Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacobovo srdce - Kapitola 4.

12.05.2010 (09:00) • BlackAngel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 629×

„Jacobe,“  hlesla ze země Renata.
„Copak?“ zeptal se pln obav.
„Ještě jednou se mě dotkni a zničím tě,“ procedila skrze zuby Renata. Vstala a šla k opačné straně mýtiny. Tam se však zastavila. Ze stínů na ní cenili zuby tři statní vlci.
„Jděte mi z cesty, nevedu s vámi spor, nechte mě projít,“ řekla k vlkům, ti však jen udělali krok vpřed a více se vzpřímili.
„Nemůžeme tě nechat jen tak odejít,“ řekl Edward, po boku se stále plačící Renesmé.
„Proč? Nejsem tu vítána,“ kývla směrem k Renesmé.
„Dost na tom, co jste mi provedli, nechci tu rozvracet vztahy,“ stála si Renata na svém.
„Musíme ti vysvětlit, jak to tu chodí. Musíme zjistit, co vlastně jsi, než tě pustíme do světa,“ vysvětloval Edward
„Nemám zájem. Volturiovi taky měli plno sladkých slůvek a všechny mé předky vyvraždili těmi svými experimenty. Nehodlám tu sedět a čekat, než mě odvedou.“
„Ty znáš Volturiovy?“ ptal se nevěřícně Edward.
„Znám, neznám, útržky paměti, co jen náhodou dají dohromady srozumitelný celek. Volturiovi, vždy dbalí zákona jen tak, jak se jim to hodí. Vědci, sběratelé a vrazi. Ty znám. Vždy jen chvíli, než opět zapomenu a vše je pak opět odznova.“ Teď už nemluvila k Edwardovi, mluvila sama k sobě a nebezpečně se blížila ke zlomu, který jí vymrští do temnoty a prázdnoty, ve které jí poprvé našli, odtud vede jen cesta plná bolesti.
„Renato?“ Edward šel opatrně k ní.
Renata se držela za hlavu. Něco si nesrozumitelně mumlala a neměla daleko ke zhroucení. Náhle vykřikla bolestí a zhroutila se. Než však dopadla na zem, Edward jí stihl chytit.
Rychle Renatu nesl do domu, její srdce do té chvíle jen zrychlené hněvem každou chvíli poskočilo, jakoby někam spěchalo a co chvíli zakoplo.
„Carlisle!“ zvolal ve dveřích Edward, a během sekundy byl v pokoji, ve kterém Renata strávila poslední tři dny.
„Co se stalo, Edwarde?“ zeptal se ustaraně.
„Zkolabovala, její srdce, něco se stalo. Vypadá to s ní hodně špatně,“ řekl jen. Carlisle jí ihned začal připojovat k nějakému přístroji. Odebral jí krev.
„Edwarde dej to do toho přístroje,“ Edward tak ihned učinil.  Carlisle je všechny poslal ven, jen Jacoba nechal v místnosti kvůli Alici. Zavedl Renatě kapačku, a co chvíli jí něco píchnul.
Jacob se na to vše díval. Ale nezmohl se na nic, jako by byl někde jinde, jakoby se ho to vůbec netýkalo.
Zhruba po hodině Carlisle vyšel z pokoje. Tvář měl ustaranou, ale to posledních pár dnu byl standart.
„Co se stalo Carlisle?“ zeptala se Bella.
„Proměna nedopadla tak, jak jsme předpokládali. Nessiina krev jí pomohla, neutralizovala jed, co měla v krvi, ale nevyléčila škody, co mezitím jed napáchal. Její srdce je příliš slabé nedokáže unést zátěž, kterou je na ni nově získané schopnosti kladou.“
„Co to znamená?“ nedala se Bella
„Když bude v klidu, má nanejvýš tři možná čtyři měsíce.“
Nastalo hrobové ticho. Nikdo se už neodvažoval na cokoli zeptat.

Jacob seděl u okna s nepřítomným výrazem. Nechápal souvislosti toho, co se dnes událo. Kde se stala chyba? Jestli se vůbec stala a kdo jí udělal.
Renata byla vzhůru. Promítala si události posledních několika týdnu. Pak zaslechla Jacobovy myšlenky, musela se hodně soustředit, aby jim úplně rozuměla. Nakonec porozuměla.
Posadila se na lůžku. Jacob se lekl, jak byl zamyšlen a ničeho si nevšímal.
„Měla bys ležet.“ řekl tiše.
„Já vím ale si hlučný.“ Jacoba až zarazil tón, kterým k němu promluvila.
„Ani jsem nedutal“ bránil se.
„Mluvím o tvých myšlenkách, udělala jsem ti v životě pěkný nepořádek,“pokusila se o usměv
„Ty umíš číst myšlenky??“
„Jen někdy, zaleží, jaké schopnosti mají upíři kolem mě. Proto je Alici tak, jak jí je. Místo hezkých obrázků to měla naživo.“ Renata ze sebe začala trhat dráty, ke kterým ji Carlisle přidělal.
„Počkej, to bys měla mít.“ Jacob stál v rohu, nesouhlasil s tím, co dělala, ale nemohl jít proti jejímu přání. Nechtěl, aby na ní sahal, proti tomu jít nemohl, když se otiskl, tak to už vůbec nešlo.
„Víš, že tvoje slečna odjíždí i se svojí rodinou?“ zeptala se. Byla to krutá připomínka, ale stejně to nemohl popírat donekonečna.
„Vím, ale po dnešku už moje není,“ řekl zmučeně Jacob
„Jaku, ona se vrátí, viděla jsem to. Vrátí se, jen co odejdu. Až se vrátí, já tu nebudu a vše se vrátí tam, kde to skončilo.“ Vstala z lůžka, zamotala se jí hlava a byla by bývala spadla, kdyby jí Jack nechytil. Pomalu jí pomohl zpět na lůžko, poté se stáhl a omluvil se.
„Jacu, pomůžeš mi k Alici?“ zeptala se opatrně.
„Pokud to Carlisle povolí, pak tě tam i odnesu.“
„Musím tam, hned Jacobe. Prosím.“ Renatina tvář byla vážná, kamenná, ale přesto vroucí.
Jacob sundal ze stojanu kapačku, podal jí Renatě a vzal jí do náruče. Prošel dveřmi a zamířil si to do pokoje Alice. Když je Jasper uviděl, vystřelil z postele a stoupl si do dveří.
„Nepustím jí k ní. Nestačilo, co jí udělala? Nechci, aby se to zhoršilo.“ spustil.
„Jaspere, ochutnej vlastní medicínu,“ řekla Renata. Jasperovi svaly povolili a on udělal krok zpět. Alice se v posteli klepala a kňučela, jakoby se něčeho hrozně bála.

Autor: BlackAngel, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacobovo srdce - Kapitola 4.: