Jake s Bellou se konečně sblíží. Najdete zde africkou písničku. Na youtube ji nemáte, psala jsem ji z not, co mám do školy... Takže sorry!
16.06.2011 (10:00) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1519×
Pohled Jakoba
„Takže už víte, co jsou zač?“ zeptal jsem se a chytil ji okolo štíhlého, nahého pasu.
„Jistěže to víme, nejsme blbí. A pokud nás omluvíte, co nejrychleji se z tohoto šíleného místa odstěhujeme, ano?“ syčela a hladila blondýnu v náručí svého bratra po vlasech.
Sevřelo se mi srdce úzkostí.
To mi přece nemůže udělat… Nebo ano?
„Nikam nepůjdeš!“ zavrčel jsem a majetnicky si ji přitáhl do náruče.
Quil a Embry, kteří nás jako jediní doprovázeli (tedy kromě její smečky), se rychle vytratili. Pod jejím ostrým pohledem jsem měl také strčit ocas mezi nohy a zmizet z dosahu jejích drápů a tesáků.
„Co tím myslíš?“ zeptala se s nebezpečím ukrytým v jejím hlase.
„Nemůžeš odejít…“ zamumlal jsem a nevšímal si zkoumavých pohledů její rodiny.
„A to jako proč ne?“
„To bude kvůli tomu otisku…“ zamumlala jedna z dvojčat, ta černovlasá.
Až na jinou barvu vlasů byly naprosto identické… Motala se mi z nich hlava, když začaly mluvit tím svým způsobem. Jedna začala mluvit a ta druhá dokončila myšlenku.
Černovláska zmlkla, umlčena vražedným pohledem Anabell.
„Co je otisk?“ obrátila se pak má vyvolená ke mně.
„To je…“ Kruci, jak bych to popsal? „To je, jako když se zamiluješ na první pohled… Jako když najdeš toho pravého, který s tebou zůstane do konce tvých dnů. Najdeš svou druhou polovinu, od které už nikdy nebudeš moct odejít, díky otisku…“
„Tím my chceš říct, že se tě už nikdy nezbavím?“ zasyčela a prudce se ode mě otočila.
Na malou chvíli se mi zdálo, že se jí v očích zaleskly slzy, ale to už odběhla kamsi mezi stromy. Chtěla ji následovat hnědovláska, ale zastavil ji Anabellin bratr.
„Nech ji, Taš. To on by za ní měl jít, jestli o ni vážně stojí…“ zabručel.
Všichni lvi se otočili ke mně a probodávaly mě svýma žluto–zlatýma očima, každý jiného odstínu.
Nenechal jsem se dvakrát pobízet a zamířil jsem po Bellině pachové stopě do lesa.
Překvapilo mě, jak daleko stačila utéct. Našel jsem ji na útesech, seděla tam, nohy spuštěné z útesu a tiše si něco prozpěvovala. Když jsem došel blíž, poznal jsem, že zpívá svou rodnou afričtinou.
Ha ke le tjee ke le mobe Kele ya kgesehang Na hara baetsadibe Na ke bonde joang
Jo ke mohlolo-hlolo Ha ke ratoa le’nna Ka rato le lekalo Le ke morena
Přesunul jsem se k ní a tiše poslouchal. Nevšímala si mě, i když jsem věděl, že ví, že tam jsem. Bolelo to, ale pokud chce naříkat, nechám jí prostor. Brečela, a to mi rvalo srdce, ale měl jsem pocit, že ji teď nesmím rušit.
Oa maatla, oa mpatlisisa Ka dilemo lemo Oa mzumana, oa mphedisa Oona Modimo Jo ke mohlolo-hlolo
Ke phela ka boiketlo Atleng tsa morena Ke ka thaka ya leihlo Le’nna ho eena Jo ke mohlolo-hlolo
Povzdechl jsem si, když jsem ucítil, jak se naklonila a opřela se o mě ramenem. Konečně se rozplakala naplno a já si ji přitáhnul do klína a nechával ji brečet.
Styděl jsem se, že moje myšlenky běhaly i někam jinam, neboť se ke mně tiskla nahými ňadry a já cítil, jak se mi její bradavky třou o tělo.
Nahota jí nejspíš nevadila, život ve smečce ji odučil ostychu, ale já byl rudý až za ušima.
„Shomari…“ slyšel jsem ji zašeptat a mé srdce se bolestivě sevřelo.
Nemyslela na mě, ale na svého bývalého…
„Nech mě jít…“ mumlala dál.
„Už ti nepatřím!“ najednou zakřičela tak silně, až jsem se lekl a pustil ji.
Vyskočila, stoupla na okraj útesu a než jsem si stačil uvědomit, co se chystá udělat, skočila.
„Bello ne!“ zakřičel jsem a vrhl se za ní.
Na rozdíl od její elegantní šipky jsem na hladině udělal placáka a rychle se ponořil, abych zachytil její štíhlou paži.
Když jsem ji vytáhnul na hladinu, byla v podobě obrovské kočky a snažila se co nejrychleji doplavat k pláži, pár set metrů odtud.
Zasmál jsem se. Tohle byl přesně ten výraz kočky, která nesnáší vodu.
Když jsme doplavali ke břehu, byla zase v lidské podobě a úplně nahá si lehla na záda na štěrkovou pláž a kašlala.
Zadržel jsem dech a prohlížel si její štíhlé tělo. Byla tak půvabná… Zlatá pokožka, oblé boky, vlasy jako svatozář…
Sten, který mi vyšel z úst, přilákal její pozornost.
Podívala se na mě skrz černé řasy a vědomě se usmála.
A mně srdce poskočilo, když mi pokynula, abych k ní přišel.
„Seni seviyorum...” zamumlala a přitáhla mě k sobě, aby mě políbila.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jako z jiné planety 10. kapitola:
už se nám to pěkně vyjasňuje
Honem pokračuj, nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Opravdu by mě moc potěšilo, kdybys dala aspoň kousek z pohledu někoho od Cullenů.
Je to úžasné! Jsem moc ráda, že kapitolky přibývají tak rychle!
Ano, KatariEsme ma pravdu... Je to Turecky a znamená to miluji tě!
Bellarose: Myslím si, že poslední věta znamená: Miluji tě...! Mělo by to být tedy turecky...! Jinak pěkná kapitola...!
čo znamená posledná veta? ja som sa do tejto povieddky zamilovala. A to doslovne
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!