Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 26. kapitola

05.03.2016 (19:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2290×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

26. kapitola

Tři dny před svatbou přijel Eleazar se svojí rodinou. Nevěděla jsem, že Alice pozvala i jeho, ale byla jsem jí za to vděčná. Eleazar je přece taky můj dobrý přítel. Setkání bylo velice zajímavé.

***

„Eleazare!“ zaječela jsem na něj nadšeně z plných hlasivek z vrcholu schodiště, které jsem rychle seběhla a skočila mu do již otevřené náruče. Obratně mě chytil a pevně mě stiskl. I on byl můj dobrý přítel.

„Bello, rád tě vidím. Stalo se něco?“ zeptal se mě, protože Alice jim jen řekla, že se Edward žení. Nic víc, nic míň. Tak jsem to taky chtěla. Chtěla jsem vidět jejich výrazy, až zjistí pravdu.

„Ty to nevíš?“ zeptala jsem se ho dotčeně. Každý to tady opakoval a on to neví? Jasně, teď přijeli, takže jsou zatím omluveni.

„Alice řekla, že si Edward bere Jasperovu dceru, ať přijedeme do Volterry,“ řekl, co věděl. A taky to byla pravda, ale on nevěděl, že já jsem Jasperova dcera. Ani když tady byl, jsem mu to neřekla.

„Přesně tak,“ ozval se za námi ten nejkrásnější hlas, který mohl patřit pouze jednomu upírovi na celém širém světě. Otočila jsem se a koukala do očí svému snoubenci. Obratně seběhl schody a už stál vedle mě.

„Eleazare, dovol, abych ti představil svou snoubenku,“ představil mě Edward, až jsem se musela zasmát. My se známe, miláčku. Zato Eleazar byl mimo. Doslova. Může upír utrpět šok? Kdy jsem se už na tuhle otázku ptala?

„Tak ty jsi Jasperova biologická dcera?“ zeptal se, jako by špatně slyšel. Je on vůbec upír? U Emmetta bych to pochopila, ale u něj? Myslela jsem si, že je po Carlisleovi nejinteligentnější upír, kterého znám.

„Ano. Má jediná dcera,“ ozval se na schodišti hlas mého biologického otce, který se dmul pýchou. Zase jsem vzhlédla a svého otce obdarovala úsměvem. Taky se usmál a pak se otočil na Eleazara.

„Proč jsi se, Bello, nezmínila?“ zeptal se mě Eleazar dotčeně. Asi jsem ho ranila. Nebyl by první, ani poslední, komu jsem nějak ublížila.

„Já už ani nevím. Ale co ten protáhlý obličej? Tohle je moje první svatba a nechci na ni žádný smutek. No tak. Usměj se.“ Plácla jsem Eleazara do ramene, ale neusmál se. Tak jsem mu ukazováčky zvedla koutky a to jsme se rozesmáli všichni.

„Bello, představuji ti svou ženu Carmen a své dcery Irinu, Kate a Tanyu.“ Ukázal na čtyři ženy za sebou. Před tím jsem si jich nevšimla. Je možné, že by se mi zrak začal nějak zhoršovat?

„Ráda vás poznávám. Je mi velikou ctí,“ řekla jsem a udělala před nimi pukrle s širokým úsměvem. Volterra mě přece jen naučila i slušným způsobům, i když jsem tu etiketu nikdy moc nemusela.

„Nám je ctí, Bello, princezno volterrská,“ řekla Carmen s úctou a společně s Irinou a Kate se mi taky uklonili. Tanya se ale nepoklonila. Nepřátelsky si mě měřila a její výraz jasně říkal, že by byla nejraději, kdybych nebyla. Co jsem jí udělala, že se na mě tváří, jako bych byla osina v jejím zadku?

„Ále, jaká pak princezna. Pro přátelé mého nastávajícího a pro rodinu Eleazara jsem jen Bella, Carmen,“ řekla jsem s úsměvem a mávla nad tím rukou. Princezna se mi z jejich úst nelíbilo. Bylo to na mě moc.

Společně s Edwardem a tátou jsme je odvedli do pokojů pro hosty, které už pro ně byly přichystané. Tam jsem je zanechala a šla se projít po hradě. Šla jsem do svých nejoblíbenějších temných uliček sklepení.

Tam jsem zaslechla rozhovor dvou upírů. Přesněji upíra a upírky. A nejpřesněji, Edwarda a Tanyi. Skryla jsem se v husté tmě chodby, obalila se štítem a šla blíž, abych slyšela jejich rozhovor.

„Nech mě už, Tanyo. Nesahej na mě,“ říkal nevrle můj milý Tanye, která se ho snažila obejmout a lepila se na něj jako moucha na mucholapku. Začala jsem pěnit, ale stále jsem se držela neviděna ve stínu. Chtěla jsem zjistit, o co jde.

„Ale Edwarde, ty už mě nemiluješ?“ zeptala se Tanya Edwarda a já se zasekla. Co to řekla? Slyšela jsem dobře? Bylo mi do breku, ale přesto jsem měla chuť ničit věci, co by mi přišli náhodně do ruku.

„Ne. Dřív možná, ale mé srdce už přes sto let patří jen a jen Belle,“ řekl otočený k ní zády. Stál ke mně čelem, ale neviděl mě. Můj štít je hold velice spolehlivý, tak že může dělat i viditelné neviditelným.

„Copak jsi zapomněl na ty krásné chvíle, které jsme společně prožili? Copak je to všechno pryč?“ zeptala se ho ublíženě a pověsila se na jeho rameno. Vysmekl se jí a poodešel od ní. Bylo mi do pláče, když jsem to slyšela.

„Ano, zapomněl, je to pryč. Ty ses rozešla se mnou, protože jsem ti prý nebyl dost dobrý, tak mě už nech být. Byla jsi pozvaná na moji svatbu, na kterou čekám už dvě století, a ani ty mi ji neotrávíš,“ zavrčel na ni.

„Ty si nepamatuješ na domek v Malibu? Nebo na opuštěnou chatu v Himalájích? Jak dravě a chtivě sis mě bral? Líbilo se ti to. Pamatuješ?“ ptala se ho dál chtivě. To jsem už nemohla vydržet, tak jsem se přemístila do své ložnice, skočila na postel a rozplakala se.

Plakala jsem a nemohla přestat. Proč mi to nikdy neřekl? Nechtěl, abych slyšela o jeho bývalé, která mu zlomila srdce? Nebo se s ní slézá ještě teď? Za mými zády? Jak mohl? Podruhé mi ublížil.

„Bello, copak se stalo?“ zeptal se mě těsně u ucha vyděšený hlas mého snoubence. Ruce měl položené na mých ramenou a klečel na posteli vedle mě. Jak se sem dostal, aniž bych ho slyšela? Zvedla jsem hlavu z polštáře a prudce se na něj otočila, až se lekl a málem spadl z postele.

„To mi řekni ty!“ zařvala jsem na něj jako siréna a trhla sebou. Nechápavě se na mě podíval a radši stáhl své ruce, které měl položené na mých ramenech, a snažil se mě tím utěšovat, ale moc mu to nešlo.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se mě nechápavě. On to neví? On to provede a neví o tom? On neví, že je Tanya jeho bývalá děvka? Že mu zlomila srdce a nejspíš ho dohnala na cestu děvkaře?

„Proč jsi mi neřekl o Tanye?“ zeptala jsem se ho ublíženě s uslzenýma očima a znovu hlavu položila na polštář, ale tak, abych na něj viděla. V očích se mu mihla bolest a pak pochopení, ale měl utrápený výraz v obličeji.

„Tys to slyšela.“ To nebyla otázka, jen konstatování. Nehnula jsem ani brvou a čekala, co chytrého z něj ještě vypadne. Vstal z postele a stoupl si ke dveřím na balkón a koukal ven. Ruce si dal do kapes. Vypadal tak děsně sexy.

„Tanya byla moje první. Ještě jsi nebyla na světě, když jsem s ní byl. Byl jsem skoro čerstvě novorozený. Byla první, kterou jsem miloval a prožil s ní své poprvé. S její rodinou jsme se kamarádili i dávno před tím, než jsme se vůbec poznali. Byli jsme spolu dva roky a já ji chtěl požádat o ruku, když mi řekla, že jí nejsem dost dobrý, že ji nudím. To mě zničilo a tak jsem se stal tím, co jsem nikdy nechtěl. Stal se ze mě děvkař bez závazků. Vždycky, když jsem  nějakou holku pustil k vodě, představil jsem si, že je to Tanya, a díval se na její utrpení. Pak jsi přišla ty. Byla jsi jako blesk z čistého nebe. Prosvítila jsi mou temnou existenci a já věděl, že už nikdy nebudu chtít jinou. Poznal jsem něco silnějšího, než s Tanyou. Silnější cit. Takovou lásku jsem k Tanye nechoval a došlo mi, že nebyla ta pravá. Zapomněl jsem na ni. Na všechno, co jsem s ní prožil. Už ve mně nezbyl žádný kladný cit, který bych k ní choval, protože všechny patří tobě,“ vysvětloval otočený ke mně zády.

Tak takhle to bylo. I když jsem na něj byla naštvaná, že mi o ní neřekl, už jsem se na něj nemohla zlobit. Vstala jsem a pomalu šla k němu. Pověsila jsem se mu na rameno, jako předtím Tanya. Otočil se ke mně a koukal mi zpříma do očí. Viděla jsem strach, ale i lásku.

Zvedla jsem se na špičky a políbila ho. Do polibku jsem dala všechno, co jsem cítila. Zradu, lásku, bolest, štěstí, radost, žárlivost. Protože měl Edward ještě nějakou práci, rychle polibek ukončil a odešel.

Oblékla jsem se do sportovního a šla do tělocvičny, kde žádné dary nepůsobí, prostě se zde musíš spolehnou jen na fyzickou sílu. Začala jsem na žebřinách a pak pokračovala s posilováním. Chci zůstat v kondici.

Najednou jsem zaslechla kroky. Dívčí, protože jsem slyšela klapot podpatků. Otočila jsem se ke dveřím, ve kterých se objevila Tanya s ne moc přátelským výrazem. Přestala jsem se vším a otočila se k ní čelem.

„Chceš něco, Tanyo?“ zeptala jsem se Tanyi nezaujatě. Ďábelsky zvedla jeden koutek a začala se přibližovat.

„Přestaň s tím. Vypadáš jako neviňátko, ale já tě prokoukla. Očarovala jsi Edwarda a všechny zde na hradě. Tobě Edward nikdy patřit nebude,“ řekla jako žárlivá fůrie a v mžiku mě držela pod krkem přitisknutou na zdi metr nad zemí. Ona je blázen. Její stisk začal sílit. Ona mě chce uškrtit! Došlo mi po chvíli. Ona je psychopatka!

„Stráže!“ zařvala jsem, co mi síly stačili, ale moc nahlas to nebylo. Hned se prudce rozrazili dveře, až jsem se divila, že nevyletěli z pantů, ve kterých stáli Felix a Demetri, jako bozi pomsty. Když viděli, co se děje, na nic nečekali. Felix ode mě odtrhl Tanyu a Demetri mě chytil, když jsem padala k zemi.

Chytla jsem se za krk a zrychleně dýchala. Snažila jsem se uklidnit. Když se tak stalo, postavila jsem se na nohy a se vztyčenou hlavou přistoupila k Tanye, která se na mě nenávistně dívala z Felixova sevření. Měla tak kyselý výraz, až jsem čekala, kdy na mě plivne.

„Vyhoďte ji z hradu. Pokud se sem pokusí vrátit, zabijte ji. Už ji nikdy nechci vidět,“ prskla jsem jí do tváře jed a mávla rukou ke dveřím. Felix s Demetrim mě okamžitě poslechli a zmizeli.

Šla jsem hned za Arem, který byl ve své pracovně a povídal si s Eleazarem a Carlislem. Chvíli jsem váhala, zda mám zaťukat, ale už stejně o mně věděli. Zaťukala jsem a čekala na vyzvání.

„Pojď dál, Bello,“ vyzval mě Aro okamžitě. Tak jsem otevřela dveře, vešla a zase je zavřela. Otočila jsem se k těm třem a popošla k nim. Bála jsem se toho, co jim teď řeknu, ale hlavně jejich reakce.

„Stalo se něco?“ zeptal se mě Eleazar. Jak mu mám říct, že mě jeho dcera málem zabila? Jak to vezme? Bude mě nenávidět, nebo mi bude vděčný? No, to je nepravděpodobné, ale co kdyby.

„Stalo,“ řekla jsem s povzdechem a podala Arovi svou ruku. Přijal ji a hned viděl, co se stalo v tělocvičně. Když se dodíval, začal vrčet. Carlisle s Eleazarem na nás koukali a nic nechápali, jak by taky mohli?

„Dobře jsi udělala,“ potvrdil Aro mé jednání, pustil mou ruku a jakoby nezaujatě si začal listovat v deskách. Byla jsem ráda, že mě neodsuzuje. Je ale přítel, tak se mě když tak zastane, kdyby mě Eleazar začal odsuzovat.

„Co se stalo?“ zeptal se Eleazar znovu, jen více zmateně a vyděšeně. Oba jsme se na něj podívali současně. Já nebyla schopna slova, tak jsem to nechala na Arovi, aby mu řekl, co se stalo.

„Nic zvláštního, vážně. Jen to, že tvá dcera Tanya málem zabila Bellu. Jinak nic důležitého,“ řekl Aro jako by nezaujatě, ale uvnitř musel strašně zuřit. Eleazar a Carlisle nevěřícně vydechli.

„Jak se to odehrálo?“ zeptal se Carlisle a s těží to ze sebe dostal. Asi měl Tanyu rád. Patřila do rodiny, ale divím se, že ji do ní vůbec vzali. Podívala jsem se na něj se smutným výrazem. Tohle má být svatba, ne pohřeb.

„Byla jsem v tělocvičně, kde žádné dary nepůsobí. Po chvíli tam přišla Tanya. Začala mlít něco o tom, že jsem čarodějnice, že jsem očarovala všechny na hradě, i Edwarda. Pak řekla, že Edward mi nikdy patřit nebude a skočila po mně. Chytla mě pod krkem a přitlačila ke zdi. Její stisk začal sílit. Z posledních sil jsem zavolala Felixe a Demetriho a ti ji vyhodili z hradu,“ dopověděla jsem.

„Neudělala ti nic?“ ptal se Carlisle a už mě vyšetřoval. Začal krkem, který mě jako jediný bolel. Bolel jako čert. Jemně zmáčkl místo, kde je tepna a já sykla bolestí. Carlisle okamžitě ruce stáhl.

„To bude dobré, máš to jen namožené. Než se vdáš, tak se ti to zahojí,“ řekl se smíchem a všichni tři se uchechtli. Tak to mě uklidnil, fakt, že jo. Vdávám se za tři dny, jestli mu to nedošlo.

„Bello, omlouvám se za Tanyu. Už není moje dcera,“ řekl smutným hlasem Eleazar a konejšivě mě objal. Myslel, že mi nějak ublížila. Taky jsem ho objala, protože kvůli mě ztratil dceru.

„Nechci, aby ses kvůli mně vzdal své dcery,“ zašeptala jsem, protože jsem cítila jeho bolest, ale i zklamání. Nikdy jsem nechtěla rozbít nějakou rodinu, i kdyby to byla rodina mého největšího nepřítele.

„Vždycky dělala jen samé problémy. Nebylo nic, co by udělala dobře. Už jsem to nemohl vydržet. Jen jsi mi to usnadnila a dala další důvod, proč ji nenávidět a vyhodit z domu i z rodiny,“ řekl už pevněji a já mu to věřila.

„Teď běž. Musíme ještě něco dořešit,“ řekl vesele Aro a tak jsem se s úsměvem uklonila a zmizela z pracovny.

Nikomu z hradu nevadilo, že jsem Tanyu vyhodila, jen Carmen byla malinko zklamaná, že Tanya něco takového udělala. Stejně tak Kate, Irina, Esmé, Alice a Rose. Měli ji rádi, ale tohle ani od ní nečekali. A Edward byl jenom rád, taky ji tu nechtěl.

***

Dneska večer táta s Emmettem a Carlislem vytáhli Edwarda na rozlučku se svobodou. Ano, zítra se už vdávám. Toto letí. Ještě, že nestárnu. Když mě ujistili, že na rozlučce budou jen pumy a medvědice, místo striptérek, dovolila jsem a táta slíbil, že mi ho včas vrátí. Ještě se k nim přidal Felix, Demetri, Tom, Aro, Marcus, Caius a vlastně všichni chlapi.

Mě si vzali do parády dámy a udělali jsme si pyžamový večírek a samozřejmě jsme nevynechali drbání našich poloviček. Hrozně jsme se nasmáli a přísahali, že budeme mlčet.

Tak jsem všem zakryla v myšlenkách tuto část, aby mě Edward ještě nezabil, protože jsem říkala hodně pikantní detaily, které mě tak vzrušovaly, že jsem myslela, že hned poletím za Edwardem a ještě jednou se s ním před svatbou pomiluju, ale ovládla jsem se. Škoda, no.

Okolo půlnoci jsem si šla lehnout, abych byla vyspinkaná do krásy a vydržela celý den vzhůru a radovala se. Zdálo se mi o Edwardovi. Stál před oltářem a čekal na mě. Snad to tak bude i ve skutečnosti.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 26. kapitola: