Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden a půl hříchu z lásky 7. kapitola


Jeden a půl hříchu z lásky 7. kapitolaJak probíhalo půlroční výročí Jacoba a Belly? Jejich vztah je pro ně zakázaným ovocem. Možná to pro ně jsou poslední šťastné okamžiky, kdy mohou být spolu a možná vše dopadne úplně jinak. Každopádně čas utíká nemilosrdně dál.
Přejeme příjemné počtení a omlouváme se za tu dobu... Díky, že jste vydrželi a hlavně nezapomeňte komentovat. MrsDaisy a KaculKaB

Jacob

Život okolo mě se zaběhl do neuvěřitelně vyrovnaných kolejí a já ani nedokázal uvěřit tomu, jak je najednou všechno jednoduché. Bella měla zvláštní schopnost všechno zjednodušit. Ukázala mi svět z jiného úhlu.

Můj otec byl sice doma a pořád si stěžoval jak se nudí, ale podle jeho řečí jsem poznal, že ho nic doopravdy nebolí, a to pro mě bylo opravdu důležité. O jeho zdraví jsem se nemusel už tak moc bát.

Zato moji kamarádi, ti byli kapitolou sami o sobě. Nevěřil jsem, že by se naše skálopevné přátelství z dětství dalo něčím přerušit, ale bylo to tak. Našel jsem věc, našel jsem důvod, který dělil můj svět od jejich. Byla to nekompromisní dělící čára dvou mých světů a já si vybral… Bella je má volba!

Takže abych uzavřel rekapitulaci mého života, jsem šťastný! Už celý půl rok, co jsem strávil s Bellou jsem ten nejšťastnější kluk pod sluncem. Ona je můj poklad, který si střežím před světem.

Ano, je to pravda. Opravdu mi přišlo, jako bych si ji chránil a schovával ji. Sám jsem nepochopil před čím, ale měl jsem silnou potřebu ji skrývat pod mými ochranným křídly.

Takže tohle je moje pohádka. Moje malá princezna a já jsme dneska spolu už půl roku, no páni! To bych mohl něco vymyslet. Vážně by se hodilo nějaké příjemné překvapení…

Nikdy jsem neměl moc dobré nápady, tak se nebylo čemu divit, když jsem si celé ráno lámal hlavu s tím, čím bych svojí milovanou potěšil, ale nemohl jsem na nic přijít. Ať jsem přemýšlel jak jsem chtěl, nic mě nenapadlo.

Měl bych ji ukázat, jak moc si jí vážím. Dát jí něco, co vyjadřuje, co k ní cítím. Něco, jako to pouto, které nás spojuje dohromady. Jasně! Budeme mít náramky, každý jeden na důkaz naší lásky.

Tenhle nápad se mi zdál jako naprosto ideální. Ještě připravit romantickou večeři a všechno by mělo být perfektní. Tak jsem naskočil na motorku a zajel vybrat ten skvost na večer. Když jsem se vrátil, nesl jsem si v sáčku dva stejné stříbrné náramky. Byl jsem spokojen.

Vaření nikdy nebyla moje silná stránka, ale co bych pro Bellu neudělal. Překonal jsem se tedy, vzal si kuchařku a nalistoval tam tátovu specialitu – krocana na divoko. Chvíli jsem si četl přípravu, ale moc dobře jsem věděl, že tohle asi dobře nedopadne. Vůbec jsem tomu nerozuměl.

No co, řekl jsem si. Co můžu zkazit na pečení masa? Tak jsem prostě vzal krocana, nasypal na něj koření, strčil ho do pekáče, přihodil zeleninku a dal péct. Uvařil jsem k němu trochu brambor a večeře byla hotová. Sám jsem byl překvapeném, že se mi to docela povedlo. Musel jsem se pochválit.

Teď už jsem jenom skočil do pokoje pro telefon, abych zavolal Belle.

„Ahoj, zlato. Doufám, že na dnešek už nemáš nic domluveného. Rád bych tě pozval k nám na večeři,“ zeptal jsem se s nejistotou v hlase.

„Ne, dneska nemám nic. Samozřejmě, že na tebe mám čas,“ špitla rozechvěle Bella.

„Mohla by si ke mně přijít tak za půl hodinky?“

„Jasně! Už se těším. Hned tam budu,“ zašvitořila a zavěsila.

Položil jsem si telefon na postel a rychlostí blesku vletěl do sprchy. Rychle jsem se umyl, oblíknul a navoněl, abych byl připravený. Snad se jí budu líbit, zadoufal jsem pošetile.

Přesně ve chvilce, kdy jsem si upravil poslední knoflíček na košili, se rozdrnčel zvonek. Seběhl jsem schody a mezitím zavolal na tátu něco v tom smyslu, že to je Bella a aby nás nerušil.

Celý nervózní jsem jí otevřel dveře a galantně ji uvítal polibkem na hřbet ručky. Celá se při tom začervenala, což mi udělalo dobře. Dovedl jsem ji do kuchyně, kde jsem měl připravený prostřený stůl s krocanem a spoustou zapálených svíček. Venku se zešeřilo a místnost dostávala kouzelně jiskrnou atmosféru.

Usadil jsem Bells ke stolu a sedl si naproti ní.

„Dneska je to přesně půl roku, co jsi se mnou…,“ šeptnul jsem do ticha.

„Já vím, miláčku,“ přitakala.

„Jsi úžasná bytůstka a ani si nedokážeš představit, jak moc si tě vážím. Chtěl jsem ti dneska dát něco, co by nás spojilo ještě víc. Tak tedy doufám, že se ti to bude líbit,“ začervenal jsem se náhle.

Sáhl jsem do kapsy pro sáček s náramky a došel jsem až k ní. Klekl jsem si před ni, vytáhl jeden klenot a připnul jsem jí ho na ruku. Potom ona udělala totéž a já se cítil magicky. Světla svíček ozařovala místnost a v tu chvíli byl celý svět jenom náš.

„Děkuju.“ Zrozpačitěla.

Místo odpovědi jsem ji políbil a pohladil po vlasech. Dokázala být tak roztomilá a sladká, že se mi z toho málem podlamovala kolena.

Potom jsem se zase vrátil ke své židli. Celý večer, co jsem s Bellou strávil, jsme si povídali o svých touhách a představách do budoucnosti a já si náhle uvědomil, že si nedokážu představit budoucnost bez ní. Počítal jsem s ní každý den, každou hodinu, každou minutu svého života. Věděl jsem, že je tu pořád pro mě a já pro ni a že takhle to chci už napořád.

 

Bella

Jsme spolu. Jak nádherně to zní a realita je ještě krásnější. Chvíle s Jacobem pro mě byly naprosto úžasné. Miluji ho a nenechám si ho nikým vzít.

Dnes to je přesně půl roku od naší první hodiny fyziky. Fyzika. Dříve předmět, který jsem nenáviděla a nerozuměla mu, ale teď mě i baví, mám z něj samá áčka. Možná to bude malinko i tím, že tu hodinu mám s Jakem. Všechno mi vždycky vysvětlil lépe než profesor, ale nikdy jsme u látky nezůstali moc dlouho. Stačilo, aby se mně Jacob jenom otřel o ruku a následoval dlouhý pohled do očí a… Však to znáte.

Můj otec ani nic nenamítal, když jsem mu řekla, že chodím s člověkem. Poslední dobou mu bylo všechno jedno. Možná, že mě ani pořádně nevnímal. Nechápala jsem, co se to s ním najednou stalo, ale nechtěla jsem se tím zbytečně zaobírat. Je to jeho věc, jeho život.

Doma býval jen minimálně, vlastně skoro vůbec, což mi ani za mák nevadilo. Alespoň jsme si ušetřili dost hádek a ostrých slov, kterých bych ale nikdy nelitovala. Nenáviděla jsem ho celou svou duší za to, že mě zplodil. Zabil moji mámu. Tohle se prostě neodpouští.

Ale byla tady ještě jedna otázka, která stále zůstávala nezodpovězenou. Mám Jakovi říct pravdu o sobě? Vím, naše existence musí být utajena, ale on je pro mě velice důležitý a za těch pár měsíců, co už jsme spolu, se stal nedílnou součástí mého života. Jasně, je předčasné o tom takhle mluvit, ale já to tak prostě cítím.

Zvažovala jsem všechna pro a proti. Spadne mi obrovský kámen ze srdce a nebudu se před ním muset skrývat, ale jak to vezme? Byla tu dost velká pravděpodobnost, že ode mě kvůli tomu odejde. Upřímně řečeno bych se mu nedivila. Bolelo by mě to, ale má na daleko víc, než na poloupíří holku. Nechala bych mu prostor. Ale někdy budu muset s pravdou ven. Sakra, proč je vždycky všechno tak složité? Proč nemůže existovat jasné řešení?

Z mých úvah mě vytrhl telefon, že by Jacob? Možná si vzpomněl, ale moc jsem v to nedoufala. Každý ví, že kluci si výročí nepamatují.

„Ahoj, zlato. Doufám, že na dnešek už nemáš nic domluveného. Rád bych tě pozval k nám na večeři,“ optal se mě. On věděl, že mu neumím říct ne, když mi řekne zlato.

„Ne, dneska nemám nic. Samozřejmě, že na tebe mám čas.“

„Mohla by si ke mně přijít tak za půl hodinky?“ optal se.

„Jasně! Už se těším. Hned tam budu.“ Takže on si vzpomněl. Zahřálo mě to u srdce. Sice je to jen půlrok, ale i tak je to dost dlouhá doba. Mnohým párům to takhle dlouho nevydrží, ale nám ano.

Chvilku jsem se usmívala jako měsíček na hnoji, ale potom jsem si uvědomila, že nemám moc času. Musím se připravit! Přece k němu nepojedu v teplákách, ve kterých spím! Vystartovala jsem z postele a zapadla do koupelny, kde jsem ze sebe během neuvěřitelných deseti minut udělala docela pěknou holku. Ještě jsem si musela vybrat něco na sebe a vyjet.

Vyndala jsem snad celou skříň, než jsem našla něco, co by k sobě mohlo pasovat. Vzala jsem si na sebe nakonec riflovou sukni nad kolena a k tomu svetřík s výstřihem do véčka v červené barvě. Dál jsem svůj vzhled neřešila a seběhla do garáže pro tátovo auto. Nasedla jsem a vyjela směrem k Jakovi.

Po nějakých pěti minutách jsem už byla před jeho domem. Vůbec jsem neotálela a pelášila k jeho dveřím, zazvonila a čekala.

„Tatii, to je Bella, tak nás prosím nech,“ ozvalo se zpoza dveří. Usmála jsem se tomu. Otevřel dveře a jeho pohled byl jako omámený. Přivítal mě a společně jsme šli do kuchyně, kde se měla odehrávat ta večeře. Obávala jsem se, co Jacob zase vymyslel, ale nahlas bych to neřekla. Ne dnes…

Pohled na obyčejně nezajímavou kuchyň mě uchvátil. Všude kolem byly zapálené červené svíčky a nádherně to vonělo. Podívala jsem se a jídlo, které bylo prostřené na stole, a nestačila jsem se divit. Krocan a vypadal i chutně. Páni, Jacob je úžasný.

Fascinovaná a omámená tou nádherou kolem mě jsem si sedla ke stolu naproti Jakovi.

„Dneska je to přesně půl roku, co jsi se mnou,“ zašeptal mi s neskonalou hrdostí v hlase.

„Já vám, miláčku.“

„Jsi úžasná bytůstka a ani si nedokážeš představit, jak moc si tě vážím. Chtěl jsem ti dneska dát něco, co by nás spojilo ještě víc. Tak tedy doufám, že se ti to bude líbit.“ On má pro mě dárek? Znejistila jsem, když ke mně poklekl s nějakým sáčkem v ruce. Zůstala jsem na něj jen němě civět.

Z toho tajemného pytlíčku vyndal nádherný stříbrný náramek. Připnul mi ho na ruku a já se zmohla jen na prosté „děkuju“. Byla jsem okouzlená touhle chvílí a hlavně Jacobem samotným.

Jake mi podal z pytlíku ještě jeden náramek a ten jsem připnula na ruku zase jemu. Cítila jsem se skoro jako u oltáře, už chybělo jen to ano. Políbila jsem ho, slova pro mě byla v tuhle chvíli dosti složitá. Stejně se moje city k němu nedaly vyjádřit slovy. Na to byly třeba pouze činy…

 

MrsDaisy < Shrnutí > KaculKaB

Předchozí Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jeden a půl hříchu z lásky 7. kapitola:

 1
05.07.2011 [0:00]

kikuskaNaprosto dokonalé. Ja neviem čo dodať. Asi len toľko, že stále trvám na tom, že Jacob vo vašej poviedke je miliónkrát príjemnejší, milší a chápavejší, než ten pravý. Bella by si ho mala vážiť a aj poriadne strážiť, aby jej ho niekto neuchmatol. Tá večera a vlastne celé to prekvapenie bolo také krásne a romantické, že by to Belle mohla snáď každá jedna baba na svete závidieť. Proste ste úžasné autorky a ja som z vašej poviedky, čím ďalej tým viac unesená. Dokonalé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!