Všichni víme, že je Jasper s Alicí, ale o jeho osobním životě před ní, nevíme nic. Co když se Jazz zaplete s člověkem víc než – li je zdrávo? Anabella Monnlocková je obyčejný člověk, který miluje upíra. Ví co je zač, ovšem nevadí jí to. Navíc Jazz má výborné sebeovládání, jenže něco se zvrtne a Jazz musí pryč - opustí jí. Ovšem neví, že je těhotná. Ona si dítě nechá a při porodu umírá. Narodí se jí dcera - Isabella Monnlocková. O Bellu se stará její teta Hope. Ta jí v osmnácti, tedy asi 7 let po jejím narození, řekne pravdu o jejím otci. Bella zůstává s Hope až do doby kdy umírá, potom se vydá hledat otce. Najde ho ve Forks s jeho rodinou a manželkou Alicí. Jak zareaguje Bella na Alici a pozná Jasper vůbec svou dceru? Upřímně doufám, že si tuhle povídku oblíbíte. Prosím o hodně komentářu a hlavně kritiky. :)
26.03.2010 (12:30) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7324×
Prolog
Zemřela - před týdnem zemřela jediná osoba, která mě měla ráda. A co je hlavní, věděla, co jsem zač.
Moje teta Hope, dožila se jen šedesáti let. Nechala mě tu, poloupírku, samotnou. Bez člověka nebo upíra, který by věděl, co jsem zač. Byla jediná, kdo věděl o mé existenci.
A teď je pryč, už nikdy se nevrátí. Nikdy mi nepřečte pohádku na dobrou noc. Dobře, na pohádky sice vypadám staře, ale je mi jen pár lidských let.
Jako poloupírka jsem rostla skoro třikrát rychleji, ale zastavila jsem se na osmnácti. Teta Hope říkala, že budu z části jako můj otec, o kterém mi moc neřekla. Věděla jsem jen to, že se jmenuje Jasper Whitlock a je upír. Moje mamka s ním chodila, ale on jí bez jediného slova na rozloučenou opustil. Nechal jí tu samotnou a těhotnou.
Čekala mě - poloupíra. Neměla šanci to přežít. Ano, zabila jsem vlastní matku, jsem zrůda. I tetička Hope si to o mně myslela. Ale slíbila mé mamince, že se o mě postará a když mě poprvé uviděla, nedokázala mě nenávidět. Měla mě ráda, zamilovala si mě.
A já teď stojím na hřbitově a přemýšlím, co bude dál. Koukám na hrob mé tety, na který jsem položila kytici jejích oblíbených růží.
Právě v tom okamžiku jsem se rozhodla, nemůžu tu být zahlcená vzpomínkami. Musím jít dál. Rozhodla jsem se, že navštívím svého otce. I když jsem ho nenáviděla, chtěla jsem ho poznat.
Svojí vinu na smrti matky jsem nikdy nepopírala, ale on na tom měl taky svojí část. Nenáviděla jsem ho za to, co jí provedl, za to co provedl mně. Nenáviděla jsem každou částečku své upíří podstaty, kterou jsem po něm zdědila.
Ale i přes to všechno jsem se sama, na vlastní pěst, vydala do Forks, kde právě teď měl žít se svojí novou rodinou. A právě tam začíná můj příběh.
1. kapitola
Neměla jsem žádný plán, co udělám, až ho uvidím. Neměla jsem nic. Prostě jsem se hlava nehlava vrhla do problému, jak už to dělám od narození.
Vystoupila jsem z letadla v Seattlu. Hned nastoupila do taxíku a vyjela směr Forks. Měla jsem pronajatý nějaký malý byt kousek od školy. Myslela jsem si, že bych je tam mohla potkat, ale jistá jsem si nebyla.
Když jsme přijeli před starý ošuntělý barák, ani mě to nepřekvapilo. Vlastně jsem to čekala. Zaplatila jsem a vydala se dovnitř domu. Nebylo zamčeno. Pochybovala jsem i nad tím, jestli vůbec ty dveře nějaký zámek mají. Koukla jsem se, neměly. Jak jinak, že?
Vešla jsem dovnitř, všude byla špína a prach. Perfektní. Taky sis mohla koupit něco lepšího, Bello, pomyslela jsem si. Ovšem na nic lepšího jsem popravdě neměla. Tetička Hope byla chudá, i když šetřila, jak nejvíce mohla, nestačilo to. Vlastně jsem většinu utratila za letenku.
Kýchla jsem. „No bezva,“ řekla jsem nahlas. Tohle je vážně skvělé pro poloupíra, který má alergii. No řekněte sami, už jste někdy slyšeli o poloupírovi s alergií na prach?
Vyšla jsem po schodech do patra a hledala dveře s číslem třináct. Bylo to celkem těžké, hledat to na těch zaprášených dveří.
Nakonec jsem ji našla na konci chodby a vzala za kliku. Bylo otevřeno. Proč mě to nepřekvapuje?
Uvnitř to vypadalo, no... Trochu lepé než na chodbě, ale jen o kousek. Neměla jsem náladu tu to všechno pucovat a tak jsem se rozhodla, že si zajdu na lov.
Zavřela jsem - zcela zbytečně - dveře a vydal se ven z tohoto domu.
Hned kousek byl les a tak jsem se tam lidskou rychlostí rozběhla. Když už jsem nebyla na dohled lidí, rozběhla jsem se svou nejrychlejší rychlostí, jakou jsem byla schopna.
Nebyla jsem připravená na to, co jsem viděla potom.
Upíři! Hlásalo moje vnitřní já. Utíkej!
Ale já stála nehnutě. Pozorovala jsem je. Byli na lovu. Byli čtyři a všichni muži. A já jsem jednoho poznala. Moje tetička měla dokonalou paměť.
Začala se ve mně shromažďovat nenávist a nemohla jsem si pomoct. Rozběhla jsem se přímo na něj s jedinou myšlenou. Utrhnout mu jeho hlavu, i kdyby to bylo to poslední, co udělám.
„Ty parchante!“ zakřičela jsem, což jsem rozhodně neměla dělat.
Vrhla jsem se na něj, ale on už byl připravený. Rychlejší a hbitější nežli já. Neměla jsem sebemenší šanci. Cítila jsem, jak mě něco udeřilo do hlavy a pak už nic. Jen tma.
Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jasperovo tajemství - 1. kapitola:
Skvela poviedka. - Teda napad. Dlho som bojovala, no nakoniec som si to zacala citat a musim povedat, ze je to super. Rozpisovat by nezaskodilo, no aj tak. Super.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!