Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak svést upíra v 10. dnech 8. kapitola

29.05.2010 (11:30) • angee00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7269×

Nastal čas oběda a já se měla setkat s Edwardem. Už jsem byla celkem v klidu po dnešním velmi žhavém ránu. Když jsem přišla do jídelny a vzala tác s jídlem, šla jsem si sednout k Edwardovi. Edwarde mě políbil a já se pustila do jídla. Po obědě jsme se domluvili, že mě po skončení vyučování počká u auta. Dneska jsem neměla žádnou hodinu s Edwardem a tak to byla celkem nuda. Poslední hodinu jsem měla matematiku a tak jsem mohla vymyslet další schválnůstky, kterými bych Edwarda potrápila. Tak jsem se zamyslela na svým plánem, že jsem málem přeslechla zvonek, který ohlašoval konec vyučování. Pomalu jsem se sbalila a vyšla pomalým tempem na parkoviště. Z budovy jsem vyšla jako jedna s posledních a uviděla jsem Edwarda, jak už netrpělivě přešlapuje u volva. Musela jsem se tomu zasmát.

„Ahoj, jak ses dneska měl?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsem došla k autu.

„Špatně, neměl jsem s tebou žádnou hodinu a ty ještě tak zdržuješ,“ řekl mi a vášnivě mě políbil.

Na parkovišti už skoro nikdo nebyl a tak se do toho polibku mohl Edward pořádně vžít. Já jsem Edwardovi polibek velmi něžně oplácela. Edward mě i přesto velmi vášnivě líbal a nevypadalo to, že by měl v úmyslu přestat. S největším sebezapřením jsem se musela od Edwarda odtáhnout.

„Myslím, že bychom měli už jet,“ řekla jsem mu.

Edward se na mě usmál a už mi otevíral dveře od svého volva.

„Kam půjdeme k tobě nebo ke mně?" zeptala jsem se.

„Určitě k tobě domů. U nás je moje rodina a hlavně Alice. Ta by si tě hned zabrala jen pro sebe.“

„Dobře, Charlie říkal, že přijde až k večeru domů, takže budeme mít klid,“ řekla jsem mu a opřela si hlavu o opěrku sedadla.

Edward vypadal tak spokojeně. Můj chudáček nevěděl, co ho dneska ještě čeká. Když jsme dorazili, otevřela jsem dveře a vešli jsme s Edwardem dovnitř. Poslal jsem Edwarda nahoru a sama jsem si šla do kuchyně připravit něco na jídlo. Když jsem přišla do pokoje, Edward ležel sednout na posteli a měl zavřené oči. Šla jsem si sednout k počítači a z aktovky jsem si vzala sešit z biologie. Pozítří jsme měli psát test a tak jsem se na něho „jakoby“ chtěla učit. Tak jsem se do toho zabrala, že jsem vůbec nepostřehla, že mě Edward svou upíří rychlostí přemístil na postel a začal mě líbat. Teď nastal čas na můj plán.

„Tak Bello soustřeď se,“ řekla jsem si a začala myslet na biologii, co jsem se naučila. V hlavě jsem si začala všechno opakovat. A fungovalo to, a i když mě Edward vášnivě líbal a dotýkal se mě, můj dech byl stále v klidu a i moje srdce bilo normálně. Byla jsem na sebe pyšná. Edward jako by si vůbec nevšímal toho, že na jeho doteky nereaguji. Po nějaké chvíli se přesunul na můj krk.

„Edwarde, jak se prosím tě říká tomu, když má člověk v krvi málo červených krvinek?“ zeptala jsem se ho.

Edward se zarazil uprostřed pohybu a díval se na mě nevěřícíma očima.

„C-C-Cože?“ zeptal se naprosto nechápajíc mojí otázku.

To bylo snad poprvé, kdy Edward neznal na něco odpověď.

„Edwarde, posloucháš mě. Ptám se tě, jak se jmenuje ta nemoc, kdy má člověk v krvi málo krvinek?“ opět se ho zeptám.

„Ty myslíš hemoglobin a ta nemoc je anémie,“ odpoví mi pořád dosti překvapeně.

„Jasně, děkuji ti. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout,“ řekla jsem mu a líbla ho na líčko. „Bello, já tě nechápu. Vždycky, když jsem tě líbal a dotýkal se tě, tak ti srdce bušilo jako o závod a tvůj dech soutěžil s mým. Bello jsem s tebe zmatený. Vždycky jsem to musel být já, kdo se musel ovládat a ty …“

„A já jsem se na tebe vždycky vrhla a tys trpěl. Řekla jsem si, že když ty můžeš pilovat svoje sebeovládání, tak já můžu taky. Chci ti to ulehčit. Bolí mě pomyšlení, jak musíš při našich společných chvílích trpět,“ řekla jsem mu a dívala jsem se do jeho ztmavlých očí.

„Ale já nechci aby ses ovládala. Bello, já chci tebe a je mi jedno co pro to musím vytrpět,“ řekl mi a vrhl se hladově na mé rty. Při tom jeho ruka zaplula pod mé triko. Snažila jsem se ovládat a moc se ho nedotýkat, ale nevěděla jsem jak dlouho mi to vydrží.

„Přestaň se ovládat a poddej se tomu,“

„Bože, tak tohle nevydržím. Chci ho,“ pomyslela jsem si.

Autor: angee00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak svést upíra v 10. dnech 8. kapitola: