Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - 17. kapitola

26.06.2010 (21:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2804×

Bella

Tři měsíce. To je doba, kterou žiji s Markem, Sue a Jackem. Se Sue jsme si padly do oka. Byla jsem překvapená, že jí nevadilo, že si mě Mark přivedl domů. Byla za to ráda. Láska mezi těma dvěma je silná. Vidím, jak se milují, jen co se na ně podívám. Vždy to však ve mně vyvolá píchnutí u srdce. Edward mi moc chybí. Ti dva si to ale zaslouží. Mají složitý životní příběh a moc smutný.

Poznali se na střední, když jim bylo skoro šestnáct. Chodili spolu asi něco málo přes rok, když v sedmnácti Sue otěhotněla. Její rodina chtěla, aby šla na potrat. Bránila se a oni ji vyhodili s domu. S Markem se nastěhovali k jeho otci do tohoto města. Mark začal pracovat a Sue byla doma. Chvíli po tom, co se jim narodil Jack, umřel Markův otec. Teď bydlí v jeho domě. Sue taky začala pracovat. Jack chodí do školky a je moc šikovný. Jsou sami bez rodiny, ale jsou na to pyšní. Vše zvládají sami. Jack sice nemá babičku a dědu, ale má spoustu kamarádů, tet a strejdů.

Se Sue jsem se sblížila. Staly se z nás nejlepší kamarádky. Moc si spolu rozumíme. Díky ní jsem se naučila vařit a i předstírat, že jím, zahradničit i zvládat různé domácí práce. Bylo to zajímavé, ale vadilo mi, že nesmím používat svoji přirozenou rychlost. Chovala jsem se jako člověk. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla a naučila se různé věci, ale podařilo se mi to. Mark mi předělal pokoj pro hosty a zútulnil jej. Noci trávím v pokoji malováním obrázků z mého života, prohledáváním internetu nebo v baru, kde jsem si našla brigádu. Zvykla jsem si na vůni lidské krve a vůbec mi už nevadí. Jednou se přede mnou v baru jedna paní pořezala a já jsem to vydržela. Nedýchala jsem sice, ale zvládla jsem tam zůstat. Naučila jsem se i ovládat svou moc. Na lov chodím vždy dopoledne. Snažím se pomáhat Sue. Vodím Jacka do školky. Moc jsem si tam děti oblíbila a oni mě. Někdy tam zůstávám s nimi a hrajeme si. Našla jsem si i přátele. Začínám mít tenhle život ráda. Zamilovala jsem ji Jacka i jeho rodiče. Mám je moc ráda, jsou mi druhou rodinou.

Ano druhou. Cullenovi nikdo nikdy nenahradí. Přesto, že bydlím tady, tak je dále hledám. Snažím se o nich něco najít. Internet mě však zklamal. Nic tam není. Dá se očekávat, že jako upíři o sobě nic psát nebudou, ale naděje zde byla. Volala jsem i do školy a nemocnice ve Forks. Nikde o nich neměli pravdivé zprávy. Řekli mi, že se před lety odstěhovali do San Francisca. Tomu jsem nevěřila, protože oni by do slunného města nikdy neodjeli. Snažila jsem se i hledat v seznamu lékařů. Snažila jsem se kdekoli najít jen slovo o Cullenových. Nic, jako by nikdy neexistovali. Bylo mi s toho pořád hůř. Mark a Sue mě však podporovali. Donutili mě udělat si řidičák a také se snažili něco zjistit. Povídala jsem jim různé příhody s doby, kdy jsem byla s Cullenovými. Smáli se a já jsem moc ráda vzpomínala.

Moc mi chyběli. Stískalo se mi. Chyběly mi Emmettovy vtípky, Jasperovo pošťuchování, Aliciny věštecké vize, Esmina starost, Carlislova otcovost, Rosaliiny povídací večery. Se Sue jsme si povídali, nakupovali, dělaly kosmetické večery a užívaly si jako nejlepší kamarádky. Bylo to však jiné. Měla jsem všechny tři stejně ráda. Nemohla jsem říct, s kterou mi bylo lépe. Byly to Rose, Alice a Sue, se kterými mi bylo jako s Rose, Alicí a Sue. Nejvíce mi však chyběl Edward. Ten mi chyběl celý. Jeho blízko, polibky, láska a oddanost. Moc jsem si přála jej znovu vidět.

„Pohni sebou, těhule čeká a brzo ti uteče,“ volala na mě z předsíně Sue. Byla už v sedmém měsíci. Musely jsme jít nakupovat. Chtěla jsem jít sama, ale ona mě nenechala. Prý chce jít taky a koupit si i nějaké pěkné oblečení. Nebyla jsem z toho nadšená, musí se přece šetřit. Přemluvila mě. Navíc jsem upírka, takže kdyby se náhodou něco přihodilo, budu tam. Pospíchala jsem za ní a ještě jí z ruky zvala klíčky od auta.

„Řídit jsem chtěla já!!“

„A já jsem chtěla být princeznou,“ usmála jsem se. „Těhulky neřídí, sedí a pozorují cestu.“

„Bello, jsi horší než Mark a to je co říct. Jsi přímo příšerná!!“

„Já vím, zlatíčko, ale mám tě moc ráda a nechci, aby se něco tobě nebo miminku stalo.“

„Taky tě mám ráda,“ objala mě. „Teď už ale pojď, moc se těším.“

„Tak jdeme.“

Taky jsem se moc těšila na nákupy. Chyběly mi a moc mě bavily. Sue byla v těhotenském oblečení úžasná a podtrhovalo to její krásu a krásu toho, co se s ní děje. Daruje někomu život. Úžasná věc. Nikdy jsem netesknila po ničem takovém, ale teď je to jiné. Když se dívám na Jacka a Sue, vidím tu lásku mezi nimi. Udělal by pro něj cokoliv. Jeho očička, když pro ni přinese obrázek. Je tak hrdý, když něco udělá a radostně jí to jde oznámit. Teprve teď lituji, že mě to nikdy nepotká. Musí to být úžasný pocit.

„Jsi nějaká zamlklá,“ někdy je Sue až moc vnímavá. Až se bojím, že by na něco mohla přijít.

„Zamyslela jsem se, jak je úžasné, že jsi těhotná. Je krásné dát někomu život.“

„Budeš taky úžasná máma, neboj.“

Smutně jsem se na ni usmála. „Nebudu, já nemůžu mít děti.“

„To je mi líto.“

„Mně taky, ale nic s tím neudělám.“

„Jsou i jiné možnosti.“

„Já vím. Teď na to zapomeň a pojď se bavit, musíme ti něco hezkého vybrat.“

„Tak to jdeme na to,“ chytla mě za ruku a táhla k prvnímu obchodu.

„Tady ale není těhotenská móda.“

„Já vím, taky jdeme nakupovat tobě.“

„Já nic nepotřebuji.“

„Ale ano. Nemocnice se rozhodla zrekonstruovat dětské oddělení a nějaká paní architektka Malcomová to zrealizovala. Na tuto počest se bude pořádat večírek. Spíše zahradní párty pro děti. My tam půjde, takže potřebuješ něco nového a hezkého na sebe.“

„Já nikam nechci jít. Víš, že takové akce nemám ráda.“

„Hele, půjdeme tam všichni. Uvidíš, že nebudeš litovat.“

„Já opravdu nechci.“

„Ale my ano, prosím, udělej to pro mě.“

„Já nechci.“

„Bello, půjdeš a teď si vyzkoušej tyhle šaty, budou na tobě úžasné.“ Podala mi nějaké šaty a navedla do kabinky. Šaty byly nádherné. Tmavě modré, jednoduché s výstřihem do v a dlouhé asi po kolena. Podívala jsem se do zrcadla. Opravdu mi slušely.

„Tak už vylez. Chci se taky podívat.“ Odhrnula jsem závěs. „Páni, jsi nádherná, ne že by jsi před tím nebyla, ale teď jsi dokonalá. Bereme je.“

„Ale...“

„Žádný ale, bereme a hotovo. Mám už vybrané i boty, tak pojď.“

Zaplatily jsme a vydaly se k dalšímu obchodu, tentokrát s botama. Byl dál. Tam mi Sue vybrala krásné vysoké černé kozačky na jehlovém a vysokém podpatku. Nebýt upír, zabila bych se na nich.

„Kabelku mám doma. Bude se k tomu skvěle hodit.“

„Přijde mi to zbytečné. Doufám, že se nepleteš.“

„Ach jo, krásníš mě tady už tři hodiny. Je to zbytečné. Nemá to cenu.“

„Má a už to neřeš. Dílo je hotovo. Můžeme jít. Mark a Jack už čekají.“

Povzdechla jsem si a šla dolů za Sue. Dnes je ten šílený den, na který se oba tak těší. Opravdu je nechápu.

„Jsi nádherná, Bello, já nemít Sue, tak si nejsem jistý.“

„Ha ha ha.“

„Zkus mi věřit, sluší ti to.“

„Asi začnu žárlit,“ ozvala se má nejlepší kamarádka.

„Tak vidíš,“ podívala jsem se na Marka a chytla Jacka za ruku. „Pojď, máma s tátou si to tady vyříkají.“

„Budeš se mnou zase stavět hrad?“

„No nevím, jestli dnes, ale v brzo ano.“

„Dobře.“

„Pojď, šikulo.“

Sedla jsem si s Jackem dozadu auta a za chvíli jsme mohli vyjet.

Party už začala. Přimísili jsme se do davu. Hrála jsem si s Jackem. Sue a Mark byli někde dál.

Jack mi seděl na klíně a papal zmrzlinu, když jsem je uviděla. Stáli tam a dívali se na mě v celé své kráse.

Vyrušil mě příchod Marka.

„Bels, Sue se udělalo špatně. Pojedeme domů. Vezmu i Jacka. Máš tady jinou práci.“ Pohlédl na Cullenovi.

„Ty jsi to věděl?!“

„Ano, chtěl jsem to jako překvapení, Sue mi pomáhala. Je to tvůj velký den. Užij si ho brzo se nám vrať. Bude se nám stýskat. Pojď, Jacku.“

„Já nechci. Proč nepůjdeš s námi?“ ptal se mě smutně.

„Brzo se vrátím.“ Sklonila jsem se k němu. „Neboj mám tě moc ráda.“

„Taky tě máme rádi, Bell. Nezapomeň,“ objal mě Mark a políbil na čelo. „Milujeme tě a držíme ti palce.“

„Díky, taky vás moc miluji.“

„Ahoj.“

„Ahoj.“

„Papa.“

„Papa, Jacku.“

Odcházeli.

Pohlédla jsem do tváře mé první rodiny. Dívali se na mě naštvaně, nešťastně a smutně. Pomalu jsem se usmála a vydala k nim.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - 17. kapitola: