Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a Dimitri 22

28.09.2009 (11:00) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×

Někde začala hrát moc pěkná písnička. Ale kde? Někde tady. Aha, můj mobil.

„Jak si to mladá dámo, představuješ? Snad jsme se na něčem dohodly nebo ne? Kde vězíš?“ maminka.

„Klid mami. Všechno je v pořádku.“

Do pokoje se přiřítil Peter a převzal ode mě hovor.

„Dobrý den paní Novotná. Měl bych vám něco vysvětlit. Petra dostala virózu, a abychom moc neriskovali, tak by bylo dobré, kdyby zůstala pár dní u nás, kde bude pod mým odborným dohledem.“

Maminka byla celkem asi vystrašená.

„C-c-cože? Je v pořádku?“

„Ano. Je to jen viróza, ale i tak.“

„A mohla bych ji navštívit?“

„No, na pár dní ne. Uvidíme, jak bude probíhat léčba. Zatím to vypadá slibně.“

„Dobrá. Popřejte té mojí uličnici dobrou noc a ať se mi občas ohlásí třeba jen textovkou.“

„Vyřídím. Přeji vám dobrou noc jménem celé rodiny. Nashledanou.“

„Slyšelas?“ zeptal se Peter, i když mu muselo být jasné, že ano. Jen jsem němě kývla.

„Takže?“ zeptala se Kristine.

„Takže co?“ zeptala jsem se já.

„No, co bude dál?“ upřesnila.

„Nic, počkáme a uvidíme Petřinu reakci na lidi a podle toho potom usoudíme, jestli je připravená přijmout svoji matku.“ vysvětlil Peter.

Vytřeštila jsem na ně oči. „Ale, jak to chcete vyzkoušet?“

„Nech se překvapit.“ Vešel do pokoje Damien.

Hm, fajn. Stejně mi nic jiného nezbude. Tvářil se tak, že by bylo těžké byť ho jen zkusit přemlouvat. Vzdala jsem to a rozhodla se počkat.

Odjeli. Zůstali doma jen Elen s Peterem a já s Dimim. My jsme se zavřeli k němu a oni byli v obýváku.

Jen tak jsme vedle sebe leželi a povídali si. Nic jsme nedělali, jen se občas letmo políbili. Jemným motýlím polibkem. Jeden z těchto polibků se však proměnil ve vášnivý. Byl tak vzrušující, oba jsme se až zadýchali. Když jsme se od sebe konečně odtáhli, bylo to nevyhnutelné. Očima vyslovil tu otázku, kterou si přeje slyšet každá dívka. Já jen mlčky kývla. Znovu jsme se začali líbat. Jeho rty byly teplé a vroucí a tělo tak žádoucí. Já na tom byla stejně. Položil mě jemně na postel a opatrně se na mě položil, aby svými horkými rty mohl prozkoumat každičké zákoutí mého dokonalého těla. Já se pod jeho doteky jen vzrušeně chvěla. Když už jsem to dál nevydržela, tak jsem využila síly novorozené a naše pozice prohodila. Teď jsem já ležela na něm a byla rozhodnutá mu jeho něžnosti oplatit v plné míře.

„Hele vy dva, nechte si to na jindy. Teď pojďte dolů, máme tady důležitější věci.“ Zvolal zespoda rozpustilým hlasem jindy vážný Damien.

Mlčky jsme se na sebe podívali a rozesmáli se.  Pomalu jsme vstali a oblékli si oblečení, které ani nevím, jak se dostalo na zem.

„Nevíš, o co jde?“ zeptala jsem se ho.

„Vím, ale nechci je připravit o tu chvíli překvapení.“ Řekl vesele a políbil mě do vlasů.

„Neboj se, jsi připravená a já ti věřím.“

Vydali jsme dolů a už v polovině schodiště mi bylo jasné, co tím Damien myslel, když říkal, ať se nechám překvapit. Vyděšeně jsem se podívala na Dimitriho.

„Neboj, to zvládneš, budu u tebe, víš, že je to třeba.“ Kývla jsem a on pevně sevřel mou ruku v té své.

Sešli jsme do obýváku a tam seděli mí přátelé. Byl tam můj trenér z krasobruslení, Markéta, také modelka a ,,kamarádka,,. A také pár přátel ze sboru. Všichni lidé. Nadechla jsem se a ucítila tu vůni. Oheň v mém hrdle se rozpoutal jako nikdy dříve. Tohle bude opravdu zkouška.

Přestala jsem radši dýchat a přiškrceným hlasem pozdravila. Chvíli na mě překvapeně koukali.

„No páni. Jsi to vůbec ty, Petro? Teda, chci říct, jsi opravdu nádherná. Vždy jsi byla kráska, ale tohle. Jak jsi toho docílila?“ zeptala se překvapeně Markéta.

„Dlouhý odpočinek.“ Prohodila jsem lehce s vtipem. Všichni se rozesmáli. Já se najednou uklidnila a vše bylo v pořádku. Po chvíli jsem začala i pomalu dýchat a s každým nádechem mizel oheň v mém krku.

Členové mé nové rodiny mě mlčky pozorovali a údiv byl v jejich tvářích jasně hmatatelný, avšak byli napnutí aby mohli kdykoliv zasáhnout, kdyby bylo třeba.

Když přátelé odcházeli a Markéta mě chtěla obejmout, tak sebou jemně cukli, ale já ji bez problémů objala, jako by byla také upír. Vlastně jsem ji skoro necítila.

Po jejich odchodu se na mě všichni sesypali. „Jak, jak jsi to dokázala?“ chtěla vědět Keira.

„No, já vlastně ani nevím. Zprvu to bylo opravdu těžké, ale čím tu byli déle, tím to bylo lepší a ke konci jsem je skoro vůbec necítila. Čekala jsem to mnohem horší.“

Do pokoje vstoupila Kristine.

„No, Petro, gratuluji. To byl obdivuhodný výkon.“  Zatleskala až mírně afektovaně svýma jemnýma ručkama. „Gratuluji. Myslím, že jsi připravená.“  Koukla na Petera, ten políbil Elen na tvář, omluvně se usmál a odešel s ní do pracovny.

Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a Dimitri 22: