Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedním úsměvem mě nezískáš 2. kapitola

Catherine + Heath


Jedním úsměvem mě nezískáš 2. kapitolaJak je na tom s city Jacob? Cítí k Rosalii něco víc? Nebo ten Jacobův krásný úsměv, kterým Rosalii úplně vyvedl z míry, nakonec nepatřil Rosalii?

Jacob

 

Byl jsem se Samem v rezervaci. Něco si pro sebe mumlal, ale já jsem ho nevnímal. Jako obvykle jsem myslel na ni. Ach, Rosalie, kdybys jen věděla… Ne, možná je lepší, že to neví. Nad touto myšlenkou jsem se zarazil. Došlo mi, že Edward to samozřejmě ví. Kruci! Nesmí jí to říct. Určitě by se mi vysmála. Ten její pohled, když mě viděla před jejich domem, nebyl moc přátelský.

„Hej, Jacobe! Posloucháš mě?“ zeptal se Sam. Musel jsem se odtrhnout od svých myšlenek.

„Hm? Co jsi říkal?“ Sam zavrtěl hlavou a řekl:

„Nic důležitého. Ale příště mě laskavě poslouchej! Nebudu si tady mluvit sám pro sebe.“ Protočil jsem oči v sloup.

„No, tak promiň.“ Vstal jsem a vydal jsem se někam, kde můžu být sám. První místo, které mě napadlo, byl les. Chtěl jsem tam být co nejrychleji, ale nemohl jsem se přeměnit na vlka, protože Sam by mohl zjistit, že jsem se otiskl do Rosalie…

 


Rosalie

 

Alice se rozhodla, že pojede na nákup. A já pojedu s ní. Nakupování nemiluju tolik jako ona, ale je to lepší, než sedět doma a čekat, jestli se tady zase objeví Jacob. Už jsem ho celkem dlouho neviděla. Ale možná, že je to tak lepší. Třeba se taky rozhodl, že mě už nechce vidět.
Zezdola se ozval Alicin hlas.

„Tak co, Rose? Jsi připravená?“ zeptala se.

„No, jo. Už jdu.“ Podívala jsem se na sebe do zrcadla a ještě se ujistila, že vypadám dobře. Byla jsem se sebou spokojená. Šla jsem dolů za Alicí. Ta už na mě netrpělivě čekala.

„No konečně! Co jsi tam dělala tak dlouho? Potřebuju vyrazit, abych byla co nejdřív doma.“

„Zas tak dlouho mi to netrvalo,“ odsekla jsem. Šla jsem ven. Alice hned za mnou. Odemkla auto a nastoupila. Ani jsem nepostřehla, že už nastartovala. Byla jsem prostě mimo. Alice otevřela okýnko.

„Tak nastup!“ Sedla jsem si na místo spolujezdce. Alice jela - stejně jako obvykle, rychlostí kolem třista kilometrů v hodině. Koukala jsem z okna.
Alice zaparkovala před velikým obchodním domem. Tak to bude na dlouho, pomyslela jsem si. Je pravda, že na nakupování jsem vážně neměla náladu, ale taky jsem nechtěla být doma a dělat, že je všechno v pohodě. Před Edwardem stejně nic neutajím. Alici nějak zvládnu.
Alice vystoupila a já také. Vzala si košík a vešla do obchodu. Já jsem ještě chvíli postávala před obchodem, ale pak už jsem šla rychle dovnitř. Alice stála u výlohy a koukala na krásné červené šaty. Koukla na mě.

„Jsou hezké?“ zeptala se mě.

„Tak si je jdi vyzkoušet.“ Alice kývla a zalezla si do kabinky. Já jsem čekala, až si je obleče.

„Pojď se podívat,“ zakřičela z kabinky. Šla jsem za ní. Alice se prohlížela v zrcadle. Očividně si myslela, že jí ty šaty sluší. A měla pravdu.

„Tak co? Jak vypadám?“ zeptala se s úsměvem.

„Vypadáš dobře,“ odpověděla jsem. Vypadala, že s touto odpovědí není moc spokojená, ale mně to bylo celkem jedno. Už jsem to tam nemohla vydržet. Vůbec mě to nebavilo. Od té doby, co k Jacobovi necítím takovou nenávist, mě nebaví skoro nic. Já ho chci vidět. Beze slova jsem se vydala k východu. Alice si toho určitě ani nevšimla. Byla pohlcená krásou těch šatů.
Vyšla jsem z toho obchodu a šla. Nevěděla jsem kam, ale prostě někam. Šla jsem po nějaké uličce, kde nebylo moc lidí. Počkala jsem, až tam nebude nikdo. Sundala jsem si svoje boty na jehlách a upíří rychlostí jsem běžela domů.
Oknem jsem skočila do pokoje. Doufala jsem, že mě nikdo neslyšel. Chtěla jsem tam být sama. Poslední dobou jsem celkem uzavřená. Ach ne! Zaslechla jsem Emmetta, jak jde po schodech nahoru.
Otevřel dveře.

„Ahoj, zlato. Mně se zdálo, že jsem něco slyšel.“ Usmál se a políbil mě. Měla jsem z toho divný pocit. Nevadilo mi, že mě políbil, ale přišlo mi to vůči němu prostě nefér. Já celé dny myslím na Jacoba a on je ke mně tak milý. Musela jsem dělat, že je všechno v naprostém pořádku.

„Ahoj. No, já jsem tam Alici nechala, protože to vypadalo, že to ještě potrvá. A já na to dnes nemám náladu.“ Nuceně jsem se na něj usmála. Já mu nechci ubližovat. Ale nic mu říct nemůžu, tím jsem si jistá. A když Jacoba dlouho neuvidím, tak mě to stejně přejde a všechno bude zase jako dřív. Doufám.
Emmett se na mě znovu usmál a řekl:

„Tak to chápu. S ní se to na nákupech ani vydržet nedá.“ Kývla jsem a nic jsem neříkala. Nevěděla jsem, co bych měla říkat.

„Děje se něco?“ zeptal se. Měl u toho ten svůj starostlivý výraz.

„Ne, nic.“ A aby to vypadalo důvěryhodněji, tak jsem ho políbila. To mi žádný problém nedělalo. Horší bylo, že jsem mu musela lhát do očí. Ale očividně to nepoznal. Ulevilo se mi.

„Nepůjdeme za ostatními? Nebo chceš dělat něco o samotě?“ mrkl na mě a svůdně se usmál.
Nevěděla jsem, co mu na to říct. Nakonec ze mě něco vypadlo.

„Promiň, ale já mám celkem žízeň, takže půjdu asi do lesa něco ulovit.“ Doufala jsem, že se nezeptá, jestli může jít se mnou. A měla jsem štěstí.

„Tak dobře. Ale vrať se brzy.“

„Neboj se.“ Usmála jsem se na něj a vyskočila jsem z okna. Ve skutečnosti jsem neměla velkou žízeň. Byla to jenom výmluva. Ale když už jsem teda řekla, že jdu do lesa, tak tam půjdu a ulovím si něco malého.


Doběhla jsem do lesa a vyhlížela si nějakou oběť. Procházela jsem se lesem a vtom jsem z druhé strany stromu někoho uviděla. Chtěla jsem zjistit, kdo to je. Potichoučku jsem šla blíž k tomu stromu. Pode mnou šustilo listí, ale ten někdo se ani neotočil. Opatrně jsem se blížila. Nepotřebovala jsem mu vidět do obličeje. Podle vlasů jsem poznala, kdo to je. Jakmile jsem to poznala, ustoupila jsem o pár kroků dál. Byl to on. Jacob.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jedním úsměvem mě nezískáš 2. kapitola:

 1
27.01.2012 [15:13]

Jane006Moc se mi líbí styl, jakým píšeš. Dobře se to čte. Tak já jdu hned na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. UV
13.01.2012 [19:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.01.2012 [17:26]

agathkatvoje povídka mě baví, tak jen tak dál Emoticon musím uznat, že tvoje Rose se mi moc zamlouvá Emoticon

3. Hejly
13.01.2012 [15:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.01.2012 [15:12]

Mishule Emoticon

1. Jana
13.01.2012 [14:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!