Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako obraz v zrcadle - 9. kapitola

Cristina Frederica

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jako obraz v zrcadle - 9. kapitolaOmlouvám se za zdržení, tenhle týden byl nějak obtížnější, než obvykle. Přidávám další kapitolu, ve které podávám trošku informací (třeba proč chodí do školy ve Forks). Je trošku delší než předchozí, takže doufám, že se vám bude líbit a zanecháte komentáře.

11.01.2010 (08:00) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2257×

9. kapitola

 

Edward:

 

Byla to snad nejdelší noc, v mém životě. Trvala nekonečně dlouho, až se zdálo, že nikdy neskončí. Jako na slitování jsem čekal na první ranní paprsky. Když se konečně opřely do oken, málem jsem povyskočil radostí. Teď, brzy ráno bylo nebe téměř bez mráčků a tak bylo možné zahlédnout to vzácné zlatavé světlo, pronikající lesem. Vychutnával jsem si ten pocit, když se teplé sluneční paprsky dotkly mé zářivé kůže. Kdyby Alice nepředpověděla, že se do hodiny stáhnou mraky a slunce znovu celý týden nevyleze, určitě bych si to teď takhle neužíval.

 

Podíval jsem se na kuchyňské hodiny, které teď visely přímo naproti klavíru. Ano, kuchyňské. Čas je pro nás téměř nepodstatný. Teda většinou. A nejbližší hodiny jsou proto bohužel až v kuchyni. Celou noc jsem hrál na klavír stále dokola tu jednu skladbu, ale tak každých pět minut jsem seběhl schody, abych se podíval, kolik je hodin. Když už jsem měl téměř vydupanou cestičku v Esmině novém koberci, Emmett to nevydržel, popadl kuchyňské hodiny, vzal hřebík, zatlačil ho do zdi a hodiny mi pověsil přímo před piano. Od té chvíle jsem však z nich nespustil oči a doslova jsem ručičku tlačil pohledem.

 

Ještě jednou jsem vyhlédl z okna a pokochal se nádherným pohledem na prosvícené lesy. Pak jsem se rychle převlékl a doslova seskákal schody do kuchyně. Kdybych mohl, tak bych létal. Na gauči jsem našel Emmetta, jak sleduje baseball a sprostě u něj nadává. Když mě zpozoroval, vykoukl z okna, pak se otočil na mě a shovívavě se usmál.

„Ale brácha, ručičku hodin můžeš posunovat jak chceš, ale čas prostě neposuneš.“

„Nic jsem neposunoval.“ zaprotestoval jsem… Možná maličko.

Emmett se ušklíbl. „A co tady teda děláš? Jdeš do školy o dvě hodiny dřív?“

Vlastně jsem ani nevěděl, co tady dělám. „Ehh… Jdu se projít.“ plácnul jsem to první, co mi přišlo na jazyk.

 

Zmizel jsem z domu dřív, než Emmett vůbec stihnul vymyslet nějakou vtipnou poznámku. V lese jsem se však zastavil. Rozhlédl jsem se kolem. Vůbec jsem nevěděl, kam mám jít. Teda, věděl jsem, kam bych chtěl jít… Rozběhl jsem se lesem a vesele kličkoval mezi stromy. Už jenom dvě hodiny!

 

Když jsem však poznal tu část lesa přede mnou, prudce jsem zastavil, až za mnou zbyly hluboké rýhy. Přesně tady začínala hranice La Push. Tam jsem nesměl. Úsměv mi z tváře zmizel jako mávnutím kouzelné hůlky. Sakra, na to jsem vůbec nepomyslel. Smutně jsem zíral na tu pomyslnou čáru, která odděluje její a můj svět. Sakra! Nenávistivě jsem zíral na druhou stranu a pomalu se vydal podél hranice. Co se stane, když ji překročím? Přiběhne Jacob? Smečka? Napadnou mě? Zabijí mě? Pokušení bylo v tu chvíli silnější, než rozum.

 

Zvedl jsem nohu a pomalu udělal krok na druhou stranu. Rychle jsem zase stáhnul nohu zpátky, našpicoval uši a rozhlédl se. Nic. Neslyšel jsem Jacobovy myšlenky, ani nikoho jiného ze smečky. Podíval jsem se znovu na zem. Spletl jsem se? Tady přeci byla vždycky hranice! Znovu jsem udělal krok dopředu a tentokrát už zůstal stát na druhé straně. Byl jsem připravený na útok, ale zase se nic nestalo. Divné. Neměl jsem však čas se tím více zabývat. V myšlenkách jsem uslyšel Alici. „Edwarde? Jedem do školy.“ Po chvilce se ozval zvuk ze silnice. Odtrhl jsem oči z druhé půlky lesa a běžel ke škole.

 

***

 

Na parkoviště jsem vběhl přesně ve chvíli, kdy ostatní vystoupili z auta. Poslechl jsem si opět pár posměšných myšlenek a několik zkoumavých pohledů.

„Byl jsem se projít.“ ohradil jsem se, na což se Emmett nevěřícně ušklíbl.

„Profesor Letner se konečně vrátil do školy. Byl dlouho v nemocnici, takže dneska ho máme na hodinu anglické literatury poprvé.“ zacvrlikala Alice.

„A?“ pozvedl jsem obočí.

„A jelikož mi zmizela celá tvoje třetí hodina, předpokládám, že tam bude také.“ zaculila se a spiklenecky na mě mrkla. Měl jsem chuť zavýsknout.

 

 

***

 

Celé dvě hodiny jsem byl jako na trní. První hodinu jsme měli dějepis s Jeremym, takže jsem předpokládal, nebo spíš doufal, že tu bude i Bella. Do učebny angličtiny jsem vtrhnul jako první a zabral si tu nejvzdálenější lavici. Tady budu mít po třídě dobrý rozhled a uvidím ji, ať bude sedět kdekoliv.

 

Nervózně jsem očima přímo hltal dveře třídy a každého studenta, který se v nich objevil. Když už jsem téměř ztrácel naději, konečně přišla i ona. Usmála se na mě a bez váhání vykročila k mé lavici. Tak s tím jsem nepočítal. Rychle jsem nasál vzduch do plic a přestal dýchat. Usedla vedle mě přesně se zvoněním.

„Ahoj.“ Její hlas se mi zdál unavený, zničený, možná otrávený.

„Ahoj.“ usmál jsem se. „Stalo se něco?“ Super, první polovina vzduchu pryč…

„Ale,“ povzdechla si, loupla očima po učitelovi, který právě vešel do třídy a ztišila hlas. „táta je od včerejška nějakej divnej.“ Jemně jsem sebou cukl.

„Dneska ráno nás málem nepustil do školy. Nevím, co s ním je. Sleduje nás na každém kroku, nikdy takovej nebyl. Nikdy ho nezajímalo, v kolik přijdu domů. Nechával nám svobodu.“ sklopila oči k sešitu.

„Asi má o tebe jenom strach.“ A já se mu nedivím. Dodal jsem v duchu.

„Proč ale takhle najednou? Nikdy jsme s bráchou nedostali zaracha, ani po tom, co naboural do školy, ale teď je to doma jako ve vězení. Chce vědět o každém našem kroku.“

„Školu? Jeremy naboural školu?“

Bella se uličnicky ušklíbla. „Proč si myslíš, že všichni studenti z rezervace chodí sem? Jeremy machroval v Jeapu před holkama, najednou mu to trochu uklouzlo a on naboural do školy. Bohužel se mu nějak povedlo přetrhat přitom vodovodní trubky, takže školu ještě k tomu vytopil. Ředitele málem kleplo.“ Bella se tiše zasmála.

„Když nás strážník dovezl domů, čekala jsem, že táta Jeremyho přetrhne. Vážná maska mu však vydržela jenom do doby, než policista odešel. Pak mu cukly koutky a poklepal bráchu na rameno. ,Jsi pašák, tohle by mě nikdy nenapadalo.´ Bohužel, místo toho aby nám dali volno, nás přesunuli sem.“

 

Najednou učitel zvýšil hlas. „… A zopakuje nám to jedna pozorná studentka tam vzadu. Vy jste…“ Rychle jsem do Belly šťouchl loktem.

„… Bella. Bella Blacková.“ zakoktala se. Bylo mi jasné, že vůbec neví, co po ní chce.

 

Sevřel jsem lavici, otočil se k oknu a nadechl se. K mému překvapení to nebylo až tak hrozné. Překonal jsem nepříjemné pálení v krku a otočil se k ní. „Nejznámější díla od Shakespeara – Kupec Benátský, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Romeo a Julie,…“ šeptl jsem. Chvilku váhala a pak po mě začala opakovat. S mojí pomocí nakonec dala dohromady seznam všech známých, dokonce i méně známých děl.

„Příště dávejte větší pozor, slečno.“ napomenul ji zamračeně.

 

„Díky.“ šeptla, když dosedla. „Budu si muset někdy přečíst tu hromadu knih, co mám po mamince. Jsem si jistá, že tyhle všechny tam jsou.“

Při těchto slovech se mi stáhl žaludek. Bella měla všechny.

„Nebaví tě číst?“ zašeptal jsem přidušeně.

Pobaveně se zasmála. „Zkus mít za bráchu Jeremyho. S ním se člověk nikdy nenudí. Stále si musíš krýt záda, aby ti něco neprovedl, a chvilka nepozornosti tě může přijít velmi draho.“

 

Ze zamyšlení mě vytrhlo až zvonění.

 

8. kapitola * Shrnutí * 10. kapitola

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře