V - některými - dlouho očekávaném díle se dozvíme, jak tak vypadá normální den u Cullenů, v čele s Emmettem. Také se dozvíme, jak jeho návštěvnost stránek stoupla a nebudou chybět ani Emmettovi povedené hlášky. Možná trochu kratší, oddechová kapitola. Užijte si ji ;).
10.03.2011 (08:15) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2686×
„Tři tisíce návštěv,“ ďábelsky jsem se usmál.
„Za chvíli budu slavnější jak Barack Obama,“ tleskl jsem rukama a zadíval se na jeden záběr z kamery. Byl z Alicina pokoje. Proč sakra hýbe tak s tou peřinou?
„Do háje!“ vykřikl jsem a zakryl si oči, když Jasper vylezl z pod peřiny a Alice hned za ním. Ona nahá, on nahý. Skvělý záběr pro můj web!
„Emmette?“ ozvala se Rose a vylezla z postele. No... Ta mi ještě chyběla.
Rychle jsem pozavíral web a smazal historii... Pro jistotu.
„Ano,?“ usmál jsem se na ní stylem vůbec-mě-neobtěžuješ-zlato.
„Pojď ke mně,“ vyzývavě se usmála a odhrnula peřinu. Proboha! Měla na sobě průhlednou košilku a pod ní... nic? Ha ha! Kdo řekl, že já si užít nemůžu? Snad nepřijdeme pozdě do školy.
Když jsme dokončili naši, ehm, povinnost, ležel jsem na posteli, zatímco se Rose sprchovala. Ty kamery byl excelentní nápad! Za tohle jestli nedostanu Nobelovku, tak už nevím.
Konečně se Rose uráčila vypadnout z koupelny. Vletěl jsem do ní tak rychle, že mě asi jen těžko postřehla. Přeci nemůžu riskovat, že by si tam něco zapomněla. To by koupelnu obsadila zas na dvě hodiny!
„Emmette dělej, sakra!“ zaječela zezdola Rose a já se divil, kam se podělo to sladké pojďme-na-to-tady-a-teď.
„Nemáš odvoz, co?“ rýpnul jsem si a scházel ze schodů jako král s vítězným úsměvem na rtech.
„Nemysli si, že jsi jediný, kdo má auto!“ řekla, pohodila vlasy a odkráčela do garáže.
V garáži na mě už čekala snad celá naše famílie. Kromě Esmé a Carlisla. Ti – jako vždy – měli něco na práci. A myslím, že já i vy víte, co tím myslí. Páni. Moje myšlenkové pochody vážně někdy nechápu...
„Alice?“ ukázal jsem na ní, když přišla do garáže.
„Kam se poděla tvá schopnost předpovídat poslední módní trendy? Tohle je poslední výstřelek Gucciho?“ smál jsem se a rozhodně jsem nebyl sám.
Alice tam stála s podprsenkou přes tričko a mikinou v ruce. A aby toho nebylo málo, podprsenka měla křiklavě růžovou barvu. Její výraz vypovídal za vše. Byla to bezkonkurenční jednička tohohle dne!
„Rušná noc?“ mrknul jsem na ní a znovu se začal smát. Ona jen tak postávala vedle auta a nevěděla, co říct. V očích naprosté zděšení třetího stupně, účes zdeformovaný do neidentifikovatelného chumlu a jedna náušnice kruhová, druhá s kamínkem. No to byl pohled pro bohy!
„Já... já...,“ vydala ze sebe a to ve mně přivolalo další salvu smíchu.
„Běž se oblíct. Emmett je ztracený případ pro psychiatrickou léčebnu,“ řekla Rose a já po ní jen vrhl kyselý úsměv.
Když se Alice – coby módní guru – uráčila převléknout a učesat, mohli jsme všichni vyjet do školy. Cestou mi Rose něco „velmi“ důležitého chtěla sdělit. Proto jsem si narazil sluchátka do uší a zapnul je na nejvyšší výkon. Ona o tom samozřejmě nevěděla a nenapadlo jí nic lepšího, než mi to říct. No, nejspíš to říkala svému odrazu ve skle, jelikož já nemám tušení, o čem to mlela. Ale bylo to fajn pobavení, vidět Rose, jak si povídá sama pro sebe.
„Emmette zvedni ten svůj zadek a vylez z toho auta,“ strhl mi Edward sluchátka z uší. No vidíte? Toho to napadlo hned!
Celé dopoledne bylo obzvláště nudné. Všechny hodiny se skládaly z věčného bla, bla, bla. Učitelé se snažili svým žákům narvat do hlavy geometrii, algebru a hloupou biologii. Ale koho to zajímalo? Alice. Jen jí. Nejspíš jí ještě nedošlo, že je upír!
Na obědě se mi povedlo mistrovské dílo! Zrzavá holka s pihami, rovnátky a slinami až na bradu – nejspíš neumí polykat – procházela okolo mě s tácem v ruce. Na tácu měla nějakou hnusnou, žlutou pomazánku, file a nějakou nechutně vypadající hmotu. Jak tak šla okolo, omylem jsem odsunul židli. Ona se stihla uhnout, jenže to nejspíš netušila, že před sebou má berle jednoho spolužáka, který si zlomil nohu – netuším, kam jí strkal. O berle zakopla a připlácla si ten hnusný obsah jejího tácu na obličej. Chudák vypadala tak vyjeveně, že by mi mého kousku bylo líto... kdybych byl romantik! A to se stává, když si nedáváte pozor.
První věc, kterou jsem udělala, když jsem přijel domů – Rose jsem nechal na krku Edwardovi – bylo, že jsem letěl k počítači omrknout návštěvnost stránek.
„Skoro milion návštěv!“ zíral jsem na obrazovku.
„Jsem slavnější než Obama!“ zakřičel jsem.
A teď se podíváme na můj bankovní účet. To... Páni! Dva tisíce dolarů za pouhé dva dny! Je ze mě boháč! Aleluja! Vyhrál jsem sportku!
Líbilo, nelíbilo? Dotazy, připomínky, prostě jakékoliv reakce a rady do komentářů. Za každý jsem ráda ;).
Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já tě vidím tečka com - 2. kapitola, Víc než Barack Obama:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!