Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a Dimitri 11

30.07.2009 (20:00) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1450×

Zase se mi zdál ten sen. Tentokrát ale než se na toho pána vrhnul, tak řekl „odpusť“. Opět jsem se probudila celá zpocená. Když se mi podařilo znovu usnout, tak se mi zdál nový sen. Byl v něm mladý muž, velice pohledný, ale neznala jsem ho. Počkat. Vždyť to je Dimitri. Jen je jiný. Měl čokoládové oči, světlé vlasy a růžové tváře. Oblečení měl jako z jiné doby, odhaduji takové 18. - 19. Století.

Šel potemnělou uličkou, když se na něj vrhnul nějaký nádherný muž. Někdo ho ale vyrušil. Bylo to nejkrásnější žena, co jsem kdy viděla, i když byla v mém snu rozostřená. Vzala Dimitriho, který se svíjel v bolestech do náruče, a úžasnou rychlostí s ním někam utíkala a při tom si mumlala „musím ho zachránit, doufám, že není pozdě“.

Tak, to už máme dva nevysvětlitelné sny na stejné téma týkající se mé lásky.

Ráno jsem bohužel musela do školy, abych odevzdala referát. Bylo škaredě, celý den pršelo. A jak se kabonilo venku, tak se kabonilo i ve mně pod tíhou nezodpovězených otázek. Ani nevím jak, ale hrozně rychle ten den ve škole uběhnul a zvonilo na konec poslední hodiny. Holky si asi po druhé hodině uvědomily, že na mě nemá cenu mluvit. Prostě jsem byla mimo. A tomu také odpovídalo moje dnešní skóre. Dvakrát za plný počet. Tak to už se mi nestalo dlouho.

Ze školy jsem nespěchala, stejně jsem měla asi třičtvrtě hodiny čekačku na bus domů.

Pořád pršelo. Natáhla jsem si na hlavu kapuci a šla se sklopenou hlavo nevnímající okolní svět. Zatroubilo nějaké auto, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla. Zvedla jsem hlavu a úsměv na sebe nenechal dlouho čekat. Stálo tam černé BMW a v něm seděl můj anděl. Ano, můj. Vystoupil z auta, rychlým krokem došel ke mně a nedočkavě mě políbil.

„Ahoj.“ Nahodil zase ten svůj odzbrojující úsměv.

„Ahoj.“ Usmívala jsem se jako pitomec, ale šťastný pitomec.

„Prokážeš mi tu čest a necháš mě odvézt tě domů?“ pořád pršelo, ale najednou mi to bylo úplně jedno.

„Ano, prokážu. Ale čistě ze sobeckého důvodu.“ Zvedl jen tázavě obočí.

„No, abych s tebou mohla být co nejdéle.“

Přitáhl si mě k sobě a dlouze mě políbil. Zůstali jsme tak stát se zavřenými víčky opření o svá čela, užívající si přítomnosti druhého.

„Jak jsi se dnes vyspinkala? Doufám, že do růžova.“ Zeptal se mě v autě.

„Šlo to, až na ty děsivé sny.“

„Jaké?“

„No. Ten první byl stejný, jako jsem ti už říkala a ten druhý byl jiný.“

„A povíš mi o něm?“

„Byl o tobě. Byl jsi ale jiný. Byl jsi víc…no, víc normální. Šel jsi potemnělou uličkou a najednou na tebe skočil nějaký krásný muž a zakousl se ti do krku. Zachránila tě nějaká krásná žena, která tě někam odnesla. A to je vše.“

Uběhla asi minuta ticha a on stále mlčel.

„Řekneš mi k tomu prosím něco?“

„Nemám co.“

„Třeba to, jak si to vykládáš. Víš, mně se nikdy moc nezdály sny, ale teď je mám každou noc a celkem mě to děsí, protože jsou více než zvláštní. To, že se mi zdá o tobě je v pořádku, ale ty sny jsou divné. Točí se furt okolo jednoho tématu a já nevím, co to znamená a ….mám o tebe strach.“

„Ty máš o mě strach?“ propukl ve smích.

„Ha ha, tak to je joke. (anglicky vtip)O mě se fakt bát nemusíš, mě se zaručeně nic nestane. To já se bojím o tebe, a to pořádně!“ poslední větu zdůraznil.

„Jak to myslíš, že se ti nic nestane? A ještě k tomu mému strachu. Bojím se, že se ti něco stane, ale ještě více se bojím, že tě ztratím, že se vypaříš tak, jako jsi se objevil.“ Měla jsem na krajíčku, křičela jsem a hlas se mi lámal.

Prudce zastavil u krajnice a obejmul mne. To už jsem bulela jako želva. Utěšoval mne a broukal mi nějakou krásnou melodii. A já mu usnula v náručí.

Když jsem se vzbudila, tak seděl vzadu v autě a já u něj ležela s hlavou v jeho klíně a výskal mě ve vlasech.

„Vstávat šípková Růženko.“ Políbil mne.

„Jak dlouho jsem spala?“

„Asi hodinku a půl. Ty sny tě zmáhají.“

„Jo, protože neznám jejich vysvětlení, které mi mimochodem dlužíš.“

„Ano, to dlužím, ale jindy. Teď tě musím odvést domů.!

„Nikam nepojedu, dokud mi to neřekneš.“ Chystala jsem se vystoupit. Když už jsem chtěla zavřít dveře od auta a jít na autobus, tak svěsil hlavu.

„Dobrá, ale nemůžu ti říct nic konkrétního, jak už jsem ti říkal.“

„Hm. Beru to na vědomí.“

„K tomu prvnímu snu bych dodal jen, že je to jedna možnost, ale já si vybral tu druhou. A k tomu druhému? Je to má minulost. Dávno zapovězená minulost více ti říct nemůžu. Mučí mě, že nemohu být k tobě upřímný.“ Tvářil se bolestně. Mluvil ve skrytých významech. Ale nemohla jsem k tomu nic namítat.

„Odvez mě prosím domů.“ Políbil mně na čelo a nastartoval.

Doma jsem o tom, co mi pověděl, přemýšlela. Pátrala jsem na netu a v knihovně. Nakonec jsem došla k hrůznému závěru. Okamžitě jsem s Dimitrim musela mluvit. I když bylo už deset hodin večer, tak jsem mu zavolala. Zvonilo to dlouho.

„Ahoj Peti.“

„Ahoj. Já vím, že je hrozně pozdě, ale musím s tebou mluvit, je to důležité.“

„Tak povídej.“

„Z očí do očí. Tohle přes telefon nejde.“

„Za chvíli jsem u tebe lásko. Zatím pa.“ Zavěsil a já se rozbrečela.

Ani ne za patnáct minut byl u mě. Řekla jsem mamči, že je to důležité a vzala ho k sobě do pokoje.

„Ty jsi plakala?“

„Ne.“ Ale můj hlas a slzné kanálky mne zradily. Držel mě v náručí. Když jsem se konečně uklidnila a dodala si odvahy zeptala jsem se sotva slyšitelně.

„Jsi upír?“ Smutně se kouknul.

„To je tvá teorie?“

„Ne, to je domněnka, která by vysvětlovala ty sny a kterou potřebuju buď potvrdit, nebo vyvrátit.“

„Ano. Jsem.“ Řekl to tak tiše, že kdybych mu neodezírala ze rtů, tak bych nevěděla, že něco vůbec řekl. Políbila jsem ho. Nebyl to ale veselý polibek Byl jen chápavý, láskyplný a upřímný.

„Miluji tě.“ Páni. Já to řekla nahlas.

„Ne, to nedělej, měla bys mě nenávidět.“

„Nikdy nedělám věci tak, jak by se měly dělat. Alespoň co se týče lásky a tebe. Miluji tě a ty to buď přijmi, nebo….“ Hlas se mi zlomil a tiše jsem dodala „…..anebo jdi a zapomeň, že existuju.“

Objal mě. „Nemám sílu tě opustit, na to tě moc miluji.“ Následoval dlouhý polibek.

„Nechceš se mě na něco zeptat?“

„Ano, ale nechám to na zítra. Musím si jít lehnout, abych byla zítra ve škole použitelná.“

„Dobrou noc lásko.“

„Dobrou noc.“

Usnula jsem smířená a sny?

Žádná tajemství, žádné sny.

Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a Dimitri 11: