Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako obraz v zrcadle - 14. kapitola

the-host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jako obraz v zrcadle - 14. kapitolaVolejte sláva a tři dny se radujte! Ano, je tu další kapitola :) Nebudu zdržovat, přečtěte a posuďte ji sami...

11.03.2010 (07:45) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3316×

Bella:

Ani nevím, jak jsem se dostala domů. To, na co si matně vzpomínám je, že mě kdosi, pravděpodobně Edward, donesl v náručí do pokoje. Všechny moje vzpomínky na dnešní večer byly rozmazané, neúplné, nezaostřené, nedokončené. Všechny, kromě té, ve které se mi z brášky stal vlk a nelítostně skočil po tátovi. Znovu mnou projel třes, prsty jsem sevřela v pěst.

 

Teď jsem seděla sama, uprostřed temnoty, opuštěná. Edwarda jsem od sebe odehnala. Musela jsem být sama. Musela jsem se s tím vyrovnat. Dát průchod slzám, strachu i beznaději. A zároveň jsem toužila mít u sebe někoho, kdo by mne objal a utišil.

 

Ta tma okolo mě svazovala. Postupovala blíž a blíž. Obkličovala mne a já si tak připadala jako v kleci. Celé tělo jsem měla v jednom ohni, jako kdyby mne upalovali za živa. Neuvěřitelný žár, který pohlcoval celé moje tělo, a přesto jsem se třásla.

 

Vysíleně jsem padla na postel a zavřela oči. Polštář mi příjemně chladil horkou tvář a já zavřela oči. Každý by teď doufal, že je to jenom nějaká hodně nepovedená noční můra. Doufal by, že zavře oči a za chvíli se z ní probudí. Nebo tak je to alespoň všude popisované. Já ale tak nějak cítila, že je to skutečné…

 

Znovu jsem otevřela oči a sledovala mraky, za kterými začal vykukovat bílý měsíc.

 

Jeremy:

Oblékl jsem se do až moc krátkých kalhot a vytahané košile, která neměla polovinu knoflíků. Tohle byly ty nejlepší kousky, které zůstaly v tomto dutém stromě. Pozůstatek po smečce. Strašák do zelí by vedle mě vypadal jako manekýn. Ušklíbl jsem se a pelášil domů.

 

Byl to nezvyk, zase běžet po dvou. U dveří jsem se zastavil a zhluboka vydechl. Táta se vracel pro auto, které jsme nechali v lese při mé náhlé přeměně a já měl za úkol se jít vyspat a nevzbudit přitom ségru. Raději bych se vrátil pro to auto. Tajně jsem se v duchu modlil, aby na mě za dveřmi neskočila, jako já po tátovi. Teď byla totiž na řadě ona. Fantazie se mi rozjela naplno a já už viděl její tesáky na svém krku. Sakra! Blbý horory.

 

Nadechl jsem se a pomalu otevřel dveře. Žádný útok se na štěstí nekonal a já ulehčeně vydechl. Rychle a hlavně potichu jsem si zul boty a po slepu zamířil k pohovce. Bál jsem se, že by světlo mohlo Bellu probudit a svůj krk jsem dneska už nastavoval dost. Cestou jsem však stihnul dvakrát nakopnout skříň, šlápnout na něco hodně ostrýho a praštit se o futra dveří.

 

Konečně jsem se došoural až ke gauči a svalil se na něj. Dneska jsem v našem společném pokoji opravdu spát nechtěl. Unaveně jsem si snažil udělat alespoň trochu pohodlí. Člověk by se divil, jak je takové běhání po lese po čtyřech náročné. Je to o dvě nohy navíc a ještě se mi mezi ně furt pletl ocas! A přes tu mamutí srst jsem vůbec nic neviděl, takže v lese je na mnoha místech nová planinka. Ještě, že mám tak tvrdou palici! Ale hned zítra si raději dojdu k holiči. Málem jsem se v tom kožichu uvařil.

 

Z mého přemítání mne vytrhlo až světlo, které ozářilo celé přízemí. Měsíc, kterému už do úplňku opravdu moc nezbývalo, se vyhoupl zpoza mraků a ukázal se v celé své kráse. Jeho bílá záře dopadla na kuchyňskou linku a odhalila tím i osobu, která se o ní opírala a nespouštěla mne z očí. Leknutím jsem vyjekl a vyskočil ze sedačky. Vypadala jako víla, která se tu právě zjevila. Víla smrti. Až na druhý pohled jsem v tom strhaném obličeji poznal Bellu. Křečovitě svírala skleničku vody a upírala na mě vysílený pohled. Vypadala, že sotva stojí na nohou, rty měla suché, oči unavené a zvláštně zakalené. Tváře měla rudé od vysoké horečky. Vyděšeně a smutně jsem ji pozoroval.

 

„Bello,“ šeptl jsem, hlas se mi ale zasekl.

Pouze smutně zavrtěla hlavou a dál sledovala mraky, plující po černé obloze.

„Bello,“ zkusil jsem to znovu, stejně tiše, jako předtím. Bál jsem se promluvit nahlas. Cítil jsem mezi námi napjatou atmosféru a to poslední, co bych chtěl, bylo naštvat ji. Otočila se ke mně a očima dál zarputile zkoumala skleničku, kterou svírala v ruce.

„Je to v pořádku, Bello, nic se nestalo. Já i táta jsme v pořádku. Mělo se to stá-“

„Jak?“ přerušila mne a rty se jí zachvěly. Oči ze skleničky nezvedla, ale já cítil, že čeká na odpověď.

„No, máme to v genech,“ sledoval jsem její reakci, žádná se ale nedostavila. Byla jako socha, zalitá měsíčním světlem. Pokračoval jsem tedy. „A když jsem se prve rozzlobil, tak to na mě prostě přišlo. Ale není to tak špatný, má to spoustu výhod,“ ušklíbl jsem se.

„Tak já se nerozzlobím,“ šeptla tak tiše, že by ji přehlušilo i zašumění listu na stromě. Šokovaně jsem ji pozoroval. Začíná z té horečky blouznit!

„Bello, tohle přeci nemůžeš ovlivnit-“

„Nerozzlobím se.“ Hlas už se jí nechvěl. Byl tichý, ale pevný. Zvedla oči ze skleničky s vodou a ve tváři měla odhodlaný výraz. Než jsem se zmohl na slovo, ztratila se mi ve tmě. Ticho přerušilo pouze klapnutí dveří našeho pokoje. Zůstal jsem sám a mlčky zíral do tmy.

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře