Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 23. kapitola

16.02.2011 (08:45) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1736×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Myslel jsem… ale, to je jedno.“

„Ne, není to jedno. Pověz mi to. Prosím!“

„Ty se mnou nechceš být navždy?“ vypadlo z něj, já bezmocně zalapala po dechu a šokem spadla z postele.

„Ede, ksakru…!“ vyhrkla jsem, ale v šoku zmlkla.

„Jasně, chápu,“ zakřenil se. „Věčnost je dlouhá. Dáš si snídani slanou, nebo sladkou?“ usmíval se na mě úplně klidně, jakoby právě neřekl, že ho nemiluji a mám ho jako dočasnou hračku. Já to ale nehodlala přejít jen tak. Vyskočila jsem na nohy, ale neuvědomila jsem si, že jsem zamotaná do peřiny. Švihla jsem sebou na zem přímo Edwardovi k nohám.

„Trdlo!“ vykřikl pobaveně Ed a sjel na kolena vedle mě. Vymotal mě, přesvědčil se, že mě nic nebolí a pak mě vytáhl na nohy.

„Tak? Co bude s tou snídaní?“ zeptal se znova s úsměvem, ale tentokrát mě chránil svou bezpečnou náručí.

„Nic nebude se snídaní. Jak ti mám vysvětlit, že tě miluju jako nic a nikoho na světě. Proč to nechceš pochopit,“ zakňourala jsem bezmocně a on se zamračil.

„Já to přece vím a chápu.“

„Tak proč si myslíš, že bych tě někdy dokázala opustit?“ tiskla jsem se k němu jako o život.

„Protože věčnost je dlouhá a ty jsi nádherná holka,“ argumentoval naprosto nesmyslně a já zčervenala.

„Broučku, upíří láska je věčná a neměnná a láska nás lovců je ještě daleko silnější,“ zašeptala jsem k němu.

„Tak proč nechceš, abych byl taky nesmrtelnej?“

„To jsem neřekla, já jenom nechci, aby sis myslel, že tě k něčemu nutím a nic jiného ti nezbývá.“

„A já myslel, že se mě chceš zbavit,“ zašeptal se sladkým úsměvem.

„To nikdy, ale ty bys kvůli mně opustil svůj lidský život?“

„Kvůli tobě bych se nechal proměnit v upíra, pokud by to znamenalo, že mi věčnost půjdeš po krku, věčnost před tebou budu moct utíkat a věčnost ti budu moct být na blízku. A když už se bude zdát, že mě máš, opět ti uteču, abych mohl pozorovat, jak mě zoufale hledáš. To je pro mne přijatelná oběť. To, že se tě nebudu moct dotýkat, kdykoliv budu chtít. Alespoň mě nikdy nevyženeš ze svých myšlenek…“ šeptal svádivě a pobaveně se díval, jak se mi kolena mění v rosol. Nedovolil mi vrhnout se na jeho rty, ze skříně vytáhl jednu ze svých košil pro mne, abych se mohla převléknout a na sebe hodil jedno z triček.

„Kde je koupelna víš. A neutop se mi…“ líbnul mě na krk a zároveň mě postrčil vpřed. Za pár vteřin se za ním zaklaply dveře. Rozdýchala jsem své okouzlení a rychle vletěla pod ledovou sprchu.

Pohled Edwarda

Seběhl jsem do kuchyně a nahlédl do lednice. Po chvilce dumání jsem se rozhodl pro hemenex, sendviče a k tomu všemu ještě osmahlou slaninu. Během půl hodinky bylo hotovo.

„Holky! Brácho!“ zavolal jsem na ně do patra a odpovědí mi bylo trojí mručení. S úsměvem jsem protočil oči a rozhodl se přitvrdit.

„Bašta!“ zaječel jsem. To vždycky zabere. A taky, že jo. Než jsem se otočil od linky se skleničkami a džusem v ruce, všichni tři už seděli u stolu. Pravda, Lucas v trenkách, Špunt v pyžamu a Bella v mé košili a kalhotkách, ale byli tu.

Položil jsem všechno na stůl, Bellu si posadil na klín a pustili jsme se do jídla.

„Asi už jsem přišel na to, čemu Indové říkají nirvána…“ povzdechl si blaženě Lucas, čímž vyvolal smích u Belly i u Špunta.

„Co vlastně budeme dneska dělat?“ zeptal jsem se a Bella se mi přitulila k ramenu.

„Nákupy!“ vyjekla Špunt a my s Lucasem svorně zasténali.

„To by jsme mohli. Potřebuju něco na spaní, jestli tu budu spát častěji…“ zčervenala Bella a já jí políbil na tvářičku.

„Máš něco proti mým košilím?“ zakřenil jsem se na ni. Bella zčervenala ještě víc, ale než stačila cokoliv odseknout, objevila se ve dveřích rozzuřená Alice.

„To si říkáš sestra? A ty, Edwarde? Ty podrazáku! Já myslela, že mě máš rád!“ štěkala po nás a z očí jí sršely blesky.

„S Alicí jsi nic neměl, těhotná nejsem, nebereme se, na žádný společensky významný akci jsme taky nebyli… v tom případě nevím, proč se vzteká. Ty to tušíš?“ zamyslela se Bella a já zavrtěl hlavou.

„Nedělejte, že nevíte o čem mluvím! Takže,“ otočila se k Belle, která se přikrčila, „ty si sem navozíš nějaké pěkné oblečení a taky některé z těch nádherných a slušivých nočních košilek. Jako moje sestra se tu nebudeš producírovat v takovýchhle hadrech…“

„Máš něco proti mému oblečení?“ skočil jsem jí okamžitě ostře do řeči. Nejen, že mi tu plaší Bellu a křičí na ni, ale ještě jí zakazuje nosit něco, v čem je naprosto neodolatelná.

„Ne, ale pro něj nemám taky nic.Tobě to sluší, ale Bella je holka s nádhernou postavou, takže bude nosit svůdné oblečení. Navíc tady na mě nekřič, protože to, že jste chtěli jet na nákupy beze mě, to vám jen tak neodpustím!

Proto se okamžitě půjdeš vysprchovat a pak pojedeme na nákupy, které budou v mojí režii. Je to jasné?“ štěkala zase na mě. Všiml jsem si, že Špunt sedí u stolu jako hromádka neštěstí, Belle se v pohledu mísí stud, vztek a strach z mé reakce a Lucas sjel strachy málem až pod stůl, hrdina jeden. Vrátil jsem se pohledem k Belle a povzbudivě se na ni pousmál. Pak jsem se se vztekem otočil k Alici.

„Tak za á, Alice. Jestli Cullenovi skáčou jak ty pískáš a nevadí jim to, fajn, ale já tak tolerantní nebudu. Jsi v mém domě a v mém teritoriu a já si tu budu dělat to, co já chci a ne to, co ty mi poručíš. Na to jsi jak v tomhle domě, tak i v mém životě moc malej pán.

Za bé, Bella si sem nastěhuje co a kdy bude chtít. Ne až ty jí to přikážeš. Až bude chtít změnit svou adresu trvalého bydliště, ujišťuji tě, že to poznáš.

A za cé, až budeme chtít, abys nás tahala po krámech, nenechala nás cokoliv si prohlédnout nebo vybrat a nacpala nám vše, co budou mít v naší velikosti, tak ti zavoláme. Musíš ale pochopit, že máme svůj život a hodláme si ho žít podle svého. Nechceš nám nakonec začít plánovat, kdy se spolu máme milovat, kdy máme jít na večeři, kdy do kina a kdy někam sportovat? Nehodláš se mnou náhodou chodit nakupovat kondomy, diktovat mi jaký mám nosit boxerky nebo Belle vybírat antikoncepci?“ nekřičel jsem, mluvil jsem s ledovou ironií a vražedným pohledem. Zklidnil jsem svůj hlas, dodal mu ještě více chladu a pokračoval.

„Takže, milá Alice. Jestli si nebudeš pamatovat něco z toho, co jsem ti právě řekl, tak sis to měla napsat. Ale protože toho bylo hodně, tak ti to shrnu. Přestaň mi organizovat život a vrať se, až pochopíš, že ti u mě neprojde to, co u Jaspera. Nespíš se mnou, nemiluji tě a nejsem kliďas…“ s těmito slovy jsem ji chytl za rameno, vyšoupnul ji ven a třísknul za ní dveřma.

S tichým povzdechem jsem se vrátil do kuchyně, kde se na mě ti tři hrdě usmívali a tleskali. Já se však svezl na židli, přitáhl si k sobě Bellu a zabořil jí hlavu do bříška.

„Jak moc hrubej jsem byl?“ zakňučel jsem a oni tři vybuchli smíchy.

Omlouvám se, jestli se někomu Edova reakce zdá přehnaná, ale prostě je to zamilovaný puberťák ovládaný hormony. Myslim, že to většina zná XD

22. kapitola Shrnutí 24.kapitola

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 23. kapitola: