Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacob a Ness - 2. kapitola

29.08.2010 (13:30) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1446×

Když se Bella dozvěděla o tom, jak oslovuji Ness, málem mě zabila. Nebo to nebylo kvůli tomu… možná to bylo kvůli tomu, že jsem se otisknul…
„Otisknul se!“ vykřikla naštvaně Rosalie.
Bella se na mně naštvaně podívala já věděl, že teď musím utéct. Teď by se neovládla, klidně by mě zabila.
„Jak jsi to jen mohl udělat!?“ vrčela na mě.
„Bello… já za to nemůžu! To… to samo!“ křičel jsem.
„To samo?! ,To samo´ jsem říkala mámě, když se mě ptala, proč mám rozházený hračky po pokoji!“
Pokrčil jsem rameny, protože já jsem měl prostě pravdu. Bella si naštvaně odfrkla.
„Zabiju tě, za tohle tě zabiju!“ vykřikla.
„Ale no tak, Bells, Nessie mě má taky ráda!“ hájil jsem se.
„Nessie?!“ Bella vyjekla a já si až pozdě uvědomil, že jsem přilil benzín do ohně.
„No… je to kratší než Renesmé a lépe se to vyslovuje…“ řekl jsem.
„Takže proto jsi moji dceru překřtil na Lochneskou příšeru!?“ zavrčela a vrhla se na mě…

Někdo mi otíral pot z čela a já probral. Nade mnou se skláněla Leah.
„Lee? Co ty tady…?“ zeptal jsem se zmateně.
„Klid, ta pijavice tě málem zabila,“ odpověděla mi a dál se věnovala mému čelu.
„Pijavice? Myslíš ta blondýna? Rosalie?“ ptal jsem se.
Nepamatoval jsem si, žeby na mě Rosalie útočila, ale já si nepamatoval nic od chvíle, kdy se na mě vrhla Bella, takže…
„Ne, ta, o kterou jsi usiloval. Bella Swanová.“
Trklo ve mně. Bella by mě málem zabila? Musel jsem ji opravdu hodně naštvat.
„Aha…“ dostal jsem ze sebe.
Momentálně jsem se nemusel o nic starat, ležel jsem doma na gauči, Billyho jsem koutkem oka zahlédl, jak něco vaří, a Leah o mě pečovala, jako by byla má sestra. Wow, to je poprvé od jejího chození se Samem, co se zajímá také o někoho jiného než o sebe. Přišlo mi to divné, ale no a co. Myslím, že se jí líbím, už několikrát mi to přiznala.
Poslední dobou za mnou leze jako zvídavé štěně. To je samé ,Jacobe, Jaku…´, už mi to začíná lézt na nervy.
„Kéž bych se mohla otisknout…“ řekla smutně a já věděl, jak tu větu chce dokončit.
„… měla bys bohužel stejně smůlu, Leah… já už se otisknul,“ řekl jsem klidným hlasem a doufal, že jí moc neublížím.
Nevypadala moc ublíženě.
„Do koho?“ zeptala se zvědavě.
„Nejsem si jistý, jestli ti to mám říct,“ řekl jsem a podíval se jinam.
„Řekni mi to, Jaku, prosím,“ škemrala.
„Do Renesmé,“ oznámil jsem šeptem.
Vůbec jsem se za to nestyděl. Proč bych měl? Dobře, možná je důvod, proč by mi to mělo vadit. Nikdy už ji neuvidím, protože mi to Cullenovi zakážou a já se budu trápit až do své smrti. Nebo je tu ještě jedna možnost. I přesto, že budu otisklý do Nessie, bych začal chodit s Leah, pak se s ní třeba vzal, měl s ní děti… a každý den až do své smrti bych se trápil také. A dvojnásobně. Za prvé kvůli tomu, že už nikdy neuvidím Ness a za druhé taky proto, že bych nikdy nepochopil, jak můžu vydržet s manželkou, co má neustále takové otravné kecy. I když někdy je docela vtipná.
„To je…?“ zeptala se.
„Dcera Belly a Edwarda,“ odpověděl jsem.
To jméno ,Edward´ mě pálilo na jazyku jako plameny. Nikdy si na něj nezvyknu a on na mě také ne. Vzpomněl jsem si na to, když se chystala válka proti novorozeným. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl s Edwardem a s Bellou ve stanu. Byl jsem s Bellou ve spacáku a ona se hřála o mé rozpálené tělo. Její chladná pokožka mě studila, ale stejně to byl skvělý pocit, na který nikdy nezapomenu. Edwardova žárlivost mě těšila. Leah se ušklíbla. Nevnímal jsem ji.
„Dochází ti vůbec, jaká je to blbost? Je to upírka. Vlkodlak a upír… to nejde dohromady. Proč sis nenašel někoho jiného? Nemáš u tech pijavic trávit tolik času. Teď aspoň vidíš, že je to jen pro zlost. Doufám, že si z toho, co ti říkám, vezmeš ponaučení. Já… bych pro tebe třeba byla mnohem lepší. Mám tě moc ráda, vlastně… vlastně tě miluju. Uf, řekla jsem to!“
Podíval jsem se na ni. „Promiň… moc jsem tě nevnímal, říkala jsi něco?“ zeptal jsem se.
Ztuhla, zbledla a já dostal na okamžik strach, že omdlí.
„Tys mě neposlouchal!?“ vyjekla.
„Promiň… ne, můžeš zopakovat, co jsi říkala?“ řekl jsem váhavě.
„Tohle nejde zopakovat!“
Zavrtěl jsem nechápavě hlavou. „Proč by to nešlo zopakovat?

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacob a Ness - 2. kapitola: