, protože hlas byl mužský, ale pak jsem si uvědomila, že jsem ve Forks a ne ve svém milovaném Phoenixu.

„Bells, vstávej je tady Jake,“ řekl táta.

„Kolik je hodin?“ ptala jsem se ospale.

„Jedna pryč,“ řekl. To jsem spala tak dlouho?

„To už? Proč jsi mě nevzbudil dřív?“ ptala jsem se.

„Já nevím, byl jsem ráno v práci, myslel jsem, že budeš vzhůru,“ vysvětlil.

„Hned jsem dole,“ zabručela jsem a vylézala z postele. Zašla jsem si do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a učesala se, pak jsem šla do svého pokoje a oblékla se. Vzala jsem si své oblíbené modré tričko, džíny a černou mikinu. Zezdola jsem slyšela hlasy, hm, zvláštní, Jacob musí být mladší než já, ale hlas má dospělého muže.

„Bells?“ zavolal na mě táta, když viděl, že scházím po schodech. Na židli seděl docela urostlý kluk, jeho vlasy mu splývaly pod ramena, jeho čokoládové oči si mě zvědavě prohlížely.

„Bells, tohle je Jacob. Jacobe, tohle je Bella,“ představil nás navzájem.

„Ahoj, Jacobe,“ řekla jsem.

„Ahoj, Bells,“ usmál se.

„Něco jsem ti přivezl,“ řekl Jake.

„Vážně? A co?“ ptala jsem se.

„Vlastně to zaplatil tvůj táta, ale já to sehnal,“ řekl pyšně.

„Jo? A co mi teda koupil?“ Byla jsem už dost netrpělivá.

„Je to před domem Bells,“ řekl táta. Usmála jsem se a šla se podívat před dům, stálo tam auto.

„No, ty vole! Kde jsi ho sehnal? Muselo být drahé,“ zvolala jsem radostně.

„No, vlastně ani ne, není úplně nové. Koupil jsem ho od Cullenových, kupovali si nové a tohohle se chtěli zbavit, prodávali ho hodně pod cenou,“ řekl Jake.

„Je úžasné! Kdo jsou Cullenovi? Co je to za lidi, když se zbavují takového pokladu?“ ptala jsem se.

„Cullenovi jsou docela bohatí, jejich otec je lékař a matka architektka, mají peněz dost,“ řekl táta.

„Aha, tak to bych je teda chtěla poznat,“ zasmála jsem se pro sebe.

„Budeš mít příležitost, Cullenovi mají totiž párty na ukončení školního roku, myslím, že tam můžeš jít i ty,“ řekl Charlie.

„Já? Ale já tady nechodím do školy,“ namítla jsem.

„Já taky nechodím do školy a pozvánku jsem dostal, musíš tam jít, já jsem už starý kozel, ale ty ne,“ řekl Charlie.

„Jacobe? Půjdeš tam?“ otočila jsem se na svého nového kamaráda.

„Asi jo, pár lidí s La Push tam možná půjde,“ řekl Jake.

„Fajn, a kdy to je?“ ptala jsem se.

„Zítra večer,“ řekl Charlie. Už zítra? Ale nemám co na sebe. Asi si dnes zajedu do Port Angeles.

„Tati? Vadilo by ti moc, kdybych jela do Port Angeles na nějaké oblečení?“ ptala jsem se táty.

„Sama?“ Svraštil obočí.

„Můžu jet s ní,“ nabídl se Jacob.

„Fajn, chceš nějaké peníze?“ ptal se mě táta.

„Ne díky já mám,“ odmítla jsem.

„Tak já si skočím pro peníze a můžeme vyrazit,“ řekla jsem a šla do domu. V mém pokoji jsem našla peněženku a mobil. Vzala jsem si bundu a šla za Jacobem.

„Dávej na ni pozor,“ řekl Charlie Jakeovi. Jake přikývl a nasedl do auta, sedl si na místo spolujezdce, abych si mohla vyzkoušet nové auto. Jake mi celou cestu říkal, kam mám jet, neznala jsem to tady, jen matně jsem si to vybavovala. To auto jsem si zamilovala, nebylo vůbec znát, že v tom autě už někdo jezdil. Nemělo ani škrábanec, podle luxusního auta soudím, že i samotní Cullenovi jsou luxusní, a proto si i já musím koupit luxusní oblečení.

„Tak jsme tady,“ řekl Jake, když jsme stáli před velkým obchodním centrem. Hned jak jsem vlezla do centra a viděla první výkladní skříň, řekla jsem si, tak tohle musím mít. Na figuríně ten outfit vypadal moc dobře, uvidíme, jak bude slušet mně.

„Co říkáš na tohle?“ ptala jsem se Jacoba a ukázala na ten outfit.

„Nevypadá to zle, chceš si to vyzkoušet?“ ptal se mě.

„Jestli ti to nevadí,“ usmála jsem se. Jake zavrtěl hlavou, společně jsme vešli do obchodu. Řekla jsem prodavačce, co chci a ona mi ochotně sundala oblečení z figuríny. Zašla jsem do kabinky a převlékla se.

„Tak co myslíš Jaku?“

„Myslím, že vypadáš děsně sexy,“ usmál se. Přísahala bych, že se mnou flirtuje a imponuje mi to.

„Díky, myslím, že si to vezmu,“ řekla jsem směrem k prodavačce. Jen kývla. Zase jsem šla do kabinky, aby mi to mohla zabalit. Když mi pak u pultu řekla cenu, myslela jsem, že omdlím, ale co, oblečení se vždycky hodí.

„Chceš jít ještě do nějakého obchodu?“ ptal se mě Jake.

„Jo, pokud už nechceš jet domů?“

„Ne, myslím, že doma mě nic nečeká,“ zasmál se. Šli jsme společně do dalšího obchodu, nakupuji tak, že si vyzkouším oblečení, které mi hned padne do oka, v tomhle obchodě mi nejvíc padl do oka černo-bílý outfit.

„Jaku? Můžu si to vyzkoušet?“ ptal jsem se ho, nebyla jsem si jistá, jestli se se mnou moc nenudí.

„Jasně, Bells, počkám tady,“ usmál se Jake, mám pocit, že mu můžu říct o cokoliv a on to splní. Vešla jsem do kabinky a převlékla se.

„Jaku, tak co myslíš?“ Vylezla jsem z kabinky, skoro v té samé chvíli vylezla z vedlejší kabinky drobná dívka s černými vlasy a skřítkovským obličejem, její oči mě naprosto uchvátily, měly netradiční zlatou barvu.

„Nevím, co si myslí Jake, ale já myslím, že ti to moc sluší,“ usmála se na mě.

„Děkuji, tobě taky,“ usmála jsem se, až teprve teď jsem se zaměřila na její oblečení, měla na sobě to samé co já.

„Já jsem Alice,“ představila se mi.

„Bella,“ usmála jsem se. K Alici přišel nějaký kluk, nejspíš její přítel, měl blonďaté vlasy, mučednický výraz, co mě ale zaujalo nejvíce, byly jeho oči, měl je stejné jako Alice, začínala jsem si myslet, že je to její bratr do doby, než ji políbil.

„Myslím si, že ti to moc sluší. Půjdeme?“ ptal se Jake.

„Jasně,“ řekla jsem a zašla do kabinky.

„Tak ahoj, Bello,“ loučila se se mnou Alice.

„Ahoj, Alice,“ řekla jsem a šla zaplatit za své oblečení.

„Chceš jít někam na jídlo?“ ptala jsem se Jakea, když jsme vyšli z obchodu.

„Jasně. Znám skvělou restauraci, zvu tě,“ řekl Jake.

„Tak fajn,“ kývla jsem. Jacob mě zavedl do restaurace přímo v obchodním centru. Byla to docela příjemná místnost vymalovaná na červeno-černo. Servírka byla velmi milá, pořád se usmívala, i když by s tím určitě hned sekla a odešla.

„Dám si kuřecí medailonky,“ řekla jsem.

„Já kotletu a dvě koly,“ řekl Jake. Servírka kývla a odešla.

„Ty znáš Alici?“ ptala jsem se.

„Jen od vidění,“ řekl.

„Je docela milá,“ řekla jsem.

„Jasně, i její bratr/přítel Jasper je v pohodě,“ usmál se.

„Počkat, jak to myslíš bratr/přítel?“ nechápala jsem.

„Nejsou sourozenci doopravdy, jsou adoptovaní a jako sourozenci žijí a přitom spolu chodí, není to divný? Někdo to považuje za incest, ale myslím, že to incest není,“ řekl Jake.

„Vaše jídlo,“ řekla servírka, donesla nám velké talíře jídla, vonělo to neodolatelně.

„Nemyslím si, že je to incest,“ zamračila jsem se.

„No, mně je to celkově jedno, ať si Cullenovi dělají, co chtějí,“ řekl Jake.

„Cullenovi?“ zajímala jsem se.

„Jo, to byli Alice a Jasper Cullenovi, zítra pořádají párty. Já si myslím, že jsou docela milí, dělají často párty, ale můj táta mě k nim nechce pouštět, nevím, co se děje ale myslím, že mezi Quilety a Cullenovýma něco je,“ zamračil se Jake.

„Ale zítra přijdeš, ne?“ ptala jsem se

„Doufám, že jo, Alice dělá ty nejbláznivější párty,“ usmál se Jake.

Jake snědl svoje jídlo dřív než já, taktně na mě počkal a pak dokonce i jídlo zaplatil. Myslím, že díky němu tyhle prázdniny budou o něco lepší, ale to neznamená, že se nechci vrátit. Chci, byla bych nejšťastnější, kdyby mi teď máma zavolala a řekla mi, že už se vrátili a koupili mi zpáteční letenku.

Cesta zpátky netrvala dlouho, nechala jsem Jacoba řídit, Jake nejspíš nemá řidičák, ale řídí docela dobře.

„Dostaneš se domů?“ ptala jsem se, když zaparkoval před domem.

„No, můj táta pro mě měl přijet, zavolám mu,“ řekl. Klidně bych ho odvezla, ale když pro něho přijede jeho táta, tak prosím.

„Fajn, tak jdeme do domu? Můžeme si dát čaj,“ navrhla jsem.

„To by bylo fajn,“ usmál se. Vystoupili jsme z auta, Jake jako pravý gentleman mi vzal moje tašky, nebylo jich moc, koupila jsem si jen dva outfity, ještě nevím, který si vezmu, asi ten druhý, i když zkoušela si ho i Alice, bude na párty, může ho mít klidně na sobě, ale co, vezmu s ho i tak.

„Tati! Jsme doma!“ volala jsem z verandy.

„Jasně, Billy už volal,“ řekl táta.

„Vážně? A co říkal?“ zajímal se Jake.

„Za chvíli přijede,“ řekl táta.

„Tati? Uvaříš čaj?“ ptala jsem se ho.

„Jistě,“ kývl. Vzala jsem si svoje tašky a odnesla je do pokoje, zkontrolovala jsem svoji peněženku a zjistila, že se moje finance výrazně ztenčily, a to jsem přijela včera. Napíšu Philovi, ať mi něco pošle, Phil mi slíbil, že mi každý týden pošle nějaké peníze, souhlasila jsem, proč taky ne, Phil má peněz dost, a když může zpozorovat Kaylu, může i mě.

Kdo je Kayla? Kayla je jeho dcera z prvního manželství, která s námi taky žije, na prázdniny jela ke své matce, Kayla je stejně stará jako já. My dvě se nemáme v lásce, vlastně si nevěnujeme pozornost. Máma si myslela, že budu mít novou kamarádku, když si Phila brala, taky jsem si to myslela, ale po týdnu společného žití jsem změnila názor. Já a Kayla jsme odlišné, naprosto odlišné.

Rozhodla jsem se, že si pustím počítač, je to historický kousek, musím dlouho čekat, než se rozjede. Sešla jsem dolů po schodech, Charlie a Jake pili čaj, já jsem měla nachystaná hrníček naproti Jakea.

„Volala máma,“ řekl Charlie.

„Vážně? A co chtěla?“ zajímala jsem se.

„Jak se máš a tak, řekl jsem jí, že jí zavoláš,“ řekl Charlie.

„Ještě jedna věc,“ řekl Charlie.

„Jaká?“

„Tvá sestra Kayla…“

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedny prázdniny - 1. kapitola: