Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacob a Renesmee: 2. kapitola: Mellisa

29.01.2011 (16:45) • Kkikuska • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 10481×

Mellisa

Když jsem sházela dolů po schodech, řekla jsem:

„Tak jsem zjistila, že ta socha byla bujnou fantazií sochaře!” A najednou jsem uslyšela hrozný křik. Celá zděšená jsem seběhla dolů, abych se podívala co se děje. Vešla jsem do kuchyně, a co jsem neviděla:

„Panebože, co se to tu děje?!” vykřikla jsem celá hrůzou. Viděla jsem tam Jaka, jak u někoho stojí. Když přicházel ke mně, všimla jsem si, že nám na stole sedí Billy. Ozval se další výkřik. Byl to Billyho výkřik, a okamžitě jsem zareagovala na krev. Jacob ke mně došel a řekl:

„Klid, Ness, to je v pořádku musíš si věřit a nemyslet na krev. Mysli na to, že teď Billy potřebuje pomoc.” A já jsem se zeptala:

„Co se mu stalo?”

„Spadl z vozíku, když se natahoval do lednice pro pivo.”

Jacob mně uklidňoval, ale nepomáhalo to. Moje zorničky byly roztažené, moje hrdlo hořelo žízní, už jsem cítila tu sílu, co mně nutí po Billym skočit. Ve své hlavě jsem slyšela dva vnitřní hlasy, jeden slabší a jeden až moc hlasitý. Ten slabší říkal:

„Ness ovládej se, umíš to, věř mi. Piješ přeci jen zvěř. Ovládej se.” Skoro vůbec jsem ho neslyšela, ale ten silnější řval:

„Tak už ho vysaj. Je to ta nejvzácnější krev, je to lidská krev. Tak už po něm skoč, na co čekáš, dělej!”

Nakonec jsem se ovládla a odešla jsem na verandu před dům. Uslyšela jsem třetí výkřik. Začala jsem utíkat, tak rychle jak jen to šlo (svou upíří rychlostí). Najednou jsem se ocitla na mýtině. Zastavila jsem se, že se tu vyřvu, ale měla jsem divný pocit, že něco se děje. A jak by taky ne... Spustil se ohromný slejvák. Tak jsem začala utíkat dál. Byla jsem oblečená ve svých nových večerních šatech a ani ne po minutě jsem byla zmoklá jak pes. A aby toho nebylo málo, zakopla jsem přímo do louže s blátem. Když jsem se snažila zvednout, tak jsem se ještě jednou svalila do bláta, takže jsem byla od bahna i ze zadu. Když jsem přiběhla domů, Jacob stál na verandě.

„Proboha co se ti stalo?”

„No, řekněme, že jsem se byla proběhnout.”

Šla jsem do domu se umýt a osušit. Do koupelny za mnou někdo přišel, slyšela jsem zaklapnutí zámku. Strachem jsem celá ztuhla... Vypnula jsem vodu a poslouchala. Blbost, kdo by tu byl, je tu jen Jake a já. Pomalu jsem roztáhla závěs a šokem jsem vykřikla... Byl tam Jake, stál tam a koukal na mne.

„Podal bys mi ručník, prosím tě?”

Přišel ke mně s mým oblíbeným ručníkem a podal mi ho. Když jsem byla zahalená, přistoupil ke mně a začal mě vášnivě líbat. Ucítila jsem chuť toho nejsladšího ovoce na zemi. Po chvíli přestal a začal na krku.Cítila jsem, že Jake se o něco snaží a já netušila o co. Až do teď.

„Jaku ne, ještě nejsem připravená.” Kývnul hlavou, že je to v pořádku a pokračoval v líbání. Na chvíli jsem se odtáhla a řekla:

„Jaku počkej, vždyť nás může někdo najít, když nás bude hledat.”

„Nemůže, je zamčíno.'' Pousmála jsem se, chytla mu hlavu, naklonila ji k sobě a já zas pokračovala. Byla to nádhera. Asi po pěti minutách jsem uslyšela hluk. Já a Jake jsme z koupelny vylítli jako tryskové rakety. Ozvalo se to znova... Tentokrát to bylo v kuchyni. Něco spadlo. Pomalu jsme šli dolů po schodech a znova. Bum! Další rozbitá věc. Rozhlédli jsme se a v obýváku nic nebylo. Nic víc než převrácený stůl, pohovka a všechno naruby. V chodbě spadnuté dvě vázy a soška. Docela dost drahá... A kuchyň nejhorší. Jacob si všimnul vlka v naší kuchyni. Zdálo se, jakoby něco hledal. Rozhazoval skříně, hledal po zásuvkách, ale nic nenašel.

„Melliso!”

Autor: Kkikuska, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacob a Renesmee: 2. kapitola: Mellisa: