Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je tohle život?

upír a člověk by jitule

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je tohle život?Popisuju život dívky, která je z Česka. Během vyprávění tam budou i Culleni. Takže o nic nepřijdete. Tato kapitola je z minulosti. Pokud vás to zaujalo tak napište komentář jestli mám pokračovat.

13.01.2010 (11:45) • MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 940×



Když jsem nastupovala do první třídy, tak jsem se hrozně těšila. Asi jako všichni okolo.

Vzpomínám si na třídní učitelku. Byla celkem přísná, ani nepoznala, že se mnou něco je. Měla jsem samé poznámky. První třída a poznámky? Prostě blbost! Ve druhé třídě to samé.

Mamka to nezvládala. Upřímně si myslím, že se za mě styděla.

Přišel zvrat. Stěhovali jsme se. Chvilku jsem byla doma. Do nové školy jsem šla od půlky druhé třídy. Všichni chtěli být kamarádi – to víte, děti. Seděla jsem v lavici s Luckou. Milá holka. Na přestávku a na to, co mi řekl Tomáš, si pamatuji ještě dnes.
„Ta patří jenom mě!“ řekl naštvaně. Já jako prcek jsem kývla a šla. Neřešila jsem to.
Oblíbila jsem si třídní učitelku. Byla špinavě blond, měla 165 cm a hnědé oči. Byla opravdu milá. Bylo vidět že si oblíbila svoji třídu, kterou bude mít další 3 roky.

Jak nám jednou řekla: „Děcka já vás adoptovala. Jste jako moje.“

Tím si nás všechny získala. Koho taky ne? Mě teda rozhodně. Tohle by řekla málokterá třídní. Učila nás, jak se máme chovat k sobě navzájem. Každou volnou chvilku nás přesadila, abychom si na sebe zvykli. Myslela to dobře.

Po škole jsem přímo letěla domů. Byla jsem nadšená. Jak z učitelky, tak ze spolužáků. Celou cestu jsem se usmívala. Mamka mi otevřela dveře. Byla ubrečená. Ihned mi zmizel úsměv z rtů.


„Mami co se stalo?“ zeptala jsem se tichým hlasem. Sedla si v obýváku na křeslo, hlavu si dala do dlaní. Bylo mi jí líto. Vůbec jsem neměla ponětí, co se děje.


„Babička zemřela,“ zamumlala.

Celá jsem ztuhla. Moje milovaná babička umřela? Nezmohla jsem se ani na jediné slovo.

Podlomila se mi kolena. Po tvářích mi tekly slzy. Tohle není fér. Prožiji skvělý den, a potom se stane tohle?

Utekla jsem k sobě do pokoje a bouchla dveřmi. Neměla jsem náladu na utěšování. Schoulila jsem se na postel do klubíčka.


„Babi, proč?“ mumlala jsem si pro sebe. Bolelo to, a hodně. Otočila jsem se na záda, ale bránil mi v tom plyšák. Naštvaně jsem ho od sebe odhodila. Asi po dvou hodinkách jsem šla za mamkou. Ihned mě pevně objala.


„Promiň,“ zamumlala jsem k ní tiše. Jenom zavrtěla hlavou, že to nevadí. Odtrhla jsem se od ní. Smutně se na mě usmála. Ona přišla o matku, já o babičku. Obě jsme trpěly.


„Jdu si udělat úkoly,“ řekla jsem tiše.


„Zítra nepůjdeš do školy,“ řekla smutným hlasem. Nechápavě jsem se na ni podívala.


„Rodinné důvody,“ pokrčila rameny. Přikývla jsem a stejně šla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a zapnula televizi. Bezmyšlenkovitě jsem ji přepínala.

Babička mi tolik chyběla. Každé prázdniny jsem k ní jezdila. Teď už nemám nikoho. Jenom mamku a staršího bráchu. Jenže on už má svoji rodinu. Takže jsem vlastně jako jedináček.

Ani mě moc brácha nemusí. Ignoruje svoji mladší sestru. Proč taky ne, že? Nesnáším svého bráchu. Jako on mě. Babička byla jediná, kdo se o mě staral, a taky mamka. Jenom brácha ne. Táta šel za jinou.

Ten jeden volna utekl velmi rychle. Ve škole jsem moc nemluvila a spíš se stranila.

Matematika mi skoro vůbec nešla, ani ostatní předměty příliš ne. Všimla jsem si, že mě třídní pár dní sledovala. Když jsem jednoho dne přišla domů, tak mamce zazvonil mobil. Zvedla ho.


„Prosím?“ zeptala se jako vždy.


„Zdravím vás, paní učitelko.“ Usmála se při tom. Nejistě jsem na mamku koukala – co jsem asi provedla?

Mamka celou dobu poslouchala. Když vypnula mobil, tak na mě smutně koukla.


„Volala mi tvoje paní učitelka. Prý ví, co s tebou je. Půjdeme ještě na vyšetření,“ řekla mírně v šoku. Vykulila jsem oči, vždyť se cítím dobře. Tak co mi je?


„A co ti říkala?“ zeptala jsem se zvědavě. Smutně se usmála.


„Má ve třídě dva další takové. Ta nemoc je mozková. A říká se jí mozková dyslexie.“

Cože mám? Mozkovou nemoc? Já? Vždyť mi nejde jenom učení. Proč? To nemůže být pravda, říkala jsem si. Bohužel byla a ukázalo se, že ji opravdu mám.

Autor: MrsMysteryGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je tohle život?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře