je tu kapitolka konečně z pohledu dimitriho. omlouvám se a doufám, že mě za to nezbijete ale jedu na dovču a tak se tu další dílek objeví asi až za tři týdny, prosím o trpělivost. slibuji, že na dovče nebudu zahálet a budu pisat a až se vrátím, tak to sem vše hodím. přeji krásné prázdniny. Nicolette
20.07.2009 (10:00) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1404×
Už jsem to nemohl doma vydržet. Bráchové si ze mě utahovali a já dnes neměl sílu jim odporovat. Původně jsem si chtěl zajít na lov, ale nakonec jsem se šel jen projít do parku u autobusové zastávky. Najednou zafoukal vítr a já ucítil tu nejlahodnější vůni, co snad existuje. Musel jsem se chtě nechtě za ní vydat.
Seděla na lavičce a asi čekala na autobus. Rozhlédl jsem se, ale nikdo tu nebyl. Obešel jsem si to a pohlédl na ni. Byla to nádherná asi sedmnáctiletá dívka. Měl a v uších sluchátka a pobrukovala si nějakou pomalou písničku. Byla opravdu krásná. Krásné hnědé vlasy. Kočičí zelené oči. Dokonalá. Ale něco nebylo v pořádku. Neslyšel jsem její myšlenky a ani žádný z mých neomezených talentů na ni nefungoval. Jak jsem ji tam viděl tak bezbrannou, tak jsem okamžitě upustil od původního plánu ji zabít. Ale ta vůně byla nádherná. Tak lákavá. Jako by volala, lákala.
Přišel jsem z druhé strany k ní a optal se, zda má na lavičce volno. Byla tak roztomilá. A ta ironie, když se rozhlédla na demonstraci, že tam nikdo jiný prostě není.
Netvor ve mně se ozýval opravdu silným způsobem, já se mu ale bránil. Něco mi říkalo, že ona musí žít. Ale párkrát jsem měl namále. Přemohl mě ale ochranitelský pud.
Čas s ní ubíhal opravdu bleskově. Když nastupovala do autobusu, tak se divila, že s ní nejedu. Pak se ještě zeptala, jestli se ještě někdy uvidíme. Odpověděl jsem, že si ji najdu a myslel jsem to doslovně.
Ale měl bych se představit. Jmenuji se Dimitri Cullen, je mi devatenáct a ano. Jsem upír. A to už nějakou dobu. Přesněji skoro stopadesát let. Jsem mnohem talentovanější, než kterýkoli jiný upír. Říká se, že schopnost jakou mám já nikdo jiný nemá. Je opravdu výjimečná. Mohu totiž použít jakoukoli schopnost si vymyslím. Klidně bych mohl být nejmocnější upír na světě. Ale k čemu by mi to bylo? Je pravda, že se přede mnou klepe i královský klan našeho druhu z Itálie a pořád si mě hlídají. Ale není jim to k ničemu.
Žízeň byla opravdu velká po tom zážitku s tou dívkou. Jak jsem zjistil, tak se jmenuje Petra. To jméno se k ní krásně hodilo. Řekl jsem si, že být s ní, riskoval bych její bezpečí a zdraví, a to jsem nechtěl ani v nejmenším. Odjel jsem na zkoušky do Anglie, kde studuji svou několikátou vysokou školu.
Ale nedalo mi to a napsal jsem jí dopis, který jsem poslal na adresu zjištěnou pomocí mých sourozenců. Nechtěl jsem se jí míchat do života, ale nešlo to. Týralo mě to.
Zašel jsem tedy za ní do jízdárny, kam chodila každou sobotu a potom ji vzal na mé oblíbené místo. Zatopený důl. Líbilo se jí tam. Pěkně jsme si tam popovídali. Vzal jsem si její číslo pro případ nouze. Ale nevydržel jsem to ani do večera a v noci jí musel napsat zprávu. Měl jsem silné nutkání jí zavolat, ale omezil jsem to na sms.
Domluvili jsme si schůzku. Byli jsme v kině a na večeři. V kině jsem měl silné nutkání si k ní sednout co nejblíže, ale nejspíš by ji vyděsila moje nulová teplota a tak jsem seděl co nejdál. Očividně jí to vadilo, i když na sobě nedala nic znát. Když jsme vyšli z kina, tak jí celkem hlasitě zakručelo v břiše. Vzal jsem ji tedy na večeři. Tam se začala vyptávat. Musel jsem bohužel přiznat barvu alespoň, co se týče čtení myšlenek. Vyklouzlo mi to a nešlo to už vzít zpět.
Ptala se i na další věci, ale já jí nemohl více prozradit, i tak mám ale silný pocit, že moje tajemství už dlouho tajemstvím nezůstane.
Domluvil jsem si s ní i další schůzku. Byla zklamaná, že jí nechci odpovídat. Ale byla potichu. Na nic se neptala. Jeli jsme v autě. Zeptala se na program a mě napadla procházka v zámeckých zahradách na zámku nedaleko. Ten nápad se jí líbil. Zeptal jsem se, jestli nemá nějaké otázky. Odvětila, že si to nechá na tu procházku. No co. Zbytek cesty uběhl v tichosti a já se pomalu začínal obávat, na co se chce zeptat.
Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já a Dimitri 9:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!