Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacobovo srdce - Kapitola 2.

02.04.2010 (09:30) • BlackAngel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1068×

Když se Bella vrátila do domu, všude panovalo naprosté ticho. Zamířila přímo do pokoje Alice. Chtěla vědět, jak je na tom. Nakoukla přivřenými dveřmi. Alice byla stočená v Jasperově náruči. Ten jí jemně kolébal a broukal do ucha jí neznámou melodii. Jemně zaklepala na dveře. Nic, tak vešla do pokoje. Alice se na ní něžně usmála.
„Jak ti je?" zeptala se Bella.
„Co je u té holky Jacob s Renesmé, je mi líp," pousmála se, ale v její tváři bylo vidět, že tímto viděním byla velmi otřesena.
„Stalo se ti už někdy?“ Ani nemusela dokončit větu a bylo jí jasné, že odpověď bude ne.
„Půjdu se zeptat Carlisleho co zjistil. Edward se bude muset asi nějaký čas držet stranou, její myšlenky nu také ubližují," Bella se otočila a šla do pokoje, ve kterém byla Renata.
Carlisle se skláněl nad mikroskopem a každou chvíli něco ťukal na klávesnici počítače. Pokaždé, když se podíval na výsledky, které co chvíli chrlil počítač, jeho tvář se zdála čím dál víc ustaraná. Renesmé seděla u lůžka a dlaň měla položenou na klidné tváři dívky, která teď už měla čisté šaty a po blátě a zaschlé krvi nebylo památky. Avšak teprve teď se ukázala veškerá zranění, které byly skryty pod nánosem bahna. Ruce, nohy i tvář hyzdil nespočet drobných škrábanců a řezných ran, které teď byli zašité a spousta drobných jizev, i několik, které byly určitě od kousnutí upírem.
„Carlisle, na co si přišel?" zeptala se Bella nepřestávajíc se dívat na Renatu.
„Ani nevím. Má v krvi upíří jed, ale její tělo proti němu bojuje. Nevím, zda úspěšně." Promnul si oči, jako kdyby mohly být unavené.
„Jsem bezradný, má bolesti, ale léky utlumí jen její projev a mysl jí stále pociťuje, což nechápu. Když ses měnila, ty tak léky byli úspěšné." Bellyna tvář zkameněla.
„Bello?"
„Víš, nechtěla jsem, aby o tom Edward věděl. Léky nepomohly. Vnímala jsem všechno, ale jen jsem to nemohla projevit. A když léky odeznělyy, bála jsem se pohnout ze strachu, že bych už nemohla tu bolest před Edwardem skrýt." V bellině tváři bylo zoufalství.
„Neboj se maminko, to bude dobré. Ukazuju jí hezké obrázky, abych jí utišila," řekla z ničeho nic Renesmé. Jacob byl opřený o zeď hned vedle okna a tvářil se ustaraně.
„Jacobe co se děje? Už tě znám dost dlouho na to, abych tenhle obličej poznala." Jacob jen zakroutil hlavou.
„Ona toho upíra znala a hodně dobře. Nechala se od něj štvát. A když jí kousnul a my ho roztrhali chovala se, jako by to byla její chyba, ale ne z nenávisti... Bylo to jako,... " odmlčel se.
„Jako co Jacobe?" naléhala Bella
„Jako u tebe a Edwarda." Poprvé se jí podíval do očí.
„Měla na něj vztek, protože se nechal roztrhat. Tak to alespoň vypadalo."
„Bello můžu s tebou mluvit, o samotě," zeptal se Carlisle a tím utnul možnou hádku hned v počátku.
„Bello ona má podobnou krev jako Renesmé. Ale upíří jed v ní není přijímán. Ona umírá a to pomalu. Jestli se nepletu, zbývá jí nanejvýš týden. Ale to, co zažívá teď, je jen začátek. Bude mít mnohem větší bolesti a ani Renesmé jí od nich nepomůže." Carlisle byl bezradný a to nejhorší, bylo to na něm i vidět.
