Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - XI. Kapitola

03.07.2009 (10:30) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2299×

Ucítila jsem něco studeného na svém čele a něčí úžasný hlas. Kdo to tady mluví? Byl to hlas boha. Jsem mrtvá? Jsem v nebi? Nebo v pekle? V nebi, v pekle by nemohl existovat tak nádherný hlas.
„Neboj, Emmo, Alex bude v pořádku.“ Řekl ten hlas, nějaký doktor? Ale proč mamka zavolala doktora, vždyť je sama doktorkou?
„Děkuju, Carlisle.“ S námahou jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněl anděl ne bůh. Na mém čele měl svou ruku. Měl ji stejně ledovou jako Edward. Byl to jeho otec. Jak může být upír doktor?

„Alex, jsem doktor-“ nenechala jsem ho to říct a dodala jsem: „ Cullen.“ Překvapeně se na mě podíval a zvedl jedno obočí. Nechal to tak.
„Mami, proč je tady doktor Cullen?“ nedalo mi nezeptat se.
„Víš Alex, praštila ses do hlavy a musela jsem tě odvést do nemocnice. Bála jsem se, abys neměla otřes mozku.“ Až když to řekla, tak jsem se podívala po pokoji, kde ležím. Ležela jsem v bílo zeleným pokoji na tvrdé posteli. V ruce jsem měla zapíchnutou kapačku. A vzadu na hlavě se mi ozvala příšerná bolest.
„Jak dlouho jsem v bezvědomí?“
„Dvě hodiny.“ Řekla mamka smutně.
„Mami, necháš nás s panem doktorem o samotě? Potřebuji si s ním promluvit.“
„Jistě.“ Řekla a odešla z pokoje. Doktor si sedl na židli vedle postele.

„Jak bylo na kempování?“ vypadlo ze mě nečekaně. Zatvářil se překvapeně, ale dodal: „Hezky, moc hezky.“ Mám mu říct, že to vím? Ale co když mu to řeknu a oni odjedou nebo mě zabijí? Mohl by být ten sen moje budoucnost? A když mu to řeknu a nebude to pravda, byl to prostě jenom můj obyčejný sen? Co když mě zavřou do léčebny? Než jsem se stačila na cokoli zeptat, doktor řekl: „Alex, někdo by s tebou chtěl mluvit. Můžu ho k tobě pustit?“ kdo by za mnou přišel v pět ráno do nemocnice? Snad jenom Izz.
„Dobře.“ Přikývla jsem a doktor odešel, čekala jsem Izzie, ale to, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Ve dveřích mého pokoje se objevil bůh. Můj anděl. Stál tam Edward v celé své kráse.

„Edwarde?“ zeptala jsem se velmi překvapeně.
„Alex, jsem rád, že už je ti lépe.“ Řekl a usmál se. Při tom úsměvu se mi zastavilo srdce a poté se dalo do závodu, jako o život. Ale proč tady je? Myslela jsem si, že miluje Izzie. Ale moje návštěva v nemocnici to nevylučuje.
„Proč jsi tady?“ zeptala jsem se ho rovnou. Až teď, když jsem to věděla, připadal mi tak nelidský. Jeho dokonalé rysy, neuvěřitelně bledá kůže. V jeho očích se objevil smutek ovšem jen na malou chviličku.
„Bál jsem se o tebe.“ Přiznal smutně. On se za to styděl? Zase měl ten kamenný výraz. Nedokázala jsem v něm nic přečíst.
„Proč?“ otázka idiota. Zamilovaného idiota. V tu chvíli mě opravdu nic jiného nenapadlo.
„Asi bych ti měl něco říct. Chyběla jsi mi.“ Cože? Neviděli jsme se jeden den, i když pro mě to bylo utrpení, on to nemohl vůbec poznat. Nebo ano? Mohla bych vůbec doufat v happy end? Přisedl si ke mně na postel a vzal mě za ruku. Spustil svůj monolog, po kterém jsem ani nedýchala: „Omlouvám se. Choval jsem se jako sobec, který myslí jen na sebe a přitom si nevšiml tak úžasné a nadané holky, která taky nemyslela na nic jiného než na mě, ostatně jako všechny ostatní. Jenže když jsem si jí všiml, nemyslel jsem na sebe, ale na ni. Na tu malou, krásnou blondýnku, na tebe.“ Dokončil a podíval se na mě zamilovaným pohledem. Mé srdce se dalo do běhu o závod. Začervenala jsem se a v hlavě jsem měla vymalováno. Uhnula jsem pohledem, a snažila se vypustit z úst souvislou větu. Napadlo mě, jen a pouze mu vyznat city. Teď už nemůžu nic ztratit.
„Miluji Tě.“ Zašeptala jsem to, ale on to přeci jen slyšel. Usmál se a lehce mě políbil na rty. Měl je ledově studené, jako ruce. Hlavou mi proběhla myšlenka, kterou jsem hned zahnala: „ Líbáš upíra.“

Tady máte odkaz na další kapitolku: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/izzie-swan-xii-kapitolka/

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - XI. Kapitola: