Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaspere, díky... 9. kapitola

20.09.2010 (17:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3092×

9. KAPITOLA

Edward

Zastavil jsem se uprostřed louky, která byla obklopena kolem dokola stromy a na protější straně zurčel malý potůček. Byla hluboká noc, ale přesto byla louka osvětlena zářícím měsícem, který je dnes v úplňku. Krása té louky mě donutila zastavit a pokochat se tím pohledem. V mysli jsem si představil mě a Bellu uprostřed této krásy. Jakmile se mi v mysli mihnul Bellin obličej, píchlo mě u srdce. Měl jsem nutkání otočit se a utíkat za ní, ale nemohl jsem. Tak moc bych si přál, být u ní v jejím pokoji a pozorovat ji při spánku…, slyšet její hlas mumlající moje jméno. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo dokázal mé jméno vyslovit s takovou láskou a něžností jako Bella. Ale dnešní noc mi to bylo odepřeno.

„Carlisle,“ řekl jsem, když mě vibrující mobil vytrhl z mých úvah.

„Našel jsi nějakou stopu?“ ptal se mě.

„Ne, zatím jsem na žádnou nenarazil, ale zkusím se podívat ještě více na východ. A co vy?“

„Zatím jsme taky nenašli žádnou pachovou stopu, která by nasvědčovala, že by se vrátil, ale ještě to jednou projdeme,“ řekl a zavěsil.

Ano, místo toho ,abych trávil noc u Belly, jsem se svou rodinou běhal v několika kilometrovém okruhu okolo města, abychom se ujistili, že se ten novorozený nevrátil zpět. Kdyby tu s námi byla Alice, bylo by to mnohem jednodušší. Nemuseli bychom tu totiž pobíhat, Alice by viděla každý jeho krok, a tak nás mohla klidně varovat, ale na mobil se jí nedá dovolat a Carlisle se chtěl ujistit, že se nevrátil, ale abych řekl pravdu, i já jsem si chtěl být jistý, že Belle nehrozí žádné nebezpečí.

A i kdyby se vrátil, vím, že jí se nic nestane. Jasper byl pořád s ní a on měl nespočet bojových zkušeností s novorozenými. Svítalo, a jelikož jsem nezachytil žádnou jeho stopu, která by nasvědčovala tomu, že se vrací k městu, rozběhnul jsem se směrem k našemu domu.

Bylo poledne a já seděl za klavírem, hrál jsem. Esmé seděla vedle mě a tiše poslouchala. Svou myslí jsem byl u Belly. Tak moc jsem chtěl být s ní, ale ještě dnes je tam Tiff a já jim chtěl dopřát soukromí. Zítra Tiff odlétá a já si nenechám ujít jedinou příležitost být s Bellou. Jen musím vydržet do zítřejšího večera. Carlisle totiž naplánoval lov, protože má zítra svítit slunce, i když nevím, jestli tomu tak bude. Na dnešek předpovídali zataženo, ale místo hustých mraků, které by křižovaly oblohu, září slunce.

Bella

S plným žaludkem jsem se svalila na gauč a moje víčka se začala pomalu klížit.

„Tak mě napadlo, že musíme využít toho slunce. Co kdybychom si udělali takovou malou párty u bazénu? Jasper by mohl zavolat jeho rodině, bylo by to fajn,“ říkala Tiff.

„Hmmm,“ odpověděla jsem, aniž bych si uvědomovala, na co jsem jí to vůbec odpověděla.

„Super,“ vykřikla Tiff u mého ucha, což mě dokonale probralo. Tiff vyskočila z gauče a utíkala nahoru.

„Co je?“ ptala jsem se zmateně Jaspera.

„No, právě jsi Tiff odsouhlasila párty u bazénu, na kterou chce pozvat i mou rodinu,“ řekl mi a na tváři měl úsměv.

„Né,“ vykřikla jsem zoufale do domu. Můj výkřik přilákal Tiff.

„Co tu ještě sedíte? Jaspere, postarej se o muziku a zavolej jim. A ty tu jen tak neseď a jdi se připravit,“ řekla nám Tiff ze schodů.

„Tiff, nemohli bychom podniknout něco jiného?“ opatrně jsem se jí zeptala.

„Ne, už jsi souhlasila. A já zítra odlétám zpátky domů, tak se můžu s nimi aspoň hezky rozloučit,“ odpověděla mi.

„Tiff, ale já ani pořádně nevěděla, na co ti odpovídám. Víš, že je to nefér.“

„Bello, moc dobře víš, že život není fér. A pokavaď si dobře pamatuji, tak jsi včera říkala, že chceš změnit svůj život, tak do toho musíš skočit po hlavě. Takže zahoď svůj stud a jdi se připravit. Jo, a ne, že si vezmeš ty jednodílné plavky, vezmi si ty bikiny. A už nechci slyšet ani slovo,“ odpověděla mi Tiff. S hlasitým povzdechem jsem se sunula do svého pokoje.

Prohlížela jsem si svůj odraz v zrcadle a přemlouvala sebe samu, abych už konečně sešla dolů. Kdyby tu byla jen Tiff s Jasperem, nemám s tím sebemenší problém, ale už jen ta představa, že si mě budou prohlížet v těchto titěrných bikinách, mě znervózňovala. Nejsem ten typ, co mu dělá dobře, vystavovat skoro nahé tělo na odiv ostatních. Styděla jsem se, a proto jsem nikdy nevyhledávala koupaliště či bazény, kde byly masy lidí, kteří mohli pozorovat moje tělo.

„Tak Bello, jdeš, nebo si mám pro tebe přijít,“ křičela na mě Tiff zespoda.

„Jo, už jdu,“ odpověděla jsem jí. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu šla ke dveřím mého pokoje.

Edward

Seděl jsem na kraji bazénu, nohy ponořené do vody a dlaněmi svíral jeho okraj. Můj pohled směřoval k proskleným dveřím obýváku. Čekal jsem na ten okamžik, kdy v nich spatřím Bellu, která dokázala oživit mé studené, kamenné srdce.

„Je dobře, že sedíš, ale být tebou, tak se pevně drž, aby si nespadl do toho bázenu, až spatříš Bellu,“ poslal mi Jasper myšlenku. Podíval jsem se na něho. Smál se. Snažil jsem se něco vyčíst z jeho mysli, ale svoje myšlenky si chránil. Soustředil jsem svou pozornost na Tiff, ale v jejích myšlenkách jsem dokázal vyčíst jen to, jak moc ji mrzí, že tu s ní není i Matthew. Ještě něž jsem stihnul svůj pohled opět stočit na dveře, uslyšel jsem několik zalapání po dechu.

Pohledem jsem sjel všechny přítomné. Všichni nevěřícně koukali na dveře, jen Jasper s Tiff se usmívali. Z myšlenek ostatních jsem uviděl Bellu. Počkat, cože? Okamžitě jsem svůj pohled upřel na Bellu stojící ve dveřích. Zalapal jsem po dechu. Po ramenou už se jí nerozprostíraly vlasy, které se jemně kroutily do roztomilých vln. Už nevypadala jako křehká a zranitelná dívka, ale jako žena, která ví, co chce. Její vlasy byly o notný kus zkrácené, ale přesto vypadala nádherně, ba možná byla ještě nádhernější než předtím. Zíral jsem na ni s otevřenou pusou.

Bella

Musela jsem se zastavit ve dveřích, protože pohled, který se mi naskytl, mě donutil se zastavit. Pozorovala jsem několik postav, kterým jejich těla zářila, jako kdyby byla posetá malinkatými diamanty. Byla jsem zvyklá takto vídat Jaspera, ale tohle bylo jiné. Záře, která vycházela z jejich těl, mě oslepovala. Pohledy všech se stočily na mou maličkost. Všichni si mě nevěřícně prohlíželi, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože můj zrak byl upoután na Edwarda, který seděl na kraji bazénu. Moje srdce zase začalo bít mnohem rychleji, než je normální. Edward mě pozoroval s otevřenou pusou. Lehce jsem se jeho reakci pousmála a on mi úsměv oplatil. Když se jeho rty roztáhly do toho nádherného úsměvu, musela jsem se zachytit o futra dveří, pod tím jeho úsměvem se mi totiž podlomila kolena.

„Bello,“ zašeptala Esmé, jako kdyby si nebyla jistá, že jsem to opravdu já.

„Ano.“

„Sluší ti to,“ řekla a šla ke mně, aby mě objala.

„Děkuji, Esmé.“

„Jen mě zajímá proč, když jsi měla tak nádherné vlasy,“ ptala se Esmé.

„Chtěla jsem změnu. Změna je život, nebo ne?“

„Ano, máš pravdu, změna je život. A musím říct, že ti ta změna hrozně sluší,“ řekla Rosalie.

„Děkuji, Rosalie.“ Tiff už na nic nečekala a řekla Jasperovi, aby pustil hudbu. Posadila jsem se na lehátko a vedle mě si sedla Esmé s Rosalii. Tiff se snažila utopit Jaspera v bazénu, i když sama moc dobře věděla, že proti němu nemá šanci, takže tím, kdo byl pod vodou, byla Tiff. Emmett jim sekundoval. Edward stále seděl na kraji bazénu a pozoroval mě. Prohlížela jsem si jeho nahou hruď a jeho paže, které křečovitě svíraly okraj bazénu. V břiše mi příjemně brnělo a já si přála opět spočinout v jeho náruči.

„Ale proč ta změna?“ ptala se mě Rosalie.

„Včera, když jsme jely s Tiff na nákupy, jsem si uvědomila, že je na čase zapomenout na to zlé…, že nemá cenu se pořád trápit vzpomínkami a přemýšlet nad tím, co by, kdyby. Chci začít žít a být strůjcem svého štěstí, které snad i na mě někde čeká. Nejenže mám teď mnohem lehčí hlavu, ale i mé duši jsem prokázala velkou službu tímto rozhodnutím,“ odpověděla jsem Rosalii a podívala se Edwardovi do očí. Moje oči byly polapeny do sítí, které stvořily jeho dnes už ne světle zlatavé, ale tmavě karamelové oči.

Okolo pasu se mi obmotaly mokré chladné paže. Během vteřiny jsem už neseděla na lehátku, ale byla uvězněna v Jasperově náruči.

„Co takhle zkusit vodu? Hmmm,“ řekl mi Jasper se šibalským úsměvem na tváři.

„Ne, ještě se mi nechce. Nevidíš, že si povídám.“

„Hmm, tak to máš smůlu,“ odpověděl mi a jeho úsměv se ještě více roztáhnul.

„Jaspere, opovaž…“ Víc už jsem nestihla doříct, protože jsem polykala vodu. Rychle jsem vystrčila hlavu nad hladinu a snažila se vykašlat všechnu tu vodu z mých plic.

„Jsi v pořádku?“ ptal se mě Edward, který stál vedle mě.

„Jo, jsem, ale Jasperovi bude asi za chvíli chybět nějaká ta končetina,“ odpověděla jsem mu.

„Ale no tak, Bello, víš, že jsem silnější. A já měl pocit, že by ti malá koupel udělala dobře. Aspoň tě probrala z toho tranzu,“ řekl mi Jasper, který stál vedle bazénu a smál se. Snažila jsem se dostat z té vody, ale Edward byl rychlejší a stál už u Jaspera, kterého svíral svými pažemi. Během okamžiku se strhla bitva, do které se všichni zapojili, i když si museli všichni dávat pozor, aby mě a Tiff neublížili. Po půl hodinové bitvě, která nejen mě, ale i Tiff vyčerpala, jsme vylezly z vody a lehly si na lehátka. Ostatní mezitím pokračovali. Jen Esmé tu byla s námi a pozorovala je s úsměvem.

Po chvíli i ostatní vylezli a šli k nám. Emmett vyprávěl různé historky, díky kterým mě bolelo břicho a tváře od smíchu. Odpoledne uběhlo rychle, celou tu dobu jsem se smála.

„Myslím, že už bychom měli jít, abyste si mohli jít lehnout,“ řekla Esmé, když se slunce začalo klanět k obzoru. Sice jsme byli ještě u bazénu, ale už jsem na sobě neměla plavky, ale tepláky s tričkem, protože s ubývajícím sluncem začalo být chladno. Přeci jenom už bude podzim.

„To je škoda, ale doufám, že vás ještě zítra uvidím, než poletím domů,“ řekla Tiff.

„Bohužel, my ještě před rozbřeskem vyrážíme na lov a vrátíme se až někdy k večeru. Podle předpovědi má být zítra slunečno, a tak si Carlisle vzal volno,“ řekla Esmé. Podívala jsem se na Jaspera, dle jeho očí jsem usoudila, že i on by měl jít na lov.

„Jaspere, co kdyby ses k nim připojil. A já bych zítra Tiff zavezla na letiště a pak bych byla doma,“ zeptala jsem se ho.

„Ne, Bello, zajdu si na lov jindy.“

„Jaspere, jdi s nimi. V pondělí nastupujeme do školy. Neboj, my to s Tiff zvládneme.“

„Bello, nenechám tě samotnou, co kdyby se ti něco stalo.“

„Vždyť tu nebudu celý den sama. Po obědě zavezu Tiff na letiště a pak pojedu rovnou domů. Jaspere, prosím, jdi s nimi. Až přijedu z letiště, tak budu stejně celou dobu tady. Chtěla bych být chvíli sama,“ prosila jsem ho, ale Jasper kroutil hlavou.

„Ne, Bello, prostě tě tu nenechám samotnou.“

„Jaspere, prosím. Slibuji, že nikam nepůjdu a pojedu pomalu. Opravdu se mi nic nestane,“ přesvědčovala jsem ho a udělala na něj prosící pohled, u kterého jsem věděla, že vždy zabírá. Potřebovala jsem být chvíli sama z dosahu Jaspera. Chtěla jsem si utřídit své pocity a myšlenky.

„Tak dobře, ale pojedeš pomalu a nikam nepůjdeš. Budeš jenom tady v domě,“ řekl mi Jasper, na kterém bylo vidět, že ho to svolení stálo hodně sil.

„Díky,“ vykřikla jsem a skočila mu kolem krku. Než se Tiff se všemi rozloučila, tak se Jasper domluvil s Edwardem, ať ho tu pak vyzvednou. Jakmile jsme tu zůstali jen my tři, šla jsem k sobě do pokoje. Osprchovala se a těšila do postele, jelikož jsem byla už hodně unavená, ale bohužel spánek mi byl prozatím odepřen. Jasper počkal, až přišla i Tiff a my tak dostaly hodinové kázání na téma opatrnosti. No, bylo by přesnější, kdybych řekla, že to kázání bylo spíše mířeno na mou osobu, protože to já jsem ta nešikovná.

„Jaspere, slibuji, že budu opatrná, ale myslím, že už bys mohl s tím kázáním skončit. Vždyť jsi horší než můj táta,“ řekla jsem mu a s námahou přemlouvala svoje oči, aby ještě chvíli zůstaly otevřené.

„Bello, jen mám o tebe starost. Nejraději bych tu zůstal s tebou. Tak si prosím z toho nedělej legraci,“ řekl mi Jasper uraženě.

„Já vím, Jaspere. Opravdu nemusíš mít strach, budu opatrná. Jen se cítím už unavená a ráda bych šla spát,“ odpověděla jsem mu. Jasper se ještě jednou ujistil, že budeme opatrné a konečně propustil Tiff do svého pokoje. A já se konečně uvelebila v Jasperově náruči a ještě než jsem mu stihla popřát dobrou noc, usínám.

Alice

Chyběla mi moje rodina, a proto teď sedím ve svém autě a mířím domů. Dokonce jsem se smířila i s myšlenkou, že se budu muset dívat na mého Jaspera, jak ho objímá jiná. Vím, že ten pohled mě bude zraňovat, protože už jen ta samotná myšlenka mi bodá dýku do mého srdce. Bolí to. Hodně mě to bolí, ale nedovolím Belle, aby mě ještě připravila i o mou rodinu. Budu bojovat o lásku mé rodiny a nejen mé rodiny, ale i o Jasperovo srdce. Jasper je láskou mé věčnosti, a já jí ho nenechám jen tak lehce a s čistým svědomím můžu říct, že nebudu bojovat zrovna čestně. Vždyť v boji o lásku jsou povoleny všechny zbraně. A já použiji ty nejsilnější.

V půli mé cesty jsem dostala vizi. Všichni pojedou společně na lov, a protože jsem věděla, že nestihnu dojet domů dřív, než oni odjedou, rozhodla jsem se, že si taky zajdu na lov a pak na ně počkám doma.

Své auto jsem zaparkovala v garáži a rovnou zamířila do svého pokoje, kde jsem si lehla na postel. Chvíli jsem jen tak ležela se zavřenýma očima, když jsem dostala další vizi.

Viděla jsem cizího upíra, který dle karmínových očí nebyl vegetarián, běžel, když ho něco donutilo zastavit. Zhluboka se nadechnul a jeho oči už nebyly karmínové, ale černé. Rozběhnul se na opačnou stranu, než kterou předtím běžel. Zastavil se na kraji lesa a pozoroval dívku, jak něco hledá v kufru svého auta. O vteřinu později ale vyšel zpoza lesa a postavil se před ni zrovna ve chvíli, kdy se otáčela. Než stačila vykřiknout, byl už zakousnutý v jejím krku a sál její krev. Její tělo sebou chvíli cukalo, ale o několik okamžiků později už z něho vyprchal všechen život a viselo bezvládně v jeho objetí.

Vize skončila a já přemýšlela, proč jsem ji dostala. Vždyť toho upíra a ani tu dívku neznám. Znovu jsem si přehrála tu vizi, když jsem si uvědomila, že ty oči a rysy té dívky mi byly povědomé. Ta dívka byla Bella. Mám jen dvě možnosti.

Buď budu tu vizi ignorovat a tím vlastně Bellu odsoudím k jisté smrti, anebo se pokusím ji zachránit?

8. kapitola x Shrnutí x 10. kapitola

Líbilo, či nelíbilo??? A jaké bude Alicino rozhodnutí??? Rozhodne se správně???

Moc děkuji za vaše komentíky, které mi vlévají novou krev do žil. A doufám, že i pod tou kapitolkou mi zanecháte svůj otisk.

Vaše eElis :D

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jaspere, díky... 9. kapitola: