Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 8. kapitola

19.10.2009 (15:45) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4962×

8. kapitola

Alice

Byli jsme na cestě domů ze školy. Emmett s Rose zrovna rozebírali první den ve škole. Já jsem se do rozhovoru nějak nezapojovala, protože jsem musela stále myslet na mého cukříka. Ach božee, jak on je sladký.

Blížili jsme se k našemu domu, a v tom momentě přišla vize. Já s Emmettem na lovu. Fajn stejně už krev potřebuju, hlavně když teď chci trávit svůj čas s cukříkem. A já chci a to moc.

„Emmette, za hodinku jdeme na lov, tak se připrav,“ oznámila jsem mu, když jsme vystoupili z auta.

On jenom nadšeně kývl. No, vypadá, že má něco za lubem, ale ještě váha. Takže hovno vidím. Všimla jsem si Esme, jak nadšeně stojí u dveří a čeká na nás.

„Tak co, jak bylo?“ ptala se a bylo vidět, že jí to vážně zajímá.

„Super,“ řekli jsme s Bellou najednou, jenže ona to myslela jasně ironicky.

„Copak?“ přimračila se Esme, chytila Bellu kolem ramen a táhla ji do domu.

Všichni jsme je následovali. Slyšela jsem, jak si Bella stěžuje na toho debila Edwarda, jak ho s radostí nazývá. Já se odporoučela do svého pokoje kontrolovat budoucnost svého cukříčka, potřebuju se na něj vyladit a navíc si nepřeju, aby se mu něco stalo.

Sledovat jeho budoucnost mě nepřestane nikdy bavit. Aspoň ho mám stále před očima, zrovna se rozhodl jít do sprchy.

„Sakra,“ zaklela jsem.

Proč ta vize nemůže být delší? Rozčilovala jsem se, ale potom mi došlo, že se ze mě stává celkem slušná perverzačka.

Za chvíli už jsem scházela dolů do obýváku kde čekal natěšený Emmett. Když mě zahlédl okamžitě vyběhl nastartovat svůj Jeep. Nechápala jsem, proč je tak nedočkavý a kam tak spěchá. Bohužel ani jsem si to nemohla zjistit pomocí mé schopnosti.

Emmett byl celou cestu nějaký nervozní a já stále nevěděla, co má v plánu. Ale po jeho slovech mi hned došlo, o co jde.

„Alice, co já, Rose a budoucnost?“ zeptal se po chvíli a vypadal, že se bojí odpovědi. Tohle k němu vůbec nesedělo, ale aspoň jsem pochopila jeho divné chování. On se chudák bál zeptat.

„Ty Emme, musím Tě zklamat, Vaše budoucnost se nijak nezměnila,“ informovala jsem ho o skutečnosti, kterou jsem mohla vědět jenom já.

Sice jsem si všimla, že po něm Rose kouká nějak jinak a taky mi nemohl ujít fakt, že zbožňuje jeho smích a celkově úsměv.

„Božee,“ zanaříkal si a bouchl pěstí do volantu.

„Už fakt nevím, co mám dělat,“ přiznal se a vypadal zoufale.

„Tak, tak nedělej nic. Zkus se jí nedvořit, nechval ji pořád, někdy ji ignoruj,“ řekla jsem první, co mě napadlo.

Je pravda, že by to v ní mohlo něco probudit a když ne, má Emmett prostě smůlu. Usmála jsem se na něj a on se zamyslel.

„Jasně,“ zatvářil se vědomě s úsměvem od ucha k ucha a vypadalo, že se mu nápad líbí.

Na lovu jsme se pořádně vyblbli a já na chvíli zahnala myšlenky na mého cukříka, ale jen do chvíle než přišla další vize. Hm, Jazz půjde do baru se svým bratrem. To se mi moc nelíbí, nejradši bych šla místo toho debila já. Po lovu jsem se rozhodla zajít si na nákupy, bohužel nikdo nebyl tak ochotný, aby se toho zúčastnil semnou. No, nedělalo mi problém nákupy si užít, i když jsem neměla žádnou panenku na převlíkání, náramně jsem si to užila, bez zdržování. V obchodech mě prodavačky milovali a já jim tam vždy nechala tučnou sumičku, až když jsem měla kufr plný oblečení, rozhodla jsem se nákupy pro dnešní den ukončit. S bolavým srdcem jsem opouštěla svůj druhý domov a musela jsem si slíbit, že tu v nejbližší době zase zavítám.

Když jsem vyjížděla z podzemní garáže, zjistila jsem, že je už tma. Takže jsem tam asi nebyla takovou chvilinku, jak jsem si myslela. Jasper opouští bar a míří si to do McDonaldu. Tak tahle vize se mi líbila, teď jenom zjistit kde je ten „mekáč“, do kterého šel. V autě jsem zapla navigaci a pustila se do hledání. Na čtvrtý pokus to vyšlo a já podle budov okolo a omamné vůně Jaspera, která byla mimochodem smíchaná s pachem THC, že jsem tu správně. Najednou mě zachvátila panika, co jako budu dělat? Vejdu a řeknu, že jsem měla vizi, tak jsem tu. To by mi ani můj cukříček nemusel tolerovat.

Vešla jsem do fast foodu a mířila si to rovnou k mému cíli. Všimla jsem si, že se první zatvářil zmateně, ale potom se jakoby probral a začal se na mě krásně usmívat. Ten úsměv byl pro mě jako balzám na mojí nervozitu. Najednou jsem se cítila uvolněně a přirozeně, nešlo to jinak než mu úsměv opětovat.

„Ahooj,“ protáhla jsem nadšeně pozdrav.

