Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Volturi - 8. kapitola

22.11.2009 (15:45) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6234×

Zaklepala jsem na dveře jeho pracovny.

„Pojď dál Isabello,“ řekl Aro. Bez jediného slova jsem vešla do pracovny. Seděl za stolem .

„Jdeš jsem jen tak nebo z nějakého určitého důvodu?“ řekl a mrkl na mě. Co to s ním dneska je?

„Jdu jsem z určitého důvodu. Chci odejít z Volterry.“ vybalila jsem na něj a čekala co to sním udělá.

Usmál se. On se umí usmívat? „Vlastně jsem to čekal. Dobrá můžeš jít. To, ale neznamená, že nám nebudeš chybět a někdy přijeďte na návštěvu.“

Co, že to řekl?

„Hm, jistě. Ale myslela jsem, že Cullenovi nemáš rád.“ Když jsem řekla jejich jméno, tak se zašklebil. 

„Co je do toho pleteš?“ skoro zavrčel.

„No neříkal jsi náhodou, že máme přijet na návštěvu, někdy?“

„Ano, ale myslel jsem tebe a Joshe, samozřejmě.“

Zhrozila jsem se. „A co ty do toho zase pleteš Joshe. Já odjíždím, ale s Cullenovými a ne s Joshem.“ upřesnila jsem.

„Cože s Cullenovými? S nimi nikam nejedeš.“ Bylo by možná aby ho někdo v tomhle hradu neslyšel?

„Ale ano jedu, před chvíli jsi mi to dovolil a vůbec, já si můžu dělat co chci.“ zavrčela jsem.

Díval se na mě hodně udiveně. Takhle jsem na něj vrčela jenom rok po mé přeměně. Potom jsem se s tím nějak vyrovnala.  

„No tak dobře asi nemám na výběr co?“

„Ne to ne.“

„Tak dobře. Kdy odjíždíte?“

„Asi zítra. Ještě předtím bych chtěla využít naší tělocvičnu, jestli můžu.“

„Jistě teď tam nikdo není.“ řekl a pokýval ke dveřím.

„Díky Aro.“ řekla jsem a objala ho, což ho totálně odrovnalo.

S „Měj se.“ jsem vyletěla ze dveří a už jsem stála u pokoje Cullenových. Zaklepala jsem. Otevřela Esme.

Vletěla jsem dovnitř a srážela každého kdo se mi postavil do cesty.

„Kde je Jazz a Emmett?“ ptala jsem se.

Vyletěli z pokojů jako neřízené střely.

„Jsme tady.“ řekli jednohlasně.
„Fajn. Pojďte za mnou.“ řekla jsem a ohlídla se. Zvedli se všichni.

„Ehm?“

„Všichni chceme vidět jak porazíš Emmetta.“řekla Alice.

„Mě neporazí.“ řekl sebejistě Emmett.

„No to se uvidí.“ mrkla jsem na něj.

Vydali jsme se tedy všichni do tělocvičny. Tato tělocvična byla velká asi 100 x 80 metrů a je tu ve co potřebujeme. 

Doběhla jsem doprostřed. Otočila jsem se, ale to jsem už jen cítila velkou postavu na té mé. 
Vzala jsem Emmetta pod krkem a hodila ho na konec tělocvičny.

„Sakra Emmette, slyšel jsi někdo o fair play?“ zavrčela jsem, zatím co se vzpamatovával z toho nárazu.

Zavrčel a vrhnul se mi po krku. Kopla jsem ho do břicha a skopla na zem. To si však nenechal líbit a vrazil mi pěstí. Což se mi vůbec nelíbilo a už mě to celkem přestávalo bavit. Zkopala jsem ho do klubíčka. Ležel na zemi a tak jsem si na něj sedla.

Zavrčel.

„No tak Emme, buď chlap a uznej porážku.“ řekla Alice.

„Od holky.“ dodal Jazz a rozesmál se.

Slezla jsem z něho.

„Jazzi.“ pokýval jsem hlavou.

Přiběhl ke mně a vše začalo na novo. Prali jsme se a prali.

„Jazzi myslím, že tohle nikdo nevyhraje.“ řekla jsem asi po hodině.

„Jo máš asi pravdu.“ řekl a šel za Alicí.

„Ještě někdo? Začíná mě to bavit.“ řekla jsem a podíval se na pořád uraženého Emmetta.

„Nemám tě rád sestřičko.“ konstatoval suše. Jen jsem pokrčila rameny, však ono ho to přejde. Možná.

„Já.“ řekl. Edward? Podívala jsem se za zvukem toho hlasu. A skutečně tam stál Edward v celé své kráse.

„Tak pojď.“ řekla jsem a ukázala na místo, kde jsem stála.

Zaútočil na mě. Hbitě jsem se mu uhnula a skopla ho na zem. Rychle vstal a zaútočil znova. Tomu jsem se ovšem už neuhnula a tak jsem skončila na zemi pro změnu já. 

Rychle si na mě sedl a držel mi ruce v železném držení nad hlavou.

Zavrčela jsem. Chtěl jsem ho ze sebe skopnout, ale on se ke mně nahnul víc a ke mně dolehla jeho omamná vůně.

Přiblížil se k mým rtům a potom…



…si někdo odkašlal. (Co jste čekali lidi? xD)

Edward ze mě rychle vstal. Podle toho jak se Emmett řehtal a Alice mračila, jsem pochopila, že to byl právě on.

Nevěděl jsem do mám dělat a tak jsem mrkla po Alici. Ta naštěstí rychle pochopila a přihopkala ke mně.

„Teď já.“ zavelela a lehce se na mě vrhla. 

Byl to krátký, rychlý a přátelský zápas. Za chvilku jsme skončili.

„Kdy chcete odjet?“ ptala jsem se.

„Co takhle hned?“ ptal se Emmett.

„Ale copak Emíku. Ty už se na mě nezlobíš?“ ptala jsem se sladce.

„Ne.“ rozesmál se a koukal střídavě na mě a Edwarda. Protočila jsem oči.

„Fajn tak se jděte sbalit. Sejdeme se u vás, ano?“

Přikývli a všichni se rozběhli do pokojů a já udělala to samé. 

Sbalila jsem si všechno.

„Páni to je kufrů.“ řekla jsem si pro sebe. Super, takže teď trpím i samomluvou. 

Vyšla jsem ze všemi kufry a šla ke Cullenům. Ti měli o tři kufry víc, než s kolika přijeli.

„Jé ty kufry mají nohy. Hm, a docela hezký.“ Emmett jak jinak.

„Fakt vtipný Emmette. To jsem já. Co kdyby jsi mi radši pomohl?“ ptala jsem se.

„Že já něco říkal.“ zabrblal, ale vzal mi asi tři kufry. Všichni Cullenovi vzali pár kufrů a vydali jsme se do hlavního sálu, kde byla celá garda.

„Tak se tu mějte hezky rodinko.“ řekla jsem.
Všichni se na mě vrhli.

„Ahoj Isabello,“ Felix.

„Budeš nám chybět Is.“ Demetri.

„Kdyby se ti tam nelíbilo, hned se vrať.“ Jane.

„To nehrozí Jane.“ řekla jsem a usmála se.

Ze všemi jsem se rozloučila a vydala se ke připraveným limuzínám. Carlisle, Esme, Rose a Emmett si nasedli do jedné a já Edward, Jazz a Alice do druhé a vydali jsme se směr letiště.

Tam jsme vystoupili, nasedli do mého letadla a vydali se směr Forks.

Do mého nového domova.

Shrnutí

7. kapitola X 9. kapitola

---------------------------------------------------------------------------------------

DemetriMegara mi dala radičku.

Beru samozřejmě i kritiku takže mě to nevadí ;)

Naopak jsem ráda.

Takže nevím jestli jste četli její komentář, ale prostě a jednoduše hledám korekci.

Kdo je ochotný kontrolovat mi chyby?

Díky

Rockíínka

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Volturi - 8. kapitola: