Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaspere, díky... - 32. kapitola

09.07.2011 (09:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3104×

„Co mé tělo?“

„Mění se,“ odpověděl mi.

„Jak se mění?“ zeptala jsem se ho, protože jsem nechápala, co tím chtěl říct. Vždyť je přeci jasné, že se mění. Musí se měnit, aby bylo schopné nosit v sobě ty dva malé drobečky, ne?

„Bello, když ti Carlisle dělal rozbory krve, tak v ní našel stopy upířího jedu. To on je tou příčinou, že se tvé tělo dokáže rychleji regenerovat. A postupem času, jak se budou vyvíjet, se hladina jedu v tvé krvi bude zvyšovat, což znamená, že se z tebe postupně bude stávat upír.“

32. KAPITOLA

Bella

„Já se měním v upíra?“ zašeptala jsem a mně došlo vše to, co jsem předtím v té chatě nechápala. Už jsem věděla, proč a na co jsem chtěla toho zajíce a vybavilo se mi i to vrčení, které ze mě vycházelo.

„Ale je tu možnost, jak to zvrátit. Je tady možnost celý ten proces zastavit,“ řekl a už ten tón jeho hlasu ve mně vyvolal strach.

„Jak?“ vyšlo skrz mé stažené hrdlo.

„Interrupce,“ řekl je to jediné slovo a uvnitř mě to vše vybuchlo. Po strachu už nebylo ani památky, protože celé mé nitro plálo vztekem, že si dovolil to slovo vyslovit a pomyslet na to. Rychle jsem vyškubla svou ruku z té jeho a postavila se vedle postele. Trošku se mi zatočila hlava a podlomily kolena. Rukama jsem se opřela o postel a trup mírně nahnula dopředu.

„Nedotýkej se mě,“ zavrčela jsem, když jsem svým tělem uhýbala před jeho rukou, která mi chtěla nejspíš pomoc.

„Bello, já ti jen chtěl říct, …“

„Edwarde, ani to nevyslovuj. Nikdy se nevzdám svých dětí!!! Nikdy bych je nedokázala dát pryč, když vím, že už existují! Nikdy!!! Jdi pryč, …“ nedořekla jsem svou větu, protože jsem uslyšela, jak někdo otevírá dveře.

„Bells,“ řekl Jasper hlasem plný úlevy mezi dveřmi a hned vzápětí už držel mé tělo v objetí.

„Jaspere,“ zašeptala jsem a pevněji se přimknula k jeho tělu.

„Co se děje? Proč jsi tak rozčílená?“

„To kvůli němu. On mi je chce vzít, ale já mu to nedovolím. Nikdo mi je nevezme,“ řekla jsem mu a zároveň u toho tlumeně vrčela.

„Bello, ale tak jsem to nemyslel. Ani mně se to slovo nevyslovovalo lehce, ale musel jsem ti říct, že ta možnost tu je, i když je krutá, ale mojí povinností bylo ti o ní říct. A věř, že mně se také nelíbila a jsem neskutečně šťastný, že i přesto všechno, co se děje s tvým tělem ses rozhodla pro ně,“ říkal mi Edward a jeho slova dokázala ve mně uchlácholit ten vztek.

„Může mi tu někdo vysvětlit, o čem že se to tu bavíte, a co znamená to tvoje vrčení, a že se tvé tělo mění?“ zeptal se mě zmateně, když se odtáhl a držel mě za lokty dál od sebe a pozorně se mi zadíval do očí.

„Proč jsem vrčela, asi protože jsem měla na něj neskutečný vztek. Hm, a moje tělo se mění, protože jsem těhotná, Jaspere, budu mít dvojčata,“ řekla jsem mu a usmívala se. Jasper ztuhnul a třeštil na mě ty jeho zlaté oči.

„Bells, ale to je přece báječné. Není jim nic? Jak se cítíš?“ zeptal se mě, když se probral z té ztuhlosti a já si všimla Alice, která stiskla Edwardovi dlaň a podívala se na něj takovým zvláštním pohledem. Edward jí němě přikývl.

„Jak se cítím? Naprosto skvěle! Ježíši, Jaspere, vždyť já budu mít dvě malé roztomilé miminka,“ odpověděla jsem mu a začala se naplno smát. Zapudila jsem všechny ty negativní myšlenky, které mě ještě před chvíli napadaly. Vyhnala jsem všechny ty obrazy, které mi připomínaly Lili. Prostě a jednoduše vše, co by mi nějak mohlo pokazit tuto chvíli, jsem zmuchlala do kuličky a vyhodila si to z hlavy. Protože teď jsem si chtěla naplno užít ten pocit té nesmírné radosti, který mi doslova koloval v žilách. Smála jsem se na celé kolo a vychutnávala jsem si tuto chvíli, protože je výjimečná.

„Bello, jsem moc rád, že tě slyším se smát, ale měla bys ještě odpočívat,“ řekl Carlisle, když vešel do pokoje a v ruce držel tác s miskou polévky a neprůhledný kelímek s víčkem a brčkem. Tím, jak zavřel dveře, se pohnul vzduch v místnosti a ke mně se donesla ta nádherná vůně, která donutila můj žaludek se hladově sevřít. A nebyla to vůně polévky, co ve mně vyvolávalo ten hlad. Můj pohled se zaměřil jen na ten kelímek, který se ke mně pomalu a jistě přibližoval. Sledovala jsem ho pohledem a nějak jsem zapomínala vnímat okolí. Někde v pozadí jsem slyšela, jak se Jasper na něco ptal, ale v tuto chvíli bych nedokázal říct na co, protože jediné, co mě teď zajímalo, byl obsah toho kelímku, který upoutal mou pozornost a nedovoloval mi zaměřit se na probíhající rozhovor. Nedokázala jsem od něj odtrhnout zrak, a proto jsem pootočila hlavou, když mě Carlisle obešel a položil tác na noční stolek.

„Au!“ vykřikla jsem, když stisk Jasperových rukou na mém předloktí se už nedal zanedbávat a donutil mě vnímat okolí.

„Promiň. Moc se omlouvám,“ řekl hned vzápětí a povolil stisk. A všechny tři zbývající osoby v místnosti, byly hned u mě. Edward rázně odstrčil Jaspera, který mi třel postižené místo. Postavil se přede mě a z jeho hrdla vycházelo vrčení, ze kterého mi přebíhal mráz po zádech. Jasper se jeho vrčením nenechal nijak zastrašit, protože on mu dokonale sekundoval. Oba dva se měřili výhružnými pohledy. Alice se snažila Jaspera stáhnout trošku do pozadí, aby se mezi ně mohl postavit Carlisle, ale moc se jí to nedařilo.

„Přestaňte oba dva, a to hned!“ řekl jim Carlisle tónem, kterým jsem u něj neznala. Jeho hlas doslova a do písmene vyloženě sršel autoritou. A vklínil mezi jejich těla nejprve ruce, a poté celé tělo. A kupodivu to zabralo. Vrčení naráz ustalo, ale jejich těla byla stále napnutá a jejich pohledy mluvily za vše.

„Jaspere, na to zapomeň! Já ti to nedovolím,“ odpověděl mu Edward na nějakou jeho myšlenku, a podle toho, jak při mu při těch slovech unikalo stejné vrčení jako před chvílí, se dalo lehce odhadnout, že jeho myšlenky nebudou nijak pěkné.

„Edwarde, to tu musím být jediný, kdo se na to dokáže dívat tím správným pohledem s chladnou hlavou? Copak si neuvědomuješ, jak moc je to pro ni nebezpečné?!? Musí to dát pryč! Prostě musí!“ odpověděl mu tentokrát nahlas Jasper. A jeho slova mi podlomila kolena, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že bych něco takového mohla slyšet právě od Jaspera. Před očima se rozprostřela tmavá opona a v uších mi začalo hučet. Začala se mi motat hlava a já začala padat.

Jasper

„Bello!“ vykřikl jsem, když se její tělo začalo hroutit k zemi. Udělal jsem rychlý krok vpřed, ale to už ji stačil Edward zachytit. A obezřetně ji přenesl k posteli, kam ji položil, aby se na ni mohl Carlisle podívat. Nic jsem neříkal a stál na tom samém místě a vedle mě byla Alice, která mi pevně svírala paži. Svůj pohled jsem upíral do obličeje Belly, který stále nesl stopy po zacházení, jaké se ho jí od Dana dostalo. A nejen její obličej byl poznamenám jeho péčí, ale i ruce a nohy.

Slyšel jsem hlasy, které nepochybně patřily Carlisleovi a Edwardovi, ale můj mozek nebyl schopný nějak zpracovat ta slova, která vycházela z jejich úst. Celou svou myslí jsem byl u Belly a u toho, že jsem se teď ocitl v naprosto obtížné situaci. Já jsem totiž tou osobou, která pevně ve svých prstech třímá černého Petra. Když se na celou tuto situaci nikdo nedokáže podívat s tím chladným odstupem a čistou myslí, musím to být já tím, kdo ji vymluví ten šílený nápad si ty děti nechat. A přestože si víc než dobře uvědomuji, že tím Belle ublížím, když budu stát tak vytrvale v opozici a trvat na tom, aby je dala pryč, musím to udělat, protože jí nedovolím, aby se tak lehce odsoudila k jisté smrti.

Tohle těhotenství je jistou vstupenkou do nebeské brány a já jí nedovolím, aby to udělala.

„Jaspere, na to zapomeň. Jestli si Bella přeje donosit naše děti, tak já ti nedovolím nijak ohrozit jejich život,“ syčel mi Edward skrz stisknutou čelist do obličeje, když se postavil přímo přede mě.

„Myslíš, že mě to těší? Myslíš, že mám radost z toho, že jsem tou osobou, která ji bude muset přivést k rozumu a bude na ni neustále naléhat, aby se vzdala toho, po čem tak touží, a co jí bylo díky jednomu magorovi odepřeno?“ zasyčel jsem na něj svou odpověď a Alice mi stiskla mou paži silněji.

„Vím, že tě to netěší, ale nemůžeš její rozhodnutí nijak změnit. Já sám jsem jí řekl, že má možnost to celé zastavit, ale ona to odmítla. Rozhodla se sama a já jsem neskutečně šťastný, že díky ní, mám tu možnost se stát otcem, takže…“

„Jestli se chcete hádat, tak běžte někam jinam. Tady není to vhodné místo a ani čas. Bella potřebuje hodně odpočívat a mít klid,“ vstoupil mezi nás Carlisle.

„Copak si neuvědomuješ, že Bella je jen křehkým člověkem? Jak dlouho asi dokáže její organismus a tělo snášet ty plody, kteří jsou z poloviny upíři?“ zeptal jsem se ho zoufalým hlasem a zpříma mu hleděl do očí a doufal, že se snad konečně postaví nohama pevně na zem a uvědomí si, že její tělo tuto zátěž nemůže v žádném případě ustát.

„Mýlíš se, Jaspere. Bella už rozhodně není jen křehkým člověkem. Ano, sice není tak odolná, jako třeba my, ale její tělo se přizpůsobuje a je více odolné, než je na člověka běžné. Bella se mění.“

„Ona ale nikdy nechtěla být upír, Edwarde. Takže místo toho, abys ji chránil, přihlížíš tomu, jak se mění? A co když jí ty plody smrtelně ublíží?“

„Je šťastná, Jaspere. Řekl jsem jí, že se její tělo mění, ale nechce se našich dětí za žádnou cenu vzdát!“ Edward se mě stále snažil přivést na svou stranu, ale já měl v tomto jasné stanovisko. Ublíží jí to, ublíží to Belle, a pak už bude všechno k ničemu. Copak to nechápe? To je tak těžké to pochopit? Ano, jsou to jeho děti, ale právě proto se na to neumí podívat s dostatečným odstupem. Jsou to potomci Edwarda a taky jsou to poloupíři.

„Přestaňte se hádat! Bella si potřebuje odpočinout a taky by se k tomu měla vyjádřit ona sama. Nemůže za ní rozhodovat ani jeden z vás. Takže jděte domů a pokud si o tom budete chtít promluvit tak počkáte, až přijdu. Je vám to jasné?“ ptal se nás Carlisle neústupně. Jako bychom mu na to snad mohli říct ne.

Fajn, tedy jestli se tady chytrý Edward nehodlá pořád rozplývat nad tím, jaký bude dokonalý otec, protože to bych ho vážně už rozcupoval na malé kousíčky. Z mého přemýšlení mě vytrhlo až Edwardovo vrčení.

„Edwarde, vím, je to pro tebe těžké, ale musíte se přestat hádat alespoň do doby, než vám oběma Bella poví svůj názor. A teď už jděte.“

„Jaspere, pojď. Bella bude stejně spát,“ přidala se ke Carlisleovi i má láska Alice a já jí věřil. Nikdy neměla důvod mi lhát. Bellu si velice oblíbila a teď byla ráda, že je konečně v bezpečí.

„Dobře,“ souhlasil jsem, ale prozatím jsem jen stál a čekal, co bude dělat Edward. Nehodlal jsem totiž vysedávat doma, zatímco on by byl tady s Bellou. Na to ať zapomene, buď půjdeme domů oba, nebo ani jeden. Každý z nás chce právě teď něco jiného a podle Carlislea se i Bella měla rozhodnout. Měl pravdu, ale někdo jí musel vysvětlit všechna fakta s nadhledem.

Ten přešel k Bellině posteli a i přesto, že jsem cítil jeho oddanost a lásku, nedokázal jsem přestat myslet na to, co se s ní teď děje a proč tomu tak je. Edward byl zkrátka neopatrný a i přesto, že se na to už dávno zapomnělo i on jí ublížil, když jí opustil a učinil tak rozhodnutí za sebe i za Bellu. A jak to dopadlo? Raději na to už nechci ani myslet. Zato teď je v bezpečí a já ji ochráním před všemi, co by jí chtěli ublížit nebo byť jen zkřivit jediný vlásek na hlavě.

„Miluji tě, Bello.“ Sklonil se nad ní a políbil jí na čelo. Vypadala tak jemně a nevinně, když spala, nechápu, jak zrovna Belle někdo mohl tak ublížit a byl jsem rád, že ho Edward konečně vyřídil.

„Tak pojďte.“ Převzala velení Alice. Věděla, že já ji poslechnu a Edwardovi zřejmě domlouvala v myšlenkách. A poté, co s ní Edward souhlasil a vydal se ze dveří, my dva jsme šli za ním.

„Jaspere, možná bys neměl mít tak jasné stanovisko. Ano, měl by sis o tom s Bellou promluvit, ale ona je nyní šťastná, a pokud na ní znovu právě ty vytáhneš, že se má svých dětí vzdát, hrozně moc jí ublížíš.“

31. kapitola x 33. kapitola

A jak to bude celé dál??? Tak na to si musíte počkat. :p

Doufám, že se kapitolka líbila a zároveň se omlouvám za to, že mi to tak dlouho trvalo, ale objevily se nějaké problémy v mém soukromém životě, takže nebyla nějak chuť psát.

A taky bych chtěla hrozně moc poděkovat Werunecce, protože nebýt jí, tak by určitě ještě nějaký čas trvalo, než by byla kapitolka publikovatelná. Takže, Werunecko, díky, že jsi za mě dotvořla ten zbytek a hlavně díky za tvou podporu!!! Mám Tě ráda. :D <3

eElis

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jaspere, díky... - 32. kapitola: