Dálší, v pořadí poslední díl z minulosti Jaspera a Alice. Mě samotné je mi líto, že se jich musím vzdát, ale určitě se k nim ještě vrátím. Přeji pěkné čtení a děkuju za veškerou podporu, kterou jste mi poskytli krásnými komentáři.
23.06.2009 (10:00) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2118×
8.RODINA
Netrvalo dlouho a klika u dveří se pohnula. Kdybych měla živé srdce, v tu dobu by mi pravděpodobně vypovědělo službu. Jasper mi pevně stiskl ruku. Dveře se otevřely a v nich stála přívětivá mladá žena, kterou jsem dávno znala z mých vizí. Jakmile zpozorovala mou a Jasperovu tvář zpozorněla, ale laskavý výraz ji na tváři zůstal. Zřejmě nečekala takové hosty. „Mohu vám pomoct?" Jen jsem němě přikývla. Pokývla hlavou směrem do místnosti a tím nás pozvala dál. Stáli jsme ve velkém obývacím pokoji. Byl krásně a vkusně zařízen. „Promiňte mi to, ale je tu někde Carlisle?" Její výraz rázem ztuhl. Přesto přikývla a zavolala jeho jméno. Když jsem konečně spatřila muže, který se mi tak dlouho objevoval ve vizích, konečně se mi ulevilo. Byla jsem si jistá, jakou reakci si můj příběh vyvolá. Když sešel ze schodů, zadívala jsem se do zlatých očí mého budoucího adoptivního otce. „Chtěli s tebou mluvit. Nejspíš je znáš. Nechám vás o samotě." Znovu se přívětivě usmála a chystala se odejít. „ Ne počkejte!" Zastavila jsem ji. „Carlisle o mně nic neví. A vy zřejmě také ne, Esme." Otočila se směrem ke mně a udiveně se mi dívala do očí. „Já jsem o ní taky nic nevěděl. Až před dvěma roky mě vyhledala, abych jí pomohl najít vás." Přidal se Jasper a pousmál se. Nedivila jsem se, když do místnosti vstoupila krásná upírka se zlatavými vlasy. Nechápavě se podívala na mě a potom na Jaspera. Byla jsem si jistá, že naši dřívější konverzaci slyšela, takže jsem se zhluboka nadechla a začala jsem vyprávět svůj příběh.
Když jsem dolíčila vše, co bylo potřebné k pochopení mé situace, Esme mě objala a políbila do vlasů. Pochopila jsem tak, že nás právě přijali do rodiny. „Budeme rádi, když se k nám přidáte. U nás má každý otevřené dveře." Dodal Carlisle a láskyplně sledoval svou rozzářenou ženu. Jasper se postavil vedle mě. „Tys věděla, jak to dopadne, že ano?" Jen jsem přikývla a znova se usmála. Zatímco Carlisle s Jasperem se uvelebili v obývacím pokoji, Esme a Rosalie mi ukázali celý dům. „Kde je zbytek rodiny?" Ptala jsem se, když jsem viděla všechny pokoje, které zely prázdnotou i přesto, že jsem odpověď dávno znala. „Jeli na lov." Objasnila Esme, tentokrát už nebyla tolik překvapená tím, že vím o dalších členech rodiny. „Jak dlouho jste nás hledali?" Ptala se Rosalie. „Je to asi dva roky, co jsem našla Jazze. Vlastně jsem ani pořádně nehledala. Jen jsem byla ostražitá, aby mi něco neuteklo. Musela jsem dávat pozor, kdy se pro něco rozhodnete. Nebylo to lehké." Poznamenala jsem smutně. Když jsem si vybrala pokoj a Rosalie mi pomohla se škodolibou radostí vystěhovat z něj věci svého staršího sourozence, naskládala jsem všechny věci, které jsme si z Jazzem přivezli do skříní, které nám přistěhovala Esme. Z oken pokoje byl krásný výhled a to jsem potřebovala, přesto jsem se trochu bála reakcí Edwarda. Nechtěla jsem hned první den ztratit některou z mých končetin. Všechny věci jsem pečlivě urovnala v garáži, jak mi Esme poradila a následovně mi pomohla. Tvrdila mi, že se bát nemusím. Dům byl velký, a vzhledem k tomu, že Edward ještě nebyl úplně nastěhovaný, doufala jsem, že si ho neznepřátelím.
Později odpoledne jsme všichni seděli na pohovce v obývacím pokoji a mluvili jsme. Carlisle držel Esme ochranitelsky na klíně a ta mi neustále oplácela mé úsměvy svými, láskyplně mateřskými. Jasper mi svíral ruku a pokaždé, když se mu naskytla příležitost, chytil mě do pasti svých zlatých očí. Všechny trochu vyděsilo, když vize, která přišla, zapříčinila můj nepřítomný výraz. Jakmile vidění skončilo, Jasper na mě tázavě pohlédl. Namísto odpovědi jsem se otočila ke dveřím. Po chvíli do nich vešli dva chlapci. Jeden z nich měl bronzové vlasy a na tváři ostražitý výraz. Ten druhý, velký, byl pravým opakem Edwarda. Tvářil se bezstarostně a naprosto klidně. Jakmile mě a Jaspera spatřil, mírně ztuhl. „Edwarde, Emmete." Carlisle se chopil slova. „Tohle jsou noví členové naší rodiny." Jakmile dořekl ta slova, Emmetovi se na tváři objevil bezstarostný úsměv a přistoupil ke mně a Jasperovi, aby nás přivítal. Bylo mu jedno, jestli pro ně můžeme představovat nebezpečí nebo ne. Byl rád, že se konečně něco děje. Po patřičném seznámení se zbytkem rodiny a spoustou omluv za vystěhování Edwardova pokoje, jsme se s Jazzem odebrali nahoru do našeho pokoje stejně tak, jako zbytek rodiny.
Sedla jsem si na postel a sledovala tmu za okny. Nechávala jsem mysl odpočívat a po dlouhé době se nesoustředila na budoucnost, ale na přítomnost. Poprvé v životě jsem věděla, jaká je to pocit mít rodinu. Pocit naplnění, oddanosti a lásky. Jasper po chvíli přišel a klekl si na zem přede mě, aby mi viděl do očí. „Jsem šťastná." Řekla jsem. Jasper se nepatrně pousmál. „Já vím." Jistě, že to věděl. Cítil to stejně tak, jako já. Znovu jsem se podívala z okna na měsíc. „Alice?" Zašeptal do tmy. „Ano?" Otočila jsem se zpět k němu. Něco odvádělo pozornost od jeho očí. Něco, co držel v ruce. Přesto mě ty oči nechtěly pustit. Zhluboka se nadechl. „Vezmeš si mě?" Hlasitě jsem vydechla. Potom jsem se konečně podívala na jeho ruku. Svíral v ní krásný stříbrný prsten s malým kamínkem uprostřed. Jakmile jsem pochopila, oč mě žádá, nemusela jsem váhat. „Ano." Usmál se, vzal mě za ruku a navlékl mi prsten, jako kdyby tam odjakživa patřil. „Děkuju." Zašeptal, potom mě dlouze políbil a já, i přesto, že jsem netušila, jak se mu podařilo to udělat tak, aniž bych to viděla, jsem se topila ve štěstí. O to krásnější bylo vědomí, že všechno to štěstí cítí taky. A byla jsem si jistá, že cítí i tu lásku. Lásku, která teď všechna patřila jen jemu a mé nové rodině.
Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jasper a Alice 8.část:
Velice se mi to líbilo a moc děkjui, že si tonapsala!
Znovu jsem našla tuto povídku... Ze začátku jsem jí napoznávala, ale pak jsem si vzpomněla... Pořád je tak dokonalá a úžasná jak před dvěma lety.
Tak nějak podobně jsem si představovala jejich setkání a sblížení. I proto jsem ráda, že jsem měla možnost si to i takhle přečíst a musím uznat, že se mi to moooc líbilo.
Dokonalý, božský, prostě úžasný Alice a Jaspera miluju a je strašně málo povídek s nima a tohle... To bylo jednoduše skvělí a nádherný. Byla to neuvěřitelná povídka a strašně se mi na ní líbilo, že vlastně není vymyšlená, ale podle "skutečnosti"
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!