Rosalie potřebuje být chvíli sama, a proto odjede na ostrov Esme, aby měla čas jen pro sebe. Tentokrát je celá povídka z pohledu Rose. Příjemné čtení. ;)
11.10.2012 (17:45) • Tyynuse • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1184×
Snažila jsem se dát si v hlavě nějak dohromady, ale nepovedlo se.
„Jacobe, je mi to moc líto, ale musíme to ukončit. Jinak to prostě nepůjde.“ Cítila jsem, jak mi po tváři stekla slza, ale pokračovala jsem: „I když tě miluju, na Emmettovi mi stále záleží a nemůžu mu ublížit. V životě bych si to neodpustila. Vím, že tě kvůli tomu ztratím, ale musím to zvládnout.“ Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Koukala jsem na listy, které byly krásně zabarvené. Kéž bychom se v nich mohli vyválet a být šťastní. Bohužel to nejde.
„Nedokážu si představit to, že tě budu vídat, když budeš s Bellou, a já budu muset předstírat, že mi na tobě vůbec nezáleží. Nejspíš na chvíli vypadnu z města, abych se mohla pořádně rozhodnout, jak to s námi bude.“ Slzy mi po tváři stékaly dál a dál.
Jacob se na mě smutně podíval a z toho pohledu mi bylo ještě hůř.
„Rose, kdybys jen věděla, jak strašně tě miluju. Nemůžu bez tebe být. Když se vlkodlak do někoho otiskne, musí být s ním. Já se tě nevzdám,“ řekl.
Pohladila jsem ho po tváři.
„Ty to nechápeš. Ani pro tebe není bezpečné se se mnou stýkat. Klukům z tvé smečky se to líbit nebude. A mé rodině taky ne. Emmett je hrozně silný, Jaku.“
„Já se ho nebojím. Samovi a ostatním se to líbit nemusí. Je mi to jedno. Já chci být s tebou a nikdo jiný mě nezajímá,“ odsekl tvrdohlavě.
Taky bych s ním chtěla být, ale co nadělám? Nic. Prostě spolu nemůžeme být. Tečka.
„Já už musím jít. Nejspíš se dlouho neuvidíme. Odjedu někam hodně daleko a nevím, kdy se vrátím.“
„Odjíždíš kvůli mně? Abys mě nemusela vídat? Abys na mě nemusela myslet? Myslíš, že když odjedeš, tak to bude lepší? Že se věci samy vyřeší? Takhle to nefunguje, Rose. Nemůžeš od svých problémů utíkat.“
„Budu na tebe myslet, i kdybych odjela na druhý konec světa, to já vím. Ale potřebuju být sama a popřemýšlet, co bude dál. Ráda bych od svých problémů utekla, ale to nejde. Ty mě budou pronásledovat všude.“
Bylo lepší, když jsme se s Jacobem neměli rádi. Všechno bylo jednodušší. Byla jsem šťastná s Emmettem a nemusela jsem řešit to, co teď.
„Měj se, Jacobe. Budeš mi chybět.“
Políbila jsem ho a běžela jsem domů.
Vlezla jsem oknem do pokoje, aby nikdo nezjistil, že jsem byla venku. Věděla jsem, že musím odjet, bude to pro mě nejlepší. Ale co mám říct Emmettovi? Něco vymyslím. On je tak zaslepený láskou, že mi uvěří snad všechno. Škoda, že mu tu lásku nemůžu opětovat, protože to je přesně to, co by si zasloužil. Vytáhla jsem si kufr a začala jsem balit.
Když jsem dobalila, napsala jsem Emmettovi dopis, protože do očí mu už nedokážu lhát.
Psala jsem: Prosím, nezlob se, že odjíždím bez rozloučení, ale neměla jsem čas na nějaké vysvětlování. Jedu hodně daleko od domova. Sama ještě nevím, kam. Neboj se o mě, jsem v pořádku. Slibuju, že až se vrátím, tak ti všechno vysvětlím. Teď potřebuju být sama. Musím si to srovnat v hlavě. Poslední dobou se toho stalo nějak moc… O něčem z toho ani nevíš, ale všechno ti řeknu. Dávej na sebe pozor a pozdravuj ode mě všechny. Budete mi všichni moc chybět.
Utřela jsem si slzy, které nepřestávaly téct, pak vložila jsem dopis do obálky. Nechala jsem ho na stole, protože tam si ho Emmett jistě všimne. Vzala jsem kufr, vyskočila jsem oknem ven a běžela jsem na letiště. Je to docela daleko od našeho domu, ale nechtěla jsem, aby mě někdo viděl odjíždět autem.
Jakmile jsem byla dál od domova, měla jsem takový zvláštní pocit svobody. Konečně budu mít chvíli pro sebe. Přemýšlela jsem, kde strávím ten čas o samotě. Jako nejlepší možnost mi přišlo místo, kde byl Edward s Bellou na líbánkách. Ostrov Esme.
Letěla jsem do Rio de Janeiro a odtamtud na ostrov. Ubytovala jsem se v malé chatce. Bylo tam krásně. Kdybych tam byla s Jacobem, nic by mi nechybělo. Všechno by bylo perfektní. Na tohle ale nemůžu myslet!
Ostrov nebyl moc obydlený, což se mi náramně hodilo. Nevím, jak dlouho tady zůstanu, ale domů spěchat rozhodně nebudu.
Ach, Jacob, Jacob, Jacob. Na nic jiného nedokážu myslet. On mi to prostě nedovolí. Už teď mi chybí. Vydala jsem se k moři. Lehla jsem si tam a poslouchala jsem šumění moře. Mohla bych tam takhle ležet celé dny.
Cítím se hrozně provinile kvůli Emmettovi. Tohle si prostě nezaslouží. On je tak hodný a milý a hlavně mě miluje. Ale to Jacob taky. Ale je tam jeden rozdíl. Jacoba miluju i já, a to je celkem podstatný rozdíl. Já vím, že chci být s Jacobem, ale taky si jsem vědoma toho, že Emmettovi nedokážu říct pravdu, protože mu nechci ublížit. Až se vrátím, tak mu stejně budu muset říct pravdu. Slíbila jsem mu to. Teď jen doufám, že mu to Edward neřekne, ale vypadal dost přesvědčivě, když mi říkal, že pokud mu to neřeknu já, udělá to on. Ale přeci mě nemůže takhle zradit. To se dozvím, až se vrátím, ale byla bych radši, kdyby to Emmett slyšel ode mě. Bylo by to vůči němu aspoň trošku fér…
« Předchozí díl
Autor: Tyynuse, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jedním úsměvem mě nezískáš 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!