Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak ty mně, tak já tobě - 1. kapitola

27.07.2010 (21:00) • ivka777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2129×

Nuda. Jestli ještě chvíli bude ta ženská mektat o tom, jak se máme dobře stravovat a jíst hodně zeleniny, tak jí narvu cuketu do krku. Asi bych se vám měla představit. Jmenuji se Isabella Macready a je mi  218 let. Jak je to možné? Jsem poloupír, takže jsem se sekla na 18ti letech a taková jsem pořád. Jak se liším od upíra? Musím jíst 1x denně, alespoň nějaké lidské jídlo, bije mi srdce, sice pomaleji než lidem, ale bije. Jsem ale výjimečná. Mám rovnou 2 dary. Ten 1. je, že jsem psychický štít, což znamená, že dokážu blokovat ostatním upírům jejich psychické schopnosti. 2. dar je, že umím lidem nebo upírům dát do hlavy myšlenku. A oni si to pak myslí nebo dělají.

„Macreadyová! Vnímáš mě nebo ne?“ řve na mě Krocan. Nemyslím zvíře. Je to učitelka s přezdívkou krocan. Vysloužila si ji díky tomu, že když se naštve, zvětší se jí vole pod bradou. V tomhle případě krocana hodně připomíná.

„Bohužel,“  odpovím s úšklebkem na tváři. Hodí na mě pohled ála Kruela a dál vykládá ten svůj proslov. Bože, tohle je snad za trest. Prolétne mi hlavou.

Na škole mám dost velký respekt. Jsem něco jako královna střední školy. Ani učitelé už mi nic neřeknou. Zjistili, že to nemá cenu.

Zítra mají do školy přijít noví studenti. Je jich 5. Bydlím ve Forks, kde v jednom kuse chčije, chčije a chčije. Takže tady není moc obvyklé, že by se sem někdo stěhoval.

Zvoní! No konečně. Na téhle hodině jsem přišla o dobrých 20 let mého nesmrtelného života. Sbalila jsem si svých 5 švestek a vyšla jsem na chodbu. Okamžitě se po mně otočili kluci. Není se  také čemu divit. Měřím 170 cm, jsem štíhlá, mám celkem velký prsa, hnědé vlasy podbarvené černou, velký hnědý oči orámované dlouhými tmavými řasami. Jsem moderně oblečená a lehce namalovaná. A aby toho nebylo málo, jsem ještě upírsky krásná. No, odolejte mi. Takže výsledek u kluků: Těsný kalhoty v rozkroku a nechutný myšlenky. Ale už jsem si zvykla. Kdo by si taky nezvykl za 218 let.

Jo, a můj nevlastní otec je Aro Volturi. Jako malá holčička, bylo mi asi 5 let, jsem šla s rodiči na exkurzi do Volterského hradu. Když jsme došli do jídelny, tak se na nás všichni sesypali, jak včely na med. Jenže, když mě Aro uviděl, tak ze mě ucítil potenciál. Rozhodl se ušetřit můj život. Mí rodiče už byli samozřejmě mrtví, tak mě Aro adoptoval. Trošku doják, ale mně už to tak nepřijde. Asi před čtyřmi lety jsem se rozhodla žít mimo Volterru. Aro mi to dovolil, ale občas se na mě osobně přijede podívat nebo přijedu já. Každý měsíc mi posílá dost peněz, abych si mohla koupit, co hrdlo ráčí. Rozhodla jsem se, že budu bydlet ve Forks, aby kdyby přijela Volterská návštěva, nemusela tvrdnout doma.

„Bello,“ volá na mě Adele, moje dobrá a hlavně věrná kamarádka.

„Ahoj,“ odpovím a obejmu ji.

„Co máš další hodinu?“ ptá se.

„Tělák s Bulvičem,“ povzdechnu si. Náš tělocvikář se jmenuje příjmením Ivanovič, ale má hrozně vyvalené oči, takže mu říkáme Bulvič.

„Chudáku,“ polituje mě.

„Půjdeš potom na oběd?“ ptám se.

„Jo jo.“ Zvoní, takže se rozloučíme a běžím na hodinu.

V tělocviku žádné problémy nemám. Kdo by taky měl, kdyby byl poloupír. Jenom je škoda, že se při něm musím hodně krotit, abych někomu omylem míčem třeba nezlomila vaz.

K obědu jsem si dala steak a colu. Pokaždé si sednu se svou partou uprostřed jídelny, abychom měli dobrý přehled, kde se co děje. V partě jsou Adele, Lukas - takový vtipálek, Tony - je hodně namakanej a spolehlivej. A jako poslední Keira a Dawn. Jsou to dvojčata a každý den vymyslí něco šíleného. Já jsem v partě boss. Všichni na škole mě mají rádi. Dnes mám krátkou, takže ještě biologii a jedu domů. Bižule utekla rychle. Došla jsem na parkoviště a na něm jsem se rozloučila s partou. Potom jsem nasedla do svého Mitsubishi. A jela směr domov. Na cestě domů jsem přemýšlela, jací asi budou ti noví. No, nechám se překvapit. Jenže, to jsem nečekala, jak moc mě to překvapí.

Autor: ivka777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak ty mně, tak já tobě - 1. kapitola: