Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen a jen Volturi - 2. kapitola

02.03.2011 (10:15) • kiki1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1693×

Oslava

Přece jen jsem se rozhodla, že na naši oslavu půjdu. I když se mi to příšerně hnusí být v přítomnosti Cullenů a hlavně toho parchanta, přežiju to a všem se jim pomstím a ukážu jim, jak se mám dobře i bez nich.

„Co se děje, Bells? Vždyť jsi říkala, že na tu oslavu nejdeš,“ řekne Seth, který právě vešel do pokoje.

„Jo, já vím, ale jsou tam Cullenovi a já se jim pomstím a způsobím jim stejnou bolest, jako oni způsobili mé matce,“ řeknu a dál si upravuju vlasy a šaty.

„Sethe, obleč se, ty jdeš taky,“ řeknu a jdu se malovat.

„No jo, už jdu,“ řekne Seth a jde se převlíct. Vzala jsem si tyhle šaty, boty a udělala si tenhle účes. Seth si na sebe vzal normální oblek a mohli jsme vyrazit. Všechny jsme měly podobné šaty a kluci stejné obleky. Jen já, Nessie a Leah jsme měly šaty jiné barvy, aby všichni poznali, kdo je vládce. Ostatní měly černé šaty. Přišli jsme do sálu a tam už byli všichni kromě Cullenů. Posadili jsme se na trůny a ostatní zůstali stát vedle nás. Každý kdo přišel, tak musel jít před nás, poblahopřát a mohl se jít bavit.

„Cullenovi jsou tu,“ poslala mi Jane a já slyšela, jak přicházejí. Všichni vešli do sálu. Byli všichni stejně krásní, jako s mámina vyprávění. Rozhlédli se a jakmile spatřili mě s vlkodlaky, no, jejich pohled byl k nezaplacení. Mírně jsem se pousmála, ale jinak na sobě nedala nic znát.

„Co to dělá Bella s vlkodlakama?“ pomyslel si Carlisle.

„Aro se zbláznil,“ pomyslel si pro změnu Emmett.

„Bella má užasný šaty,“ zamyslela se Alice a to jsme to už nevydrželi a všichni (já, Seth, Leah, Jacob, Charlie a Nessie) propukli v huronský smích.

„Co jim asi přišlo tak směšné?“ pomyslel si Jasper.

„Vy, mí drazí přátelé,“ řeknu a vstanu z trůnu.

„Co? Teď ti, Bello, nerozumím,“ řekne Carlisle.

„No, to na co jste mysleli. Všichni vládci čtou myšlenky,“ řekne Jane a mrkne na mě.

„Co? To není možné,“ pomyslel si Carlisle.

„Myslíš, Carlisle?“ zeptala jsem se ho s pozdviženým obočím.

„Promiň, Bello,“ řekl a to ve mně už zlost vřela.

„Udělej to a už nikdy, opakuju nikdy neuvidíš ty svoje knihy,“ poslala mi Nessie.

„Dobře, jsem klidná,“ pošlu jí. Najednou ke mně dolehla myšlenka, že se Eleazar vrátil.

„Ne,“ pomyslím si, ale to už Eleazar otvíral dveře. Jakmile Eleazar zpozoroval Tanyu, tak šťouchnul do Carmen a oba zírali na Tanyu.

„To je Tanya, já myslel, že je mrtvá,“ řekl si sám pro sebe Eleazar.

„Eleazare! Carmen! Irino! Kate!“ vykřikne Tanya a už běžela k nim. To, co se stalo, jakmile ona doběhla, mě velmi překvapilo.

„Ty mrcho, co si o sobě myslíš? Na královskou rodinu nebude nikdo sahat, ani nicka jako ty,“ řekne tvrdě Kate, až mě to překvapilo, ale já na sobě nedala nic znát.

„Kate, pusť ji!“ řeknu a pomalým krokem si to mířím k nim.

„Kate, neslyšelas?“ řeknu. Na to už zareagovala.

„Oni tu zůstanou jenom chvíli, potom se vytratí a my o nich už, doufám, nic neulyšíme. Že ano?“ řeknu a otočím hlavu na Culleny. Všichni na mě zírají s otevřenou pusou, no bezva.

„Tak co?“ ptám se jich.

„Chcete tu snad zůstat?“ ptám se se smíchem.

„Pusť ji,“ řekne tvrdě Edward.

„Co?“ ptám se s údivem.

„Pusťte ji,“ řekne Edward trochu tvrději.

„Nedělej to!“ křičí na něj Alice, to už se ale rozbíhá a míří si to přímo na Kate. Rozběhnu se a jeho ruku zastihnu jen kousek před Kateiným obličejem.

„Co si myslíš, že jako děláš?“ zeptám se ho, on ale nevnímá a dál sleduje Kate. Jakmile se podívám jejím směrem, uštědří mi ránu do obličeje a já spadnu na zem a v puse cítím krev. To už jsou všichni v bojových pozicích a vlkodlaci jsou proměnění. Stihnu je zastavit vteřinu před útokem.

„Stop!“ zakřičím, ale všichni nespouštějí oči z Cullenů. Seth drží Edwarda a já k němu pomalu přistupuju.

„Jak je to možné?“ řekne si pro sebe Carlisle.

„Jak? Ty se ptáš, jak je to možné? Je to tím, že jsem jen napůl upír a napůl člověk,“ zařvu. „Jsem jedna z vládců a ty jsi mě uhodil. Budu tě muset potrestat a i tvou rodinu,“ řeknu a otočím se na ostatní.

„Zabij je a budeš mít pokoj,“ řekne Nessie.

„Ne, nech si je, můžou ti pomoc,“ řekne Charlie.

„Ne, zab je,“ řekně Jacob.

„Jo, zab je,“ řekne Leah.

„Ticho!“ zakřičím.

„Sethe, co si o tom myslíš?“ zeptám se ho.

„Já jsem při tobě, jak jsme si to slíbili,“ řekne, no to my teda pomohl.

„Dobrá,“ řeknu.

„Cullenovi, odsuzuji vás ke sto letům ve Volteře,“ řeknu svůj trest a všichni udiveně vzdychnou.

„To není fér!“ řekne Nessie.

„Ale je, Bells se rozhodla a já budu držet s ní,“ řekl Seth a objal mě.

„Odveďte je,“ řeknu a jdu k trůnu.

„Pokračujte!“ zavelím a jen se dívám, jak Culleny odvádějí. Všichni myslí jen na to, že jsem se asi zbláznila, když je nechávám tady, jiní jsou rádi, protože opovrhují vegerariány a myslí si, že je odnaučím tomu pít zvířecí krev.

Po oslavě

Zrovna sedím v pokoji a přemýšlím, jestli jsem udělala dobře, že jsem je vzala do své gardy. Seth mě povzbudivě obejme a políbí. To se mu řekne, on nemusí mít svého otce tak blízko, ale i přes to daleko. On k němu nechová takovou lásku, ale i přesto nesmrtelnou nenávist z toho, že opustil matku, když to nejvíc potřebovala.

„Tak nad tím tolik nepřemýšlej a nech to na osudu, jak to s vámi bude dál,“ řekne Seth a zadívá se mi do očí. Já po něm hodím pohled, jako že na něco zapomněl, a on se hned opraví.

„Promiň, s námi. Jak to s námi bude dál,“ řekne a za to si ode mne vyslouží polibek.

„Když já nevím. Pořád si nejsem jistá tím rozhodnutím. Co kdyby příšla máma a viděla ho tu s tou Tanyou? Co kdyby odešla a já už ji nikdy neviděla? Co kdyby se na mě naštvala a nikdy už se mnou nepromluvila? Pořád si připadám, jako bych rozhodovala za ni,“ dokončím svůj monolog a podívám se na Setha s otázkou v očích.

„Nerozhoduješ za ni, oni porušili pravidla a ty jsi je potrestala. Není to pravda?“ řekne Seth a políbí mě na čelo.

„Máš pravdu, bylo to nejpřijatelnější rozhodnutí a odhlasovala ho většina,“ řeknu a samou radostí ho povalím na postel a začnu líbat. Najednou někdo zaklepe na dveře a dovnitř nakoukne Jane.

„Neruším?“ zeptá se, i když ví, že ruší. „Asi jo, ale musíte vstávat. Tanya se začala navážet do tebe a Kate po ní vystartovala a obě se nedaří od sebe odtrhnout,“ řekne Jane a to už jsme oba na nohou a utíkáme směr jejich ložnice. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Kate drží Tanyu pod krkem u stěny a přes záplavu elektřiny kolem ní se nikdo nemůže dostat. Kdokoli se přiblíží dostane ránu a letí na druhou stranu chodby.

„Dost!“ zakřičím a všechny zraky se na mě obrátí, teda až na Kate s Tanyou.

„Kate, okamžitě ji pusť,“ zakřičím na ni, ale ona si mě ani nevšimne.

„Kate, okamžitě ji pusť!“ zakřičím už fakt velmi naštvaně. Ona si mě zase vůbec nevšímá a dál se snaží zabít Tanyu.

„Už se na to nemůžu dívat!“ řeknu a vletím mezi ně. Odtrhnu je od sebe a Tanyu odhodím tak, že stihne proletět dvěma stěnami, než se zastaví.

„Kate, tys mě snad neslyšela?“ zeptám se jí.

„Promiň, Bello, nechala jsem se unést,“ řekne a studuje své boty.

„Dobrá, ať se to už neopakuje,“ řeknu a naznačím jí, aby odešla.

„To je vše, co jí řekneš?“ řekne Edward opovržlivě. To už ale taky nevydržím a jednu mu vrazím.

„Co si o sobě myslíš, že mi budeš diktovat, co mám dělat?“ zeptám se ho a dívám se, jak mu ta jeho Tanya pomáhá na nohy.

„Vypadněte všichni do svých pokojů!“ zařvu.

„Bello, vážně jsi se změnila,“ řekne potichu Edward.

„Hej, Edwarde, já měla pro koho se změnit a ty ses taky změnil a hodně. Měl jsi na víc než jen na přiblblou blondýnu. Nic proti tobě, Rose,“ řeknu a odcházím.

Autor: kiki1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen Volturi - 2. kapitola: