Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden musí z kola ven! - 5. kapitola

16.03.2010 (12:45) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1286×

Jane:

Vytrhla jsem se s hnusným výrazem a utíkala za Demetrim. „Kam jdeš?“ zjevil se přede mnou Felix.

„To tě nemusí zajímat,“ odbyla jsem ho a chtěla pokračovat, ale nešlo to, zase mi v tom zabránil.

„Ale mě to zajímá a navíc, tenhle prsten značí, že mě máš poslouchat,“ vzal mojí ruku a škodolibě se usmál.

„Felixi, zřejmě sis popletl prsteny,“ vyprostila jsem ruku z jeho, rychlým trhnutím. „Až ten druhý značí, že tě musím poslouchat,“ opravila jsem ho a podívala jsem se mu přes rameno. Demetri šel pomalu a už zahýbal do další chodby.

„Ne, když můžu ublížit tvému bratru,“ začal znovu zpívat stejnou písničku. Kdybych mohla, už by se svíjel v křečích a byl by v nich dobré čtyři hodiny, ale nemůžu riskovat, že ublíží Alecovi.

„Kdybys to měl v plánu udělat, tak už bys to udělal,“ zavrčela jsem na něj. Už mě unavovaly ty jeho plané výhružky, navíc jsem měla někoho důležitějšího, než je on.

„Nezapomínej, že jsem tvůj snoubenec!“ zavrčel pro změnu on na mě.

„A ty nezapomínej, že jsem se s tebou zasnoubila nedobrovolně!“

„Fajn,“ řekl nakonec a uhnul mi v cestě, šla jsem tedy dopředu, ale ještě mě chytil za ruku. „Tohle jsi Alecovi pěkně zavařila.“

„Jasně, takhle vyhrožuješ pořád a ještě si nic neudělal,“ znovu jsem ho odbila a trhla rukou, abych se mohla znovu vyprostit z jeho sevření, ale tentokrát to nebylo tak snadné.

„Dělej, jak myslíš,“ usmál se a pustil mě.

„Aro, by ti nedovolil zabít Aleca, je to cenný upír, ne jako ty!“ dobírala jsem si ho.

„Aro, mi to dovolil,“ utnul mě jen čtyřmi slovy. „A navíc se mě naučíš milovat,“ dodal ještě, jen tak mimochodem.

„Myslíš? Vezmeš mi mou svobodu, Demetriho, a když tě nebudu poslouchat, tak i Aleca, práva, prostě všechno a ty si myslíš, že tě budu milovat?“ vyklopila jsem na něj.

„Ano, budeš,“ usmál se nakonec toho všeho. Protočila jsem oči sloup. „Teď si běž za Dmetrim a líbej ho, zatím co já budu pálit tvého bratra,“ ukázal směrem, kde jsem měla namířeno, ale nespouštěl ze mě oči. Zaváhala jsem. Myslel to vážně, nebo se snaží vypadat přesvědčivě? Rozhodně se tváří šíleně zákeřně až se ho bojím a o Aleca se bojím dvakrát víc. Odpusť mi to Demetri! Pomyslela jsem si a přistoupila blíž k Felixovi.

Začal se na mě dívat nejistě, ale potom, co jsem se k němu začala přibližovat hlavou, se vítězně usmál. Objal mě kolem pasu a přitáhnul si mě ještě blíž. Vrhnul se mi na rty. Bylo mi z něj zle a to jsem upír. Jeho odporný jazyk si hrál s tím mým. „Rozejdu se s ním,“ řekla jsem a hrála svou roli velmi dobře.

„Tohle bych ti dovolit mohl,“ řekl si spíš pro sebe, než pro mě Felix.

„Dobře, vrátím se,“ usmála jsem se, a že to šlo dost ztuha. Úsměv mi oplatil, asi mu nějak nedošlo, že jsem s ním asi před minutou hádala. Tohle prošlo bez zbytečných problémů, takže musím za Demetrim.

„Demetri,“ povzdechla jsem si, když jsem přišla k němu do pokoje. Seděl na posteli a díval se na zem.

„Běž pryč,“ řekl, aniž by spustil oči ze země.

„Proč?“

„Tady nemáš, co dělat,“ odpověděl mi na mojí krátkou otázku.

„Tomu nerozumím,“ dívala jsem se na něho a žádala vysvětlení.

„Fajn, tak jinak… Vypadni!“ křikl po mě, ale semnou to nic neudělalo, jenom jsem stála a pozorovala ho. „Slyšela jsi mě, nebo ti to mám zopakovat?“ mluvil semnou dost naštvaně a konečně odlepil oči ze země. Chtěla jsem jeho slovům věřit, ale ty oči mluvily za vše. Bylo v nich plno bolesti, neštěstí.

„Ano, zopakuj mi to!“ upírala jsem svůj pohled do toho jeho. Odvrátil oči a znovu se díval do země.

„Vypadni,“ tentokrát to pošeptal.

„Fajn, teď se mi dívej do očí,“ řekla jsem klidně, protože jsem věděla, co v nich uvidím.

„Chci, abys odešla. Nejen z tohohle pokoje, ale i z našeho vztahu. Nebudu riskovat, že se ti něco stane,“ říkal to potichu a přitom se mi díval do očí.

„Demetri, to ne-“

„Běž pryč!“ nenechal mě domluvit.

„Fajn. Chceš, abych odešla, jen tak bez boje? Vzala si Felixe a byla nešťastná manželka, jako je Sulpície? Ty jsi to možná vzdal, ale já ne!“ pronesla jsem důstojně a vyrazila z pokoje pryč.

Běžela jsem po chodbách, ani ne rychle. Chtěla jsem si všechno v hlavě urovnat. Musím mít dokonale připravený plán a já vím, kdo mi s ním pomůže – Sulpície. Jako vždy jí určitě najdu v jejím pokoji u knihy. Už jsem otevírala dveře, když v tom jsem uviděla jenom Ara, který vyjeveně sledoval stěnu před sebou. Zarazila jsem se, protože vypadal opravdu divně, jako by viděl ducha.

Ve dveřích jsem stála dost dlouho, ale i přes to si mě Aro, nevšimnul. Že by umřel? To asi ne, spíš to bude nějaký druh upírského spánku, ale to bych o něm věděla. Pořád jsem ho sledovala, ale on se nepohnul. Mám něco říct? Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Asi bych měla odejít, protože jak to tak vidím, tak se ještě dlouho nepohne. Kde je vlastně Sulpície? Že by se pohádali a Aro, byl ten poražený?

Potichu jsem zavřela dveře a nevěřícně protřepala hlavou, ale znovu jsem do dveří vešla, jestli se mi to náhodou nezdálo, ale ono se mi to vážně nezdálo. V pokoji byl, jenom sedící Aro, který kukal do blba, aniž by se pohnul. Připadala jsem si dost trapně, takže jsem z pokoje raději vyšla.

Klid Jane, tohle byl, jenom myslící Aro, který se pohádal se Sulpícií a teď toho lituje… možná. Ještě chvíli jsem stála před dveřmi a pozorovala je. Že by si mě fakt nevšimnul? Vždyť je to upír a ještě k tomu starý upír, musel si mě všimnout! To je divné! A kde je Sulpície?

Do nosu mě najednou udeřila příšerná vůně. To se zřejmě blížil Felix! Sakra! Musím utíkat, ale kde? Už to mám Sulpície je určitě na zahradě, tam přece chodí vždycky, když se pohádá s Arem, asi bych sebou měla hodit, abych nenarazila na Felixe.

„Sul?“ ptala jsem se potichu. To pro jistotu, jestli tam vůbec je.

„Co se děje Jane?“ odpověděla hned na to Sulpície, která se houpala.

„Víš, jak si říkala, že se nemůžu rozvést a jestli chci svobodu, tak musím manžela zabít,“ usmála jsem se nevinně.

„Už vím, kam tím míříš,“ usmála chápavě Sul a přesedla si na lavičku, kde jsem si k ní sedla i já.

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeden musí z kola ven! - 5. kapitola: