Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella Culenovi? - 2. kapitola

03.07.2011 (09:00) • RosalieLove • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2946×

2.kapitola

Bella:
Ne, to nemůže být pravda, to nemůžou být oni, co tu dělají? Podívala jsem se na Jazze, a ten se taky netvářil, že by jim hned skočil do náruče. Potichu, aby to slyšel jen on, jsem se ho zeptala, co budeme dělat.
„Bello, nikdo z Cullenů nás nezná, jen tebe Edward a nás oba Esmé a Carlisle, a s těmi se nebudeme potkávat, Edwarda si nevšímej a já ti budu říkat Izi, nebudeš se jmenovat Bella."
„Ale Jazzi, já jsem mu řekla i tvoje jméno on ví, jak se jmenuješ!"

„Bello, kdyby si s ním nechodila, když byl na čas ve Volteře, tak se to nemuselo stát, a ještě k tomu si věděla, že si ho naši rodiče adoptovali!" (Ano, Esmé a Carlisle jsou naši praví rodiče, když jsme se narodili, někdo nás unesl a my jsme po čase utekli a šli do Volterry, po několika letech se tam objevil Edward, na první pohled jsem se do něho zamilovala, a jak vidím pořád ho miluji.)
„Ale Jazzi, já za to nemůžu, když se zamiluješ, tak nemyslíš na nic jiného."
„Dobře, tak jak se budeme jmenovat?"

„Izi Whitlock a Jake Whitlock," navrhla jsem.

„Dobře, a teď ještě falešný příběh, pro lidi a Cullenovi."
„Takže, jsme dvojčata je nám 17 let, před třemi lety nám na Floridě zemřeli rodiče, a tak se nás ujal strýček v Itálii. Máme ještě dva nevlastní sourozence, jsou to vlastní děti našeho strýčka. To je vše!"

„Dobře, souhlasím, a teď jdeme Izi."
Šli jsme a já jsem cítila pohled zabodnutý v zádech, najednou jsem uslyšela, jak na mně zavolal: „Bello."

V pohybu jsem se zasekla a už jsem se chtěla otočit, ale Jazz mě zatlačil do zad a pokračovali jsme do přijímací kanceláře. Ve škole jsme nebyli nahlášeni, jen jsme se šli zapsat, ale sekretářka řekla, že už můžeme ve škole zůstat i dnes. Fakt jsem byla nadšená. Polovinu hodin jsem měla s Jazzem, a pak matiku s tím elfem Alice. Konečně oběd, šla jsem, a potkala jsem po cestě Jazze. Vešli jsme do jídelny a všechny pohledy se otočily na nás, všechny jsem přeletěla a sekla jsem se v jednom!

Bože Bello, vzpamatuj se, nesmí tě poznat, nadávala jsem si! Podařilo se mi odtrhnout pohled od jeho pohledu a šla jsem si pro jídlo.

S Jazzem jsme si sedli do jednoho kouta a začali si povídat.
„Proč nemáme všechny hodiny spolu Jaz-Jaku? Říkal si, že budeme pořád spolu! Já za to nemůžu, že už nebyli volný hodiny, a mimochodem měl jsem hodinu s tím tvým Edwardem."
„Jacobe, sklapni! Uslyší tě, není hluchý." Po obědě jsme šla na další hodinu dějepisu, a pak tělocviku. Jaké štěstí, že jsem hodinu měla s Alice. Jen co jsem sedla se vedle mě ozvalo.

„Ahoj jsem Alice."
„Ahoj."
„Víš Bello, chtěla jsem se zeptat, jestli nechceš zajít na nákupy?"
„Promiň cože?"

„No víš, říkala jsem si, jestli nechceš.."

„Ne, to nemyslím, proč si mi řekla Bello?" 
„Možná proto, že se tak jmenuješ, nebo máš radši Isabello?"
„Ne, Alice, já se nejmenuji Bella!"
„Opravdu?" Vypadalo to, jak kdyby mi nevěřila házela na mě pohled trochu z Jane a z Ara, když přišel o trůn!
„A jak se tedy jmenuješ?"

„Izi!"

„To je zkratka z Isabella, že?"

„Ne, není."

Naštěstí učitel viděl, jak se bavíme, tak vyvolal Alice k tabuli. Á, zvoní hurá na tělocvik, trocha ironie ještě nikomu neublížila! Tělocvik jsem měla sama! Po škole jsem se došoupala k autu a mohli jsme jet domů! Jen co Jazz zastavil auto, tak jsem se rozběhla převléct, pro papír a hurá do přírody. Našla jsem jednu hezkou louku, sedla jsem si a začala jsem kreslit, když zamnou křupla větvička! Otočila jsem se a na kraji louky stála srnka, přišla až ke mně a lehla si. Páni, to se mi ještě nestalo, jo, medvěda jsem jednou přilákala, ale to mě chtěl zabít! Kreslila jsem a do své kresby zahrnula i tu krásnou srnečku. Zvedala jsem se, že už půjdu, když jsem ucítila tu nejkrásnější vůni na světě. Edward jde sem, musím pryč - popadla jsem tužku, papír a lidskou chůzí šla domů, kdyby mě sledoval, ať nepozná, že jsem to opravdu já!

Došla jsem domů, pozdravila Jazze a šla jsem se okoupat a udělat večeři. Po výtečné večeři, jak ji nazval Jazz, jsme se koukali na televizi a hráli šachy, a jelikož mám dar, že se komukoliv můžu dostat do hlavy, tak jsem vyhrála! Po tak náročném dni jsem upadla do postele a spala, než zazvonil ten otravný budík.

Vstala jsem, převlíkla se, nasnídala a vyjeli jsme, vstříc té hnusné budově, které se říká škola. Jen, co jsme dojeli, tak se Jazz vytratil na svou hodinu, já jsem měla biologii, ale ta odpadla, tak jsem seděla na lavičce a přemýšlela, jestli zavolám Arovi a Jane s Alecem! Už jsem vytahovala mobil, když si ke mně někdo sednul. Chtěla jsem mu říct, že tu sedím já, ale jak jsem se otočila, uviděla jsem vedle sebe Edwarda s úsměvem od ucha k uchu.
„Ahoj Bellinko, dlouho jsme se neviděli, ani nevíš, jak se mi stýskalo.“
Chtěl mě obejmout, ale já jsem uhnula, podíval se na mě ublíženým pohledem.
„Promiň, ale ty si Edward, že? Já nejsem Bella, ale Izi. Co má vaše rodina pořád s tou Bellou, i tvoje setra mi tak říkala."

„Neumíš lhát, neuměla jsi to ve Volteře, a neumíš to ani teď."
„Ale, já ti nelžu, proč bych to asi dělala? Museli jste si mě splést s tou Bellou. Ve Volteře jsem byla jen jednou, já bydlím na druhé straně Itálie! Promiň, ale musím jít!"
Lhát mu mi rvalo srdce, vlastně ani nevím, proč mu mám lhát, možná proto, aby mě nechtěl představit mamce a taťkovi! Hned by nás poznali, ale stejnak to jednou vyjde na povrch a nevím proč, ale tuším, že to bude brzo.

Autor: RosalieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella Culenovi? - 2. kapitola: