Tady je další díl. Doufám, že se na mě moc nezlobíte za tak dlouhé čekání, ale dostat se na počítač je pro mě teď uměním. Budu ráda za každý komentář. :-D
11.05.2009 (17:12) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2607×
4.ROZPTÝLENÍ
Nutila jsem svůj mozek přemýšlet. Nebyl čas. Údery srdce toho člověka byly spočítané. Chtěla jsem to zastavit, ale nebyla jsem schopná se hnout. Jasper vyrazil prudce vpřed. Kdykoliv jsem se rozhodla, že ho zastavím, moje vize vždy končila smrtí toho člověka. Pokusy by byly marné. Jasper by se v návalu touhy po krvi vypořádal napřed se mnou, a potom by si vzal, co ho láká. Nevěděla jsem zda-li to stojí za to risknout. Nakonec jsem se rozběhla za Jasperem a snažila jsem se nedýchat, věděla jsem víc než dobře, že by bylo k ničemu, kdybych na snadnou oběť dostala chuť i já. Nechtěla jsem si ani představovat, jak by to skončilo, kdybychom si s Jasperem kvůli žízni po krvi ublížili.
Blížila jsem se k němu a rychle jsem přemýšlela co dál. Připadala jsem si naprosto bezmocná. Neměla jsem šanci ho zastavit. Přesto jsem chtěla. Dovedla jsem si představit, jak ho to bude trápit, jestli se mu to znova vymkne. Rozhodla jsem se zariskovat-skočit po něm a tím ho vyrušit, ale to potom nevypadalo dobře ani pro mě, ani pro oběť. Čas vyprchával. Už jsme byli téměř na místě. Pomalu jsem to vzdávala. Potom se však stalo něco nečekaného. Jasperovo tělo se napjalo a poté se zastavil. Měla jsem co dělat, abych zastavila taky. Nechápavě jsem se otočila. Nedávalo to smysl. Když jsem ho spatřila, viděla jsem, že zadržuje dech. Snažil se uklidnit, ale nevypadal na to, že se mu to daří.
Udělala jsem pomalý krok k němu. Snažila jsem se být velice klidná. Jeho tělo na můj posun blíž nezareagovalo, takže jsem přišla ještě blíž. Teď by stačilo udělat pět kroků, abych se ho mohla dotknout. A to jsem chtěla. Víčka držel pevně semknutá k sobě a ruce zaťaté do pěstí. Prohlížela jsem si naběhnuté žíly jeho zápěstí a všimla jsem si malých půlměsícových jizev na hřbetu jeho ruky, zajisté se táhnoucích nahoru po paži, kterou měl stále zakrytou dlouhým rukávem kabátu. Ten muž zažil víc boje, než jsem si já dovedla představit. Snažila jsem se vybavit si sílu, která se skrývala v těch pažích, a uvědomila jsem si, že on by se mnou teď neměl problém. Kdyby chtěl, podařilo by se mu mě rozcupovat na kousíčky. Kdybych neviděla, co udělá, mohl by mě zničit bez sebemenší námahy. Nevypadal, že má něco takového v plánu, ale jistá jsem si tím být nemohla. Výraz v jeho tváři nebyl klidný. Chtěla jsem jít blíž a uklidnit ho. Začal znovu pomalu dýchat, otevřel oči a zadíval se na mě. Viděla jsem vášeň a chtíč. Tušila jsem správně, že to co chce je krev. Náhle přišla vize. Spatřila jsem jeho rozhodnutí. Po zhlédnutí přicházejících událostí jsem nebyla schopná se bránit. Nechystala jsem se odporovat. Nechystala jsem se hnout z místa. Nechtěla jsem utéct, když pěti rychlými kroky zničil vzdálenost mezi námi. Zaplavil mě klid a cítila jsem ještě něco. Něco co jsem nedovedla popsat. Náhle uvolnil sevření pěstí a jednu ze svých paží natáhl ke mně. Vzal mě okolo pasu a přitáhl blíž. Pořád udržoval oční kontakt, takže se díval dolů.
Stejně tak, jak jsem věděla, co udělá, a uvědomila jsem si, že od samého začátku chci, aby to skončilo právě takhle, jsem věděla i na co čeká, a tak jsem jen bezmocně přikývla. Váhavě se usmál a potom se sklonil, aby přiblížil své rty k mým.
Nikdy jsem nic takového nezažila. V tu chvíli, kdy se naše rty dotkly, jsem byla opravdu šťastná. Neměla jsem tušení, co to vlastně dělám a jaký k tomu mám důvod, prostě jsem jen vnímala jeho silné paže pevně sevřené okolo mého těla. Začala jsem mu zaplétat prsty do vlasů a oplácet mu polibky. Zdálo se mi, že mě nedrží dost pevně a tak jsem se přitáhla blíž. Bylo to poprvé, co jsem někoho líbala a nejspíš i poprvé, co jsem k někomu něco takového cítila. Přesto jsem si nebyla jistá, jestli je to, co dělám správné. Jasper nejspíš nabral stejného dojmu, protože mě jemně odtáhl a zadíval se mi do očí. Když si uvědomil, co se právě stalo, ustoupil a zahanbeně se zadíval na hlinitou půdu pod nohama. „Odpusť mi to." Prosil a váhavě se mi podíval do očí. Zmateně jsem se pousmála. „Není co odpouštět." Cítila jsem se zrazená. Copak to sám nechtěl? „Ale je. Vždyť tě znám sotva dva dny. To je neomluvitelné." Zmateně jsem zakroutila hlavou. Nic mi nedávalo smysl. Byla jsem omámená jeho polibky a nedávalo smysl, že mě líbal, aby se mi potom mohl omlouvat. „A proč jsi to udělal? Proč jsi přestal lovit? Byl si rozhodnutý. Proč ses zastavil?" Jeho omluvy pro mě byly nepochopitelné. Věděla jsem, že je to gentleman, ale netušila jsem, že se mi bude omlouvat, protože mě s mým chabým souhlasem políbil. Zhluboka se nadechl. „Uvědomil jsem si, co budu znova cítit. Ten strach. Tu bolest." Nechápavě jsem si ho prohlížela. „Pamatuješ si, když jsem ti říkal, že mám taky talent?" Přikývla jsem. „Tak to je ono. Cítím emoce okolo. Dovedu je i ovlivňovat. Cítím vše, co moje oběť. A taky vím, že to, co jsem udělal, ti nevadilo. Prožíval jsem to s tebou. Jen nevím, jestli je to dar, nebo prokletí." Stála jsem naprosto v klidu a snažila se všechno si urovnat v hlavě. „ Je těžké to vysvětlovat." Dodal rychle. Nakonec mi to konečně došlo. „Ty můžeš cítit, to co teď cítím já?" Pousmál se. „Myslíš ten zmatek? Ano." Teď když jsem věděla, co vlastně umí, vědělasem i, co jsem to předtím cítila. „Použil si na mě svou schopnost, když si mě líbal?" Zmateně zakroutil hlavou. Mohl ovládat mé emoce, ale to se nestalo. Moc dobře jsem věděla, že to co jsem cítila před tím i teď, nemohl ovládat. Mohl mě udělat šťastnou, ale nemohl mě přimět, abych k němu chovala nějaké hluboké city. To co jsem cítila, vycházelo ze mě.
Hlasitě jsem vydechla a znovu nabrala kyslík do plic. Uvědomila jsem si, že lákavá vůně je pryč. „A proč si to udělal? Zřejmě ne proto, abys měl důvod se omlouvat, nebo snad ano?" Znovu se zatvářil provinile. „Potřeboval jsem rozptýlení. A tys byla nejlepší možnost. Nebýt tebe, zřejmě bych teď měl výčitky svědomí. Vlastně jsem tě využil."
Uvědomila jsem si, že se vlastně neomlouval za ten polibek, ale za to, že mě zneužil. „Rádo se stalo. Jsem ti k službám, to si pamatuj." Moje slova byla naprosto upřímná. Hlasitě se zasmál. „Beru tě za slovo, ale upřímně doufám, že už se to nebude muset opakovat." Věděla jsem moc dobře, jak to myslel-nechtěl, aby se opakoval dnešní incident při lovu, ale přesto na mě jeho slova zapůsobila jiným smyslem. Smutně jsem si uvědomila, že mě bral opravdu jen jako způsob k rozptýlení, přesto jsem v jeho něžném chování viděla mnohem víc. Nebo jsem možná jen viděla, to co jsem vidět chtěla.
Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jasper a Alice 4.část:
Chudák holka, ale třeba cítit emoce ostatních ještě neznamená vyznat se vtěch svých...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!