Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak převychovat upíra 29. kapitola

18.10.2012 (16:15) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3791×

Mel

Odhlásila jsem se z e-mailu a trochu rozmrzele vstala od počítače.

Pokud jsem si pamatovala dobře, tak při rozvodu nechal táta veškerá rodinná fotoalba mámě, nevzal si ani jednu jedinou fotku. Pokud vím, tak on si nikdy na fotky nějak zvlášť nepotrpěl. Malá Stephanie ale očividně změnila jeho názor, protože ji nejen neustále zvěčňoval, ale taky mi spoustou barevných i černobílých obrázků zahlcoval schránku. Mně taky ten malý tvoreček připadal roztomilý a stačilo mi jedno pochování k tomu, abych si jej zamilovala, ale tohle jeho chování hraničilo s posedlostí.

A já žárlila…

Zavrtěla jsem hlavou a uhladila si černou sukni po kolena, kterou jsem si na tetino naléhání oblékla. Ještě jsem zkontrolovala svůj odraz v zrcadle na vnitřní straně dveří od skříně a zamířila do kuchyně.

„Sluší ti to,“ zhodnotila teta moje oblečení, které se nějak zvlášť nelišilo od toho, v čem jsem chodila do školy.

„Dík, tobě taky,“ usmála jsem se a potáhla si světle modré tričko o trochu níž. Byla jsem pěkně nervózní a ani se nějak nesnažila to skrývat.

Jenom ať teta vidí, jak nepříjemné mi to je.

„Už je šest padesát osm,“ nadhodila jako by nic teta a konečně přešla od linky, kde už měla celou večeři pečlivě nachystanou, ke stolu a posadila se na židli.

„Přijde. Řekla jsem mu v sedm,“ hájila jsem okamžitě Spikea, i když jsem si tím nebyla jistá. Ale u něj si člověk nemohl být jistý nikdy, to jsem se za těch několik dní, kdy jsme spolu oficiálně chodili, stihla naučit.

Hned v pondělí po návratu z víkendového lovu mi ve škole připravil pěkný šok, když lísknul jakémusi prvákovi, který měl podle něj blbé řeči. Když jsem si vybavila obličej toho kluka v okamžiku, kdy k němu Spike přes celou chodbu zamířil s nečitelným výrazem a vzápětí mu bez jediného slova střelil pohlavek, který byl sice jenom zlomkovou ukázkou jeho síly, ale i tak pořádně otřásl studentovou rovnováhou. 

Kdybych tehdy nebyla tak překvapená z toho, s jakou samozřejmostí se zase otočil na podpatku, přešel ke mně a majetnicky mi omotal ruku kolem pasu, asi bych se rozesmála tomu, jak najednou všichni ztichli a neodvažovali se pomalu ani nadechnout.

I když jsem potom Spikea trochu napomenula, nedokázala jsem to myslet vážně. To neustále šeptání a uchechtávání se ze strany mých spolužáků bylo něco hrozného, co mě opravdu deptalo. Kdybych neměla Kelly a několik dalších lidí, kteří si k nám klidně sedli na oběd a můj vztah se Spikem mlčky přijali, škola by se pro mě rychle změnila v peklo.

Mé úvahy přerušil zvonek.

„Já otevřu!“ vykřikla jsem a jako malé dítě se skoro rozeběhla ke dveřím.

Proboha, snad nepřijel na motorce…     

Rozhodně jsem otočila klíčem v zámku a otevírala dveře s tím, že jestli to není on, ale sousedka s prosbou, jestli by si nemohla půjčit polohrubou mouku, budu asi první člověk v historii se schopností vraždit pohledem.

Bohudíky to skutečně byl ten, kterého jsem čekala a potřebovala po dvou slunečných dnech skoro až zoufale vidět. Díky esemeskám jsem sice věděla, že je se svou rodinou doma a strašně se nudí, ale to samé jako vidět jej naživo to nebylo.

„Ahoj,“ pozdravil mě s poťouchlým úsměvem.

„Ahoj. Hele, za tohle se ti fakt oml-“ Nestihla jsem ani doříct větu, protože vzápětí se ke mně rychle naklonil a políbil mě, nejspíše využíval tetiny momentální nepřítomnosti. Vůbec jsem se nebránila a plně mu věřila, že se včas odtáhne. Tohle by totiž moje teta vidět nemusela… a pravděpodobně by ani nechtěla.

Spike se ode mě opravdu po chvíli odtáhl a zadíval se za má záda do chodby, kde jsem tušila tetinu přítomnost. Taky jsem se otočila a snažila se trochu uklidnit – takhle někoho líbat a potom po něm vyžadovat nevinné a přirozené chování by mělo být protizákonné.

„Rád vás zase vidím, slečno Strokeová,“ pozdravil zdvořile tetu a já měla dojem, že použil částečně i upíří kouzlo, díky kterému mu všichni padali k nohám, když chtěl. K mému nekonečnému úžasu jsem zaregistrovala, že nepřišel s prázdnýma rukama, ale v jedné drží menší kytici, kterou vzápětí podal mé tetě.

„Já tebe taky, Spikeu,“ zamumlala trochu rozpačitě teta, kterou jeho uhlazené vystupování a hlavně temně oranžové květiny, dost vykolejily. „Pojď dál.“ Vzápětí zmizela, pravděpodobně pro vázu na nečekanou pozornost.

„Na začátek to není špatné, ne?“ ušklíbnul se na mě Spike, zatímco si svlékal černý kožený kabát.

„Já žasnu,“ přikývla jsem uznale. „To ti poradila Alice?“

Dotčeně se na mě podíval. „Tak teď jsi mě opravdu urazila, protože na to jsem náhodou přišel úplně sám. Jenom jsem si nebyl jistý, jestli to není trochu zastaralé.“

„Tak to se omlouvám,“ usmála jsem se a krátce ho políbila na rty. „Zastaralé nebo ne, ji to potěšilo. A já taky ráda vidím, že se umíš chovat.“ 

„Tragicky mě podceňuješ. Já jsem dokonalý džentlmen... když chci,“ dodal trochu samolibě, ale vzápětí změnil téma. „Robin už našla tu vázu. Pojď, než nás začne podezírat, že jsme utekli.“  

Usmála jsem se a jako první se vydala úzkou chodbou do kuchyně. Pohled mi opět padl na dvě mísy přiklopené pokličkami stojící na lince a v koutcích mi zacukalo. Opravdu mě zajímalo, jak se upír popasuje s něčím, co se mu absolutně hnusí a rozhodně to nemíní jíst.

„Takže, Spikeu, ty chodíš taky do čtvrťáku?“ ujistila se teta poté, co jsme se usadili ke stolu, a vyslyšela tím moje němé prosby, ať mě hlavně nezatahuje do nějakého rozhovoru.

Spike přikývl. „Ano, stejně jako Edward a Bella.“

„A plánuješ dál studovat?“ vyzvídala teta a ani se nesnažila být nenápadná. Nejspíše počítala s tím, že po maturitě se Spike vydá na opačnou stranu Států.

„Popravdě tyhle věci ještě neřeším… zatím. Mám dost kladných přijetí z různých vysokých škol, ale uvidím. Nejsem si jistý, jestli by byl třeba Harvard nejlepší volba.“ Teatrálně pokrčil rameny. 

„Přijali tě na Harvard?“

Spikea tetin šok zřejmě pobavil. „Samozřejmě i na další – Corbett, Stanton…“

Pokud tetu jeho přijetí na Harvard překvapilo, teď se o ni musel pokusit infarkt. Mě samotnou tolik jmen slavných univerzit šokovalo, ale věděla jsem, že s výbornými známkami, správnými konexemi a dostatkem peněz jakožto sponzorských darů něco takového není problém.

„Každopádně,“ probrala se z šoku teta. „doufám, že máš hlad.“

„Strašný,“ přisvědčil Spike a vrhl po mně krátký, spiklenecký pohled.

Jídlo bylo výborné a na chvíli zabránilo tetě, aby pokračovala ve výslechu. Celých těch pět minut ticha jsem přemítala nad tím, kam jenom Spike schovává nebo vyhazuje kousky kuřete a brambory, které mu z talíře docela slušnou rychlostí mizely.

Odpověď jsem dostala až v okamžiku, kdy jsem zaregistrovala, že mi na talíři večeře neubývá, spíše naopak. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem si na talíř nakládala jenom tři brambory, pět bych nikdy nesnědla…

Vrhla jsem po Spikeovi podrážděný pohled a on se ušklíbl, když bylo jasné, že jsem jeho podvod odhalila. Hezké, ale jak mám asi sníst svoji i jeho porci?

Když mi na talíři záhadně přibyl i kus masa, s nasupeným výrazem jsem jej pod stolem kopla do nohy. Bohužel jsem tím ale utrpěla spíše já – on si toho sotva všiml, ale překvapilo ho to. Zato mě bolel palec, jako kdybych kopla do kamene, a mohla jsem jenom v duchu naříkat nad svojí blbostí. V jakém šíleném, paralelním vesmíru bych taky já mohla ublížit upírovi?

Můj napůl ublížený a napůl naštvaný výraz musel zřejmě stát za to, protože Spike se vzápětí roztřásl tichým smíchem. Před tetou to sice zamaskoval zakašláním, ale mně bylo jasné, že ze mě má ohromnou srandu. Opět.

Otráveně jsem poslouchala rozhovor tety a Spikea, ve kterém se můj upír prezentoval v tom nejlepším světle. Sice vyloženě nelhal, ale podával své názory tak, že se s ním člověk nemohl hádat.

Když už se víceméně vyčerpala všechna témata, která by mohla tetu zajímat, začala jsem nenápadně pošilhávat po hodinách na stěně a uvažovat, za jak dlouho asi tahle – pro mě velmi nepříjemná – večeře lomeno vstupní pohovor skončí.

Moje přání bylo vyslyšeno někdy kolem půl deváté, kdy se Spike začal sbírat k odchodu s vysvětlením, že na víkend přijíždějí Emmett s Rosalií a on nesmí v uvítací delegaci chybět.

Teta zřejmě byla natolik přesvědčená o tom, že moje volba přítele nakonec není vůbec špatná, že mě nechala vyprovodit jej ke dveřím, zatímco ona se pustila do umývání těch několika talířů a příborů.

Sotva jsme se ocitli mimo dohled, Spike si mě v temné chodbě přitáhl těsně k sobě a začal okupovat moje rty. Ani přinejmenším jsem se nebránila, byla jsem ráda, že něco takového vůbec podstoupil, i když palec na levé noze mě stále ještě pobolíval.

„Řekl bych, že tohle jsme zvládli,“ zašeptal, když jsme se od sebe poodtáhli – opět za to mohla moje závislost na kyslíku.

„To s tím jídlem sis mohl odpustit,“ poznamenala jsem.

„To mi připomíná – co noha?“

Podrážděně jsem zasyčela a ovládla chuť praštit jej do paže, jak bych to asi udělala člověku. „Ty jsi fakt neuvěřitelný!“

„Já bych spíš řekl věci jako ´úžasný´ nebo ´sexy rebel´, ale když myslíš…“

„A taky strašně ukecaný,“ doplnila jsem jej pobaveně a rukou mu lehce zajela pod lem trika. Věděla jsem, že se z toho může zbláznit a alespoň mi to dá při našem špičkování nepatrnou výhodu.

„Podvádíš,“ obvinil mě. „Jak mám vymýšlet další super hlášky, když mě takhle rozptyluješ?“

Nadzvedla jsem obočí a rukou dál poslepu zkoumala jeho vypracované břicho. „Podvádím? Takže toho mám nechat?“

U ucha se mi ozvalo tlumené hrdlení zavrčení. „Opovaž se.“

S úsměvem jsem se k němu natáhla, ale vzápětí se z kuchyně ozvalo: „Mel, nechci vás dva rušit, to nádobí by určitě do rána uschlo, ale byla bych raději, kdybys ho utřela.“

Se zoufalým zaúpěním jsem Spiekovi opřela hlavu o hrudník – mělo to stejný účinek, jako kdybych jí zoufale třískla o zeď.

„Ženská jedna zlomyslná,“ zareagoval na její zavolání výstižně Spike a neochotně se otočil ke dveřím, i když nám oběma bylo jasné, že nemíří domů, ale přímo do mého pokoje, ve kterém jsem už prozřetelně otevřela okno.      

Věnováno 13 skvělým osůbkám, které komentovaly minulou kapitolu, a taky mojí ségře Evíkovi. 

A co se týče Meliny rodinky... je mi jasné, že jsem se o ní zmiňovala jenom okrajově, takže asi nemáte nějakou jasnou představu. Její rodiče se rozvedli, když byla ještě poměrně malá, takže se od té doby se svým otcem moc nevídala. Ten si docela brzy našel novou přítelkyni - Julii. Právě Julii se narodila Stephanie, která je Melinou nevlastní sestrou. A jak už víte, než se Mel přestěhovala do Forks, žila se svou mámou v Seattlu.     

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak převychovat upíra 29. kapitola: