Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 13. kapitola

25.07.2022 (09:00) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3485×

EDIT: Článok bez opravy administrátorom

13. kapitola

Pohled Edwarda:

Běžel jsem dlouho, chtěl jsem tam být, co nejdříve. Musel jsem se podívat, jestli našla ty věci v podlaze. Bylo to to jediné, co by ji mohlo přesvědčit o mé lásce.

…

Stal jsem před jejím bývalým domovem. Najednou mě přepadlo tolik vzpomínek. Vzpomínek na to, jak jsem ji vyzvedával do školy. Jak jsem se každý večer přikrádal k ní do pokoje, abych mohl poslouchat jak mluví ze spaní. Ještě teď si pamatuji, jak jsem ji poprvé slyšel zašeptat ze spaní mé jméno. Jak mě to zahřálo u mého mrtvého srdce.

Pomalu jsem vešel dovnitř. Procházel jsem domem a vzpomínal. Na to jak Bella psala úkoly v kuchyni a já ji pozoroval. Jak mě bavilo sledovat ji při vaření. Vešel jsem do jejího pokoje. Skoro nic se tady nezměnilo. Jen bez Belly už to nemělo to kouzlo. Její vůně tady nebyla cítit. Byla již příliš dlouho pryč.

Přešel jsem místu, kde jsem ukryl její věci. Opatrně jsem zvedl prkno. Byly tady. Nikdy je nenašla. Opatrně jsem zvedl fotky do rukou. Byly vybledlé časem, ale přesto jsem na nich viděl nás dva na její oslavě narozenin. Bylo to tak dávno, ale přesto jako by to včera. Nevím jak dlouho jsem tam seděl a vzpomínal, ale zřejmě to bylo už pár hodin. Byl jsem tak zahloubaný do vzpomínek, že jsem si nevšiml návštěvníka, který mě ve dveřích pozoroval.

Pohled Belly:

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se se založenýma rukama. Zrovna jsem byla na cestě sem, abych si utřídila myšlenky, když se ozval tichý alarm, který mě upozornil na vloupání.

Edward sebou polekaně trhl. Díval se na mě překvapeně. Jen jsem zvedla obočí a už mu chtěla vynadat, když jsem si všimla, co to drží v ruce. Překvapením jsem přestala dýchat.

„Kde si to vzal?“ zeptala jsem se přiškrceně. To snad není pravda.

„Nechal jsem ti je v podlaze,“ pousmál se smutně. „Chtěl jsem ať je máš u sebe, ať na mě nezapomeneš, i když jsem chtěl, ať začneš nový život.“

Opatrně jsem si sedla na postel a vzala fotky do ruky. Hned na první fotce byl on. Jeho pokřivený úsměv. Usmála jsem se, pamatuji, že jsem se ho ptala, jestli půjde na fotkách vidět. Jak jsem ho tou otázkou pobavila.

Edward si na to zřejmě taky vzpomněl, protože se pousmál. Ten jeho pokřivený úsměv jsem milovala. Co si to nalhávám, ten úsměv pořád miluji. Byla jsem beznadějný případ. Tohle zase nedopadne dobře…

Najednou jsem si vzpomněla, že když jsme tady v pokoji byly naposledy spolu. Ještě že jsem nebyla člověk, jinak bych byla červená až na zadku. Tahle vzpomínka byla jedna z těch nejkrásnějších z mého lidského života.

„Bello?“ zašeptal Edward do ticha a donutil mě se mu podívat do očí. Začala jsem se v nich utápět. Najednou jsem zapomněla, jak se dýchá.

„Na co myslíš?“ zašeptal frustrovaně. Bylo vidět, jak se opravdu snaží přečíst mé myšlenky.

„Na to, když jsme tady byli naposledy spolu,“ vydechla jsem. Jak je možné , že má na mě pořád takový vliv?!

Edwardovi se nejdříve zatvářil zmateně, ale pak se jeho výraz vyjasnil.

Usmál se tím pokřiveným úsměvem.

„Bello,“ zašeptal toužebně, když byl jen pár centimetrů od mých rtů. Cítila jsem z něj zaváhání.

