Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 4. kapitola

06.10.2009 (20:30) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5561×

4. kapitola

Bella

Zařadila jsem se po boku Alice a společně jsme se snažily najít učebnu angličtiny. Obě jsme však spíš rentgenovaly všechny zástupce mužského pohlaví. U mě by to zase tak divné a nečekané nebylo, ale co to vyvádí ona, je mi záhadou. Začalo mi to vrtat hlavou, protože Alice nikdy nic nedělelá bez důvodu a tohleto, to na ní vážně nesedělo.

Nechala jsem to plavat a začala se mírně soustředit na nalezení učebny.

„Ahoj, jsme tu nové. Kde je učebna ajíny?“ vybafla jsem na nějakého kluka, který by jiste stál za hřích.

„Už jste skoro tam“ odpověděl mírně v šoku a ukázal na dveře kousek od nás.

„Jasně, díky“ řekla jsem a se svůdným úsměvem si prohrábla vlasy. Alice začala kroutit hlavou. Co jí zase vadí? Snažím se být milá. Vešly jsme do třídy kde se už právě odehrávala hodina angličtiny. Všichni na nás začali koukat, tlamy dokořán.

„To jsou ty kundy, ty Cullenové, jak jsem vám říkal.“

Snažila jsem se zabránit znechucenému pohledu směrem, odkud se to ozvalo. No stejně mi nedalo a koukla jsem se tím směrem. Alice udělala to samé, takže mi bylo jasné, že slyšela to samé, co já.

Okamžitě jsem se zaměřila na trojici kluků. Hned mi bylo jasné, kdo to řekl. Nadržený pohled toho týpka byl k nezaplacení. Vedle něho seděl nějaký blonďák, vypadal docela normálně, no celkem mu to seklo, takového bych brala. No, a třetí seděl sám, typický, namyšlený hajzl - nic pro mě. I když byla pravda, že tenhle měl důvod byl namyšlený. Učitel nás vyzval, abychom se představily a my jsme samozřejmě nic nenamítaly. Na takové blbiny už jsme byli dokonale zvyklé. Potom jsme měli ještě podepsat nějaké papíry, že jsme byli poučeny o bezpečnosti. Zrovna jsem čmárala svůj podpis, když jsem uslyšela mistra „Něco Víc“ promluvit.

„Bella je moje, do konce týdne ji přetáhnu,“ ozvalo se sebevědomě.

Musím uznat, že povahu toho blbečka jsem trefila dokonale. Asi si hodně myslí chlapec, dnes je středa. Hm… Myslím, že tady někdo potřebuje stáhnout hřebínek.

„Edwarde vsadím se s tebou, že se Ti to do konce týdne nepovede.“

Konečně rozumná řeč, napadlo mě. Toho blonďáka si asi oblíbím.

„Hahaha, dobře a o co?“

On se smál! Doufám, že ho nepobavila představa toho, že by to nezvládl. Uvnitře mě to vřelo. To fakt působím jako taková nehorázná děvka? Nebo má jen chlapec nezdravě vysoké sebevědomí.

„Když vyhraju já. Tak se týden ani nedotkneš chlastu a trávy! Když se Ti to podaří a já prohraju, platí to samé pro mě - týden bez chlastu a trávy!!!“

Tak uvidíme jestli mu za ti stojím. Vypadá to, že kluci  rádi chlastají a hulí. Nevím, co je na tom tak super a už se to nikdy nedozvím.

„Ty si kokot, Jazzi. Ale dobře no, beru to!“

Když to řekl, prudce jsem se otočila a doufala jsem, že je zabiju pohledem. Nezabila. Koukla jsem se na Alici vedle sebe a ta se křenila. Samozřejmě, že to všechno slyšela. No tak to mu nedaruju, musím mu dát hned ze startu najevo, že nemá šanci. Nenechám si znepříjemňovat školní docházku kryplem, jako je ON.

Poslední podpis jsem doslova vyrila do papíru a vydala se směrem k namyšlenci. Alice mířila k nějaké milé slečně. I když pro mě teď bylo všechno milé v porovnání s tím invididuem.

„Čau bejby, ja jsem Edward. Tak ty si Bella že?“

Bejby?? Mu jebe.

„Jo jsem, a?“ zeptala jsem se jakoby nechápavě.

„A nic, já jen, nezajdeme někdy na drink? Třeba už dneska?“

Nezaznamenala jsem ani malý pokles sebevědomí, ani trochu neznervozněl, při tom, co říkal. A tím mě neskutečně vytáčel.

„Si asi spadl na tu kouli, která se podle anatomických předpisů označuje jako hlava? S tebou bych nešla, ani kdyby si byl jediný chlap na celé planetě!“

Odfrkla jsem naštvaně a potom, když jsem si všimla jeho překvapeného až uraženého pohledu, jsem se s pocitem zadostiučinění otočila a bylo mi jasné, že od Edwarda už mám pokoj. Je mi líto Edwarde, ale na příští týden si asi budeš muset najít jinou zábavu než je opíjení se a nevím ještě, co všechno vy lidé děláte.

Zbývající hodiny utekly rychle, nikdo nás neobtěžoval, tedy spíše mě. Alice byla nějak mimo, tak jsem se rozhodla jí obtěžovat.

„Chápeš to? Jak můžeš být někdo tak namyšlený?“ zeptala jsem se vytočeně, ale vážně mě to zájimalo.

Alice se jakoby probrala z tranzu a začala se smát.

„Jo a něco mi říkal, že je to teprvé začátek.“

Významě si poťukala na spánek a já měla chuť zavýt.

„Néé, to si děláš srandu! Vždyť jsem mu to dala jasně najevo,“ řekla jsem zoufale.

„Asi ne dost“ zasmála se.

„Víš, on mi připadá, jako takový ten typ kluka, co má každou, co chce. A do deníčku si zapisuje jména holek, které se mu podařilo přefiknout.“

Alice zvedla jedno obočí.

„Bello, ty si děláš čárky, protože jména ani nevíš.“

Odkud ona to ví? Radši jsem nic nenamítala a s očima zavrtanýma do podlahy jsem šla k jídelně. Rosalie s Emmettem měli ještě nějakou hodinu, či co, takže jsme s Alicí měly „obědvat“ samotné.

Zrovna jsem se usazovala, když jsem zaslechla JEHO hlas.

„Pojď Jazzi, vždyť se ti ta Alice líbí. No uznej, že bys jí to tu nejradši udělal. Teď nebo nikdy.“

Všimla jsem si, jak Alice vykulila oči.

„Hele Edwarde neblbni. Takhle je nesbalíme,“ začal se bránit blonďák.

„Co by ne? Každou jsme tak dostali, s těma nebude problém. Znám roštěnky, jako je ona, snaží se hrát nedostupnou,“ přemlouval stále Edward.

No když je takový frajer, proč nepříjde sám?

„Nebo se snad bojíš,“ zkusil po chvíli ticha.

„Jebe Ti? Já??“ zasmál se blonďák a bylo slyšet vrznutí dvou židlí.

Já se rychle koukla na Alici, která to už musela vidět. Ona se usmívala.

„Ahoj, já jsem Jasper,“ představil se blonďák a Alice se na něj zářivě usmála.

Mezitím se Edward postavil k jedné volné židli.

„Sedí tu někdo?“ zeptal se.

„Ne, ale jestli si tu sedneš, uvolní se i moje místo!“ odsekla jsem.

„Myslím, že to risknu“ zasmál se.

Myslím, že chlapec se otřepal rychle. Ale já jen vzala svůj tác, uklidila ho. A šla čekat před učebnu kde měla být další hodina.

Už jsem se nemohla dočkat toho, až večer ukojím svou nekonečnou touhu, a teď nemám nemysli touhu po krvi!

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 4. kapitola: