Další díl, prosím... Neukamenujte mě.
05.01.2010 (09:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4076×
Když jsem se vzpamatovala, uslyšela jsem za sebou bolestné vytí. Pak se kolem mě prohnali a zmizeli v lese i s tělem Sama. Pak jsem se pod tou bolestí zhroutila k zemi…
Cítila jsem, jak mé já putuje do ústraní mé mysli. Pak jsem ucítila něco studeného a pak už nic. Jen tma a tma. Nic víc, nic míň.
Pomalu jsem přicházela k sobě, zhluboka jsem se nadechla. Chvíli jsem se ptala sama sebe, jestli má vůbec nějakou cenu otevírat oči. Hledala jsem nějaký důvod, abych se nemusela dobrovolně udusit.
A pak jsem ho našla, uslyšela jsem jeho myšlenky, celou dobu byl u mě a staral se o mě.
On byl ten důvod. Rychle jsem otevřela oči a posadila se.
„Jak se cítíš?“ zeptal se mě nejkrásnější hlas na světě, rychle jsem se za ním otočila a zářivě se usmála.
„Je mi dobře, co se vlastně stalo?“ zeptala jsem se a přimhouřila oči.
„Když se vlci stáhli, zhroutila ses. Nikdo nevěděl co s tebou je. Prostě jsi spadla na zem a už jsi nevstala. Všichni jsme o tebe strašný strach, nevěděli jsme, jestli se ještě pro bereš,“ řekl a objal mě.
„Ani netušíš jak se mi ulevilo, když ses probrala,“ řekl mi tiše a políbil mě.
„Miluji tě,“ řekl když se odtáhl a podíval se mi do očí. Nevěděla jsem co mám říct, v hlavě jsem měla, teda vlastně neměla nic, než jeho tvář, jeho topazově zlaté oči a v uších mi stále zněla ta překrásná slova lásky, které mi do očí vehnaly slzy štěstí. Ale já si nebyla jistá, co mu na to mám říct.
Nevěděla jsem jestli to co k němu cítím, jestli je to dost silné na to, aby mě to u něj drželo i přes to co je. I přes to, že on je upír a já je mám zabíjet. V tu chvíli jsem si nebyla jistá absolutně ničím.
„Bello, co je? Stalo se něco? Udělal jsem něco špatně?“ ptal se starostlivě. Jen jsem silně stiskla víčka a pak je rychle otevřela.
„Ne, ty jsi udělal všechno skvěle. Jsi ta nejúžasnější bytost na světě. Děkuji ti, že sis vybral zrovna mě. Obyčejnou holku, která se ti ani v nejmenším nemůže rovnat. Nikdy nebudu schopna dostatečně se ti zavděčit,“ řekla jsem mu stále se slzami v očích a objala ho.
„Já jsem vděčný a netušíš jak moc,“ řekl a ještě jednou mě políbil.
„Edwarde, Mohl bys pro mě něco udělat?“ zeptala jsem se a prosebně se mu zahleděla do očí.
„Pro tebe cokoliv,“ zašeptal mi do ucha a pohladil mě po vlasech.
„Vezmeš mě prosím domů? Charlie už má jistě strach…“ řekla jsem a lehce jsem se usmála.
„Samozřejmě má paní,“ zašeptal, tomu se nešlo neusmát.
Ani jsem se nenadála a už jsem byla v jeho náruči.
„Být tebou, bych se pořádně držel,“ zašeptal ke mně a pak vyskočil z otevřeného okna.
Bylo to úžasné, ta rychlost. Myslela jsem si, že by se okolí mělo změnit v nepřehlednou směsici šmouh, ale nezměnilo. Vše jsem viděla ostře. Bylo příjemné nechat chladný vítr pohrávat si s mými vlasy. Ale ta rychlost, té se nemohlo nic vyrovnat, snad jen Edwardova krása. Nic rychlejšího jsem nikdy nezažila. Bylo to skvělé, teda kromě těch několika mušek, které se mi podařilo omylem spolknout. Příště by mi měl někdo připomenout, že bych tu pusu neměla radši vůbec otvírat.
A přesně v ten moment mi to došlo. Nebude žádné příště, už nikdy. Já s ním nebudu moct, nesmím zůstat. Je to proti přírodě, on, já, náš vztah, to všechno bylo proti přírodě a nikdy by to nemělo existovat. Nemělo by. První dvě věci nedokážu změnit, ale tu poslední ano, tu musím. Musím to zničit. Nesmí existovat vztah přemožitelka a upír. Už je pozdě, už jsem se rozhodla.
A pak jsem se i s Edwardem objevila v teple mého pokoje. Edward mě pomalu pustil a já se postavila na pevnou zem. A pak jsem mu pohlédla do očí se zoufalým pohledem v těch mých.
„Bello, od doby, co ses probrala, jsem se tě chtěl na něco zeptat,“ řekl a znělo to vážně, to není dobré.
Zdá se mi to, nebo začínám panikařit? Na sucho jsem polka a pak odvětila.
„Ano?“
„Naše rodina už si nemůže dovolit další bitvu. Nemuselo by to dopadnout dobře. Zítra se stěhujeme na Aljašku za přáteli,“ řekl a zpříma mi pohlédl do očí.
„Ty – ty mě chceš opustit?“ vypravila jsem ze sebe, tohle jsem nečekala.
„Ne, samozřejmě, že ne. Chtěl jsem, abys jela se mnou,“ řekl a to mě zaskočilo ještě víc.
„Já nepojedu…“ řekla jsem tiše a vyklouzla mi jedna jediná slza.
„Bello…“ vypravil ze sebe tichounce a v jeho očích se leskl smutek.
„Slyšel jsi dobře, je mi to líto Edwarde. Nehodíme se k sobě. Upír a přemožitelka? To nejde dohromady a ani nepůjde. Ani nevíš jak bych byla šťastná, kdyby to šlo, ale nejde. Nemůžeme být spolu, máš vás zabíjet. Ne milovat. A navíc, kdyby to zjistili Volturiovi, nedopadlo by to dobře,“ řekla jsem s domněním, že právě dělám tu jedinou možnou správnou věc.
„Ale,“ řekl.
„Žádné ale není. Tohle je jediná možnost, věř mi. Je mi to líto,“ zašeptala jsem.
„Je mi to líto, nepatříme k sobě,“ řekla jsem ještě.
„Bello, zapamatuj si jednu věc. Nikdy tě nepřestanu milovat,“ řekl a chtěl mě obejmout, ale já mu to nedovolila. Netušil, jak těžké by tohle říct, jak to bolelo, ale má to tak být.
„Odejdi,“ zašeptala jsem a naposledy v mém životě pohlédla do těch topazových očí, které byly plné bolesti a smutku.
Snad mě nezabijete za to, co jsem udělala.
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 21. kapitola:
Ale zabiju tě
bože to nemyslis vazne?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!