Moje nová kapitolovka. Napadlo mě to dneska ve škole, vlastně ani nevím o co přesně půjde. Když měla Bella udělat rozhodnutí, zůstala člověk a stala se Jacobovou manželkou. Nejde ani o Bellu, ale o její dceru, která studuje ve městě, kam se přistěhují staří známí Cullenovi. Jaké budou reakce? opět prosím o komentáře-zda mám pokračovat nebo ne?! :-D
05.04.2009 (18:29) • Casidy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2218×
Déšť!
Nic atipickýho řekla bych. Pro spoustu lidí, je to nutný zlo, který musej přečkat, než přestane, aby mohli provozovat venkovní aktivity. Pro mě je déšť něco neuvěřitelného, a ikdyž v Canadě prší skoro pořád.......bla bla bla
Déšť? Jak má proboha na tohle slovo někdo vypotit tří stránkovou úvahu? Stará Newmanová si asi myslý, že nikdo nemá o víkendu co dělat. Ale když se to tak vezme, opravdu není co dělat. Venku prší! Stejně tak jako moje matka déšť nesnáším. Bydlím tu už od narození a nejde říct, že bych si na něj zvykla. Jinak jsem skoro ve všem po otci. Jsem rázná, když něco chci říct, tak to prostě řeknu, nepřemýšlím dopředu, zajímá mě co je teď. Jsem hádavá, dalo by se říct, že se v hádkách vyžívám, jedna z věcí, v které jsem opravdu dobrá. Na rozdíl od mladší sestry mám talent na sport. Taktéž po otci. Když jsem naštvaná tvoří se mi mezi očima stejná vráska jako mojí mamce, Stejně tak mám po ní i barvu očí, oříškově hnědou. A ještě jednu věc mám s mamkou společnou-obě si vyžíváme v hororech a sci:fi filmech o upírech, vlkodlacích, neživých,,,,
Můj otec Jacob Black se s mamkou, za svobodna Isabella Swanová, znají už od malička. Jejich příběh jsme se sestrou, slyšely snad tisíckrát. Dalo by se říct, že za jejich manželství můžu vlastně já, 4 měsíce po jedné osudové noci, mamka zjistila, že je těhotná. Vzali se, po dvou letech se narodila sestra a teď, si mamka na starý kolena, nesnáší, když to říkám, pořídila mimino, je v 6, měsíci ryzikového těhotenství
Bydlíme v nejmenší Canadské provinci, v městě s minimálním počtem obyvatel. Do školy dojíždím do města Whitehorse. Je od nás vzdálené kolem 160km. Přes týden tam zůstávám na Intru. 14.Května mně bude 17, sestře Kelly o 11 dní později 15 let. Ve škole platím za průměrného studenta. Nesnáším Matematiku, Chemii, Fyziku a všechno co souvisí s malováním, protože většinou zamažu nejen sebe, ale i všechno co se vyskytuje v mé blízkosti. Ba naopak v Biologii si občas připadám chytřejší než sám prošedivělej profesor.
V sousedním domku bydlí rodinka Thomsových. Simpatičtí manželé v otcově věku se synem v mém věku. Jejich syn se jmenuje Bradley a je to můj nejlepší přítel. Chodili jsme spolu nejdřív do školky potom na základku, na střední škole už se naše cesty rozdělily. I přesto si vždy o víkendu vyšetřím chvilku abych se s ním mohla vidět. Jeho bezstarostná povaha mi pomáhá zapomenout na nepřející a urážlivé spolužačky, nabroušené učitele a na pubertální spolužáky.
********************************************************************************
Vyklouznu z pokoje, všude je tma, z ložnice se ozývá taťkovo pravidelné chrápání. V sestřině pokoji je ticho, ne žé by byla tak vzorná a v sobotu večer už v jedenáct spala, ale spí u svý nejlepší kamarádky. Nakouknu do lednice, né že bych měla hlad, ale ženou mě chutě. Zrovna když si loknu džusu přímo z krabice si všimnu mamky opírající se o linku. Leknutím mi džus zaskočí a já se začnu dusit. Dusit, možná bych mohla použít, že jsem se chvilku nemohla nadechnout. Mamka mi vezme krabici z rukou a mou dlaň něžně položí na svoje břicho. V dlani cítím slabé chvění, kopání, to mimčo uvnitř mamky kope, dožaduje se většího prostoru. Taky aby ne, vždyť mamka za celý těhotenství přibrala zatím jenom 7 kilo.Posadím se vedle mamky na linku, ticho ruší pouze tikání hodin
,,Co škola?“ Položí mi všední otázku
,,Coby, v půlce ledna toho chtěj vždycky moc!“ Loknu si džusu a čekám co příjde dál, hold mamka ví, jak si načasovat křížovej výslech
,,Nikdo novej?“ Zajímá se dál
,,Nikdo o kom bych věděla,“ doslova zívnu odpověď
Mamka se na mě vyčítavě podívá
,,No jo však já už jdu!“ Líbnu mamku na tvář a s další zívnutím se odeberu do svého pokoje. Někde v půlce schodů ještě zaznamenám mamčino přání sladkých snů. V posteli si vzpomenu na učitelovu větu: ,,V pondělí příjdou k vám do tříd dva noví studenti, tak doufám, že je mezi sebe příjmete“
Nu což, jestli si vzpomenu, povím o tom mamce zejtra.
Autor: Casidy, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jaká matka, taková dcera-1,Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!