A přitom si cukříčka prohlídla. Vypadal tak roztomile, když byly jeho oči takové malé a lesklé. Přišlo mi, že se na mě dívá jenom miniaturní škvírkou.

„Můžu?“ zeptala jsem se slušně.

On jenom v tranzu přikývl, pořád se usmíval a nic neříkal. Doufám, že můj milý není postižený.

„Ahoj Alice, že se ptáš,“ odpověděl.

Jak on je rozkošný, bylo na něm vidět, že neví, co má dělat, že se stydí. Nabízel mi jídlo a pití, ale to jsem odmítala. Nemám chuť, kazit si večer předstíráním, jak mi to jídlo hrozně chutná.

„Proč jsi teda v McDonaldu, když nic nechceš?“ zeptal se a mezi obočím se mu udělala drobná vráska, z toho, jak se u uvažování mračil. Už jsem řekla, že ho žeru?!

„Viděla jsem Tě sem jít,“ přiznala jsem mu.

Nebudu si na nic hrát, nebo vymýšlet historky. Jazz se usmál od ucha k uchu a začal se červenat. Nechápu proč si lidi myslí, že červenání je trapné. Je to dokonalé.

„Kde máš bráchu?“ zeptala jsem se i když mi to bylo jasné, nějak rozhovor začít musím.

„Baví se v baru,“ na chvilku se zamyslel.

„A proč se nebavíš s ním? Myslela jsem, že na takové akce chodíte vždycky spolu,“ řekla jsem to, co jsem si opravdu myslela, nechápala jsem proč odešel předčasně.

„Od té doby, co jsem potkal jednu slečnu, se nějak bavit neumím. Víš, stačilo mi ji jednou vidět a už mi zamotala hlavu.“

Aaa, tak tohle mě dostala. Můj stydlivý cukřík. Jak já ho zbožňuju už teď. Nevěděla jsem, co na to mám říct. Byla jsem v rozpacích, protože tohle jsem vážně nečekala.

„ A proč ty si tady sama?“ zeptal se mě Jazz.

Začala jsem mu líčit, jaký jsem chudák, že se mnou nikdo nešel nakupovat. Potom jsme se bavili o mojí rodině, což mi bylo místy hodně nepříjemné, nechtěla jsem mu lhát, proto jsem se snažila, co nejvíce vyhýbat „nebezpečným tématům“. Zrovna mi líčil, jak si s bratrem z učebny chemie „vypůjčili“ pár prvků, které potom smíchali v záchodové míse a krásně jim to tam vybuchlo, když přišla další vize. Edward se hádá s taxíkářem, vzbudí asi jejich otce, následuje hádka a oba dostanou trest. No tak to ne. Můj Jasper nebude mít problémy kvůli toho blbečka a ještě ke všemu, když je v tom zrovna nevině.

„Alice! Hůů!“ Rychle jsem se na něj koukla. Teď musím vypadat, jako úplný magor.

„Alice, co to bylo?“ Dobrá otázka, odpověď bude horší.

Vymluvila jsem se na nemoc a rychle se spakovala, s tím, že ho hodím domů. Naštěstí byl pro, takže si užiju, ještě pár momentů s ním. Edward si to u mě pěkně posral, zkazit takový hezký večer. Nikdy se za něj u Belly nepřimluvím, nikdy!

„Tak a tady doprava“ řekl Jasper a já věděla, že je to poslední zatáčka a už budeme u něj. Za chvilku už jsem stavěla před jejich sídlem, páni měli barák skoro větší než my.

„Děkuji moc za odvoz, za všechno.“

Pro tebe všechno.

„Nemáš zač, bylo mi potěšením,“ usmála jsem se na něj.

„Dobrou noc a krásné sny,“ když to dořekl, otevřel dveře auta.

Ne, ještě ne. Teď, nebo nikdy, napadlo mě. Vystoupila jsem z auta a došla k němu. Sice se známe teprve den, ale vzhledem k naší situaci to není vůbec nevhodné, naopak je to spíš životně důležité. Postavila jsem se před něj a za triko ho stáhla dolů ke mně, netrpělivě jsem se na něj přisála. Byl sladší než voněl, byl sladší než vypadal, byl sladší než jeho červenání. Měla jsem pocit, že se semnou točí svět. Alice se zamilovala. Chtěla bych pokračovat celý život, ale cítila jsem, že mi jenom líbání nestačí a taky jsem si až příliš uvědomovala krev proudící jeho jazykem a rtem. Taky jsem si nemohla nevšimnout krční tepny a neslyšet srdce, které teď bilo, jako o závod. Dost. Musela jsem přestat a jeho bratr tu stejně bude za několik minut.

„Teď budou krásné,“ zašeptala jsem mu do ucha a vydala se domů. Na cestu před sebou jsem se zubila a chtělo se mi smát. Domů jsem dorazila hrozně nadšená a první kdo si toho všimnul, byl Emmett.

„Copak, copak?“ zasmál se od televize.

Rose seděla kousek od něj a hned se na mě podívala.

„Nic,“ zasmála jsem se.

„Jak nic? Takže Alice si našla kluka!! Mamii, Alice má kluka.“

Po Emmetově divadle už byli v obýváku všichni a pozorovali mě. Jenom Bella chyběla, ta si někde užívá. Esme se nadšeně usmívala a Carl taky.

Po zbytek večera jsem musela poslouchat Emmettovy sexuální rady a zkušenosti, chvílemi jsem měla pocit, že má z toho větší radost než já. Kolem čtvrté ráno mě konečně nechal odejít s tím, že mi ještě zítra povykládá. Při mém sedění a „nic nedělání“ (nic nedělání=brouzdání v jazzově budoucnosti) mě překvapila jiná vize. Bella a … Cožeeee??!!

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 8. kapitola: