Takže, po dlouhé pauze je tady další kapitola mé povídky. Dlouho jsem nic nepsala, tak snad jsem nevyšla ze cviku. Zanechte, prosím, nějaký komentář, abych věděla, jestli tuto povídku ještě někdo čte. Děkuju. Příjemné čtení. ;)
08.10.2012 (14:15) • Tyynuse • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1123×
Jacob
Konečně jsem zvládl opravit aspoň jedno auto. Celou dobu jsem na ni musel myslet. Chybí mi. Strašně moc. Myslí na mě? Nebo je zrovna v tuhle chvíli šťastná s Emmettem?
Musím na ni přestat myslet! Nejde to, my dva spolu prostě nemůžeme být. A oba to víme… Není to správné. Všichni budou proti nám.
Ale co? Nedokážu se přinutit k tomu, abych na ni přestal myslet. Na nic jiného myslet nedokážu…
Rose
Nemohla jsem se vymáčknout. Když jsem na Emmetta koukala, bylo mi ho hrozně líto a cítila jsem se hrozně. Tohle si nezaslouží. Neměla bych mu takhle ubližovat. Nedokážu mu to říct.
„Já… Půjčila jsem si tvoje auto, a tak nějak jsem ho omylem poškrábala.“ Horší lež jsem vymyslet nemohla.
Ale když jsem viděla, jak na mě kouká, nemohla jsem mu ublížit. Vím, že mu ubližuju i tím, že mu lžu, ale to on neví. Jak se na něj vůbec můžu podívat?
Emmett mi očividně na tu lež skočil. To je vážně tak naivní, že nic nepoznal?
Emmett
Ulevilo se mi. Bál jsem se, že se stalo něco horšího. Moje auto není tak důležitý.
Usmál jsem se.
„To je všechno? Celou dobu ses mi to bála říct? Stejně jsem si žádných škrábanců na autě nevšiml, takže to zas tak hrozný nebude.“
Rose se mi pořád zdála celkem nervózní.
„Jsi si jistá, že tohle je všechno, co jsi mi chtěla říct?“ zeptal jsem se.
„Jo, je to všechno,“ odpověděla mi.
Zdá se mi to divný. Proč by se bála mi to říct? Vždyť to není nic tak strašnýho.
„A proč jsi mi to neřekla hned?“
„No, vím, jak je pro tebe ten tvůj jeep důležitý… A bála jsem se, že se budeš zlobit,“ řekla Rose.
Znovu jsem se usmál. Byl jsem rád, že je to opravdu jen tím autem. Teď už bude všechno zase v pořádku.
„Ty blázínku můj, kvůli autu bych na tebe nemohl být naštvaný.“
Rose
Kdybys jen věděl…
Emmett se na mě usmál a já jsem mu úsměv opětovala.
Najednou někdo zaklepal na dveře.
„Dále!“ vykřikli jsme s Emmettem najednou.
Dveře se pomalu otevřely a do pokoje vstoupil Edward.
„Mohl bych s tebou mluvit? O samotě?“ zeptal se mě.
„Jo, jasně.“
Edward se kouknul na Emmetta a řekl: „Dole na tebe čeká Jasper. Za chvíli začíná baseball.“
„A jo!“ Emmett byl vmžiku v obýváku.
Zůstala jsem s Edwardem v pokoji.
„Tak, co se děje?“ zeptala jsem se.
„Jacob s tebou chce mluvit,“ odpověděl Edward.
„Jacob? A kde je?“
„V lese. Máš tam za ním přijít. Rose, přeci si s nimi nechceš takhle zahrávat. Je to od tebe hrozně sobecký!“
„Díky za radu. Bez tebe bych to vážně nevěděla! Myslíš, že mě to baví? Nebaví. Ale já Emmettovi nechci ublížit. Chtěla jsem mu říct pravdu, ale nemohla jsem. Prostě jsem nemohla.“
„Nechci ti dávat ultimáta, ale pokud mu to zítra neřekneš, tak mu to řeknu já,“ řekl s vážným výrazem.
„To myslíš vážně?!“ zeptala jsem se překvapeně. Nemohla jsem tomu uvěřit. Přeci by mě nepráskl…
„Naprosto vážně. Musí se dozvědět pravdu. A ty mu to očividně nejsi schopná říct!“
„Edwarde, dej mi víc času. Já mu to řeknu, ale musím se na to předem připravit.“
„Nepotřebuješ víc času. Pokud ti na něm záleží, tak mu dál nebudeš lhát.“ S těmito slovy odešel z pokoje. Nevěřím tomu, že by to Emmettovi řekl, to neudělá. Aspoň doufám.
Jacob na mě čeká. Vyskočila jsem oknem ven a běžela do lesa.
Viděla jsem ho sedět pod stromem a sedla jsem si k němu.
„Ahoj.“ Políbil mě.
„Takhle to dál nejde, Jacobe. A ty to víš.“
„Jo, vím,“ odpověděl smutně. Cítila jsem slzy v očích…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Tyynuse, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jedním úsměvem mě nezískáš 10. kapitola:
Tak na tuhle povídku, jsem úplně zapomněla . Ale když jsem viděla název, paměť se mi osvěžila. Určitě ji budu číst dále
Ahoj,
článek jsem ti opravila. Jen si, prosím, doplň u celé povídky odkazy na kapitoly. Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!