Další dílek z pohledu Carlislea, který se vyplíží ven z domu, aby si mohl promluvit s Anabell o tajemstvích její smečky.
03.07.2011 (11:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1245×
Pohled Carlislea
Dny v Edwardově nepřítomnosti ubíhaly rychle. Chyběla nám i Bella, která se stala nedílnou součástí naší rodiny.
Alice se velice soustředila na své vidění, hlídala, co se stane, abychom když tak mohli zasáhnout.
A já se soustředil na to, jak se vyplížit pryč z domu k slečně Anabell a její smečce.
Povedlo se mi to 5 dní po oslavě. Rodině jsem zavolal, že se zdržím v práci. Alice si ničeho nevšimla, neboť sledovala Edwarda a Bellu na líbánkách.
Ráno jsem si nezapomněl vzít svoje poznámky a tak jsem k její rodině jel plně vyzbrojený. Ze své knihy o Afrických mýtech jsem se toho hodně dozvěděl, ale teď jen, jestli je to pravda. Nemohl jsem se dočkat, až se jí konečně na všechno zeptám.
Nejvíc mě ale zajímala ta tekutina, kterou dala slečna Haraparri Belle jako svatební dar. Zkoušeli jsme ji doma, neboť si Edward myslel, že je to jed a ona jím chce Bellu zabít. Potvrdil se pravý opak.
Domů jsme dotáhli skoro zabitou pumu. Jen pár minut a zemřela by z nedostatku krve. Po jediné kapce té jantarově zbarvené husté tekutiny se jí rána na krku zacelila a okamžitě se měla k útěku.
Nechali jsme ji.
Tu lahvičku si Edward s Bellou vzali pro jistotu s sebou.
A já teď chtěl vědět, z čeho ji udělali.
Zastavil jsem před obrovskou vilou postavenou na konci města, na neutrálním území. Byla ukrytá za stromy a vysokými tújemi, takže nikdo neviděl dovnitř.
Což bylo, jak jsem poznal, dobře, neboť se na poledním sluníčku povalovaly dvě lvice, které dohlížely na dovádějící lvíčata.
Jedno z nich musela být Johani, to druhé lvíče jsem neznal.
Ihned, jak mě zaregistrovaly, se ta menší se světle žlutým kožichem přesunula do domu, zatímco ta druhá, ta s nazrzle hnědým kožichem, se postavila do obranné pozice k mláďatům.
Usmál jsem se.
„Nebojte se, jsem tu za Anabell. Volal jsem jí. Čeká na mě.“
Lvice se okamžitě uvolnila a zase sebou sekla hlavou napřed o trávník, lhostejná k okolí.
Než jsem dorazil k domu, se zápisníkem v ruce, vyrazil ze dveří obrovský pískově zbarvený lev, s krátkou hřívou.
Musel být mladý, neboť staří lvi měli hřívu zbarvenou do tmavě hnědé až černé barvy.
Zavrčel, podíval se na mě, pak na lvici ležící na trávníku a ustoupil ze dveří.
„Děkuji…“ zamumlal jsem a rychle se okolo něj protáhl pryč.
Sice jsem věděl, že nám jejich drápy a zuby neublíží, ale stejně jsem nechtěl čelit lvovi.
Anabell jsem našel sedět na gauči před obrovským obrazem africké savany. Byli na ní utíkající pakoně a zebry, které přepadla lví smečka.
Všiml jsem si určité podobnosti a došel toho názoru, že je to její smečka.
Na jejím klíně měl hlavu položenou Jacob, který tiše chrápal a ona ho hladila po vlasech.
Pomalu si přiložila prst na rty, ve znamení, že mám být chvíli zticha a ukázala na křeslo vedle sebe.
Poslušně jsem se posadil a prohlédl si lva, který se jí otřel hřbetem o nohy a lehl jí k nohám.
Očividně byla v lidské podobě jen ona.
Bohužel jsem se mýlil.
Do pokoje po chvíli vrazily dvě identické ženy, až na to, že jedna měla blonďaté vlasy a ta druhá havraní.
S hlasitým huhňáním se praly o… zamžoural jsem, jestli vidím dobře. Ano – byly to pomeranče.
„Vy jíte ovoce?“ zeptal jsem se.
Jakob sebou cuknul, prudce se posadil a ruce se mu třásly.
Anabell ho pohladila po ruce a on na ni pohlédl a uklidnil se. Přimhouřil oči, když mě uviděl a pak si Bellu přitáhl majetnicky k sobě a ovinul ji svými pažemi.
„No tak! Dej mi ten pomeranč!“ zakřičela jedna z dívek.
„Ty už jsi měla tři!“ zaprskala ta druhá.
„A ty pět!“
„Proto chci další! Mám hlad!“
„Tiše!“ vykřikla Anabell a dívky okamžitě ztichly a nahrbily ramena.
„Ten pomeranč si rozpůlíte, je to jasné?!“
„Jistě!“ vyhrkly a rychle opustily pokoj.
Lev ležící u Anabelliných nohou tiše zabručel a jal se čistit si srst.
„Asade, doktora Culena už znáš…“
Lev na mě upřel své zelené oči a kývl. Usmál jsem se.
„Doktore, to je Asad, můj bratr, náš alfa…“ představila nás a opřela si hlavu o Jacobovo rameno.
„Tak co jste si přál o nás vědět?“ zeptala se a opřela si bosé nohy o hřbet obrovské kočky.
„Dobře, můžeme začít…“ zašeptal jsem a otevřel zápisník.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jako z jiné planety 15. kapitola:
super kapitolka těším se na další dílek
skvěle psané
Tak a teď ji Carlisl zabije! .......................... Nudnými otázkami!
Ale nás to samozřejmě pobaví! Takže prosím rychle pokračuj.
Ahoj, v článku jsem ti opravila následující chyby:
- Carlisla - správně je Carlislea (chybu jsi měla v perexu)
- na poledním sluníčku povalovali dvě lvice, které dohlíželi na dovádějící lvíčata - lvice se povalovalY a dohlíželY
- Do pokoje po chvíli vrazili dvě identické ženy, prali se - ženy vrazilY, pralY se
- byli to pomeranče - bylY to pomeranče
- vyhrkly a rychle opustili pokoj - vyhrkly a opustilY
Problém ti dělá hlavně shoda podmětu s přísudkem. Pokud si nevíš rady, mrkni sem: www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pravidla-psani/
Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!