Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak láska zdolá úskalí - 1. kapitola

ggggg


Jak láska zdolá úskalí - 1. kapitolaJsem (dá se říct) zpět a přináším s sebou novou kapitolovku... Bella přijíždí k tátovi do Forks a první den ve škole naráží na Edwarda Cullena... No, však si to všechno přečtěte sami. ;) (Předem se moc omlouvám adminům, ale je tam zajisté mnoho chyb... Trochu - hodně - jsem vyšla ze cviku.) S láskou BeckyCullen <3

 

„Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek."
Sv. Tomáš Akvinský

 

Při vybalování věcí z jednoho velkého zavazadla jsem ze spoda vytáhla sešit s nápisem 'Deníček' a otevřela jej uprostřed, kde se nacházel poslední zápis „Odjíždím,“ a psala tato slova:

„Milý deníčku,
je tu opravdu takové počasí, jak si pamatuji z dětství. Chladné a deštivé... Opravdu nevím, na co jsem myslela, když sem se rozhodla přestěhovat se k tátovi do Forks. Už teď jsem si jistá, že sem nezapadám o nic víc než v Phoenixu.“

Po dopsání posledního slova jsem deník uzavřela a zasunula jej pod polštář. Dovybalila jsem si poslední věci a znuděně pohlédla na ručičky nástěných hodin. Bylo téměř jedenáct hodin večerních. Usoudila jsem, že se na první den v nové škole pořádně prospím.

Hned po probuzení jsem si sedla na postel a soustředila jsem se, abych vykročila pravou nohou. Doufala jsem, že mi to pomůže přežít dnešní den. V rychlosti jsem se oblékla, prohlédla se v zrcadle a seběhla schody dolů do přízemí, kde se Charlie zrovna připravoval k odjezdu do práce.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem jej. Nemá rád, když mu říkám Charlie.

„Ahoj zlatíčko, jak se těšíš do nové školy, na nové spolužáky?“ optal se.

„Jo, těším se, určitě to bude fajn,“ přitakala jsem s nadějí v hlase.

Charlie se jen usmál, popadl bundu a vyšel ven.

Sedla jsem si k jídelnímu stolu a snědla svůj podíl. Zajímalo by mě, jak se dostanu do školy. Charlie už mi něco o mém novém autě říkal, ale zatím jsem si jej nestihla ani prohlídnout. Budu na to mít celou cestu do školy a možná i zpět - pokud mě mí noví spolužáci nebudou brát za hamburger s dvojitou porcí hranolek a dětskou hračkou na motivy zelený obludy a jejích zvířecích kamarádů.

Před domem stálo vybledlé červené auto značky Chevy z roku xxx před Kristem. Pravděpodobně doprovázelo královnu Kleopatru na jejích cestách napříč celým Egyptem a Římem. Není divu, že si ji Ceasar i Marcus Antonius vybral. Tehdy to byl určitě luxus, který si nemohl jen tak někdo dovolit. Vsadím se, že za její doby z toho náklaďáčku vyždímala možná tak 60 km v hodině a držela se tak v čele zástupu velbloudů. Ale dnes?

Nuceně jsem nasedla na místo řidiče. Podivně to tu zapáchalo tabákem, na sedačce vedle mě byl cítit rum, který asi Kleopatru pamatovat nebude. Alespoň tu nebyla taková zima jako venku.

Rozjela jsem se cestou, kterou mi Charlie namaloval na papírek a připevnil na volant. Příjemně mě překvapilo, že jsem rychlost mohla vytáhnout i na 80 km v hodině. Víc nepotřebuju. Ani já, ani můj žaludek. Možná jsem přece jen to autíčko podcenila.

Cesta ke škole není zas tak složitá na zapamatování, proto jsem papírek z volantu strhla, zmuchlala a hodila ho pod sedačku. Beztak se to auto bude muset kompletně vyčistit.

Hlasitý řev motoru mého nového pojízdného kamaráda na čtyřech kolech přilákal pohledy mnoho mých nových spolužáků. Vypla jsem tedy raději motor, vyndala klíčky ze zapalování a zastrčila si je do kapsy. Opřela jsem se o sedačku a zhluboka se nadechla.

Otevřela jsem opatrně dvěře a nemotorně vylezla z náklaďáčku. Raději jsem se držela zrcátka, vůbec mě nanapadlo, že se může ulomit, dokud mi tedy nezůstalo v ruce. Slyšela jsem jen hlasitý smích všech kolem mě. Určitě na mě musel být zajímavý pohled. Otevřela jsem znovu dveře a ulomené zrcátko jsem hodila na sedačku spolujezdce.

Snažila jsem se ignorovat pohledy všech ostatních a koukat se do země. Samozdřejmě, že jsem to neměla dělat. Narazila jsem do neznámého kluka s velmi bledou kůží, bronzovými rozcuchanýmy vlasy a očima černýma jako uhel, z kterých šel strach. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, byl neskutečně krásný.

„Dávej pozor, kam jdeš!“ zařval na mě. Byl neskutečně rozzuřený a vzteklý, pohled jeho černých očí to ještě umocňoval.

„Jo, promiň, omlouvám se,“ pípla jsem. Přeci jen jsem od něj svůj pohled odtrhla, a že mi to velký problém najednou nedělalo.

Dál už nic neříkal a rozešel se svým původním směrem. Ohlédla jsem se za ním. První den ve škole a hned tu mám nepřátele.

Fajn, to se hodí, pomylslela jsem si.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jak láska zdolá úskalí - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!