Tak konečně další kapitola. Psala jsem ji včera, plna dojmů z Nového Měsíce. Pak mě ale totálně vytočil článek od Eliot a tak jsem ji musela dopsat až dneska. Je o malinko kratší, než dosavadní kapitoly, ale i tak doufám, že se vám bude líbit a zanecháte víc komentářů, než u minulé ;)
28.12.2009 (19:00) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3113×
6. kapitola
Rose:
Letěla jsem lesem v Emmettově Jeapu a široce se usmívala. Milovala jsem tuhle rychlost, kdy se stromy okolo mne měnily v rozmazané hnědé fleky. Cítila jsem, jak se auto otřásá, jak nadskakuje, když se náhodou nevyhnu padlému kmenu. Užívala jsem si ten pocit, když jsem cítila, jak se hrubá kůra stromů se skřípěním otírá o lak Emmettova miláčka. Jak nádherný to byl pocit. Tentokrát jsem se rozhodla pomstít pořádně. Naposledy jsem mu pouze rozebrala motor na ty úplně nejmenší částečky a on to měl za chvilku složené. Tentokrát budu však důslednější.
Vytůrovala jsem motor a projela rozvodněným potokem. Cítila jsem, jak mi do lodiček natekla voda. Do lodiček. Toho smrada Jeremyho bych taky nejraději zakousla. Ozvala se ve mně nová vlna nenávisti a já zaparkovala přímo do skály přede mnou.
Vysoukala jsem se z doutnajících trosek a lítostivě na auto pohlédla. No, to už jsem možná trošku přehnala. Nevadí. Stejně už dlouho mluví o tom, že si chce koupit nové. Sundala jsem si lodičky, které jsem měla už napůl zapuštěné v bahně, postavila je na zbytek karoserie a bosky se rozběhla domů.
Emmett:
Když jsem vystoupil z auta a uviděl bosou Rose, jak se usmívá, věděl jsem, že je zle.
„Auto máš tam, broučku.“ Mávla rukou směrem k lesu, kde se nad korunami stromů vznášel hustý, šedý dým.
Moje autíčko! Copak mi s ním udělala? Musím hned za ním! Než jsem však stačil udělat první krok, kdosi mě ihned strhl zpátky.
„Ať tě to ani nenapadne, máme důležitější věci na práci!“ Sykla Alice.
„Například? Pátrat po holce, kterou vůbec neznáme?“ Odsekl jsem.
„Tys neviděl tu podobu?! Vždyť je to nemožné! Musíme o ní zjistit něco víc!“
,seš magor brácha.´ Edward se zašklebil.
Rose nás celou dobu pouze mlčky pozorovala. „Počkej, o kom to vlastně mluvíte?“
„Viděli jsme Bellu.“
„Viděli jsme dívku hodně podobnou Belle.“ Opravila Edwarda Alice.
„A?“
„Jaký A? Musíme prostě zjistit, kdo to je.“ Vybuchl Edward. Vzápětí se mu však rozšířily oči překvapením a otočil se k lesu za námi. Sledoval jsem jeho pohled a málem jsem vyjekl překvapením.
„Co tu k čertu děláte?!“ Rozkřikl se a vystoupil ze stínu stromů. Jacob. Jacob Black. Málem jsem ho nepoznal! Vypadal tak… staře. Vlasy měl opět delší, tváře zarostlé neoholeným strništěm.
„Okamžitě odjeďte! Vypadněte!“ Celý se třásl a oči mu tmavly hněvem.
„Jacobe.“ Hlesl Edward.
„Jak se sakra opovažuješ se sem vůbec vracet?! Jak se opovažuješ, po tom, co jsi jí udělal?! Seš pouze zatracenej hajzl! Ty…“ Zbytek zanikl v pronikavém vrčení. Kolem se rozletěly cáry oblečení a Edward zmizel pod mohutným, svalnatým vlčím tělem.
Okamžitě jsme se mu vrhli na pomoc a snažili se Jacoba od něj odtrhnout. Musím přiznat, že to šlo celkem lehce. Myslím, že už je to dost dlouho, co se naposledy proměnil.
Svíral jsem ho v železném objetí společně s Jasperem a on proti nám neměl šanci.
Edward vyskočil ze země. Po pravé paži se mu táhly hluboké šrámy od drápů. „Pusťte ho!“ Zašeptal a jeho oči se vpíjely do Jacobových.
Je to prostě magor. Dál jsem pěvně zarážel prsty do jeho huňaté srsti, která byla sem tam protkaná šedavým chlupem.
„Tak už ho pusťte!“ Zařval znovu a v jeho očích se odráželo cosi, čemu jsem příliš nerozuměl. Smutek? Zmatenost? Lítost? ,Až po tobě znovu skočí, víš, komu budu fandit´ odsekl jsem mu v mysli a pustil vzpouzejícího se Jacoba. Jasper udělal totéž a oba jsme o krok ustoupili.
Jacob hluboce zavrčel. Ještě jednou probodl Edwarda pohledem plným nenávisti a bolesti a pak, místo toho, aby po něm skočil, sklonil hlavu a rozběhl se pryč do lesa. Když probíhal kolem mě, viděl jsem, jak se mu oči zalily slzami.
Když jsem se otočil zpátky na Edwarda, našel jsem ho opět klečícího na zemi. Hlavu měl hluboce skloněnou, ruce zarýval do vlhké země a vytrhával z ní chomáče trávy. Z hrudi se mu ozývaly hlasité vzlyky. Ještě nikdy jsem ho takhle neviděl. Po odchodu byl špatný, bezmocný, ale ne takhle zlomený. Jasper vedle mne zatínal pěsti pod návalem emocí, kterých na něj bylo moc.
Alice k Edwardovi přiběhla a objala ho pažemi. Všichni jsme mlčky stáli okolo a každý z nás se bál zeptat na to, co se stalo. Všichni se báli pravdy. Co mu Jacob řekl? Co ho tak ranilo? Napadala mne pouze jediná možnost, kterou jsem se však ihned snažil dostat z hlavy. Přeci nemůže být… To ne!
Edwardovi se mezi návaly vzlyků podařilo ze sebe dostat několik slov. Slova, která nás všechny bodla hluboko do srdce a zařezával se tam hlouběji a hlouběji, čím víc jsme o nich věděli, že jsou pravdivá.
„Zemřela. Zemřela tři roky po našem odchodu.“ Zašeptal, vyprostil se z Aličina objetí a rozeběhl se do lesa, opačným směrem, než běžel Jacob.
5. kapitola * Shrnutí * 7. kapitola
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 6. kapitola:
to přece není možný!!! nemůže být mrtvá!!!
to naozaj??? ona nemôže byť mrtva!!! och môj bože ...
A ja som sa uz tesila, že bude Bella upír a bla bla bla .... No ale tak som veľmi zvedava čo sa ešte stane
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!