Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaká matka, taková dcera-4,Kapitola


První setkání s Cullenovýma. První menší konflikt...:-D

4.KAPITOLA

 

Pomalu jsem přicházela k sobě, na chodbě bylo ticho, to je zvláštní, nikdy ráno tam není takhle ticho. 7:45? Cože? Autobus mi před 6 minutama ujel, pěšky to je odsud ke škole 20 minut, další autobus jede v 8:05. První hodinu máme třídní, zaúpěla jsem, tahle baba vyhledává záminky jakkoli mě ponížit.

Žádnej spěch, když už přijít pozdě, tak pořádně!

Učesaná, nalíčená jsem sbíhala schody, měla jsem nejvyšší čas, nechtěla jsem riskovat, že mi ujde i ten druhej bus a já budu muset jít pěšky.

Před vchodem si pokuřoval Josh. Když mě zahlédl úsměv se mu roztáhl. Byl to pěknej kluk, Krátké světlé vlasy mu poletovaly do větru a pomněnkové oči se usmívaly. Však mu taky holky samy lezou do postele, chlubí se tím, kde může. Odhodil cigaretu a prohrábnul si vlasy.

,,Kampak, kampak!“ Zadržel mě, když jsem se okolo něj chtěla protáhnout. 8:06!

,,Teď už nikam!“ vzdychla jsem a hrcla sebou na schody

,,Ujel mi autobus, budu muset pěšky,“ to každopádně ještě chvíli počká.

,,Jestli jedeš do školy, hodím tě tam, mám to cestou!“ Podal mi ruku, abych se mohla zvednout a nepustil ji ani, když mě vedl ke svému autu.

Nemluvil, pilně dodržoval dovolenou rychlost až jsem se tomu musela zasmát. Střelil po mně pohledem, dělala jsem , že držím volant a pokoušela se tvářit stejně jako on, usmál se, ale dál se věnoval předpisové jízdě.

Zastavil mi přímo před školou.

,,Tak zase někdy Krásko,“ Nahnul se až ke mně a políbil mě.

Sundala jsem jeho ruku ze svýho stehna a vystoupila jsem:,,Tak zase někdy“

 

Škola byla nezvykle tichá, sem tam kolem mě prošel nějaký profesor, ale jinak jsem nezaznamenala žádnej pohyb. Naše třída byla naštěstí v přízemí. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Nečekala jsem na pozvání a vešla. Učitelka si mě snad ani nevšimla, byla očima přilepená na dvou klukách před tabulí. Všehovšudy mých dvou nových spolužácích. Seděla jsem v poslední lavici s pihatou a prdlou holkou Soňou. Stejně jako všechny holky civěla na ty nový jako na svatej obrázek. Byli hezcí to určitě, ale něco jim chybělo, možná barva?! Vysokej blonďák se usmíval, ten druhej Jasper, jak jsem se dozvěděla od ochotné spolužačky vypadal, že každou chvíli omdlí. Učitelku zajímaly všechny podrobnosti, jak daleko jsou s učivem, co dělaj jejich rodiče....Nasadila jsem si sluchátka, když se bude dít něco zajímavýho, Soňa mě určitě jistě probudí. Jakmile jsem zavřela oči, střídaly se my v hlavě obrázky dvou kluků, Emmeta, marně jsem si snažila vzpomenout koho mi připomíná a Joshův bezstarostný kukuč, vybavovala jsem si, jak chutnají jeho rty, Sice hezkej leč nedosažitelnej kluk mi vrtal v hlavě až do přestávky.

,,Copak tobě se nelíbí?“ Divila se mému nezájmu Soňa

,,To neřikám, jen nechápu, proč je kolem nich takovej poprask!“

,,A to jsi ještě neviděla toho třetího,“ rozplývala se dál

,,Jich je víc?“

,,Je to taková rodina-nerodina, mají ještě dvě sestry a jednoho bratra, všichni spolu navzájem choděj,“ Vždyť je zná ani ne hodinu, tak jaktože o nich ví tolik?

,,Všichni jo?“ říkala sedm, to mi do párů moc nevycházelo

,,Ten nejmladší je volnej, počkej až ho uvidíš,“ Víc toho nestihla, do třídy vešel nepříjemnej fyzikář. Podle papírů, které držel v ruce jsem v sobě uhasila tu poslední naději, že tu písemku odloží na příště. Dopoledne uteklo celkem poklidně a rychle, zlom nastal, když jsem vešla do jídelny a náš stůl byl obsazenej. Seděla tam celá Cullenovic rodinka.

,,Co chceš dělat?“ Zarazila mě Soňa

Nasadila jsem přátelskej úsměv a šla se přivítat s vetřelcema.

Emmet, Jasper, černovláska byla učitě Alice, Rosali, ale to byla přece ta blondýna, kterou jsem zahlédla včera na nádraží a Edward, překrásnej kluk s umučeným výrazem. Zaskočila mě jejich nepřátelskost, jedinej, kdo se usmíval byl Emmet. Odkašlala jsem si.

Alice se po mně tázavě podívala

,,No, né že bych chtěla bejt protivná, ale omylem jste si sedli k našemu stolu,“

Blondýna se po mně nepěkně podívala, Škleb jsem jí vrátila i s úroky, až se Emmet zasmál nahlas. Edward se zvednul, tác nechal ležet a chvatně opuštěl jídelnu. Alice zakoulela očima, ale zvedla se taky, stejně jako Jasper, Emmet, který vzal i tác po Edwardovi. Rose zůstala sedět. No já mám času dost. Porejpala se v rejži, ale odešla taky.

,,Něco sis tu zapomněla!“ Křikla jsem na ní

Zatnula ruce v pěst a ani se neotočila.

Myslím, že jsem si nadělala víc nepřátel než přátel.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jaká matka, taková dcera-4,Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!