„Co navrhuješ?" Bella stále nechápala, kam Carlisle míří.
„Můžeme jí dát Renesménimu krev. Její tělo by pak mohlo projít částečnou přeměnou. Byla by víc jako člověk než jako Renesmé a mohlo by jí to zachránit život. Je tu ale háček, nechtěl jsem o tom mluvit před Renesmé a Jacobem. Může se stát, že se Jacob otiskne také do té dívky. Nevím totiž, na jakém principu se vlci otiskují. Může jim to navždy rozbourat vztah."
„Carlisle víš že nejsem nějak šťastná, že se Jacob otiskl do mojí dcery. Ale nevím, jestli jsem já ten správný, kdo by měl o jejich osudu rozhodovat." Nyní Bella věděla, proč je Carlisle tak ustaraný.
„Měli by to rozhodnout oni a hlavně ta dívka.“
Bella se vrátila zpět do pokoje a pohledla na Jacoba s Renesmé. Věděla, že jejích rozpravu slyšeli.
„Víte vše rozhodnutí je na vás," řekla jen a čekala.
„Za jak dlouho se probere?" zeptala se Renesmé.
„Asi za dvě hodiny," řekl Carlisle ponuře.
„Jacu, zůstaneš tu? Musím se na tohle vyspat. Není mi nějak dobře." Renesmé věděla, že její matka není ráda, že se do ní Jacob otiskl, ale přece jen to slyšela poprvé a ranilo jí to.Také jí ranila možnost, že jí Jacob už nebude mít rád. Odešla z pokoje a Carlisle za ní. V ruce držel malou krabičku na odběr krve.
„Tohle nemusela slyšet, stačí, že to už ví," utrhl se na ní Jacob.
„Je to vaše rozhodnutí, už jsem se s tím smířila."
„Ale pořád tě to štve. To nezapřeš," napadl jí Jacob.
„Mohla jsem tě roztrhat už dávno, štve mě to. Ale dlužím ti toho tolik. Jen jsem netušila, že na oplatku budeš chtít moje dítě."
„Kdyby se nevrátil, byli bychom spolu," konstatoval Jacob po chvilce ticha.
I po těch letech si Bella jasně pamatovala sen, který se jí zdál. Malý útržek možné budoucnosti s Jacobem.
„Néé!" Renata se zničeno nic probrala. Křečovitě se zmítala na lůžku a křičela bolesti. Ten pohled v Jacobovi vyvolal starou vzpomínku. Bellu jak křičela, když Remesmé byla ještě v ní. Tak podobný to byl pohled a tak bolestný. Jacob chtěl před tím pohledem utéct ven, ale uvědomil si, že nemůže. Co by pak bylo s Alicí? Pomyslel si. Ve dveřích se objevil Carlisle s ampulkou krve.
„Jacu, musíš se rozhodnout hned," křičel Carlislem, aby přehlušil bolestné výkřiky. Jacob vzal dívku do náruče. Jednou rukou ji obepnul kolem ramen a druhou jí přimáčkl hlavu na svůj hrudník.
„Renato!? Můžeme to zastavit. Můžeme ti od bolesti pomoct, ale musíš se rozhodnout. Buď umřeš, nebo se musíš proměnit. Chápeš to?“ Dívka se zmítala. Slzy jí tekly proudem. Jedinou odpovědí byla natažená ruka směrem ke Carlisleovi.
„Jsi si jistá?" zašeptal Jacob Renatě do ucha.
„Udělej to!" vykřikla v bolesti. Carlisle vzal Renesmeninu krev. Natáhl jí do injekční stříkačky a vpíchl do žíly.
„Nemusí to vyjít," řekl Renatě. Nad tou však zvítězila bolest a omdlela.
„Kdy budeme vědět, že to funguje?" zeptal se Jacob.

„Za moment," řekl Carlisle a odebral z protější paže pár kapek krve. Dal je na sklíčko a to vsunul pod mikroskop. Chvíli se na vzorek díval a poté dal do jakéhosi přístroje. Po pár minutách se na monitoru ukázaly výsledky.

Autor: BlackAngel, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacobovo srdce - Kapitola 2.: