Rosalie není tak snadná kořist, ale tentokrát to bylo jiné. Stačil jediný Jacobův pohled a byla vyvedená z míry. Je to láska? Nebo snad jen chvilková posedlost?
11.01.2012 (15:15) • Tyynuse • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1246×
Seděla jsem s Emmettem na gauči a koukala na baseball. Emmett si mě vůbec nevšímal. Už mě to nějak přestávalo bavit, tak jsem si zalezla do pokoje, vytáhla knížku a začala číst. Pořádně jsem se do knihy začetla, ale pak mě vyrušil známý hlas, který poznám vždy. Byl to hlas toho odporného čokla. Bože, já ho tak nenávidím!
Nenápadně jsem došla k oknu a zjišťovala, co se tam dole děje.
Viděla jsem ho, jak stojí u své motorky. Chvíli se nic nedělo, ale pak přišla Bella, celá šťastná, že ho vidí, a objala ho. V tu chvíli mi bylo Edwarda vážně líto. Nedokázala jsem pochopit, že se na něj Edward okamžitě nevrhne. Neumím číst myšlenky, a přesto dokážu poznat, na co asi ten čokl myslí. Brrr. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. Vydala jsem se dolů za Edwardem.
„Edwarde, jak ho tady můžeš snést? Vždyť se celou dobu snaží dostat Bellu.“
Edward se usmál a řekl:
„A co když to není jenom kvůli Belle?“ Nevěřícně jsem se na něj podívala.
„Jasně, že je to kvůli Belle.“ Edward zavrtěl hlavou.
„Kdo čte myšlenky? Já, nebo ty?“
„Fajn! Mně je to jedno. Jestli ji Jacob dostane, budeš si za to moct sám!“
Dál jsem se s ním nebavila.
Po chvíli jsem dostala žízeň, tak jsem se šla převléknout do něčeho volnějšího a chystala jsem se na lov. Nevím proč, ale chtěla jsem jít sama. Úplně jsem zapomněla, že je před domem Jacob.
Jakmile jsem vyšla ze dveří, oba se na mě podívali a okamžitě zmlkli. Podívala jsem se na Jacoba svým nejhorším pohledem, který jsem v tu chvíli dokázala udělat. On mi ale pohled neoplatil. K mému údivu se na mě usmál. Musím uznat, že jsem u něj takový úsměv ještě nikdy neviděla. Ale ne, to se mi určitě jenom zdálo. Nenávidí mě od prvního dne, co se známe. A stejně to mám i já. Nebo snad ne? Ten jeho úsměv mě celkem vyvedl z míry.
„Ahoj!“ pozdravila mě s úsměvem Bella.
„Ahoj, Bello,“ řekla jsem a nuceně jsem se usmála. Nechtěla jsem tam být s nimi, tak jsem se radši hned vydala k lesu.
Stejně vím, že si něco jenom namlouvám. Po chvíli přemýšlení mi došlo, co Edward naznačoval tím, že k nám Jacob třeba nechodí jenom kvůli Belle. Ale za kým jiným by chodil? Za mnou? Přece není možné, aby mě měl rád. Ale i kdyby to tak bylo, mně je to jedno. Já mám Emmetta a jsem s ním šťastná, i když je pravda, že poslední dobou si mě moc nevšímá.
Nechtěla jsem nad tím dál přemýšlet, tak jsem se konečně vydala pomalým krokem do lesa. Žízeň mě nějak přešla. Lehla jsem si do mechu a zavřela jsem oči. Nemohla jsem přestat myslet na ten Jacobův úsměv. Byla to prostě posedlost. Rozhodně ho nemám ráda, ale už k němu necítím takový odpor a vypadá to, že on ke mně taky ne. Musela jsem zjistit něco víc. Vstala jsem a běžela jsem rychle domů.
Hledala jsem Edwarda.
„Edwarde!“ zakřičela jsem přes celý dům. Edward byl vmžiku u mě.
„Co se děje, Rosalie?“ zeptal se mě.
Všichni na mě koukali a čekali, co ze mě vypadne.
Snažila jsem se Edwardovi myšlenkami naznačit, že si s ním potřebuju promluvit o samotě. Kývnul, takže mi došlo, že to pochopil. Šla jsem ven a Edward šel hned za mnou. Byla jsem ráda, že jsem to nemusela říkat před ostatními.
„Takže už jsi pochopila, jo?“ zeptal se s úsměvem Edward.
„No, já si nejsem úplně jistá. Mohl bys mi to nějak vysvětlit?“ Byla jsem celkem netrpělivá. Musela jsem to prostě vědět.
„Ale no tak, nespěchej tolik. Všechno ti řeknu, ale musíš si to nechat pro sebe, jasné?“
„Samozřejmě,“ odpověděla jsem.
„Tak dobře. Jak jistě víš, ze začátku tě Jacob v lásce moc neměl. Stejně jako ty jeho. Nedokážu přijít na to, proč už to tak není.“
„No, já si myslím, že to byla přímo nenávist.“
„Neskákej mi do řeči, jestli se chceš něco dozvědět.“ Zamračila jsem se.
„Promiň, už budu zticha.“ Netrpělivě jsem čekala.
Edward pokračoval:
„A dneska jsem mu četl myšlenky, protože jsem se chtěl dozvědět, jestli pořád k Belle cítí to samé a překvapilo mě, že vůbec nemyslel na Bellu, ale on myslel na tebe. Jsem rád, že už se mi nesnaží vzít Bellu. A je mi ho celkem líto, protože ty se k němu nechováš zrovna moc hezky, víš? A on tě má prostě rád. Nedokážu pochopit, čím jsi ho tak okouzlila, že najednou změnil svůj názor na tebe.“
„Edwarde, to ale není možné. My se přece nemáme rádi. A tak by to mělo zůstat.“
„A pak jsem taky koukal do tvých myšlenek a zjistil jsem, že už ani ty k němu necítíš takovou nenávist. Je to pravda?“ zeptal se.
Nevěděla jsem, co mám říct. Štvalo mě, že Edward ví, co si o Jacobovi myslím.
„Je to pravda, ale nic víc v tom není. A já ho stejně nemám ráda. Nějakým krásným pohledem mě nezíská,“ řekla jsem mu.
Edward se znovu usmál.
„Přede mnou nic neutajíš, Rosalie. Nemusíš se bát, já určitě nikomu nic neřeknu, ale ty by sis měla udělat jasno v tom, co vlastně chceš.“ Pak se sebral a odešel.
Já jsem věděla, že Edward má pravdu. Nikdy jsem nebyla tak snadná kořist. Žádný kluk si mě nemůže získat jedním pitomým úsměvem. A už vůbec ne on. Vím, že k Jacobovi něco cítím. Není to láska. Možná bych s ním mohla být i kamarádka, ale to by trvalo dlouho. Nevím, k čemu ten pocit přirovnat.
Tohle si Emmett nezaslouží! Už kvůli němu musím Jacoba nechat na pokoji.
Vydala jsem se domů. Vůbec se mi tam nechtělo. Cítila jsem se hrozně kvůli Emmettovi, i když ho pořád ještě miluju, ale někdy si nejsem jistá, jestli on ke mně cítí to samé. A jistě vím, že k Jacobovi rozhodně necítím to samé, co k Emmettovi…
Další kapitolu se budu snažit přidat co nejdřív. :) Uvidíme, jak to mezi nimi nakonec dopadne...
Následující díl »
Autor: Tyynuse, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jedním úsměvem mě nezískáš 1. kapitola:
hm, zajímavý nápad. ALe miluju Emmetta, tak doufám, že neudělá nic, co by mu ublížilo.
Moc pěkný nápad na povídku, opravdu. Jen... možná je to trošku uspěchané, ale i tak se mi to moc líbí. Sama vím, že psát není nic jednoduchého a někdy chce člověk prostě zaujmout čtenáře, takže to nakonec působí takhle. Každopádně se vrhám na další díl, vypadá to zajímavě a jsem zvědavá, jak se s tím popereš.
krása strašně se těším na další protože tohle je strašně dobrý nápad takže rychle další prosím
Wow, krása, tak co nejrychleji další.. :D
wauu krása
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!