Kratší kapitolka mé nové kapitolovky "Jak láska zdolá úskalí". Snad se bude líbit ;). O čem je, si už přečtěte sami :). Není to moc namáhavé, kapitolka je velmi stručná :D. No, s láskou BeckyCullen <3.
04.09.2010 (19:30) • BeckyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1389×
Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.
Oscar Wilde
Otočila jsem se zase zpět a vykročila vpřed. Měla jsem namířeno do kanceláře sekretářky, samozřejmě tedy kdybych nezakopla na rovině a nedopadla přímo do velké kaluže. Tohle rozhodlo, zítra předstírám nemoc a zůstávám doma!
Né, že by se mi to vyvalování v kaluži nelíbilo, ale rozhodně nebylo až tak mimo mísu se z ní zvednout.
Vylezla jsem z kaluže a ustoupila raději pár kroků od ní. Zamyslela jsem se, co teď budu asi tak dělat. Byla jsem promočená až na kost.
Rozhodla jsem se odložit první školní den na zítřek nebo pozítří. Nebo popopopopopozítří a získám tím týden volna!
Odhodlaně a ignorujícíc vysmáté pohledy přihlížejících jsem se vydala ke svému autíčku. Je to takovej můj jediný kamarád. Jen doufám, že to jen nepředstírá a nedá výpověď uprostřed křižovatky.
Jakmile jsem si sedla na místo řidiče a zabouchla dveře, obklopil mě pocit bezpečí. Opřela jsem se o opěradlo sedačky a vydechla. Pohlédla jsem ven z okénka a začala si prohlížet ostatní a přemýšlet, v čem jsem o tolik odlišná, že vůbec nikam nezapadám. Vždyť se od nich vzhledově nijak zvlášť neliším. Jsem pouze trochu odlišná povahově, ale žádný zákon hovořící o tom, že bychom neměli respektovat ostatní, neznám.
Střčila jsem ruku do kapsy a snažila se vylovit klíčky od auta. Po minutě trapného šmatrání v kapse se mi podařilo klíčky zachytit a vytáhnout ty malý potvory, které si myslely, že se mi v té kapse schovají, ven. Strčila jsem klíčky do zapalování a pootočila jimi. Motor se nastartoval s ohlušujícím řevem. Možná má doopravdy v plánu dát cestou výpověď.
Cesta domů se mi zdála poněkud krátká. Oddychla jsem si, když jsem dorazila v pořádku a s celým autem domů. Tedy, nepočítaje zrcátko, na kterém jsem se věšela jak ochočená opička z pražské ZOO. Převlékla jsem se do suchého, teplého oblečení a zapla si televizi. Na jednom programu dávali telenovely, na druhém zase teleshoping. Světe div se, ale ani jedno mě nijak zvlášť nezajímá. Kromě toho jsem díl telenovely, kdy Francesco přijde o svou životní lásku Margheritu viděla. Mimo to, mám ponětí, že i teleshoping na automatický odšťavňovač jsem také někde zahlédla.
Neměla jsem moc daleko ke spánku, když přišel na náš rodinný telefon vzkaz. Byl od Charlieho. Prý že má naléhavý případ a nestihne asi ani večeři. To mi ulehčuje vymýšlení výmluvy, proč nejsem ve škole.
Koutky mi cukaly až přešly do bezstarostného úsměvu. Měla jsem sto chutí skočit do křesla a mezitím hodit nohy na stolek, jako v nějakém přihlouplém televizním seriálu. Ale na to jsem byla moc nešikovná. Určitě by se při mém prvním pohybu objevila na zemi šlupka od banánu a já bych se tak krásně projela po podlaze, až bych se zastavila rozmázlá na zdi.
Pohledem jsem střelila k linu, co když tam ta banánová šlupka je? Najednou se mi vybavila scénka z dětství. Do Forks přijeli komedianti a zaplavili celé hlavní parkoviště houpačkami, kolotočema a střelnicemi. Na houpačky jsem nesměla, vždy jsem se po první pořádném zhoupnutím buď pozvracela, nebo se ocitla pár metrů od houpačky. Na kolotoče také ne, s mým štěstím by se přetrhaly přeci jen i nejsilnější ocelová lana a o střelnicích nemluvě.
Jediná atrakce, která se krom utápění v cukrové vatě zdála bezpečná, byla nafukovací skluzavka. Taková měkká, zabezpečená atrakce, co rozhodně nemůže někomu něco udělat.
Omyl! Po minutě, kdy jsem se snažila vyšplhat nahoru po těch slizkých, ošoupaných lanech, se začala tvořit mlha a vytvořila si nenápadnou a snadno přehlédnutelnou mokrou vrstvu. Tehdá, jako osmileté děcko jsem s radostí skočila na klouzačku a nechala se s rychlostí, asi jako mého nového autíčka, vymrštit na lavičku asi pět metrů před skluzavkou!
Od té doby se ze zásady vyhýbám poutím a podobným atrakcím. Jsou nebezpečné a předražené! Předražené zejména. Stejně jako večerníček.
Po pár hodinách, respektivě v půl sedmé na mě již dopadla únava. To bude asi z toho vzpomínání na dětství. Nemotorně jsem vyšlapala schody nahoru a zalezla si do svého pokoje. Docela mě zaskočilo, že v pokoji jsem měla otevřené okno. V pokoji tedy byla děsná z-z-z-zima. A to jsem si stoprocentně jistá, že okno bylo při odchodu do školy zavřené! Něco tu smrdí!
Autor: BeckyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jak láska zdolá úskalí - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!