Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova láska 5. kapitola

06.05.2011 (20:15) • sunny129 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1252×

„No to teda prrrrr, chlapče zlatý, tak rychle se z toho nevyvlíkneš. Co bylo v tom dopise?“ Bál jsem se, že se zeptá. Ale odpověděl jsem klidně.

„To se dozvíte zase časem. Ale jediné, co by vás mohlo zajímat, je, že měla více darů a že slibuje, že se vrátí.“ To je umlčelo.

„Vždyť to říkám, to je lepší než film. Ach.“

Já toho Emmetta zabiju. Už jsem se chystal to udělat, když mi někdo položil ruku na rameno. Edward. Soucitně se na mě podíval. Věděl, jak těžké je mluvit o ní.

„Emmette, vzpamatuj se, to není vtipné, co bys dělal ty, kdybys takhle ztratil Rose? Hm? Bylo by ti do smíchu, kdyby si z tebe někdo takhle utahoval?“ řekl mu Edward a ostatní přikyvovali.

Emm ztuhl na místě. Podíval se na Rose a já najednou cítil bolest podobnou té mojí.

„Omlouvám se, to jsem přehnal. Mrzí mě to,“ řekl upřímně.

Ostatní odešli na lov. Slíbil jsem Edwardovi, že Bellu odvezu domů, protože Ed už vážně lov potřeboval. Stál jsem a přemýšlel, co asi Merry děla, jestli je ještě vůbec naživu, už jsem skoro nedoufal. Najednou jsem cítil lehkou nervozitu a to už mě Bells objímala a plakala mi do ramene.

„Musel jsi toho hodně prožít. Neumím si představit, co bych bez Edwarda dělala.“ Taky jsem ji objal, tohoto gesta jsem si od ní vážil. Navíc v tu chvíli mě nenapadlo ji zabít. Byla to rodina. Navíc už za pár dní bude jedna z nás…

O pár týdnů později:

Jasper:

Seděli jsme všichni v obýváku. Já hrál videohry s Emmem, Edward hrál na piáno, vedle něho již přeměněná Bells, které mimochodem nechutnala lidská krev, proto se vzorově ovládala. Esme navrhovala nějaký dům, Rose seděla s Alicí nad nějakými módními katalogy a Carlisle si četl nějakou novou knihu o dětské chirurgii. Prostě taková normální noc. Najednou měla Alice vizi.

„Alice, co jsi viděla?“ ptali jsme se hned všichni.

„Volturiovi,“ odpověděla v šoku. Všichni jsme ztuhli.

„Kdy?“ První se vzpamatoval Carlisle.

„Za dvě hodiny, ale nevím, proč chtějí přijít,“ řekla, cítil jsem z ní strach, taky byla zklamaná, že neviděla víc. Všichni si sedli na pohovku a čekali. Každý přemýšlel, co by mohli chtít.

Volturiovi jsou královská rodina. Mají tři vládce: Caius, Marcus a hlavní je Aro. To proti nim měla Merry bojovat. Mají velkou sbírku talentů. Mezi hlavní čtyři patří, Jane – umí umučit pouhou myšlenkou. Alec – Janeino dvojče, umí znecitlivět; když na tebe použije svůj dar, znehybníš, nic necítíš, je to všechno jedno. Felix – je velice silný a dobrý bojovník, je dokonce možná malinko silnější než Emmett. A poslední je Demetri – je to ten nejlepší stopař, jaký kdy byl. A teď mají přijít tady.

„Minuta,“ řekla Alice. Všichni už jsme vstali a šli se postavit před dům. Viděli nás a na Janeině tváři se rozlil spokojený úsměv.

Slova se ujal Carlisle.

„Vítejte,“ přivítal je.

„Carlisle, ráda tě zase vidím,“ řekla mile Jane.

„I já tebe, Jane, ale řekni, co pro vás můžu já nebo má rodina udělat?“ zeptal se zdvořile a klidně, ale klidný vůbec nebyl. Byl nervózní, bál se o rodinu.

„Mám pro vás pozvánku. Aro, pořádá ples, na počest jeho nové dcery, která bude oficiálně korunována na princeznu Volturi a následničku trůnu“ řekla Jane posměšně.

„Aro má dceru? Nikdy jsme o ní neslyšeli,“ promluvil jsem poprvé v životě k Jane.

„A nový člen… Jak dlouho jsi s Cullenovými, Jaspere?“ Všichni zalapali po dechu.

„Jak o mně víš?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Dejme tomu, že nás informovala Arova dcera. Ví skoro všechno, co se kdy stalo o tobě i o Belle. Je to zajímavé. To ona připomněla Arovi, ať vás nezapomene pozvat,“ odpověděla a mně se zastavilo srdce. Jedinou osobou s tímto darem je Merry. Tolik bolesti. Vědění, že to nemůže být ona.

„Proč jste přišli osobně? Bál se snad Aro, že formální pozvánka není dost uctivá?“ zeptal se Carlisle.

„Jde vidět, že svého starého přítele znáš moc dobře. Ano, Aro se obával, že to bude málo osobní, tak poslal nás. Alice nás určitě viděla přicházet, určitě jste se na nás těšili.“ Ach, ta Jane. Zlost a sarkasmus z ní jenom čišel.

„No tak, Jane,“ promluvil poprvé za celou dobu Edward, pustil Bellinu ruku a došel s úsměvem až k ní, „na co si to tady hrajeme? Oba víme, že všichni budeme nejšťastnější, když už se vrátíte do Volterry,“ řekl jí Edward. Páni, kde se to v něm vzalo?

Edward se uchechtl.

„Edwarde, Edwarde.“ Kroutila hlavou Jane. Cítil jsem, že se k něčemu chystá, měl jsem tušení k čemu. Tak jsem rychlosti blesku odhodil Edwarda za sebe. Jane to pobouřilo a já se připravil na bolest, ale nic.

„Nemáš dar štítu, přesto se tady nesvíjíš na zemi, zajímavé,“ pověděla si jakoby sama pro sebe.

„To víš, kouzlo osobnosti… Třeba se ti líbím.“ A mrkl jsem na ni.

„Ty určitě, vegetariáne.“ Ušklíbla se. Přesto jsem z ní najednou cítil pochybnosti. Kruci, to mi ještě scházelo. Zamračil jsem se. Edward vybuchl smíchy.

„Tak proč z tebe cítil Jasper pochybnosti?“ zeptal se nevinně Edward. Jane byla zaskočená, teď se v ní projevila ta malá holka.

„Protože proto, debile.“ A vyplázla jazyk. To už nevydržel Emmett ani já a váleli jsme se po zemi. Jen jsem viděl Janeinu nervozitu. Dokonce si ani nevzpomněla, že by mohla použit svůj dar. To jsem si hezky zavařil… Edward jen pokýval hlavou na souhlas.

„Demetri, Felixi, jdeme.“ Otočila se na Carlislea.

„Máme Arovi vyřídit váš souhlas, Carlisle?“ zeptala se rychle a vyhýbavě.

„Jistěže, bude nám ctí,“ řekl Carlisle zdvořile, ale cukaly mu koutky.

Jane to zpozorovala a rychle dodala: „Dobrá tedy, uvidíme se přesně za měsíc, ale můžete přijet i dříve. V Itálii teď probíhá měsíc módy. Na shledanou, Cullenovi,“ rozloučila se a na mě se tak divně podívala, až ve mně hrklo. Po jejich odchodu jsme se šli posadit do obýváku.

„Můžete mi říct, co to bylo s Jane? Vždy předtím by na vás použila svůj dar, kdybyste se jí smáli, teď tam jen stála a koukala,“ zeptal se Carlisle.

Slova se ujal Edward:

„Myslím si, že se nám Jane zamilovala nebo spíš, že jí Jasper není lhostejný. Hezky sis to zavařil, kdybys ji tak nevyprovokoval, tak by si tě ani moc nevšímala,“ řekl mi Eďa.

Já ho asi uškrtím nebo spíš sebe, to je fuk, stejně nám to neublíží. Někdo tady měl dobrou náladu a to Alice, Rose, Esme a Bella. No jistě kruci, nákupy. Snad nemusím jet s nimi.

„Já s vámi na nákupy nejdu ani náhodou! Svůj oblek mám rád,“ odpověděl na nevyslovenou otázku Alice Edward.

„Já taky ne. Já totiž nikam nejedu,“ odpověděl jsem rychle i já.

„Proč bys s námi nejel? U Volturiových jsi s námi ještě nebyl. Nebo spíše ještě jsi u nás nebyl, když jsme tam byli naposledy. Musíš tam jít. Aro by to bral jako urážku.“ Carlisle má pravdu, věděl jsem to.

„Tak dobře. Ale svůj oblek mám a taky ho nehodlám měnit. To holky znamená, že na žádné nákupy nejdu a už vůbec ne s vámi!“ Najednou byly smutné, ale hned se zase rozveselily a než stačil chudák Carlisle něco říct, Alice vyhrkla:

„Carlisle, jdeš s námi a žádné námitky, to ti nepomůže.“ Carlisle hodil psí oči po Esme. Ta ho pohladila po tváři.

„Ale miláčku. Nový oblek se ti bude hodit, navíc někdo nám ty tašky nosit musí.“ A mrkla na Alici. Chudák Carlisle…

Autor: sunny129, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova láska 5. kapitola :