Byla jsem to já, kdo překonal tu vzdálenost mezi námi, a políbila ho. Líbala jsem ho tak, jako nikdy v životě. Ruce jsem měla zapletené v jeho vlasech. On mě zase objímal, jako by mě nechtěl už nikdy pustit. Naše jazyky se proplétaly tancem, starým jako sám život. Přímo jsem hořela touhou. V hlavě mi hučelo. Odtáhla jsem se od něj, abych se nadechla, přesto, že jsem to nepotřebovala. Něco mi ale říkalo, že tohle není dobrý nápad. Co to děláš?!

Edward zřejmě vycítil moje zaváhání.

„Ne,“ zamumlal a chtěl mě znova líbat. Jenže to už jsem stála na druhé straně v pokoji. Otočila jsem se k němu zády, abych se uklidnila. Musím se vzpamatovat!

Najednou jsem za sebou cítila mužské tělo. Začal mě hladit po pažích. Rukou mi dal vlasy na stranu. Cítila jsem, jak mi nosem přijíždí po krku.

„Bello,“ zašeptal toužebně. Pomalu mě líbal na krku, a přitom mě pořád hladil po pažích. Když jsem ucítila jeho ruce, jak se přesouvají pod mé triko, jen jsem zadržela dech. A když vzal do ruky má prsa, hrdelně jsem zasténala.

Ucítila jsem, jak jedna jeho ruka vjela pod mé kalhoty. Lehce se mě dotkl v místech, kde jsem byla vlhká. Dech se mi zadrhl a já zasténala, ale znělo to spíše jako zakňourání. Zhluboka jsem oddechovala. Chvěla jsem se touhou. A když vnikl prstem dovnitř mého klína, celá jsem se napjala. Líně mě dráždil a způsoboval mi tím vlny rozkoše. Chytila jsem ho za ruku.

„Chceš, abych přestal?“ zašeptal a hlas se mu přitom třásl. Cítila jsem i jeho vzrušení. Už nebylo cesty zpět, byla jsem v jeho moci.

„Ne,“ vydechla jsem, ale znělo to spíš jako zasténání.

Edward pokračoval v laskání mého klína, a přitom hladil mé bradavky. Už jsem byla blízko vrcholu, když jeho ruce zmizeli a on si mě otočil čelem k sobě. Ani jsem nestihla popadnout dech, když mě přirazil ke zdi a začal mě tvrdě líbat. Jeho ruce byly najednou všude. Cítila jsem, jak mi jeho ruce sunou nahoru triko, které jsem mu nakonec pomohla sama sundat. Stejně tak i zbytek oblečení, až jsem před ním stála nahá. Ale ani on nebyl pozadu ve svlékání.

Znovu se přisál na mé rty a najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Edward mě držel za zadeček a já mu omotala nohy kolem pasu. Hrdelně zavrčel. Cítila jsem jeho touhu. Opatrně mě položil na postel a sám se usídlil mezi mýma nohama.

„Edwarde,“ vzdychala jsem. když mě začal líbat na krku. Polibky poséval každý milimetr mého těla. Nikam nespěchal. Měli jsme všechen čas světa a on to věděl. Každý jeho dotek mě přiváděl k šílenství a jeho rty za sebou nechávaly horkou stopu. Tohle bylo o tolik jiné než milování s Thomasem. Ten byl na tohle chladný, neznal něhu.

Edward jako by věděl, že se mé myšlenky začaly ubírat jiným směrem. Jen lehce se dotkl mých rtů, jazykem jemně obkroužil můj spodní ret a pak jej jemně zkousl. Odměnou mu byl můj sten.

 Odtáhl se ode mě a než jsem stihla protestovat, sehnul se k mému klínu a políbil mě tam. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a nahlas vykřikla.

„Bože Bello,“ zašeptal Edward toužebně. Jazykem zajel dovnitř a začal mě slastně týrat. Byla jsem už pološílená rozkoší, když přestal. Napřímil se nade mnou a v jeho černých očích se odrážela stejná touha, jako v těch mých. Vášnivě mě políbil.

„Sakra,“ zavrčel, když byl ve mně celý. Začal se ve mně plynule pohybovat. Objala jsem ho nohama a donutila zrychlit tempo. Chtěla jsem ho cítit.

Pokojem se neslo naše hlasité sténání. Sténala jsem jeho jméno a zřejmě ho tím povzbuzovala, protože jeho přírazy byly čím dál rychlejší a tvrdší. Vzpínala jsem se proti němu a prsty obkreslovala jeho svaly na zádech. Měla jsem pocit, že díky těm pocitům vybuchnu, až se nakonec přes mě převalila vlna rozkoše a já zakřičela tak, že mě muselo slyšet celé město. Edward ještě párkrát přirazil, pak se zatnutou čelistí hlasitě zasténal.

Zhroutil se vedle mě. Oba jsme hluboce oddechovali.

Pohled Edwarda:

Zhluboka jsem oddechoval. Co to sakra bylo?!

Posadil jsem se zády k Belle. Nedokázal jsem se jí podívat do tváře. Nechtěl jsem vidět to znechucení v její tváři. Musela být znechucená tím, co se stalo. Nenáviděla mě.

„Tak tohle je opravdu jako tenkrát,“ řekla Bella nevěřícně. Otočil jsem se na ni. Neměla ve tváři znechucení, ale spíš zlobu. Tomu jsem nerozuměl.

„Teď bys měl odejít, ne?“ začala se oblékat. „Užil sis a je čas jít zase pryč. Přesně jako tenkrát.“ V jejím hlase byla slyšet ironie.

Nevěřícně jsem se na ni díval. Ona si myslí, že ji chci opustit? Že jsem tady jen kvůli sexu?

Vstal jsem a rychle přešel k ní. „Ty si myslíš, že jsem tady jen proto, abych si užil?“ zeptal jsem se dotčeně. Bella se na mě podívala zmateně.

„Proč jinak bys byl tady.“

„Bello, chtěl jsem ti donést ty věci, abych ti dokázal, co pro jsi pro mě znamenala a co pro mě pořád znamenáš,“ zašeptal jsem jemně a pohladil ji po tváři. Bella mě obezřetně pozorovala.

„Už jsem ti řekl, že bez tebe nemůžu existovat. A to je pravda. Miluji tě. Vždycky jsem tě miloval a vždy tě budu milovat!“

Držel jsem její tvář v dlaních a začal ji posévat polibky. „Miluji tě, Bello,“ šeptal jsem. Bella jen omámeně vydechla.

„Nikdy tě neopustím, pokud to sama nebudeš chtít,“ položil jsem ji zpátky na postel, protože moje tělo na ni začalo znova reagovat. Belle se v očích zaleskla touha a nenechala se dlouho přemlouvat. Znova jsem zažehnul plamen dnešní noci.

…

„Měli bychom se vrátit,“ řekl jsem udýchaně. Ležel jsem na zádech a rozdýchával naše poslední milování. Znova a znova jsem Belle dokazoval svou lásku. Nemohl jsem se jí nabažit. Nemohl jsem se nabažit jejího těla.

Lehl jsem si na bok, abych na ni viděl. Bella ležela na břiše s rukama pod hlavou, se zavřenýma očima a spokojeně předla. Letmým dotykem jsem ji začal hladit po zádech. Vychutnával jsem si její hladkou pokožku. Tahle milování byla o tolik jiná. Už jsem se nemusel ovládat. Nemusel jsem se bát, že ji ublížím.

 Když jsem zajel prsty až k jejímu dokonalému zadečku, otevřela oči.

„Neříkal si, že se musíme vrátit?“ přimhouřila oči, ale jinak se ani se pohnula.

„Řekl jsem, že bychom se měli vrátit. Ne, že musíme,“ řekl jsem nevzrušeně a dál pokračoval v hlazení jejího dokonalého těla. Tak hebká…

Znovu jsem ji chtěl. Jí se snad nikdy nenabažím. Kdyby to bylo na mě, tak bychom z té postele nikdy nevylezly.

„Už bychom se opravdu měli vrátit domů.“ Vstala a začala se oblékat. Chvíli jsem ji pozoroval. Je tak dokonalá!

„Budeš mě pozorovat, nebo se začneš taky oblékat?“ vytrhla mě má láska z mých myšlenek. Usmál jsem na ni a začal se také oblékat.

Zpátky do reality…

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 13. kapitola: