Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden a půl hříchu z lásky 8. kapitola

kris

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jeden a půl hříchu z lásky 8. kapitolaChvíli věci můžou vypadat krásné, ale za krátko se může všechno změnit. Co se stane po příchodu Jacoba domů?

06.06.2010 (20:15) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1438×

Bella

Dny ubíhaly a já se konečně začala soustředit i na jiné předměty, než byla fyzika a vlastně na školu obecně. Dost jsem toho zmeškala svým zabíjením času s Jacobem. Budu muset malinko omezit čas strávený s ním, nebo neodmaturuji.

„Nevím, proč se tím tak stresuješ, je to až za rok,“ divila se Daniela. Stále to byla moje nejlepší kamarádka. Seznámila a spřátelila jsem se s hodně lidmi, ale Danka mi byla vždy nejblíže. Měla jsem ji opravdu ráda.

„No jo, ale jestli to takhle půjde dál, tak prolítnu,“ smála jsem se hysterickým smíchem. Kdo to kdy slyšel, aby upír opakoval ročník? Vážně vtipné.

„Ale prdek! Máš daleko lepší známky než já, tak sklapni,“ uzemnila mě Danka. Tak tohle se jí povedlo. Ona sotva prolézala ročníky, tak moje naříkání nebylo dvakrát namístě.

„Máš pravdu, ale musim se začít víc učit, jinak jsem v pr…“ Ani jsem to nedokončila a ona to dořekla.

„…deli, to víme. Musíš mluvit sprostě?“ optala se dotčeně Danka. Neměla ráda, když jsem se nevyjadřovala malinko na úrovni, ale já si prostě mluvila, jak mi pusa narostla.

„Jo, musim, celkem mě baví tě provokovat,“ řekla jsem a šťouchla ji hravě do ramene.

„Grrrr,“ zavrčela na mě. Zasmála jsem se tomu.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem jí.

„Neřikej mi miluju tě, když to myslíš ironicky!“ osočila se na mě. Jak já ji mám ráda. S ní se člověk (ani já) nikdy nenudí. Vlastně, ona taky pomáhala k mému zhoršujícímu se prospěchu. Naše společné hodiny byla kapitola sama o sobě.

„Ty máš furt něco proti!“ zvýšila jsem na ni hlas, ale neudržela jsem se, musela jsem se smát. Samozřejmě, že Danka se smála se mnou.

Vyšli jsme před budovu – bylo už po poslední hodině a já měla jít domů přes les a dojít si na lov, a potom jsem se měla učit, ale někdo tomu nechtěl.

Danka mě zatahala za ruku se slovy: „S tím šprtáním to dneska nevidim moc růžově.“ A měla pravdu.

Před školou stál Jacob a vedle něj jeho milovaná motorka.

„No, tak super,“ povzdychla jsem si.

„Hele! Já mít někoho, jako je on, tak skáču radostí!“ napomenula mě a já jí dala zapravdu. Vždyť koho jiného bych si mohla přát?

„Máš pravdu… Kočko, musim. Uvidíme se zejtra?“ křikla jsem na ni už z nějaké vzdálenosti. Ona mi jen odkývala a já došla k Jakovi.

„Čau, svalovče,“ oslovila jsem ho. Líbilo se mu, když narážím na jeho velké svaly, které má vypracované z posilovny. Objal mě a věnoval mi polibek.

„Ahoj, princezno.“ Znovu mě políbil. „Kam pojedeme?“ optal se.

 

Jacob

„Čau, svalovče.“ Usmál jsem se na ni, neviděl jsem ji celý den a chyběla mi. Dneska jsem byl u doktora kvůli té zvýšené teplotě, co mám už asi týden. K mému překvapení řekl, že mi nic není. Vážně už jsem začal pochybovat o jeho diplomu. Jak může být někdo se čtyřicítkou v pořádku? Ale pravdou bylo, že jsem se nijak divně necítil.

„Ahoj, princezno,“ pozdravil jsem ji a políbil. „Kam pojedeme?“

„Nechávám to na tobě,“ odpověděla mi a já začal v hlavě přemýšlet, kam bych ji dneska vzal.

„Co jít někam spolu na večeři?“ optal jsem se.

„Já nemám moc náladu na civilizaci… Co se projít do lesa?“ navrhla.

„Já nevim,“ zahudroval jsem.

„No ták, Jaku,“ přemlouvala mě. Věděla, že jí neumím říct ne.

„No jo, dobře. Ale pak tě vezmu domů a budeš se učit,“ ujišťoval jsem ji. Věděl jsem, že za její známky můžu já a naše neustálé výlety.

„Ano, tati. Tak už honém,“ popoháněla mě. Rychle jsem nasedl na motorku a nastartoval. Za chvilku jsme už byli na cestě k našemu oblíbenému místu hluboko v lese. Jen jsem se modlil, aby nás tu nenašel Sam se svojí partou mých bývalých nejlepších kamarádů. Stále to bylo nedořešené a bolavé místo.

„Stejně mám tohle místo ráda,“ rozplývala se Bells nad naší schovávačkou. Byl to jen malinký palouček s pár pařezy, ale bylo to jen naše místo.

„Mně na tom místě nesejde,“ řekl jsem. Vážně mi nezáleželo na místě, ale na ní. Divil jsem se, že nám ta zamilovanost vydržela tak dlouho, ale byl jsem rád.

„Jaku, tak tu nemusíme být…“

„Ale tak to není. Jen mi je jedno kde jsem, hlavně když jsem s tebou.“ Přistoupil jsem k ní a objal ji kolem pasu. Opřela se hlavou o mou hruď a já pocítil, že takhle je to správně.

Chvilku jsme se jen tak líbali, ale potom jsme si lehli do trávy. Vyprávěli jsme si o všem možném i nemožném, o důležitých věcech i naprostých blbostech. Nezáleželo o čem, ale záleželo na ní. Kolem ní se točilo moje vnímání, až jsem si nevšiml dost podstatných věcí kolem sebe. Možná kdybych… Kdyby, to odporné kdyby, které nám akorát zvyšuje pocit viny. Jednou by se to stalo, ale moje slepota to asi jenom uspíšila.

„Už musíme, bude se stmívat.“ Zatahal jsem ji za pramen vlasů, aby se trochu probrala.

„Ještě neee,“ zamručela a uvelebila se mi v náruči.

„Zlato, musíme. Já už musím jít hlavně za tátou,“ prosil jsem ji. Nakonec svolila a nasedli jsme na motorku směrem k ní domů. Tam jsem se s ní rozloučil a uháněl k sobě domů. Poslední dobou se mu zase přitížilo.

„Tati, jsem doma,“ zakřičel jsem, když jsem vstoupil do domu. Žádná odpověď.

„Tati? Tati!“ křičel jsem. Vtrhl jsem do obýváku, kde seděl na křesle. Díval se na televizi a nejspíše spal. Ale to by se musel vzbudit, když jsem na něj křičel!

Obešel jsem ho a podíval se na něj. Hlava se mu nakláněla na jednu stranu a byl úplně bílý a v očích mu nesvítila ta jiskřička života. Zamrazilo mě. Doufal jsem, že není…

Sáhl jsem mu na krk, abych se ujistil, že mu srdce tepe, ale nic, žádný puls. Je opravdu mrtvý.

„Tati! Tati! To ne, to mi nedělej!“ zatřásl jsem mu s rameny a já blázen opravdu doufal, že ho tím proberu. Třeba jenom spí a nechce otevřít oči.

„Táto, prosím,“ zařval jsem už se slzami bezmoci v očích. Plakal jsem, seděl jsem tu vedle táty, kterého jsem miloval. Když odešla máma, staral se o nás se sestrami skvěle a já mu mohl být vděčný. Nestihl jsem se s ním ani rozloučit. „Proč? Proooč?!“ zařval jsem zoufale. Praštil jsem rukou do konferenčního stolku, který se pod mojí ránou rozpadl.

Polévalo mě horko, ale já si toho nevšímal. Na mysli jsem měl pouze vztek a smutek. Mlátil jsem kolem sebe rukama hlava – nehlava. Vybíjel jsem si svou zlost na nábytku v obýváku. Klepaly se mi ruce a následně celé tělo jako při zimnici, ale bylo mi neuvěřitelné teplo. Nemohl jsem být v té místnosti, ale nemohl jsem ho tam nechat samotného. Vlastně, to už je jedno…

Vypadl jsem ven ze dveří a běžel kousek lesem. Na chvíli se mi ulevilo, ale potom jsem musel zastavit a ten tlak na hrudník se zvětšil. Netušil jsem, jestli to je od bolesti nebo se se mnou něco děje. Chvíli mi bylo na zvracení, ale potom to bylo ještě horší.

Najednou se všechny moje svaly napnuly a v hlavě se mi zatemnilo. Vůbec jsem nevnímal, co se to se mnou děje. Za necelou vteřinku moji mysl upoutalo silné křupnutí…

V mém těle...

 

MrsDaisy < Shrnutí > KaculKaB

Předchozí Další

Moc se omlouváme za tu prodlevu, ale nemáme teď moc času. Další kapitola by tu měla být pravdu co nejdříve. Děkujeme ♥

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jeden a půl hříchu z lásky 8. kapitola:

 1
1. kikuska
05.07.2011 [0:13]

kikuskaNo, a je to tu. Nastali komplikácie. A dosť vážne. Strašne moc ma mrzí, že Billy zomrel. Je mi ľúto Jakea. A navyše, akoby nebolo málo, že mu pres chvíľou zomrel otec tak sa z neho ešte stal vlkolak. Musí byť chudák celý zmätený a na mäkko. Len nech to nejako zvládne. Veď on je silný. Takto sa len ohrozí vzťah Belly a Jacoba a je len na vás, či ich vzťah vôbec prežije, ale verím, že áno. Ja... nemôžem uveriť tomu, že si práve želám, aby sa Bella a Jake nerozišli. To ej naozaj neuveriteľné. Veď ja som predsa Edwardov tým. Dievčatá robíte so mno divy. Váš talent a vaša práca ma mení. Len dúfam, že nie natrvalo. Stále chcem byť verná Edwardovi. No a keď už som pri Edwardovi, som naozaj zvedavá kedy sa nám tu ukáže aj s celou rodinkou. Nemôžem sa Cullenovcov dočkať. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře